Friendship never ends

O jednorožcích

Adele, Anastacia, Elizabeth a Ema se znají už 15 let. Přes všemožné peripetie a životní kotrmelce, friendship never ends.

Nyní se společně chystají na dovolenou u příležitosti čtyřnásobných třicetin. Bez partnerů a dětí, jako když nám bylo sedmnáct, akorát tentokrát máme místo stanu a zahrady plné slimáků rezervovaný airbnb s výhledem na středověké panorama.

Březen 2017, 14:00, u Elizabeth doma.

Elizabeth Bennetová: Tady máš papír a piš!
Ema: Eee… co?
Elizabeth: Přece naše cíle do 30. Posledně jsme si řekly, že si každá dáme nějaké předsevzetí a na dovolené je vyhodnotíme.
Ema: No dobrá, tak diktuj.
Elizabeth: Dodělat školu. Resuscitovat svou angličtinu. Umístit dítě do školky. Najít si práci.
Ema: Nestíhám!
Adele: Mně tam dej založit spolek. Víc času na sebe. Přitom zvládat dítě a práci. A nezbláznit se.
Anastacia: Já tam chci taky nezbláznit se!
Ema: Ty jsi přece hlavně chtěla ušít dítěti boty. Tatíček Baťa by na tebe byl hrdý.
Elizabeth: A co ty?
Ema: Coby? Já jsem z obliga, mně už třicet bylo.
Elizabeth: Tak si dej cíle do pětatřiceti.
Anastacia: Do pětatřiceti mám ještě jiné cíle! Vlastní ordinaci! Druhé dítě!
Adele: Jo, já chci taky druhé dítě do 35. Holčičku.
Elizabeth: Emo, ale teď už jsi fakt na řadě.
Ema: Hm… Můžu si tam dát „neodstěhovat se do Bratislavy?“
Adele: A co takhle napsat knihu? Meleš o tom od patnácti.
Ema: Jen to ne. Jsem ráda, když napíšu občas něco na blog. Kniha je moc velký a stresující projekt.
Adele: Tak tam dej „rozepsat knihu“.
Ema: To by snad šlo. A odehrát koncert s kapelou. Aspoň jeden.
Anastacia: A co svatba a dítě?
Ema: Grrr.
Anastacia: Tak promiň no.
Tříletá: Mami, co to tam děláte?
Elizabeth: Píšem si naše přání do třiceti. Co bys chtěla mít do třiceti ty, broučku?
Tříletá: JEDNOROŽCE!!!

Správně. Je třeba si klást laťky vysoko!

Mimochodem, já jsem jednoho jednorožce do třiceti stihla (seznamte se zde). Tak aspoň něco.

obrazek

Reklamy

Přítelkyně s rizikem III

Neděle začátkem května.
Ema konečně navštěvuje Elizabeth Bennetovou a její už trochu odrostlé novorozeně.

Elizabeth Bennetová: To je dost, že ses tu konečně ukázala.
Ema: Tak už mi to promiň. Nestíhala jsem.
Elizabeth: No tak hlavně, že stíháš o nás všech psát ten tvůj blog.
Ema: Povídám promiň.
Elizabeth: Hm… A Adele s tebou mluví?
Ema: Eeee?
Elizabeth: No já jen, jestli se neurazila, že jí přezdíváš podle té tlusté zpěvačky.
Ema: Pokud vím, tak ne. Spíš ji štve James Bond.
Elizabeth: To se nedivím. A proč že je ta druhá Anastacia?
Ema: No, všechny kamarádky se na blogu jmenují podle oblíbených zpěvaček… A ona ji měla na střední dost ráda.
Elizabeth: No právě, na střední! To už je deset let!!
Ema: No a co! Aspoň je v soupisu osob v abecedě hned pod Adele. Skoro jako ve třídním výkazu kdysi.
Elizabeth: A když se teda všechny kamarádky jmenují podle zpěvaček, tak proč ne taky já?
Ema: Protože Lucku Vondráčkovou bych na svém blogu nesnesla.

Pomni člověče, friendship never ends!