Ema má přestupek

Bílá sobota 2017, online konverzace na trase Británie – ČR.

William C. Shakespeare: Ahoj Emo! Zas jsem si jednou přečetl tvůj blog a mám dotaz.
Ema Mele: Ahoj Williame! Taky mám dotaz. Už jsi někdy letěl do Londýna s propadlým ID?
William: Copak? Chystáš se k nám na ilegální návštěvu?
Ema: Chci do Irska za bráchou. Což je z hlediska Schengenu totéž.
William: Na to bych byl opatrný. Oni teď fakt všechno kontrolujou. Radši si nech vystavit platný průkaz.
Ema: Když ono mi to letí zítra.
William: Shucks! A co ti to vlastně propadlo?
Ema: Občanka. Propadla 5. dubna, odhaleno včera, 14. dubna, při online check-inu.
William: A pas?
Ema: Bohužel.
William: Tak to je nemilé. Ale zkusit to můžeš. Máš to propadnuté jenom deset dnů, to by ještě mohlo být v toleranci. …taky tím ovšem riskuješ uvíznutí v bezcelní zóně.
Ema: Takže spacák s sebou. Stejně je to absurdní. Ještě před pár dny to byl platný doklad, teď je to jen kus plastu.
William: A člověk naráz přijde o některá základní lidská práva, jako například lítání.
Ema: No, vezmu to jako takový předražený sociální experiment, kam až se na letišti dostanu s propadlým dokladem.
William: Kdyby se ti to nakonec povedlo, tak pozdravuj brášku!
Ema: Měli jsme letět spolu.
William: No vidíš! Když půjdete společně k přepážce a budete tvrdit, že jste manželé, tak vás třeba pustí. Příjmení na to máte.
Ema: Jasně. Budu se tvářit jako nesvéprávná manželka, která občanku stejně na nic nepotřebuje. To nemůže nevyjít!
William: Bude to rána pro emancipaci, ale velký krok pro Irsko.
Ema: Teď mi došlo, že kdybych si po promoci dala do občanky zapsat titul, tak mi ještě platí.
William: Český zvyk cpát všude tituly mi přijde dost chucpe. Krom toho nechápu, jak by to ovlivnilo platnost tvého průkazu.
Ema: No že bych ho neměla z roku 2007. Platil by mi ještě pár let.
William: Já už myslel, že když je člověk otitulován, tak mu to automaticky prodlouží platnost dokladů. Třeba o počet let odpovídající průměrné době studia. Takový doktorský titul by tudíž prodlužoval doživotně.
Ema: Geniální. Zkusím to navrhnout na městském úřadě, až tam s tím kusem plastu půjdu.

Střih. O den později.

William: Tak jak?
Ema: Zadrželi mě i občanku hned u vstupu, poučili mě, že jsem spáchala přestupek a vystavili mi tohle:
dublin doklad
William: Ale ne! Žádné Irsko a navíc ses stala osobou. Dožadující se osobou!
Ema: Přesně!!
William: Co teď? Vidím to nejmíň na politický azyl v nějaké spřátelené zemi… Slovensko?
Ema: Ostatně právě Platón mi prorokoval, že si s tou neplatnou občankou vyzkouším roli uprchlíka.
William: Ale no tak, Emo. Vždyť tě ani nenechali uprchnout.

Ani jsem neskončila v detenčním centru. Takže vlastně dobrý.
A jakého přestupku jste se v poslední době dopustili vy?

'I'm sorry Sir, I can't allow you to enter this country. Your passport is okay, but your internet rating is lousy!'

Advertisements

O jednorožcích

Adele, Anastacia, Elizabeth a Ema se znají už 15 let. Přes všemožné peripetie a životní kotrmelce, friendship never ends.

Nyní se společně chystají na dovolenou u příležitosti čtyřnásobných třicetin. Bez partnerů a dětí, jako když nám bylo sedmnáct, akorát tentokrát máme místo stanu a zahrady plné slimáků rezervovaný airbnb s výhledem na středověké panorama.

Březen 2017, 14:00, u Elizabeth doma.

Elizabeth Bennetová: Tady máš papír a piš!
Ema: Eee… co?
Elizabeth: Přece naše cíle do 30. Posledně jsme si řekly, že si každá dáme nějaké předsevzetí a na dovolené je vyhodnotíme.
Ema: No dobrá, tak diktuj.
Elizabeth: Dodělat školu. Resuscitovat svou angličtinu. Umístit dítě do školky. Najít si práci.
Ema: Nestíhám!
Adele: Mně tam dej založit spolek. Víc času na sebe. Přitom zvládat dítě a práci. A nezbláznit se.
Anastacia: Já tam chci taky nezbláznit se!
Ema: Ty jsi přece hlavně chtěla ušít dítěti boty. Tatíček Baťa by na tebe byl hrdý.
Elizabeth: A co ty?
Ema: Coby? Já jsem z obliga, mně už třicet bylo.
Elizabeth: Tak si dej cíle do pětatřiceti.
Anastacia: Do pětatřiceti mám ještě jiné cíle! Vlastní ordinaci! Druhé dítě!
Adele: Jo, já chci taky druhé dítě do 35. Holčičku.
Elizabeth: Emo, ale teď už jsi fakt na řadě.
Ema: Hm… Můžu si tam dát „neodstěhovat se do Bratislavy?“
Adele: A co takhle napsat knihu? Meleš o tom od patnácti.
Ema: Jen to ne. Jsem ráda, když napíšu občas něco na blog. Kniha je moc velký a stresující projekt.
Adele: Tak tam dej „rozepsat knihu“.
Ema: To by snad šlo. A odehrát koncert s kapelou. Aspoň jeden.
Anastacia: A co svatba a dítě?
Ema: Grrr.
Anastacia: Tak promiň no.
Tříletá: Mami, co to tam děláte?
Elizabeth: Píšem si naše přání do třiceti. Co bys chtěla mít do třiceti ty, broučku?
Tříletá: JEDNOROŽCE!!!

Správně. Je třeba si klást laťky vysoko!

Mimochodem, já jsem jednoho jednorožce do třiceti stihla (seznamte se zde). Tak aspoň něco.

obrazek

Pray for Kissinger

Srpen 2005, osmnáctiletá Ema se nachází na studijním pobytu v Německu s mezinárodní skupinkou gymnazistů, mezi nimiž je i šestnáctiletý Palestinec. Toho času nad nesrozumitelným jídelním lístkem v blíže nespecifikované restauraci v Bonnu.

Palestinec: Neznám ani jedno jídlo. Můžu si prostě dát to, co ty?
Ema: Kein Problem. Já si dávám tuhle nevím-jakou rybu utopenou v majonéze s bramborovým salátem.
Palestinec: Tak jo.

Střih.

Ema: Ty ses té ryby ani nedotkl.
Palestinec: Když ona zřejmě není halal.
Ema: O moc jsi nepřišel. Byla pěkně hnusná.
Palestinec: Máte v České republice nějaké halal restaurace?
Ema: V Rodné hroudě ani ne, ale v Praze by se asi nějaké našly.
Palestinec: A jaká církev u vás převažuje?
Ema: Ateistická.
Palestinec: Ty jsi taky ateistka?
Ema: Ne.
Palestinec: To jsem rád. Tak v jaké jsi církvi?
Ema: V žádné.
Palestinec: Takže přece jen bezvěrkyně?
Ema: U nás tomu spíš říkáme něcismus.
Palestinec: To je oficiální církev?
Ema: Ani ne.
Palestinec: Nemůžeš nepatřit k žádné církvi! Vždyť se připravíš o posmrtný život v ráji.
Ema: No jo no, co naděláš.
Palestinec: Jak to zvládáš? Já bych se zbláznil, kdybych před sebou neměl vidinu blaženého života po smrti.
Ema: No… já se asi víc soustředím na svůj aktuální pozemský život.
Palestinec: To mě mrzí.
Ema: Proč?
Palestinec: Protože jednou shoříš v plamenech pekelných?! Chápeš, už jsme se celkem skamarádili, není mi jedno, co s tebou po smrti bude.
Ema: Mně to celkem jedno je.
Palestinec: Můžu se za tebe aspoň pomodlit?
Ema: Klidně. Náhodou se taky občas modlím, ty spasiteli.
Palestinec: A jsi přitom čelem k Mekce?
Ema: Ne.
Palestinec: Tak to se bohužel nepočítá.
writing

***

O více než deset let později. Ema a Platón_But_Better na návštěvě u prarodičů.

Babička: Vemte si ještě.
Dědeček: A už mám rozečtené ty Kissingerovy spisy, co jste mi dali k Vánocům.
Platón: Naozaj? A ako sa vám páči?
Dědeček: Velmi. Zejména souhlasím s Kissingerovým nekompromisním názorem na muslimy.
Ema: Jak nekompromisním?
Dědeček: /zde si dosaďte směsku hoaxů na toto téma, které jste za poslední rok až dva zaznamenali na internetu/
Babička: Vemte si ještě!
Dědeček: …a všechny nás pozabíjí, protože jsme pro ně bezvěrci.
Ema: Dědo, setkal ses někdy s nějakým muslimem tváří v tvář?
Dědeček: Díky bohu ne, to už bych tu nebyl.
Ema: Tak hele. Já se v Německu kamarádila s jedním Palestincem. Když jsem mu řekla, že nejsem v žádné církvi, byl pravda trochu v šoku, ale rozhodně mě nechtěl zabít. Spíš měl strach.
Dědeček: /zde si dosaďte další směsku hoaxů na toto téma, které jste za poslední rok až dva zaznamenali na internetu a které naprosto nereflektují repliku výše/
Ema: /šeptem Platónovi/ Proboha, to je ten Kissinger až takový islamofob?
Platón: /šeptem Emě/ Nie. Tvôj dedo je islamofob.

Uvažuju, že po letech napíšu Palestincovi, jestli by se příležitostně nemohl pomodlit za Kissingerovy spisy.

'I'm sorry but you obviously don't believe in God because you didn't forward the religious emails to 10 or more people in your address book.'

Můj životní pocit

Únor 2017, 2:00.
Byt, kde t. č. přebývá Ema, Nejlepší_spolubydlící a Vojta_Dyk_But_Better, který se právě vlomil do koupelny.

Vojta: Fuj, to jsem se lek. Co tu strašíš?
Ema: Hištím ši huby.
Vojta: Potmě?!
Ema: Hwětlo žáhovky hi hedělá we hwě w hoťi dobhe.
Vojta: Ale proč si teda čistíš zuby ve dvě v noci, když ti to nedělá dobře?
Ema: Jsem usnula na gauči u titulkování.
Vojta: Už zas?
Ema: Spát v posteli je pro nuly. Chceš umyvadlo?
Vojta: Chci svou postel. Tyhle noční tahy mě v mých požehnaných šestadvaceti letech už nějak zmáhají. He he, teda samozřejmě no offence, třicítko.
Ema: No offence taken. Můj životní pocit totiž nemá s tvým životním pocitem vůbec nic společného.
Vojta: Hustá. Dáme panáka?
Ema: /po urputném vnitřním zápase/ Spíš ani ne.
Vojta: „Ne“?! Ty to slovo znáš?
Ema: Asi s věkem moudřím.
Vojta: Nebo s věkem stárneš.

Nebo.

Hůj žiwothí poťit to kažhopádhě hatím nehahnamenal.

Defeatist Marathon.

Za třicet stříbrných

Únor 2017, sobota 12:30, u Emy na bytě.

Vojta_Dyk_But_Better: Co děláte, hrdličky?
Ema: Obědváme. Dáš si s náma?
Vojta_Dyk_But_Better: Tak neodmítnu. Co máme dobrého?
Platón_But_Better: Debatu o Jesus Christ Superstar. Nemôžem pochopiť, že to Ema nepozná.
Ema: Tys ten film viděl?
Vojta: Ne. Můžu si dát i brambory?
Platón: /brblá něco o českých ateistických kulturních barbarech/
Ema: Tak si to teda večer pustíme, ty můj misionáři?
Platón: Paráda, bežím to stiahnuť.
Vojta: Nepokradeš, vole.

***

Ema: Wtf? Jidáš je černoch? Máří Magdaléna je indiánka?!
Platón: Xenofobná rasistka!
Ema: A nosí zvonáče?! A samopaly?
Platón: Tíško, teraz príde môj obľúbený song.
Ema: Nebyl oblíbený už ten předtím?
Platón: Nie, to bol len obľúbený Judášov song. Teďka príde môj celkovo obľúbený song.
Ema: Hm.
Platón: Sleduj, teraz bude mať Pilát moju obľúbenou repliku!
Ema: Hm.
Platón: Teraz, vidíš?, teraz tam bol môj najobľúbenejší záber na skalu.
Ema: A ten Ježíš trochu šilhá, ne?
Platón: Ema, ak tých osobných útokov okamžite nenecháš, tak si ťa zablokujem.
Ema: A proč Ježíše vlastně nehraje Ian Gillan, když to původně nazpíval on?
Platón: Lebo chcel, aby za dobu nakrúcania zaplatili ušlý zisk zvyšku Deep Purple, ktorí by bez neho nemohli koncertovať.
Ema: Tak to se divím, že mu nenabídli roli Jidáše.

***

Platón: Tak ako? Páčilo sa? Páčilo, však?
Ema: Jako… Dost to ten příběh reinterpretuje.
Platón: Thank you, Captain Obvious.
Ema: Ale líbí se mi ta teze, že musel nesmyslně zemřít mladý, aby se stal nesmrtelným. Ježíš byl vlastně takový zakladatel Klubu 27.
Platón: Ema, bolo mu 33, keď zomrel.
Ema: Říká kdo?
Platón: Nový zákon!
Ema: Prosím tě, ten taky říká, že se narodil z panny a uměl proměnit vodu ve víno. Nějaký spolehlivější pramen by tam nebyl?
Platón: Skús Wikipediu.

***

Po půl hodině na Wikipedii.

Platón: Tak čo, už ťa internet obrátil na vieru?
Ema: Historické prameny o Ježíšovi v podstatě neexistují. Jisté je, že žil, ale nic moc podobnějšího se o něm nedočteš. A knihy Nového zákona byly sepsané až nějak sto let po jeho smrti.
Platón: Takže?
Ema: Takže ten Klub 27 klidně mohl založit.
Platón: A to je alternatívny fakt alebo konšpiračná teória?
Ema: Hele, a taky tady píšou, že Šilhavý Ježíš byl do role obsazen z nouze. Na Broadwayi hrál ve sboru jednoho z malomocných.
Platón: Volá sa Ted Neeley! A každý nejako začínal.
Ema: Ale ne každý jako malomocný. A dostalo mě tohle – katolíky prý ani tolik nepohoršilo to, že muzikál ukazuje Ježíše jako obyčejného smrtelníka a naznačuje, že měl milostný vztah s Máří Magdalenou, jako spíš verš „for all you care, this bread could be my body.“ Prý je příliš protestantský.
Platón: For all you care, rozdiel medzi katolíckou a evanjelickou teologiou je práve v tom, že evanjelici veria, že premenenie je symbolické. Pričom katolíci uznávajú „transsubstanciáciu“. Hostia v katolické omši je skutočne Ježišovým telom.
Ema: Takže normální kanibalismus.
Platón: No… Dodnes neviem, či my katolíci môžme byť ozajstní vegetariáni.

***

Střih. Chat na trase Praha – Bratislava o pár dní později.

Ema: A včera před spaním jsem četla online evangelia.
Platón: You’ve been Jesus Christ Superstarred. Chcela si si overiť autenticitu kľúčových pasáži v textoch muzikálu, však?
Ema: Jo! A musím verifikovat, že je to místy velmi autentické. Ale víš, co mě fakt pobouřilo?
Platón: Že je Nový zákon genderovo nevyvážený?
Ema: Spíš to, jak tam všichni vůči Jidášovi používají totální hate speech. A cíleně zamlčují, že chtěl těch třicet stříbrných dát chudým!
Platón: Lol.

Milí přátelé, je mi jasné, že když za nic, tak za tuhle historku definitivně přijdu do pekla.
Utěšuje mě jen to, že Platón tam za to své „lol“ půjde se mnou.