Po nás potopa

Červen 2017.
Byt, kde toho času bydlí Vojta_Dyk_But_Better, Maďarka, která mluví anglicky a hraje na cello, a Ema, v jejímž pokoji občas pobývá její Platón, t. č. stále pracující v Blave.
Všední den večer. Na dveře Emina pokoje klepe…

Maďarka: Emo, musíš mi pomoct! Na naší chodbě stojí kluk s malířskou štětkou, něco se mi snaží říct, ale já mu nerozumím.
Ema: /jde na chodbu/ Aha, vy jste ten týpek, co nás vytopil.
Adonis: Osobně. Přišel jsem vám zamalovat tu mokrou skvrnu, co vám tu po potopě zbyla. Můžu hned?
Ema: My už se s ní celkem sžili, ale když jinak nedáte…
Maďarka: Co říká?
Ema: Že nás vytopil a teď nám vymaluje chodbu.
Maďarku: Super, tak já jdu cvičit na cello.
Adonis: Co říká?
Ema: Že dává vaší štětce požehnání a nyní hodlá hrát na cello. Vy vůbec neumíte anglicky?
Adonis: Moc ne. Ani na to cello neumím.
Ema: Nevadí. Stačí jestli umíte zamalovávat skvrny po vytopení.
Adonis: Ostatní vytopené byty už jsem obešel a ohlasy byly pozitivní. A vy na něco hrajete?
Ema: Momentálně akorát zpívám.
Adonis: Tak mi něco zazpívejte.
Ema: A cappella nerada.
Adonis: A nějakou nahrávku byste neměla? S domácí hudbou maluju kvalitnějš.
Ema: No dobře. Tak já si dojdu támhle do svého pokoje pro notebook.

Střih. Ema se vrací ze svého pokoje a pouští na chodbě ukázku zpěvu s kapelou z notebooku.

Adonis: Zajímavý. Já mám kamaráda, co má taky kapelu.
Ema: A co hraje?
Adonis: No… Znáte Ortel?
Ema uvnitř: WHAT?!?
Adonis: Jak mají takovou tu písničku Mešita?
Ema uvnitř: WHAAAAAT???!!!
Adonis: /bere Emě počítač z rukou/ Tak já vám to pustím, jo?
Ema uvnitř: Omgonbudenamýmpočítačipouštětortelcomámkurvadoprdeledělattosemisnadzdá!
Adonis: Ale jestli Mešitu neznáte, tak si tu kamarádovu parodii až tak neužijete.
Ema: Takže… Takže… Ten váš kámoš natočil parodii na Ortel?
Adonis: No, vždyť slyšíte, ne?
Ema: Já jen… Fakt jsem se bála, že mi tu z mýho počítače pustíte hajlování a já vás budu muset umlátit tou vaší štětkou.
Adonis: Vypadám na to?
Ema: To ne, ale… Minulý týden parkovalo tady v ulici auto s nápisem Volím Řád národa. Mně už asi prostě přijde možný úplně všechno.
Adonis: Tak to se omlouvám. Ale kámoš dobrej, ne?
Ema: Hm.

Střih. O den později. Ema právě přišla z práce.

Platón_But_Better: Ema, keď som bol doma sám, zvonil tu taký vysoce atraktívny blondiak a chcel číslo na „moju spolubývajúcu“, lebo ju vraj chce pozvať na koncert akéhosi svojho kámoša.
Ema: Vyzval jsi ho na souboj?
Platón: Najprv som sa opýtal, ktorú spolubývajúcu myslí. Lebo tu predsa bývajú dve dievčatá. Možno len chce číslo na Maďarku, vravil som si rozvážno.
Ema: A co on na to?
Platón: Že nevie, ako sa ta dievčina volá, ale izbu že má tamhle!!!

Jo, u vysvětlování jsem se trochu zapotila.
Tužení sousedských vztahů má zkrátka svoje rizika.

soused

Reklamy

Kavárenská kancelář

V baráku nám na pár dní vypnuli elektřinu, protože oprava rozvodů, tak jsem se s počítačem přesunula do nedaleké kavárny, kde mají wifi.

Následuje placení.

Servírka: /loading inteligentní dotaz č. 1/ Chtěla jsem se zeptáááát… Jak jste do telefonu říkala, že berete 350 korun na hodinu… Co za takovýhle prachy jako doučujete?!
Ema: Učím finštinu.
Servírka: /loading inteligentní dotaz č. 2/ Finštinu?! Jako ten jazyk?
Ema: Jo.
Servírka: /loading inteligentní dotaz č. 3/ A jak se finsky řekne „ahoj“?

Zítra ji přezkouším, děvenku.

 

PS Ano, tohle byla první lekce klingonštiny, za kterou jsem platila já studentovi.

PPS Chtěla jsem si od blogu trochu odpočinout, ale hrozně se mi ty historky hromadí, už jsem to prostě nevydržela.

'Hearing only half of other people's cell phone conversations is annoying. This app lets you listen in on their calls.'

 

Rušička

Duben 2017, 16:00, Praha.
Emu nepustili do Irska, a tak tráví dovolenou mimo jiné na návštěvě u Elizabeth Bennetové a jejích ratolestí. Ty se právě přesunuly do horního patra domu a Emě v tu chvíli zavolá neznámé číslo. Naivně to zvedne s tím, že to třeba stihne vyřídit, než se dvouhlavé tornádo přižene zpátky.

Ema: Haló? 
Telefon: Dobrý den, já na vás dostala číslo od XY, chci probrat mediální partnerství vašeho Severského spølku s naší fenomenální severskou kulturní akcí. Máte na mě minutku?
Dvouhlavé tornádo: /nekoordinovaný řev v druhém patře se podezřele přibližuje ke schodišti/
Ema: No, popravdě spíš ne. Můžu vám zavolat zítra?
Telefon: A nemohla bych vám aspoň stručně nastínit, o co jde?
Dvouhlavé tornádo: /nekoordinovaný řev nabírá na síle a řítí se po schodech dolů přímo na Emu/
Ema: Jako můžete, ale neuslyším vás. Můžu vám zavolat zítra?
Telefon: Jde o to, že… /nekoordinovaný řev Dvouhlavého tornáda Emu pohltil, tahá ji za sukni a ruku, dožaduje se, aby si s jednou hlavou tornáda kreslil a druhé pomohl krýt krádež nálepek, načež se první hlava rozbrečí, protože to byly JEJÍ nálepky a proč jí to ta druhá hlava pitomá bere/ …takže co vy na to?
Ema: Já vás vůbec neslyším. Můžu vám zavolat zítra?
Telefon: No víte, ale ta naše akce je pro vás úplně skvělá, protože… /a druhá hlava už brečí taky, protože ji první hlava praštila a úroveň hlučnosti v tu chvíli přesahuje povolený limit decibelů pro blackmetalový koncert/
Ema: /s přibližně stejným počtem decibelů/ Zavolám ZÍTRA!!!!!!! /típ/ …KRÁVO!
Dvouhlavé tornádo: /okamžitý konec řevu/ Mamí, Ema řekla sprosté slovo!

Děti, tohle doma nezkoušejte.

Dospělí, vy vězte, že telefonát s tou krávou madam neodbytnou, který jsem iniciovala druhého dne, považuju za jeden ze svých osobních triumfů nad svým osobním egem.

Smrt Típnutí všem vlezlým rušičkám!

…Teď zase ego trimfovalo nade mnou. Pardon.

quit

Ema je soubor

Březen 2017, sobota dopoledne, Rodná Hrouda. Adele za pár hodin oslaví 30 a dala svým nejlepším kamarádkám za úkol přinést na večírek nějaké vzpomínky na středoškolská léta. Ema hledá. Platón si čítá.

Ema: Hele, našla jsem přepis milostné esemesky od kluka, co jsem s ním chodila ve druháku!
Platón_But_Better: Čítaj.
Ema: „1.2.2004. Měj se hezky soubore smysluplných významů, jež dokonale aproximují můj život a konvergují k nebiosystému tohoto tristního časoprostoru. Tvůj H. P.S. Už sis pouštěla tu Mazací hlavu?“
Platón: Vidno, že si vždy mala slabosť pre pseudointelektuálov.

A pak že není sebekritický.

food.jpg

Raná fáze

Praha, duben 2017, všední den k večeru.

Ema si sedá na lavičku v parku, aby si nazula inline brusle. Na zádech má batoh s nápisem Jihlava (merch z tamního dokumentaristického festivalu), což v tomto příběhu hraje zásadní roli, jejíž přesný význam však autorce tohoto blogu dojde až ex post. Každopádně i na vedlejší lavičce sedí pán a taky si nazouvá brusle.

Pán: Hééééle Jihlava!
Ema: /nechápe/
Pán: Slečno, vy jste z Jihlavy?
Ema: … … … Ne…?
Pán: Tak nic no.
Ema: /stále nechápe a hodlá při tom radši zůstat/
Pán: /vratce vstává/ Snad to po těch dvou pivech dám.
Ema: Hm.
Pán: Tak na shledanou.
Ema: Naschle.

Zřejmě jsme byli svědky primitivního pokusu o small talk po česku.

Kdyby dotyčný pán po finsku mlčel, nebo po britsku prohlásil: to je dneska ale větrno how do you do, možná bych se chytala víc.

Ale třeba se to časem vypiluje i u nás. Vždyť první krůčky bývají vždycky nejisté.
Po dvou pivech obzvlášť.

Pronouns_Bizarro.png