Metastory

Ohňová Mora

Prosinec 2015, krátce po Štědrém dni, 14:00.
Ema a Florence jako každý rok hrají svou oblíbenou hru Chyť mě, když to svedeš, aneb Kdy si předáme ty dary.

Florence /via iMessage/: Jak seš na tom dneska odpoledne? Nebudeš náhodou ve městě? Tím myslím Rodnou Hroudu.
Ema /via iMessage/: Ne, já už su Pražák. Mohla bych o víkendu, to do Rodné Hroudy přijedu i s velkým_P_malým_h_velkým_D zo Slovenska.
Florence: To už tam zas nebudu já. Tak až v lednu v Praze. A gratulace Velkýmu Péhádéčku k titulu.
Ema: Já zase gratuluju tobě k iPhonu.
Florence: Vyřídím Ježíškovi. Teď už se mě nezbavíš, protože iMessenger vládne všem. Odteď už se novinky z tvého života nebudu dozvídat až na blogu. Vše budu mít z první iRuky!
Ema: Nyní jsi totiž plně iMobilní.
Florence: Což mi připomíná, že jsem ti chtěla vynadat za historku s Matematikem. Kdybych o tom vašem srazu věděla předem, zakážu ti ho!
Ema: Proto jsem ti o něm taky předem neřekla, že.
Florence: Co to jako mělo znamenat?
Ema: Když já mám takovou teorii, že udržovat hezké vztahy s bývalými je dobrý nápad. Sice se to v praxi zatím úplně neosvědčilo, ale…
Florence: Žádný další bývalý už nebude, takže s ověřováním máš utrum!
Ema: Teď mluvíš jako moje babička.
Florence: Počkat! Vaši už Platóna_But_Better viděli?
Ema: Ne, babi se do něj zamilovala platonicky přes Skype. Jednou jí zamával a bylo to.
Florence: Lol.
Ema: Na oťukávací návštěvu přijede až příští víkend.
Florence: A jsi nervózní?
Ema: Původně ne.
Florence: Ovšem pak?
Ema: Ovšem pak do toho vstoupila ta zhouba trouba.
Florence: Jako že do kuchyně?
Ema: Jo. Vánoční dárek od našich. Elektrická zánovní trouba Mora Hnědá. Povstala z hlubin Morie, aby nahradila Moru Bílou.
Florence: Přecházíš z klingonštiny na elfštinu?
Ema: Slyš mé slovo, vrať se do světla a vzpomeň si na předvánoční status Ofélie, jak v naší plynové troubě Moře Bílé na bytě spálila všechny perníčky. Cituji:  „Troubu Mora 218 používáme tak, že po vhození sirky uléháme nohama k epicentru výbuchu.“ Četlas ho? Mí rodiče každopádně ano, a vzali to až moc vážně.
Florence: A sakra. Ale tak aspoň to máš do výbavičky, ne?
Ema: Jo, akorát teď ten výdobytek vědy a techniky musíme dostat k nám do bytu, domluvit proměnu plynu v elektřinu s domácím, sehnat člověka, co ten zázrak vykoná, a následně starou plynovou Moru Bílou dopravit do Mordoru a vhodit ji do Ohňové hory, protože do sklepa se nevejde.
Florence: Počkat! Mor(i)a je v Rodné Hroudě?! Ví o tom Tolkien?
Ema: To nevím, ale již brzo se přesune do Prahy. Naši mi ji prý přivezou autem. Ideálně až u nás bude Platón. Prej aby jim s tim pomoh.
Florence: Tak tomu říkám oťukávací návštěva. 🙂 🙂
Ema: A táta říkal, že nám Mora Hnědá asi bude vyhazovat pojistky. To prý tyhle typy ve starých barácích dělávaj.
Florence: Nech toho, já už nemůžu. 🙂 🙂 🙂
Ema: V nejhorším ji holt budem používat jako botník a péct začnem venku na ohni.
Florence: A proč jsi vašim neřekla, ať ji vrátěj, že je to nesmysl?
Ema: Neměla jsem to srdce.
Florence: Tak to seš v troubě, Frodo.

Zjevně.

Reklamy

In poste memoriam

Listopad 2015. Chat na trase Praha, kde se nachází Ema, a Dálný Sever, kde bydlí Nils-Aslak Ve(n)hanen.

Nils-Aslak Ve(n)hanen: Prej kolik řečí znáš, tolikrát jsi člověkem. Pěkná blbost! Ve skutečnosti kolik řečí znáš, tolikrát blíž jsi smrti.
Ema: Ahoj Nilsi. Co tak depresivně?
Nils: Moje chování je zcela logický: když se mi zdá na mým zdraví něco podezřelý, tak prostě hledám symptomy.
Ema: A kdo hledá, ten najde.
Nils: Beg your pardon? Je ryzí zázrak, že jsem za svůj život přežil tech několik druhů rakovin, jedno aids a pár vážných chorob, který ještě ani nebyly klasifikovaný!
Ema: Evidentně máš tuhý kořínek.
Nils: Jenomže teď jde skutečně do tuhýho. Trpím Hodgkinovým lymfomem.
Ema: Čím že?
Nils: I má norská přítelkyně se mě takto ptala. Tak jsem jí popsal svý symptomy. A ona na to: „Doufám, že sis to negoogloval.“
Ema: A?
Nils: Nechal jsem to dotčeně bez odpovědi. Samozřejmě, že jsem to googloval. V několika jazycích, abych to měl ověřený z více zdrojů!
Ema: Lol.
Nils: Ano, smála se. A její smích byl v mém zdravotním stavu i s ohledem na můj zbývající čas poměrně frustrující.
Ema: Třeba to byla šoková reakce.
Nils: No, je pravda, že když jsem se nějak dožil rána, přítelkyně mi udělala snídani a čaj.
Ema: A člověku se hned umírá líp.
Nils: Přesně.
Ema: Mohu pro tebe v tvém stavu něco udělat já?
Nils: Napíšeš mi epitaf?
Ema: Tak jo.

'I never said you were a hypochonriac, I said your illness was a myth.'

***

Následujícího dne.

Nils: Podělím se s tebou o jednu rezervaci, kterou jsem teď přijímal v hotelu. Navzdory svému zdravotnímu stavu totiž pracuji.
Ema: Hrdino všedního dne! Nuže, vyprávěj o objednávce, kterou jsi nad hrobem přijal.
Nils: Host, co má přijet o Vánocích, napsal do rezervace: Can we get sun side rooms?
Ema: 🙂 🙂 Ještě aby tu vaši polární noc reklamovali!
Nils: Asi jim sluníčko vytisknem na papír a vylepíme na zeď. Jinej host si onehdy přál v pokoji žirafu, tak jsme mu ji taky vytiskli.
Ema: To je jak požadavky popových hvězd: „Chci na pokoji 33 bílých růží, šampaňské a žirafu.“
Nils: Jo, to jsme tady taky měli. Prej postel pokrytou růžovými lístky. A balíček kondomů na nočním stolku!
Ema: A kdo nejvíc zlobil, ten to musel jít chystat, co?
Nils: Tak nějak.
Ema: A ten balíček jste taky dali pod plátky růží?
Nils: Jo. Nepatrně tknutý růžovými trny.
Ema: 🙂 🙂 A jak se jinak máš, kromě toho, že tiskneš žirafy a otrháváš kytky?
Nils: Teď jsem dělal 14 dní v kuse a za dvě hodiny mám odevzdávat jednu seminárku, který jsem moc nedal. Tak jsem se trochu přiopil, abych to vůbec zvládl odeslat.
Ema: Připojíš k té práci diagnózu o svém smrtelném syndromu? Třeba je to obměkčí.
Nils: Vidíš, to bych moh! To mě nenapadlo!
Ema: Zapomněl jsi na to jako na smrt, co?
Nils: Takovýho cynismu bych se od tebe nenadál, Emo.

***

Následujícího následujícího dne.

Ema: Už mám pro tebe ten epitaf.
Nils: No ne, dožil jsem se toho! Tak jak?
Ema: „Jsem vám říkal, že to není rýmečka.“
Nils: Palec nahoru.
Ema: Dík. A seš na blogu!
Nils: Mý uzliny! To by bylo proti lékařskýmu tajemství. Nebo zpovědnímu. Nebo postovnímu. No prostě by to od tebe nebylo hezký.
Ema: Postovní tajemství je cool fráze. Další důvod, proč to zveřejnit. Promiň!
Nils: Je to jasný, kvůli Emě musím setrvat v emygraci. Tak jen doufejme, že to nebude příspěvek in memoriam.

In memoriam nebo ne, aspoň se tu zas jednou objeví něco jiného než story o mým randění.

Palec nahoru!

Chci říct: Nezapomeneme!

ebola

A dnešní historku věnuju dr. Lanc3tovi, který zachraňuje životy. Nilsi, když tak ti na něj dám kontakt.

Zajíc ve své jamce

Září 2015, středa 20:00. Komunikační aplikace právě propojila bageterii ve Vodičkově, kde sedí Ema, a obec za Prahou, kde bydlí Zaz.

Ema: Zaz moje drahá, promiň, ze se nehlásím. Omluvou mi budiž, že mě teď trochu zaměstnával jistý mladý milý muž. Jsi první, komu to říkám! Můžu přijet příští týden na návštěvu?
Zaz: Příští týden už máme plný, tak někdy ten další? A pár dalších info o onom muži dostanu? Kolik mu je? Odkud je? A co dělá? Jakej je? A jak vypadá?
Ema: Kdybys měla socsíť, mohla sis ho teď prolustrovat sama. Já jím!
Zaz: Jsem zvědavá, nenapínej.
Ema: No dobře, takže je cenzuracenzuracenzura a jak vypadá, ti pošlu.
Ema: /Po dvaceti minutách, během nichž Ema prochází fotky mladého milého muže na socsíti jako retard několikrát dokola, konečně posílá jeden snímek Zaz/
Zaz: Sympaťák! A kdy teda přijedeš?

Střih. Chat na socsíti o deset minut později.

Platón_But_Better: Počúvaj Ema… Nebola si náhodou tak pred 10 minutami v bageterii?
Ema: Byla. Jak to víš?
Platón_But_Better: Som dostal echo…
Ema: Člověk tady v tý Praze nemá už fakt vůbec žádný soukromí. (smích)
Platón_But_Better: ….že v bageterii vo Vodičkove je slečna, ktorá si pozerá moje fotky na socsieti.
Ema: (mění se v solný sloup)
Platón_But_Better: …a niekomu ich posiela.
Ema: (mění se ve solný sloup, který exploduje na tisíc kousků trapna)
Platón_But_Better: Čiže som sa chcel ujistiť, či si to bola ty. Áno, nedostatok súkromia je naozaj sviňa. (smiech)
Ema: A přesně proto mám blog. Protože tohle se mi stává prostě POŘÁD!!!!!
Platón_But_Better: Lebo toto je vážne komické. (smiech)
Ema: Máš ten pocit? Tady v metru je nyní nově jáma, do které jsem se propadla, a je po okraj zaplněná kousky solného sloupu, do něhož jsem metamorfovala a následně explodovala.
Platón_But_Better: No minimálne ja som pobavený náramne. (smiech)
Ema: Pravděpodobnost, že se něco takového stane, je asi tak jedna promile procenta. Proč vždycky musím být ta jedna debilní promile?!
Platón_But_Better: Ale choď.
Ema: Bože, tohle je takový neskutečný, surrealistický trapas.
Platón_But_Better: A to je tam ešte jedna surealistická vrstva, o ktorej nevieš. Hádaj, kto ťa nahlásil.
Ema: Nechci hádat.
Platón_But_Better: Tak si aspon vypočuj túto rozprávku: žila bola moja bývalá dlhoročná priateľka, ktorá o tebe čítala v tlači a následne bola zvedavá. A tak som jej pred pár dňami tiež posielal tvoju fotku…
Ema: Chceš říct, že ten člověk, co viděl, jak kamsi posílám tvoje fotky, byla tvoje expřítelkyně?!
Platón_But_Better: Hej. Dobrá náhoda, nie?
Ema: A viděla, komu ty obrázky posílám?
Platón_But_Better: Nie. Postúpila si dodatočný ilustračný fotomateriál Silvii Lauder?
Ema: Ne. Prodala jsem tvý fotky bulváru.
Platón_But_Better: Ema!!!
Ema: Čo je?
Platón_But_Better: Povedz, aký to je pocit byť celebrita, ktorú ľudí spoznávajú na ulici? Nech viem, čo zajtra čakať.

Milý Platóne But Better, tak já ti to teda povím:
Sláva je naozaj famózny pocit.

***

Zajíc ve své jamce (na kousky solného sloupu, pozn. red.)
sedí sám, sedí sám.
Ubožáčku, co je ti,
že nemůžeš skákati!

Pardon, lidi. Já jen že zpěv mě uklidňuje.

sledovana

***

Poznámka pod čiarou

Platón_But_Better: A keď už na tom blogu bude účinkovať moje alter ego: bude hovoriť po slovensky?
Ema: Se nabízíš, že mi budeš dělat korektury?
Platón_But_Better: Nie. Naopak si myslím, že česká pseudoslovenčina plná gramatických chýb a neexistujúcích slov má silný komický potenciál.

Tak jo!

New Kids on the Blog

Září 2015, úterý 13:30. Ema na obědě s Klavíristou.

Klavírista: Takže se propojíme na socsíti a domluvíme se na tom hraní?
Ema: Na socsíti… Propojíme… Takhle. Já ti v tuhle chvíli asi musím něco zásadního říct.
Klavírista: Oukej…?
Ema: Když já mám blog!
Klavírista: Ty jo, to mě hrozně mrzí! Ale to nic, dneska trpí různými bloky kdekdo.
Ema: Špatně mě chápeš. Já mám bloG. Blok budeš mít ty, až si ho přečteš.
Klavírista: BloG?!
Ema: Jo. Blog historek, co se mi dějou. Ututlat se už úplně nedá, takže ti to prostě říkám napřímo. Ale neboj, ctím soukromí druhých a používám přezdívky.
Klavírista: Jaký přezdívky?
Ema: Podle slavných osobností a postav. Herci, zpěvačky, hrdinové a tak.
Klavírista: Jako třeba Brad Pitt?
Ema: Brad Pitt tam zrovna ještě není.
Klavírista: A můžu být Brad Pitt já?
Ema: Pro mě za mě.
Klavírista: Takže zítra se na tvým blogu objeví: Brad Pitt nervózně čekal před indickou jídelnou na Emu a její zpoždění?
Ema: Ne, to se tam neobjeví.
Klavírista: To jsem rád.
Ema: Neobjeví se to tam, protože píšu v dialozích. Spíš čekej něco jako:

Brad Pitt: Ty jsi Slovenka?
Ema: Ne?!
Brad Pitt: Promiň, já jen, že máš takový legrační přízvuk.

Klavírista: Aha. Takže z celé naší konverzace tam dáš tu největší kravinu, co jsem řekl.
Ema: Ano. Plus možná ještě zmínku o tvém odzbrojujícím úsměvu.
Klavírista: Skvělý. Hele, já už musím jít.

Blogu jeden blbej!

Blogger Meme2

Trust Me, I’m a Blogger!

Září, úterý podvečer. Ema má sraz se Svým oblíbeným hercem, pro jehož divadlo píše desetiminutovou hru.

Ema: Ahoj, Můj oblíbený herče!
Její oblíbený herec: /je nervózní/
Ema: Co je to s tebou?
Její oblíbený herec: Ahoj Emo. Jsem nervózní.
Ema: Ale proč?
Její oblíbený herec: Ty se mi možná budeš smát… Ale když já mám takový pocit, že ať udělám cokoli, stejně skončím u tebe v dialogu.
Ema: Neboj. To bych ti přece neudělala.

Bylo to silnější než já! Bylo to silnější než já!!!

organic

P.S. Minihra zazněla na zahajovacím večírku Read Nordic. Velké díky režisérovi a oběma hercům, že z toho udělali zábavnou podívanou. Minirecenzi na minihru najdete tady.

Foto norská ambasáda.

Foto norská ambasáda.