Březen 2015. Oběd s Ofélií a Williamem Cervantesem Shakespearem, neskutečně milým chlapcem, do kterého byla Ema platonicky zamilovaná (a tímto mu to blogocestou po letech oficiálně sděluje) a který se již brzo ožení se svým snoubencem.

Shakespeare: Co abyste za námi někdy přijely na návštěvu, holky?
Ema+Ofélie: Tak jo!
Shakespeare: Byl by to tedy takový skromný nocleh na karimatce na zemi…
Ema+Ofélie: To nám nevadí!
Shakespeare: A vůbec je to u nás ve Stratfordu krapet nudné.
Ema+Ofélie: My se nudíme rády!
Shakespeare: To mne těší. A mimochodem Emo, tobě bych nyní rád řekl jednu důležitou informaci.
Ema: Já tobě taky, Shakespeare!
Shakespeare: Vážně?
Ema: Jo. Celé roky! Ale ty první.
Shakespeare: Dobrá. Totiž chtěl jsem ti říct, že máš velice pohledného bratra.
Ema: Aha… Díky no.
Shakespeare: A cos mi chtěla povědět ty?
Ema: No víš, já… ti to asi radši napíšu na blog.
Shakespeare: No ne! Tak to se budu moc těšit.

Brácha, tak prý seš taky zvaný do Stratfordu.