traumátko

Odměny a tresty

Červen 2015. Konrád Henlein /via aplikace/ reaguje na historku o sobě.

Konrád Henlein: Emo, Emo… Ty ses rozhodla, že mi ukážeš na konkrétním příkladu, že nemám směšovat autora s vypravěčem, co?
Ema: Už to tak vypadá. Nils ti zase poslal odkaz?
Konrád Henlein: Už to tak vypadá.
Ema: Psala jsem mu, že případně hradím náklady za psychoterapeuta na záchranu vašeho přátelství.
Konrád Henlein: To máš štěstí, žes psala jemu. Já bych po tobě ty prachy na rozdíl od Nilse fakt chtěl.
Konrád: Musím začít používat smajlíky, nebo si mu zase poběžíš stěžovat, že jsem na tebe drzej.
Konrád: /posílá smajlík tuňáka/

***

Konrád: Tvoje inspirace Peterem Høegem je jasná. Ale nejsem si jistý, jestli ten příspěvek na blogu můžeš vydávat za literární fikci a hraní si se čtenářem nebo je to prostě jen vědomá manipulace se skutečností.
Ema: Toť zajímavá otázka. Ale jak jistě víš z hodin literární teorie, samu sebe stejně interpretovat nemůžu.
Konrád: Takže je to na mně.
Ema: To abych se začala bát.
Konrád: Ty se mě přece bojíš od začátku!
Konrád: A rajcuje tě to, tak už si to přiznej!
Konrád: /posílá smajlík smažené krevety/

***

Ema: Díky! Krevety jsou fajn.
Ema: Abych to shrnula, omlouvám se, že jsem tě zneužila pro potřeby blogu, je to takový můj ošklivý zlozvyk.
Konrád: To je v pohodě, já s tím počítal.
Ema: A co se týče toho, co mě rajcuje,…
Konrád: Prosím, hlavně teď neřekni nic hloupého.
Ema: Tak teda ne no.

***

Konrád: Já se teď rozčílil u DVTV. Měli tam jako hosta slečnu z Mars One a byla neskutečně hloupá.
Ema: Nepřijde ti zvláštní, že ženy bývají jako hloupé hodnocené častěji než muži? O chlapovi málokdo řekne: no víš, on je fakt děsně hloupej.
Konrád: Haha. Přijď k nám někdy na rugby a změníš názor.
Ema: Tak pokud slíbíš, že by z toho byla plodná historka…
Konrád: A proč si ji prostě zase nevymyslíš? 😛
Ema: Protože to pořád ještě moc neumím. Každopádně text s tebou sklidil úspěch. Asi to bude i tím Tinderem. Stačí ho zmínit a lidi jsou zvědaví jako opice.
Konrád: Tvůj blog se seznamkama a Tinderem jen hemží, takže to spíš bude v tom, že to doopravdy vtipné je. Včetně těch tvých manipulativních úprav.
Konrád: Anebo jsou lidi prostě rádi, že se to nestalo jim.
Konrád: Což je v podstatě samotné gró toho, proč lidi tyhle blogy čtou a smějí se u Bridget Jones a Gilmorových děvčat.
Ema: /not responding/
Konrád: Už píšeš Nilsovi? Že jsem tě strašně urazil, protože jsem tě přirovnal k Bridget Jones?

***

Konrád: Držíš se svého fundamentu zuby nehty.
Ema: Nechápu.
Konrád: Tvůj fundament, ergo že píšeš zábavné příběhy. To je snad jasné, ne?
Ema: Už jsem ti přece říkala, že samu sebe nedokážu a ani moc nemůžu interpretovat.
Ema: Proto se v tom teď trochu ztrácím.
Ema: Anebo ne, kecám. Jsem prostě hloupá, jak jsi naznačoval před chvílí.
Ema: FYI, „hloupá“ je pro komparatistku druhá nejhorší urážka hned po grafomanství, které jsi mi přiřkl posledně.
Konrád: Ne. Teď jsi akorát líná, alibistická a vztahovačná.
Konrád: /posílá smajlík mečíka/
Konrád: Líná přemýšlet a interpretovat, proto se oháníš tím, že to nejde, i když sama víš, že kecáš. Což je alibismus.
Ema: Líná přemýšlet je třetí nejhorší urážka.
Konrád: A tvoje poslední poznámka je vztahovačná. Ale kdo to nedělá, že.
Konrád: No a s tou mou přezdívkou to platí dvojnásob – moc práce sis s ní nedala. Čekal jsem víc!
Ema: Nic si z toho nedělej, trauma z pseudonymu má víc mých postav. Jsem v tomhle dost tvrdohlavá. V tvém případě byla ta přezdívka součástí pointy – kdo s čím zachází, s tím taky schází.
Konrád: Já žádné trauma nemám. Mohlo být hůř. Třeba jsem mohl bejt Matka Tereza nebo tak.
Ema: 😀
Matka Tereza: Jen říkám, žes tomu moc nedala. Ale beru to jako trest za svůj kvalitní černý humor!

A bereš to správně, Blahořečená. Alternativní přezdívku ti proto tentokrát uděluji za odměnu.

Mother-Teresa-Quotes-images

Traumátko

Květen 2015, neděle odpoledne. U Bernarda Blacka probíhá boršč party.
Přítomni: tři mladé manželské páry + křen jménem Ema.

Tři mladé manželské páry: /čilý hovor na téma dovolená ve dvou, vaření boršče ve dvou, svatební cesty ve dvou a doplň-jakoukoli-činnost ve dvou/
Ema: Spravila jsem si běhací přístroj! Sama úplně!
TMMP: Cože?
Ema: Viklal se mu totiž pedál. Nejdřív jsem to zkoušela s kladivem, ale pak mi došlo, že to chce spíš imbusák. Nakonec jsem na to našroubovala matici. A už se neviklá. Byla jsem na sebe fakt hrdá.
TMMP: /soucitné pohledy/
Ema: No to je fuk, bavte se zas o něčem, co děláte ve dvou.
***
TMMP: /čilý hovor na téma stárnutí/ …no prostě nic naplat, už jsme třicátníci.
Ema: Mluvte sami za sebe.
Bernard Black: Nejsi z nás náhodou nejstarší, Emo?
Ema: No a co! Tuhle mi jeden kamarád řekl, že četl článek o ženách, které jsou prý přesně jako já. Jmenovalo se to ‚Jak to, že je ta třicátnice pořád nezadaná?‘. Urazila jsem se! Jako pardon, ale je mi osmadvacet, což, jak každý matematik potvrdí, není rovno třiceti, a na označení třicátnice jsem tím pádem poprávu háklivá.
TMMP: Ty jo, osmadvacet, jo? Ale ani nevypadáš tak stará! No fakt, jsi skoro úplně jako my.

sarcasm
***
TMMP: /čilý hovor na téma socsítě/ …no a pak ještě existuje taková ta socsíť, jak tam nahraješ obrázek a on za pár vteřin zmizí. Puberťáci si přes to posílaj hanbatý obrázky. Jmenuje se to nějak…
Ema: Snapchat! Snapchat se to jmenuje! Vidíte, jsem z vás nejstarší, a znám snapchat. Takže kdo je tady starej jako.
TMMP: Ty tam máš účet?
Ema: Ne, ale zažila jsem kdysi prehistorický snapchat. V době, kdy největší vymoženost mobilů byl bluetooth, přes který se taky daly posílat obrázky.
TMMP: Ty jo, ty pamatuješ bluetooth éru? To je úžasný!
Ema: No jasně, to bylo hned potom, co vymřeli mamuti. Každopádně, bylo mi dvacet dva nebo tak nějak a seděla jsem v pět ráno v pondělním expresu nach Praha v kupé plném spících lidí. Mobil najednou pípl, že mi někdo v okolí, tedy zřejmě ve vedlejším kupé, přes bluetooth posílá fotku. Tak jsem naivně klikla, že teda přijímám.
TMMP: A přišlo ti něco hanbatýho.
Ema: Ne, přišly mi koťátka s klubíčkem. Hanbatá byla až druhá fotka, co mi z toho účtu dorazila.
TMMP: Penis?
Ema: Jo.
TMMP: Vždycky je to penis.
Ema: Jo.
TMMP: Myslíš, že byl toho člověka, co ti to poslal?
Ema: Nevím.
TMMP: No a co jsi udělala?
Ema: To, co by udělala každá rozumná ženská. Smazala jsem penis i koťátka a vypnula si bluetooth.
TMMP: Škoda. Třeba by ti napotřetí poslal i obličej.
Ema: Nezájem. To by bylo jako luštit křížovku, u které už znám tajenku.
TMMP: A bluetooth jsi znovu zapla až v Praze?
Ema: Ne. Už jsem ho nezapla nikdy.
Bernard Black: Ty, Emo, a jak že se jmenoval ten článek, co o něm mluvil ten tvůj kámoš?
Ema: ‚Jak to, že je ta třicátnice pořád nezadaná?‘ Proč?

 

'Don't mention carrot cake. He had a bad experience.'