Raná fáze

Praha, duben 2017, všední den k večeru.

Ema si sedá na lavičku v parku, aby si nazula inline brusle. Na zádech má batoh s nápisem Jihlava (merch z tamního dokumentaristického festivalu), což v tomto příběhu hraje zásadní roli, jejíž přesný význam však autorce tohoto blogu dojde až ex post. Každopádně i na vedlejší lavičce sedí pán a taky si nazouvá brusle.

Pán: Hééééle Jihlava!
Ema: /nechápe/
Pán: Slečno, vy jste z Jihlavy?
Ema: … … … Ne…?
Pán: Tak nic no.
Ema: /stále nechápe a hodlá při tom radši zůstat/
Pán: /vratce vstává/ Snad to po těch dvou pivech dám.
Ema: Hm.
Pán: Tak na shledanou.
Ema: Naschle.

Zřejmě jsme byli svědky primitivního pokusu o small talk po česku.

Kdyby dotyčný pán po finsku mlčel, nebo po britsku prohlásil: to je dneska ale větrno how do you do, možná bych se chytala víc.

Ale třeba se to časem vypiluje i u nás. Vždyť první krůčky bývají vždycky nejisté.
Po dvou pivech obzvlášť.

Pronouns_Bizarro.png

Advertisements

Nad Triglavem se blýská

Květen 2017, sobota odpoledne.

Po dusnu kvůli blbosti jsme se s mým jízlivým filozofom Platónom_But_Better začali pozvolna usmiřovat.
V zájmu zachování křehkého příměří kladu neutrální, opatrné otázky jako:

Dáš si čaj?
Nezačíná pršet?
Viděl jsi už ten Macronův projev?
Kdy hraje Liverpool?

…a když už jsem u toho sportu, nenapadne mě nic lepšího, než nadhodit i:

Ema: Jak si vlastně vedou Slováci v hokeji?
Platón: A na to sa ma pýtáš teraz, TERAZ, keď som už pomaly začínal mať lepšiu náladu?!?
Ema: Ale dyť nejsme ve stejné skupině, ne? Takže porazit jsme vás nemohli?
Platón: Grrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr.
Ema: Promiň, já to moc nesleduju… … … Je to kvůli té popletené hymně?
Platón: Vraj nesleduje, ale zneuctenej slovenskej hymne sa vysmiavať vie.
Ema: Myslíš, že jste jediní, komu kdy zkonili státní symboly? Když onehdy přijeli Finové na státní návštěvu do Saúdské Arábie, vyvěsili tam na jejich počest vlajku, kterou se ve Formuli 1 mává v cíli. Takovou tu kostkovanou.
Platón: Ak to?
Ema: Vygooglovali si finish flag.
Platón: A čo na to Fíni?
Ema: To, co vždycky. Přešli to mlčením.

Po důkladné rešerši internetu jsem došla k závěru, že to s tou Saúdskou Arábií bude asi urbánní legenda.
Anebo o tom Finové mlčí i online.

flag.jpg

Svůj typ

Duben 2017, pátek večer, virtuální konverzace cestou na Jih.

Ema: Ahoj zlato, co děláš zítra večer, jsem v Budějicích se Charlotte, nechceš se srazit, odepiš, Ema.
Bratránek: Čau sestřenka, zítra makám do noci v restauraci, kdo je Charlotte a měl bych ji znát???
Ema: Tak my se za tebou stavíme, kamarádka ze střední, spíš ne.
Bratránek: Já už se lek, že jsem zas tak moc pil, až si ji nepamatuju, i když bych měl.
Ema: Easy, man. Myslím, že jsem vás ještě neseznámila.
Bratránek: Takže je nejvyšší čas!
Ema: No víš… Řekla bych, že se Charlotte nejste úplně svůj typ.
Bratránek: Easy, man. Žádná tvoje inťošská kamarádka není můj typ.
Ema: Ty snad začínáš brát moudrost!
Bratránek: …ale to neznamená, že si s ní nemůžu trochu zaflirtovat.
Ema: Anebo ne.

Naštěstí stále existují místa, kde je vesmír v pořádku.

funny_womanizer_20140101122932

Ema má přestupek

Bílá sobota 2017, online konverzace na trase Británie – ČR.

William C. Shakespeare: Ahoj Emo! Zas jsem si jednou přečetl tvůj blog a mám dotaz.
Ema Mele: Ahoj Williame! Taky mám dotaz. Už jsi někdy letěl do Londýna s propadlým ID?
William: Copak? Chystáš se k nám na ilegální návštěvu?
Ema: Chci do Irska za bráchou. Což je z hlediska Schengenu totéž.
William: Na to bych byl opatrný. Oni teď fakt všechno kontrolujou. Radši si nech vystavit platný průkaz.
Ema: Když ono mi to letí zítra.
William: Shucks! A co ti to vlastně propadlo?
Ema: Občanka. Propadla 5. dubna, odhaleno včera, 14. dubna, při online check-inu.
William: A pas?
Ema: Bohužel.
William: Tak to je nemilé. Ale zkusit to můžeš. Máš to propadnuté jenom deset dnů, to by ještě mohlo být v toleranci. …taky tím ovšem riskuješ uvíznutí v bezcelní zóně.
Ema: Takže spacák s sebou. Stejně je to absurdní. Ještě před pár dny to byl platný doklad, teď je to jen kus plastu.
William: A člověk naráz přijde o některá základní lidská práva, jako například lítání.
Ema: No, vezmu to jako takový předražený sociální experiment, kam až se na letišti dostanu s propadlým dokladem.
William: Kdyby se ti to nakonec povedlo, tak pozdravuj brášku!
Ema: Měli jsme letět spolu.
William: No vidíš! Když půjdete společně k přepážce a budete tvrdit, že jste manželé, tak vás třeba pustí. Příjmení na to máte.
Ema: Jasně. Budu se tvářit jako nesvéprávná manželka, která občanku stejně na nic nepotřebuje. To nemůže nevyjít!
William: Bude to rána pro emancipaci, ale velký krok pro Irsko.
Ema: Teď mi došlo, že kdybych si po promoci dala do občanky zapsat titul, tak mi ještě platí.
William: Český zvyk cpát všude tituly mi přijde dost chucpe. Krom toho nechápu, jak by to ovlivnilo platnost tvého průkazu.
Ema: No že bych ho neměla z roku 2007. Platil by mi ještě pár let.
William: Já už myslel, že když je člověk otitulován, tak mu to automaticky prodlouží platnost dokladů. Třeba o počet let odpovídající průměrné době studia. Takový doktorský titul by tudíž prodlužoval doživotně.
Ema: Geniální. Zkusím to navrhnout na městském úřadě, až tam s tím kusem plastu půjdu.

Střih. O den později.

William: Tak jak?
Ema: Zadrželi mě i občanku hned u vstupu, poučili mě, že jsem spáchala přestupek a vystavili mi tohle:
dublin doklad
William: Ale ne! Žádné Irsko a navíc ses stala osobou. Dožadující se osobou!
Ema: Přesně!!
William: Co teď? Vidím to nejmíň na politický azyl v nějaké spřátelené zemi… Slovensko?
Ema: Ostatně právě Platón mi prorokoval, že si s tou neplatnou občankou vyzkouším roli uprchlíka.
William: Ale no tak, Emo. Vždyť tě ani nenechali uprchnout.

Ani jsem neskončila v detenčním centru. Takže vlastně dobrý.
A jakého přestupku jste se v poslední době dopustili vy?

'I'm sorry Sir, I can't allow you to enter this country. Your passport is okay, but your internet rating is lousy!'

O jednorožcích

Adele, Anastacia, Elizabeth a Ema se znají už 15 let. Přes všemožné peripetie a životní kotrmelce, friendship never ends.

Nyní se společně chystají na dovolenou u příležitosti čtyřnásobných třicetin. Bez partnerů a dětí, jako když nám bylo sedmnáct, akorát tentokrát máme místo stanu a zahrady plné slimáků rezervovaný airbnb s výhledem na středověké panorama.

Březen 2017, 14:00, u Elizabeth doma.

Elizabeth Bennetová: Tady máš papír a piš!
Ema: Eee… co?
Elizabeth: Přece naše cíle do 30. Posledně jsme si řekly, že si každá dáme nějaké předsevzetí a na dovolené je vyhodnotíme.
Ema: No dobrá, tak diktuj.
Elizabeth: Dodělat školu. Resuscitovat svou angličtinu. Umístit dítě do školky. Najít si práci.
Ema: Nestíhám!
Adele: Mně tam dej založit spolek. Víc času na sebe. Přitom zvládat dítě a práci. A nezbláznit se.
Anastacia: Já tam chci taky nezbláznit se!
Ema: Ty jsi přece hlavně chtěla ušít dítěti boty. Tatíček Baťa by na tebe byl hrdý.
Elizabeth: A co ty?
Ema: Coby? Já jsem z obliga, mně už třicet bylo.
Elizabeth: Tak si dej cíle do pětatřiceti.
Anastacia: Do pětatřiceti mám ještě jiné cíle! Vlastní ordinaci! Druhé dítě!
Adele: Jo, já chci taky druhé dítě do 35. Holčičku.
Elizabeth: Emo, ale teď už jsi fakt na řadě.
Ema: Hm… Můžu si tam dát „neodstěhovat se do Bratislavy?“
Adele: A co takhle napsat knihu? Meleš o tom od patnácti.
Ema: Jen to ne. Jsem ráda, když napíšu občas něco na blog. Kniha je moc velký a stresující projekt.
Adele: Tak tam dej „rozepsat knihu“.
Ema: To by snad šlo. A odehrát koncert s kapelou. Aspoň jeden.
Anastacia: A co svatba a dítě?
Ema: Grrr.
Anastacia: Tak promiň no.
Tříletá: Mami, co to tam děláte?
Elizabeth: Píšem si naše přání do třiceti. Co bys chtěla mít do třiceti ty, broučku?
Tříletá: JEDNOROŽCE!!!

Správně. Je třeba si klást laťky vysoko!

Mimochodem, já jsem jednoho jednorožce do třiceti stihla (seznamte se zde). Tak aspoň něco.

obrazek