Nad Triglavem se blýská

Květen 2017, sobota odpoledne.

Po dusnu kvůli blbosti jsme se s mým jízlivým filozofom Platónom_But_Better začali pozvolna usmiřovat.
V zájmu zachování křehkého příměří kladu neutrální, opatrné otázky jako:

Dáš si čaj?
Nezačíná pršet?
Viděl jsi už ten Macronův projev?
Kdy hraje Liverpool?

…a když už jsem u toho sportu, nenapadne mě nic lepšího, než nadhodit i:

Ema: Jak si vlastně vedou Slováci v hokeji?
Platón: A na to sa ma pýtáš teraz, TERAZ, keď som už pomaly začínal mať lepšiu náladu?!?
Ema: Ale dyť nejsme ve stejné skupině, ne? Takže porazit jsme vás nemohli?
Platón: Grrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr.
Ema: Promiň, já to moc nesleduju… … … Je to kvůli té popletené hymně?
Platón: Vraj nesleduje, ale zneuctenej slovenskej hymne sa vysmiavať vie.
Ema: Myslíš, že jste jediní, komu kdy zkonili státní symboly? Když onehdy přijeli Finové na státní návštěvu do Saúdské Arábie, vyvěsili tam na jejich počest vlajku, kterou se ve Formuli 1 mává v cíli. Takovou tu kostkovanou.
Platón: Ak to?
Ema: Vygooglovali si finish flag.
Platón: A čo na to Fíni?
Ema: To, co vždycky. Přešli to mlčením.

Po důkladné rešerši internetu jsem došla k závěru, že to s tou Saúdskou Arábií bude asi urbánní legenda.
Anebo o tom Finové mlčí i online.

flag.jpg

Reklamy

Svůj typ

Duben 2017, pátek večer, virtuální konverzace cestou na Jih.

Ema: Ahoj zlato, co děláš zítra večer, jsem v Budějicích se Charlotte, nechceš se srazit, odepiš, Ema.
Bratránek: Čau sestřenka, zítra makám do noci v restauraci, kdo je Charlotte a měl bych ji znát???
Ema: Tak my se za tebou stavíme, kamarádka ze střední, spíš ne.
Bratránek: Já už se lek, že jsem zas tak moc pil, až si ji nepamatuju, i když bych měl.
Ema: Easy, man. Myslím, že jsem vás ještě neseznámila.
Bratránek: Takže je nejvyšší čas!
Ema: No víš… Řekla bych, že se Charlotte nejste úplně svůj typ.
Bratránek: Easy, man. Žádná tvoje inťošská kamarádka není můj typ.
Ema: Ty snad začínáš brát moudrost!
Bratránek: …ale to neznamená, že si s ní nemůžu trochu zaflirtovat.
Ema: Anebo ne.

Naštěstí stále existují místa, kde je vesmír v pořádku.

funny_womanizer_20140101122932

Ema má přestupek

Bílá sobota 2017, online konverzace na trase Británie – ČR.

William C. Shakespeare: Ahoj Emo! Zas jsem si jednou přečetl tvůj blog a mám dotaz.
Ema Mele: Ahoj Williame! Taky mám dotaz. Už jsi někdy letěl do Londýna s propadlým ID?
William: Copak? Chystáš se k nám na ilegální návštěvu?
Ema: Chci do Irska za bráchou. Což je z hlediska Schengenu totéž.
William: Na to bych byl opatrný. Oni teď fakt všechno kontrolujou. Radši si nech vystavit platný průkaz.
Ema: Když ono mi to letí zítra.
William: Shucks! A co ti to vlastně propadlo?
Ema: Občanka. Propadla 5. dubna, odhaleno včera, 14. dubna, při online check-inu.
William: A pas?
Ema: Bohužel.
William: Tak to je nemilé. Ale zkusit to můžeš. Máš to propadnuté jenom deset dnů, to by ještě mohlo být v toleranci. …taky tím ovšem riskuješ uvíznutí v bezcelní zóně.
Ema: Takže spacák s sebou. Stejně je to absurdní. Ještě před pár dny to byl platný doklad, teď je to jen kus plastu.
William: A člověk naráz přijde o některá základní lidská práva, jako například lítání.
Ema: No, vezmu to jako takový předražený sociální experiment, kam až se na letišti dostanu s propadlým dokladem.
William: Kdyby se ti to nakonec povedlo, tak pozdravuj brášku!
Ema: Měli jsme letět spolu.
William: No vidíš! Když půjdete společně k přepážce a budete tvrdit, že jste manželé, tak vás třeba pustí. Příjmení na to máte.
Ema: Jasně. Budu se tvářit jako nesvéprávná manželka, která občanku stejně na nic nepotřebuje. To nemůže nevyjít!
William: Bude to rána pro emancipaci, ale velký krok pro Irsko.
Ema: Teď mi došlo, že kdybych si po promoci dala do občanky zapsat titul, tak mi ještě platí.
William: Český zvyk cpát všude tituly mi přijde dost chucpe. Krom toho nechápu, jak by to ovlivnilo platnost tvého průkazu.
Ema: No že bych ho neměla z roku 2007. Platil by mi ještě pár let.
William: Já už myslel, že když je člověk otitulován, tak mu to automaticky prodlouží platnost dokladů. Třeba o počet let odpovídající průměrné době studia. Takový doktorský titul by tudíž prodlužoval doživotně.
Ema: Geniální. Zkusím to navrhnout na městském úřadě, až tam s tím kusem plastu půjdu.

Střih. O den později.

William: Tak jak?
Ema: Zadrželi mě i občanku hned u vstupu, poučili mě, že jsem spáchala přestupek a vystavili mi tohle:
dublin doklad
William: Ale ne! Žádné Irsko a navíc ses stala osobou. Dožadující se osobou!
Ema: Přesně!!
William: Co teď? Vidím to nejmíň na politický azyl v nějaké spřátelené zemi… Slovensko?
Ema: Ostatně právě Platón mi prorokoval, že si s tou neplatnou občankou vyzkouším roli uprchlíka.
William: Ale no tak, Emo. Vždyť tě ani nenechali uprchnout.

Ani jsem neskončila v detenčním centru. Takže vlastně dobrý.
A jakého přestupku jste se v poslední době dopustili vy?

'I'm sorry Sir, I can't allow you to enter this country. Your passport is okay, but your internet rating is lousy!'

O jednorožcích

Adele, Anastacia, Elizabeth a Ema se znají už 15 let. Přes všemožné peripetie a životní kotrmelce, friendship never ends.

Nyní se společně chystají na dovolenou u příležitosti čtyřnásobných třicetin. Bez partnerů a dětí, jako když nám bylo sedmnáct, akorát tentokrát máme místo stanu a zahrady plné slimáků rezervovaný airbnb s výhledem na středověké panorama.

Březen 2017, 14:00, u Elizabeth doma.

Elizabeth Bennetová: Tady máš papír a piš!
Ema: Eee… co?
Elizabeth: Přece naše cíle do 30. Posledně jsme si řekly, že si každá dáme nějaké předsevzetí a na dovolené je vyhodnotíme.
Ema: No dobrá, tak diktuj.
Elizabeth: Dodělat školu. Resuscitovat svou angličtinu. Umístit dítě do školky. Najít si práci.
Ema: Nestíhám!
Adele: Mně tam dej založit spolek. Víc času na sebe. Přitom zvládat dítě a práci. A nezbláznit se.
Anastacia: Já tam chci taky nezbláznit se!
Ema: Ty jsi přece hlavně chtěla ušít dítěti boty. Tatíček Baťa by na tebe byl hrdý.
Elizabeth: A co ty?
Ema: Coby? Já jsem z obliga, mně už třicet bylo.
Elizabeth: Tak si dej cíle do pětatřiceti.
Anastacia: Do pětatřiceti mám ještě jiné cíle! Vlastní ordinaci! Druhé dítě!
Adele: Jo, já chci taky druhé dítě do 35. Holčičku.
Elizabeth: Emo, ale teď už jsi fakt na řadě.
Ema: Hm… Můžu si tam dát „neodstěhovat se do Bratislavy?“
Adele: A co takhle napsat knihu? Meleš o tom od patnácti.
Ema: Jen to ne. Jsem ráda, když napíšu občas něco na blog. Kniha je moc velký a stresující projekt.
Adele: Tak tam dej „rozepsat knihu“.
Ema: To by snad šlo. A odehrát koncert s kapelou. Aspoň jeden.
Anastacia: A co svatba a dítě?
Ema: Grrr.
Anastacia: Tak promiň no.
Tříletá: Mami, co to tam děláte?
Elizabeth: Píšem si naše přání do třiceti. Co bys chtěla mít do třiceti ty, broučku?
Tříletá: JEDNOROŽCE!!!

Správně. Je třeba si klást laťky vysoko!

Mimochodem, já jsem jednoho jednorožce do třiceti stihla (seznamte se zde). Tak aspoň něco.

obrazek

Pray for Kissinger

Srpen 2005, osmnáctiletá Ema se nachází na studijním pobytu v Německu s mezinárodní skupinkou gymnazistů, mezi nimiž je i šestnáctiletý Palestinec. Toho času nad nesrozumitelným jídelním lístkem v blíže nespecifikované restauraci v Bonnu.

Palestinec: Neznám ani jedno jídlo. Můžu si prostě dát to, co ty?
Ema: Kein Problem. Já si dávám tuhle nevím-jakou rybu utopenou v majonéze s bramborovým salátem.
Palestinec: Tak jo.

Střih.

Ema: Ty ses té ryby ani nedotkl.
Palestinec: Když ona zřejmě není halal.
Ema: O moc jsi nepřišel. Byla pěkně hnusná.
Palestinec: Máte v České republice nějaké halal restaurace?
Ema: V Rodné hroudě ani ne, ale v Praze by se asi nějaké našly.
Palestinec: A jaká církev u vás převažuje?
Ema: Ateistická.
Palestinec: Ty jsi taky ateistka?
Ema: Ne.
Palestinec: To jsem rád. Tak v jaké jsi církvi?
Ema: V žádné.
Palestinec: Takže přece jen bezvěrkyně?
Ema: U nás tomu spíš říkáme něcismus.
Palestinec: To je oficiální církev?
Ema: Ani ne.
Palestinec: Nemůžeš nepatřit k žádné církvi! Vždyť se připravíš o posmrtný život v ráji.
Ema: No jo no, co naděláš.
Palestinec: Jak to zvládáš? Já bych se zbláznil, kdybych před sebou neměl vidinu blaženého života po smrti.
Ema: No… já se asi víc soustředím na svůj aktuální pozemský život.
Palestinec: To mě mrzí.
Ema: Proč?
Palestinec: Protože jednou shoříš v plamenech pekelných?! Chápeš, už jsme se celkem skamarádili, není mi jedno, co s tebou po smrti bude.
Ema: Mně to celkem jedno je.
Palestinec: Můžu se za tebe aspoň pomodlit?
Ema: Klidně. Náhodou se taky občas modlím, ty spasiteli.
Palestinec: A jsi přitom čelem k Mekce?
Ema: Ne.
Palestinec: Tak to se bohužel nepočítá.
writing

***

O více než deset let později. Ema a Platón_But_Better na návštěvě u prarodičů.

Babička: Vemte si ještě.
Dědeček: A už mám rozečtené ty Kissingerovy spisy, co jste mi dali k Vánocům.
Platón: Naozaj? A ako sa vám páči?
Dědeček: Velmi. Zejména souhlasím s Kissingerovým nekompromisním názorem na muslimy.
Ema: Jak nekompromisním?
Dědeček: /zde si dosaďte směsku hoaxů na toto téma, které jste za poslední rok až dva zaznamenali na internetu/
Babička: Vemte si ještě!
Dědeček: …a všechny nás pozabíjí, protože jsme pro ně bezvěrci.
Ema: Dědo, setkal ses někdy s nějakým muslimem tváří v tvář?
Dědeček: Díky bohu ne, to už bych tu nebyl.
Ema: Tak hele. Já se v Německu kamarádila s jedním Palestincem. Když jsem mu řekla, že nejsem v žádné církvi, byl pravda trochu v šoku, ale rozhodně mě nechtěl zabít. Spíš měl strach.
Dědeček: /zde si dosaďte další směsku hoaxů na toto téma, které jste za poslední rok až dva zaznamenali na internetu a které naprosto nereflektují repliku výše/
Ema: /šeptem Platónovi/ Proboha, to je ten Kissinger až takový islamofob?
Platón: /šeptem Emě/ Nie. Tvôj dedo je islamofob.

Uvažuju, že po letech napíšu Palestincovi, jestli by se příležitostně nemohl pomodlit za Kissingerovy spisy.

'I'm sorry but you obviously don't believe in God because you didn't forward the religious emails to 10 or more people in your address book.'