Březnový podvečer. Emě zvoní telefon.

Volající: Haló, vy jste ta překladatelka z klingonštiny?
Ema: Ano. A kdo jste vy?
Volající: Jsem našel vaše číslo na netu. Bych potřeboval něco přeložit. Berete to?
Ema: Nejdřív potřebuju vidět text. Pošlete mi ho na mail?
Volající: Jako proč, se bojíte?
Ema: Paní před váma chtěla přeložit brožuru o svářečství. O tom vím já i Google houby, tak jsem to odmítla.
Volající: Tohle není o svářečství.
Ema: A o čem teda?
Volající: No já vám to teda pošlu na mail.
Ema: No sláva. Napíšu vám pak, jestli ten tajemný text beru, nebo ne.
Volající: Fajn… Eee… Doufám, že mě neudáte za sexuální obtěžování, ale máte fakt příjemný hlas.
Ema: Eeee… Tak… na shledanou.
Volající: Na slyšenou, paní Emo. Nebo slečno?

Creepy. Asi jsem si raději měla pro své překladatelské já zvolit nějaký pseudonym. Tarja Wild nebo něco na ten způsob.

A o čem že ten choulostivý překlad byl?
Tušíte správně.

A co na to Tarja Wild?