není mi třicet

O jednorožcích

Adele, Anastacia, Elizabeth a Ema se znají už 15 let. Přes všemožné peripetie a životní kotrmelce, friendship never ends.

Nyní se společně chystají na dovolenou u příležitosti čtyřnásobných třicetin. Bez partnerů a dětí, jako když nám bylo sedmnáct, akorát tentokrát máme místo stanu a zahrady plné slimáků rezervovaný airbnb s výhledem na středověké panorama.

Březen 2017, 14:00, u Elizabeth doma.

Elizabeth Bennetová: Tady máš papír a piš!
Ema: Eee… co?
Elizabeth: Přece naše cíle do 30. Posledně jsme si řekly, že si každá dáme nějaké předsevzetí a na dovolené je vyhodnotíme.
Ema: No dobrá, tak diktuj.
Elizabeth: Dodělat školu. Resuscitovat svou angličtinu. Umístit dítě do školky. Najít si práci.
Ema: Nestíhám!
Adele: Mně tam dej založit spolek. Víc času na sebe. Přitom zvládat dítě a práci. A nezbláznit se.
Anastacia: Já tam chci taky nezbláznit se!
Ema: Ty jsi přece hlavně chtěla ušít dítěti boty. Tatíček Baťa by na tebe byl hrdý.
Elizabeth: A co ty?
Ema: Coby? Já jsem z obliga, mně už třicet bylo.
Elizabeth: Tak si dej cíle do pětatřiceti.
Anastacia: Do pětatřiceti mám ještě jiné cíle! Vlastní ordinaci! Druhé dítě!
Adele: Jo, já chci taky druhé dítě do 35. Holčičku.
Elizabeth: Emo, ale teď už jsi fakt na řadě.
Ema: Hm… Můžu si tam dát „neodstěhovat se do Bratislavy?“
Adele: A co takhle napsat knihu? Meleš o tom od patnácti.
Ema: Jen to ne. Jsem ráda, když napíšu občas něco na blog. Kniha je moc velký a stresující projekt.
Adele: Tak tam dej „rozepsat knihu“.
Ema: To by snad šlo. A odehrát koncert s kapelou. Aspoň jeden.
Anastacia: A co svatba a dítě?
Ema: Grrr.
Anastacia: Tak promiň no.
Tříletá: Mami, co to tam děláte?
Elizabeth: Píšem si naše přání do třiceti. Co bys chtěla mít do třiceti ty, broučku?
Tříletá: JEDNOROŽCE!!!

Správně. Je třeba si klást laťky vysoko!

Mimochodem, já jsem jednoho jednorožce do třiceti stihla (seznamte se zde). Tak aspoň něco.

obrazek

Reklamy

Můj životní pocit

Únor 2017, 2:00.
Byt, kde t. č. přebývá Ema, Nejlepší_spolubydlící a Vojta_Dyk_But_Better, který se právě vlomil do koupelny.

Vojta: Fuj, to jsem se lek. Co tu strašíš?
Ema: Hištím ši huby.
Vojta: Potmě?!
Ema: Hwětlo žáhovky hi hedělá we hwě w hoťi dobhe.
Vojta: Ale proč si teda čistíš zuby ve dvě v noci, když ti to nedělá dobře?
Ema: Jsem usnula na gauči u titulkování.
Vojta: Už zas?
Ema: Spát v posteli je pro nuly. Chceš umyvadlo?
Vojta: Chci svou postel. Tyhle noční tahy mě v mých požehnaných šestadvaceti letech už nějak zmáhají. He he, teda samozřejmě no offence, třicítko.
Ema: No offence taken. Můj životní pocit totiž nemá s tvým životním pocitem vůbec nic společného.
Vojta: Hustá. Dáme panáka?
Ema: /po urputném vnitřním zápase/ Spíš ani ne.
Vojta: „Ne“?! Ty to slovo znáš?
Ema: Asi s věkem moudřím.
Vojta: Nebo s věkem stárneš.

Nebo.

Hůj žiwothí poťit to kažhopádhě hatím nehahnamenal.

Defeatist Marathon.

Egypťan

Červen 2016, úterý ráno. Nad žákovskou knížkou.

Učitel: Jé! Ema mele maso!
Ema: To říkal i váš šéf.
Učitel: Ježišmarjá, vám už je třicet?
Ema: Až za půl roku!!!
Učitel: A co že si děláte papíry tak pozdě?
Ema: Dřív jsem je nepotřebovala. Teď potřebuju.
Učitel: A co děláte?
Ema: Překládám z finštiny.
Učitel: Siksi miksi hyvää päivää!*
Ema: Hezký.
Učitel: To mě naučil jeden můj finský kamarád. Já už učil všechno možný, Rusy, Mongoly, Egypťany, ale překladatelku z finštiny teda ještě ne.
Ema: A všichni to dali?
Učitel: Všichni, až na ty dva Egypťany. Jeden odmítl dodržovat značky, druhej se neodvážil jet rychleji než čtyřicítkou.
Ema: Myslíte, že to dám já?
Učitel: Jak se řekne finsky spojka?
Ema: Kytkin.
Učitel: Jste hysterka?
Ema: Ne.
Učitel: Tak to dáte.

Akorát jsem mu teda neřekla, že tu finštinu jsem vystudovala kvůli Egypťanu Sinuhetovi. Snad to nebude přitěžující okolnost.

egyptians_o_657455

  • Překlad: Proto proč dobrý den. Jedná se o začátečnické dada.

Traumátko

Květen 2015, neděle odpoledne. U Bernarda Blacka probíhá boršč party.
Přítomni: tři mladé manželské páry + křen jménem Ema.

Tři mladé manželské páry: /čilý hovor na téma dovolená ve dvou, vaření boršče ve dvou, svatební cesty ve dvou a doplň-jakoukoli-činnost ve dvou/
Ema: Spravila jsem si běhací přístroj! Sama úplně!
TMMP: Cože?
Ema: Viklal se mu totiž pedál. Nejdřív jsem to zkoušela s kladivem, ale pak mi došlo, že to chce spíš imbusák. Nakonec jsem na to našroubovala matici. A už se neviklá. Byla jsem na sebe fakt hrdá.
TMMP: /soucitné pohledy/
Ema: No to je fuk, bavte se zas o něčem, co děláte ve dvou.
***
TMMP: /čilý hovor na téma stárnutí/ …no prostě nic naplat, už jsme třicátníci.
Ema: Mluvte sami za sebe.
Bernard Black: Nejsi z nás náhodou nejstarší, Emo?
Ema: No a co! Tuhle mi jeden kamarád řekl, že četl článek o ženách, které jsou prý přesně jako já. Jmenovalo se to ‚Jak to, že je ta třicátnice pořád nezadaná?‘. Urazila jsem se! Jako pardon, ale je mi osmadvacet, což, jak každý matematik potvrdí, není rovno třiceti, a na označení třicátnice jsem tím pádem poprávu háklivá.
TMMP: Ty jo, osmadvacet, jo? Ale ani nevypadáš tak stará! No fakt, jsi skoro úplně jako my.

sarcasm
***
TMMP: /čilý hovor na téma socsítě/ …no a pak ještě existuje taková ta socsíť, jak tam nahraješ obrázek a on za pár vteřin zmizí. Puberťáci si přes to posílaj hanbatý obrázky. Jmenuje se to nějak…
Ema: Snapchat! Snapchat se to jmenuje! Vidíte, jsem z vás nejstarší, a znám snapchat. Takže kdo je tady starej jako.
TMMP: Ty tam máš účet?
Ema: Ne, ale zažila jsem kdysi prehistorický snapchat. V době, kdy největší vymoženost mobilů byl bluetooth, přes který se taky daly posílat obrázky.
TMMP: Ty jo, ty pamatuješ bluetooth éru? To je úžasný!
Ema: No jasně, to bylo hned potom, co vymřeli mamuti. Každopádně, bylo mi dvacet dva nebo tak nějak a seděla jsem v pět ráno v pondělním expresu nach Praha v kupé plném spících lidí. Mobil najednou pípl, že mi někdo v okolí, tedy zřejmě ve vedlejším kupé, přes bluetooth posílá fotku. Tak jsem naivně klikla, že teda přijímám.
TMMP: A přišlo ti něco hanbatýho.
Ema: Ne, přišly mi koťátka s klubíčkem. Hanbatá byla až druhá fotka, co mi z toho účtu dorazila.
TMMP: Penis?
Ema: Jo.
TMMP: Vždycky je to penis.
Ema: Jo.
TMMP: Myslíš, že byl toho člověka, co ti to poslal?
Ema: Nevím.
TMMP: No a co jsi udělala?
Ema: To, co by udělala každá rozumná ženská. Smazala jsem penis i koťátka a vypnula si bluetooth.
TMMP: Škoda. Třeba by ti napotřetí poslal i obličej.
Ema: Nezájem. To by bylo jako luštit křížovku, u které už znám tajenku.
TMMP: A bluetooth jsi znovu zapla až v Praze?
Ema: Ne. Už jsem ho nezapla nikdy.
Bernard Black: Ty, Emo, a jak že se jmenoval ten článek, co o něm mluvil ten tvůj kámoš?
Ema: ‚Jak to, že je ta třicátnice pořád nezadaná?‘ Proč?

 

'Don't mention carrot cake. He had a bad experience.'

Rozum a (tři)cet

Únor 2015, chata na Valašsku, v ní Nightwork But Better a spousta dalších hrozně moc milých lidí + Ema.
Vojta Dyk But Better uspořádal na počest svého odjezdu do Ázije rozlučkovou párty.

Jakub Prachař But Better: Emo, a teď si pojďme vyříkat, jak jsi o mně napsala tu historku.
Ema: A sakra.
Jakub Prachař But Better: Náhodou jsem rád, že jsi to napsala, protože jsem se zastyděl za své chování, když jsem to četl.
Ema: Blbost, vždyť to byl super večer.
Jakub Prachař But Better: Milá třicátnice s učitelským komplexem mi chce ukázat krásy Prahy, a já ji místo toho táhnu někam do parku.
Ema: NENÍ MI TŘICET!!!
Jakub Prachař But Better: Třicátnice, která mě odmítla!
Ema: Není mi třicet a neodmítla jsem tě. Jen… jsem se tehdy prostě rozhodla být ta starší a rozumnější.
Jakub Prachař But Better: Promiň, ale nemůžeš se ROZHODNOUT být starší a rozumnější, když už starší a rozumnější SEŠ.
Ema: Ale…
Jakub Prachař But Better: Tudíž – logicky – jestli se TY můžeš k něčemu rozhodnout, tak jedině být mladší a blbá.

Koloušek má svatou pravdu!

sounds

Laskaví čtenáři, co jsou taky starší a rozumnější, nechť si jeho slova vezmou k srdci spolu se mnou.

***

Tuhle historku věnuju Vojtovi Dykovi But Better, protože má skvělé kamarády a tak. Možná mi to věnování projde jako náhražka za dárek do Ázije.