Harry Potter

Hororové řízení

Listopad 2015, sobota večer.

Ema: Příští týden tě seznámím s Adele a Harrym Potterem. Půjdeme do kina!
Platón_But_Better: Môžme. Zašiel by som na Mládí.
Ema: Oni by radši Purpurový vrch.
Platón: Já nerad horory.
Ema: Oni neradi artové intelektuárny.
Platón: A koho nerada ty?
Ema: A to jsem ti říkala, že mi Adele schvaluje chlapy?
Platón: Ako že či s nimi môžeš chodiť?
Ema: Hej.
Platón: A nebola to Florence?
Ema: Ne, ta mi chlapy předvybírá.
Platón: A čo potom keď ma neschvália?
Ema: No právě.

Střih. Krátce před kinem.

Ema: …a ničeho se neboj, fakt.
Platón: Prečo by som sa bál? Veď prvou bitvu som vyhrál. A to boli v presile.
Ema: Jo a drž prosím na uzdě tvůj humor pro pokročilé. Mohli by ti za něj strhnout body.
Platón: Vynasnažím sa, no víťazstvo Mládí nad Purpurových vrchom možno okrajove spomeniem, lebo som naňho hrdý.
Ema: Jsou hrozně milí, uvidíš.

Střih.

Harry Potter: A k čemu je vůbec dobrý takový filozof?
Ema: Harry!
Harry Potter: Tak jinak, kde se vidíš za pět let?
Ema: Proboha, na to jsem se ho neptala ani já, a to s ním chodím!
Harry Potter: Neovlivňuj průběh výběrového řízení!
Adele: A Ema říkala, že fandíš fotbalu?
Platón: Hej. Liverpoolu.
Adele: Máš doma jejich šálu?
Platón: No isto. Nad posteľou.
Adele: Takže fanatik.
Harry Potter: Jmenuj své další špatné vlastnosti.

A ještě jeden střih. Den po grilování.

Ema: To jste jako byli hodnej a zlej policajt?!
Adele: Promiň, trochu se to vymklo.
Ema: A váš verdikt?
Adele: Strašně chytrý. Ví toho hodně o fotbalu. Měli jsme jít na Purpurový vrch.
Ema: A můžu s ním teda chodit?
Adele: Podívej, došli jsme s Harrym k závěru, že je ti možné důvěřovat a nepotřebuješ už tak přísný dozor. Zvlášť na projekcích divných filmů.


Mimochodem můj verdikt je následující:
Výběrové řízení na vhodného partnera je občas horor.
A přitom tím člověk leckdy stráví mládí.

***

A jako bonus minirecenze Mládí od neznámého internetového umělce:

Advertisements

Ema je extrém

 © Han Solo & Edward Ferrars

© Han Solo & Edward Ferrars

Červenec 2015, řeka Morava, po níž se plaví množina vodáků, k nimž patří vedoucí výpravy James Dean a dále Ironwoman, Princezna Leia a Han Solo, Amélie, Edward Ferrars, Kytarista z Bývalé_kapely, Adele a Harry Potter atd. atd. a mezi dalšími lidmi taky Ema, která se rozhodla svůj raný vztah s Matematikem podrobit zkoušce ohněm vodou.

Pátek ráno, 16 km před námi, kosa, fouká a je pod mrakem.
Matematik: Emo, tak jakou zvolíme na naší lodi strategii?
Ema: Abych tak řekla… Necvaknout se?
Matematik: Výborně, takže já se nepřevlíkám.
Ema: Jako že pojedeš v té košili a dlouhoschnoucích botách?
Matematik: Přesně tak.

***
Střih. Pět minut po vyplutí a Ema s Matematikem se k pobavení všech ostatních právě cvakli.

Ema mokrá jako myš: Promiň! Já špatně spočítala trajektorii dráhy z bodu A k šutru.
Matematik mokrý jako myš, včetně košile a dlouhoschnoucích bot: (smích)
Ema: To jsem ráda, že to bereš tak sportovně.
Matematik: Já se směju, když jsem zoufalý. (smích)
Ema: Přestaň se smát, je to nakažlivý! (smích)
Matematik: (smích)
Ema: /převlíká se do suchého/ a (smích)
Matematik: (smích)
Ema: Ty, Matematiku, nemůžu v barelu najít tvoje svršky na převlečení, kde je máš?
Matematik: Ve stanu. (smích)
Ema: Jak jako ve stanu? Ty sis nevzal nic suchého s sebou?
Matematik: Ne. Řekli jsme si přece, že se necvaknem. (smích)
Harry Potter: Emo, proč se ten tvůj kluk nepřevleče?
Ema: On zřejmě nemá do čeho.
Han Solo: No tak ať si vezme moje náhradní tričko, nebo zmrzne.
Matematik: Děkuju. Já ti to večer vrátím, ve stanu mám totiž plavky, tričko a sandály…. (chvíle kontemplace) …což jsou asi věci, které jsem měl mít na sobě teď, co? (smích)

***
Sobota, 19:00. Ujeto: 20 km. Zbývá: 2 km.

Adele: Mě už to nebaví. Jsem unavená, bolí mě záda, je to tu na tom voleji furt samý pádlování, anebo naopak táhnem loď po dně, protože je málo vody. Děs.
Ema: Náhodou to tažení lodě po dně bylo jako taková romantická procházka řekou, viď, Matematiku?
Matematik: Už tam budem?
Ema: Ale nesměješ se, takže je to ještě dobrý.
Matematik: V krizi u mě po fázi smíchu přichází fáze dítěte. Proč dneska jedeme tak dlouhou trasu? Kdy už bude ta Litovel? Jak to, že je slunce žluté?
Ema: Než zodpovím tvé naléhavé dotazy, mám taky jednu otázku. Má tvoje zoufalství ještě nějakou další fázi, o které bych měla vědět?
Matematik: Jo. Zpěv Visacího zámku. Ale to už je fakt konečná.
Ema: Fajn, myslím, že tak zlé to zase nebude.
Matematik: Kolik jezů se ještě bude přenášet? Už tam budem? Kde se berou děti?

***
Neděle, 18:00. Množina vodáků už třetí hodinu jede poslední dva kilometry.

Matematik: /zpívá Visací zámek/
Ema: No tak, nevzdávej to, bojuj!
Matematik: (smích) (smích) (smích)
Ema: Já už toho taky mám plný brejle, už taky nechci přelejzat žádný další strom, pádlovat skrz další olej, ani táhnout loď po dně, ale už tam fakt každou chvilku musíme být.
Matematik: To říkáš už tři hodiny.
Ema: Tak co kdybych nějak vhodně odvedla tvou pozornost od časomíry a kilometráže?
Matematik: Zkusit to můžeš.
Ema: Fajn. Takže já ti teď, tady na řece mezi šutry, popadanými stromy a volejem nabízím jedinečnou možnost zeptat se mě bez obalu úplně na cokoli.
Matematik: Vážně úplně na cokoli?
Ema: No jo.
Matematik: Dobrá. Tedy: co byl doposud tvůj nejextrémnější sportovní výkon?
Ema: Eee… No tak v pondělí jsem dobíhala metro, že…
Matematik: Myslím to vážně, Emo! Mohla bys mi aspoň jednou odpovědět vážně?
Ema: Ježíši nevím. Přechod hřebenovky na Šumavě, bylo to nějak 30 kilometrů. Nebo loňská turistika v horách v Rumunsku. Nic zásadnějšího mě nenapadá. Co byl tvůj největší sportovní výkon?

Matematikův impresivní výčet zahrnující plachtění vzduchem, vysokánské hory, jízdu na kole z Prahy na Sever ad. přetne zvolání vedoucího výpravy Jamese Deana, které se nese řekou:

James Dean: Děcka, před těma třema hodinama jsme blbě odbočili do paralelního ramena. Zajeli jsme si asi 10 kiláků a buď to můžeme táhnout proti proudu zase zpátky, anebo dojet až do Olomouce, protože nikde dřív není silnice.
Všichni: Do Olomouce?!?!
James Dean: Jo, ale je to už jen kousek, dá se říct. Ale tak aspoň to bude blíž na vlak, ne? No tak děcka, netopte mě! NETOPTE MĚ!!
Ema: No takže, Matematiku, jak ses mě ptal na ten můj nejextrémnější sportovní zážitek, tak se obávám, že se ho právě účastníš.
Matematik: A já tě na naše první sportovní rande vzal na pár kilometrů po rovince, abych tě moc neuhnal! A ty mi uděláš tohle!
Ema: Eee…
Matematik: Fajn. Takže odteď už tě nešetřím.

 

kachna

Přátelé, pravda je taková, že zkouška ohněm/vodou nakonec úplně nedopadla a matematické dialogy na tomto blogu budou mít omezené trvání.

Každopádně odbočit blbě na řece, to se člověku nepodaří každý den. To je vlastně historka sama o sobě. Proto ji sem dávám.

A jaký byl váš nejextrémnější sportovní výkon?

Sedmero viníků aneb proč Ema mele

1. Může za to nešťastná láska.
Leden 2013.
Ema se po ošklivém rozpadu vztahu, který měl být na celý život, leč nebyl, rozhodla, že už se nabrečela dost, a teď by se prosím pěkně chtěla taky trochu smát. I vykašle se na smutné písničky (což zní EMAncipovaně, ale ve skutečnosti je to spíš tak, že spolu se vztahem ztratila EMAncipace i kapelu, pro kterou ty své cajdáčky skládala), a začne psát veselé zprávy kamarádům. Ti většinou reagují překvapeně větou „Ty jo, Emo, nemůžu tomu věřit, ale ty seš normálně vtipná!“

2. Může za to chytrý čínský mobil.
Srpen 2013.
Ema podědila chytrý čínský přístroj, který nikdo nechtěl, a přes veškeré mobilní mouchy ji fascinuje, že s ním může postovat na socsíť prakticky 24 hodin denně. Což taky zhusta činí a oblažuje své kontakty různými výkřiky ze života, u nichž šlo zpočátku především o rychlost sepsání a následné publikace během cesty dopravním prostředkem. To aby se jako místo odeslání zobrazil „Břevnov“, a ne „Stodůlky“. Jinak ale Ema vůbec není dětinská.

3. Můžou za to jazyky.
Říjen 2013.
Ema na socsíti postuje svou první historku. Pochází z učitelské praxe a odeslána byla z čínského mobilu v buse cestou z odučené hodiny na Stodůlkách. Ema ji píše jako dialog, především kvůli stručnosti, protože na čínském mobilu se píše fakt blbě.

brevnov

4. Může za to držkopád.
Únor 2014.
Ema končí s učením jazyků na volné noze a nastupuje do zaměstnaneckého poměru v kanclu. Její historky už mají pár fanoušků z řad kamarádů na socsíti a Emě je docela líto, že je odteď nebude mít čím zásobovat. Ono je totiž čekání na lajky adrenalin, na který si člověk rychle zvykne. Načež se Ema vydá s drahou přítelkyní K. do sauny na Vltavě, hodí tam neskutečný držkopád a v noci o tom píše na socsíť. V tu chvíli je jasné, že historky se změnou zaměstnání nepadají. Na rozdíl od Emy.

chapadla

5. Můžou za to přezdívky.
Pořád únor 2014.
Ema jde v Rodné Hroudě na ples se svým Rodným Bratrem, kterýžto následně společně hejtují na socsíti. Rodný Bratr má oblek a patku a vypadá prostě jako Paul McCartney. Ema o tom k nesmírné radosti bratra celý večer vtipkuje a přijde jí jako skvělý nápad použít přezdívku i v řečeném hejtu. Jelikož se jí hrozně líbí náboj, který tím text získá, rozhodne se záhy opřezdívkovat všechny kamarády, které ve svých historkách vy-/po-/zne-užívá. Někteří jsou ze svých nových jmen nadšení víc (Florence, Zaz a Adele kupříkladu), jiní méně. Ale milí nespokojenci, myslete prosím na to, že jste mohli dopadnout hůř. Myslete na Studenta Vlezdoprdelku.

6. Můžou za to kamarádi.
Březen 2014.
Skupinka kamarádů, která si Eminy historky oblíbila, Emu přesvědčuje, že by s nimi měla něco dělat. Ema váhá, protože jí připadá, že jsou její kratochvilné texty dobré leda tak na socsíť a s trvalejším formátem se neslučují. Taky má dojem, že cizím čtenářům bez znalosti protagonistů a jejich předobrazů by ty historky nic nedaly, především pak smysl. Nakonec se Ema rozhoupe založit blog s tím, že když to bude propadák, zase ho smaže.

7. Může za to Twitter.
Pořád ještě březen 2014.
Ema si spolu s blogem zřizuje účet na Twitteru. Důvodem je festival, který pořádá Paul McCartney a pro jehož promotwitter Paul potřebuje víc followerů, aby to v závěrečném reportu nevypadalo blbě. Ema řekne „Hm… Tak jo,“ a celkem rychle se nadchne hlavní myšlenkou téhle socsítě, totiž že se na ní sdružují lidé, kteří se sice v životě neviděli, ale smýšlejí podobně a zajímají se o podobné věci. Emě se tak díky Twitteru mj. podaří i vyřešit plíseň na zdi, sehnat drogy od nejvtipnějšího českého hejtera či získat blogu pár nových čtenářů.

tweet

Ale hlavně za to můžeš ty.
Ano, ty, co to čteš.
Protože pro tebe a tvoje pobavení mě baví psát ze všeho nejvíc.

***

Březen 2015.
Už je to rok, co melu na blogu, a úžasný Harry Potter to ilustruje následovně:

anniversary-banner_general

Díky, Harry!

Fearless Tour in Romania

Adele: Emo, co to děláš?!
Ema v neonově oranžové bundě: Oblíkám si svou neonově oranžovou bundu naruby.
Adele: Hráblo ti?
Ema v bundě naruby: No dovol? V zájmu nenápadnosti naší buňky narušitelů chci coby mistryně převleků zachovat…
Adele: Nemel a lez, ty Lady Gago.
Ema: Ok.
Adele: /volá nahoru na skálu na Harryho Pottera/ Stupeň nejvyšší pohotovosti! Ema leze!

cam

***

Záhadný kamenný kruh připomínající Stone Henge v areálu Drákulova hradu, Rumunsko, srpen 2014, po západu slunce.

Adele: Wow. Wow. My jsme to fakt dali.
Harry Potter: No jo. Našli jsme perfektní místo, které je sice perfektně hlídané a kam je přísně zakázaný vstup, ale naše záškodnická skupina si s tím díky té perfektně skryté skalní stezce perfektně poradila.
Adele: A dokonce i Ema to vylezla.
Harry Potter: A cestou si ještě zvládla oblíct bundu naruby.
Adele: Whatever. Squatterský Drákulův piknik začíná!
Harry Potter: Emo, ty seš nějak podezřele zticha. Sis tu bundu vzala osobně…? Tak promiň no… Ale fakt ji máš naruby.
Ema: Já… Skenuju – okolí.
Adele: Eh?
Ema: Hledám – kamery.
Adele: Co to meleš?
Ema: No víte, jak jsme šli kolem těch zdí s ostnatým drátem…? Tak jsme u brány míjeli hlídačův kamrlík. A já oknem zahlídla obrazovky. Zřejmě je celý areál hradu snímaný kamerama.
Harry Potter & Adele: Cože???
Ema: Ale nebojte, tohle místo tam nebylo. Teda myslím.

***

Vesnice pod Drákulovým hradem, Rumunsko, srpen 2014, před západem slunce.

Adele: Emo, mám nápad! Založíme blog o kouření vodní dýmky na neobvyklých místech. Vždycky vylezem někam, kam se jen tak někdo nedostane, a vyfotíme se tam s dýmkou.
Ema: Paráda. Budem jako Topless Tour, jen sofistikovanější.
Adele: A to Drákulovo obětiště či co je perfektní začátek! V noci tam vyrážíme.
Harry Potter: Holky, co to zas vymýšlíte?! Za a) se tam nesmí. Za b) se do toho areálu v noci ani nedostanete. A za c) Topless Tour bych nezatracoval.
Adele: To se nějak vymyslí. Možná by se tam dalo nepozorovaně vyšplhat po skále.
Ema: Po skále???
Adele: Po skále!
Ema: Hm… Tak jo.
Harry Potter: A nechtěly byste přece jen radši nafotit tu Topless Tour? V kempu…?
Adele & Ema: NE!
Harry Potter: Hm. Tak hurá na skálu.

***

Kamenný kruh Drákulova hradu, Rumunsko, srpen 2014, po západu slunce II.
Adele, Harry Potter i Ema zaraženě mlčí. Už asi deset minut. Skenují – okolí.

Ema: Nemyslíte, že kdyby tady ty kamery byly, tak už by si pro nás došli?
Adele: Možná jo.
Harry Potter: A možná jen shánějí policejní posily. A víc dobrmanů.
Ema: Ok. Tak tedy dejme tomu, že nás tu hypoteticky dopadnou. Co nám tak asi můžou udělat?
Adele: Viď? Partičce prakticky ještě studentů s petkou vína, vodnicí a dost dobrým plánem na fotoblog. Co by si na nás vzali?
Harry Potter: Mastnou pokutu například?
Ema: Nebo rovnou nás. Na noc do cely.
Adele: Tak hele vy dva! Nechte si ty své katastrofické scénáře dneska laskavě od cesty, jo?
Harry Potter: Klid. Horší než nocleh ve stanu to stejně být nemůže.
Ema: Děcka, říkám to nerada, ale přestalo mi to tu připadat cool.
Harry Potter: Tak nebude lepší naši partyzánskou buňku vzbouřenců pro dnešek rozpustit a znovu se zařadit mezi zákony dodržující masu v podhradí?
Adele: Asi jo. Stejně bysme si to v tomhle vypsychovaném stavu ani neužili.
Ema: Moje řeč.
Adele: Ach jo. Ale jsme nudní.
Harry Potter: Dal bych si čaj.

***

Drazí přátelé, nejdřív jsme byli skleslí, to nezastírám. Zpětně nám ale došlo, že jsme vlastně zažili prvotřídní duchařinu. Jen místo nesmrtelného upíra v ní figurovaly nikdy nespící kamery.

Každopádně. Pravdou zůstává, že ne každý na to má – být partyzánský open-air squatter.

 

Oko za oko, předsudek za předsudek

Sklonek srpna 2014, Ema se vrátila z dovolené v Rumunsku a podává hlášení rodině.

© Adele & Harry Potter

© Adele & Harry Potter

Ema Mladší: /dlouhý monolog o horách, loukách, skalách, výhledech, měkkém světle, nelidsky těžké krosně, provoněném vzduchu, mléčné dráze pod širákem atd atp/ ….a celkově jsme prostě z Rumunska byli úplně nadšení.
Ema Starší: Já jsem tak ráda, že se vám tam nic nestalo. Báli jsme se, že vás třeba napadne medvěd nebo pokouše jeden z tamních tisíců toulavých psů.
EM: Až na jednoho vořecha, co mě olíz, k žádným konfrontacím nedošlo.
ES: Aby z toho tak byla žloutenka! Té je tam prý vážně hodně.
EM: Spíš červenka. Na nose. Too cool to use opalovák, víš?
ES: No prostě doufám, žes tam nic hrozného nechytila.
EM: Tím myslíš to pivo od toho hezkého Slováka v upířím kempu? Za a) nechápu, kdo ti o tom řekl, a za b) bylo celkem pitelné.
ES: A znásilnit se vás nikdo nepokusil?
EM: Když nepočítám to, jak nás majitelé penzionu v Măguře považovali za Rusky, tak ani ne.
ES: A co na to Harry Potter?
EM: Nic. Toho coby jediného muže a navíc zápaďáka naší výpravy zřejmě měli za našeho pasáka.
ES: Ale fuj, takové ošklivé předsudky.

No jo no. Asi vendeta nebo co.

prejudice