Dejvice

Velká buržoazní loupež

Pondělní večer, květen 2014. Skvělá spolubydlící a Ema mají sraz v Dejvicích.

Ema: Kam půjdem?
Skvělá spolubydlící: Co bys řekla na buržoazní kafe na terásce na kulaťáku?
Ema: Že víc by mě překvapilo snad jenom to, kdybys navrhla ten fast food vedle.
Skvělá spolubydlící: Já věděla, že budeš nadšená.

Střih. Ema a Skvělá spolubydlící hovoří s číšníkem.
Skvělá spolubydlící: …tady, ale vezmem si to ven.
Ema: A když už jsme tu na tom buržoazním kafi, přihoďte nám k tomu ještě támhlety dvě minimakronky, prosím vás.
Skvělá spolubydlící: Minimakro co?
Ema: Minimakronky. Takový jako nóbl piškot s krémem.

Střih. Ema a Skvělá spolubydlící s kávou na terásce. Minimakronky spočívají stále nedotčeny na dezertním talíčku na stole.
Skvělá spolubydlící: Konverzacekonverzacekonverzacekonverzace.
Ema: Konverzacekonverzace?!
Skvělá spolubydlící: Konverzace! Konverzacekonverzacekonver…
Mladík v pruhovaném tričku: /vejde na terásku a úslužně se ukloní/ Dobrý den.
Ema&Skvělá spolubydlící: Dobrý den.
Mladík v pruhovaném tričku: /popadne minimakronky a peláší jako o život pryč/
Ema: Promiňte, možná se pletu, ale mám dojem, že to byly naše minimakronky, co jste právě odnesl?
Mladík v pruhovaném tričku: /navždy mizí ve vlezu do metra/

macrones

Jo, není nad to si jednou za čas osvěžit schopnost své excelentně pohotové reakce.

Dále je skvělé vědět, že pražské podsvětí má vychování a styl.

Mrzutý ovšem zůstává fakt, že se ten hubený kluk ze své kořisti v podobě dvou piškotů nejspíš moc nenajedl. Nóbl věci jsou totiž v tomhle ohledu dost na nic.

Advertisements

Sedím na múriku a je mi dobre

To ráno Emě napsal Bernard Black.

A je několik věcí, které Emu uvádějí do stavu absolutního blaha. Když vidí Hrad ze zastávky Horoměřická například. Nebo když přijde jaro a ukáže se, že ten hnusný keř před barákem je ve skutečnosti zlatý déšť. Když je v jídelně na oběd žemlovka. A není vyprodaná. Když se Emě podaří rozesmát kamarády. Taky když jí Eso Rimmer okomentuje historku. (Protože Eso Rimmer je vražedně vtipný.) Případně když historku olajkuje Nils-Aslak Ve(n)hanen. (Protože Nils-Aslak Ve(n)hanen má tak nakažlivý smích, že zabírá i virtuálně.) Dále ještě když vyjde nový Peter Hoeg anebo když Emě Skandinávský šéf řekne, že ten text, co napsala, je to nejlepší, co za poslední roky četl, a k dokonalosti už mu chybí jen to, aby ho komplet předělala. A pak taky když napíše Bernard Black.

Bernard Black se totiž ozývá jen jednou za uherský rok. Častěji rozhodně ne.

Takže Ema to ráno freneticky odpovídá „ANO, jistě, samozřejmě, že tě chci vidět, ale jelikož mám své zásady, oběhnu nejdříve Stromovku. Srdečně Družice Poník.“


Střih.

Květnové pondělí pozdě večer. Ema a Bernard Black se toulají po Dejvicích.

Bernard Black: Zeptal bych se tě, jak se máš, ale přečetl jsem si to na blogu.
Ema: Aha?
Bernard: Takže vím, že seš na dně a hledáš chlapy po seznamkách.
Ema: Přesně tak. Tedy až na to, že ta historka je pár měsíců stará. To jen na blog jsem ji dala až teď.
Bernard: Chceš říct, že momentálně už nejseš zoufalá a osamělá?!
Ema: No tak, Bernarde, znáš mě snad dost dlouho na to, abys věděl, že já jsem zoufalá a osamělá pořád stejně. Bez ohledu na to, jestli mám zrovna vztah.
Bernard: Doprčic, Emo!! Já se s tebou dneska sešel, protože mi tě bylo líto.
Ema: Naprosto chápu tvé zklamání.
Bernard: No bezva. Co tady sakra dělám?
Ema: Hledáš vhodnou zídku. A zveš mě na svatbu. A já ti pořád ještě můžu vyprávět historky, které se na blogu zatím neobjevily. Třeba o botách v mé předsíni anebo o tom, jak se mi proměnilo tetování.
Bernard: V žádném případě. Spoilery nesnáším… Počkat! Ty máš tetování?! Ukaž!
Ema: To máš z toho, že se mi ozýváš jen jednou za uherský rok. Všechny důležité věci propásneš… Ale díky za pozvání na svatbu. Přijdu velice ráda.
Bernard: Zapomeň.
Ema: Ani mě nehne. Teda jestli chceš vidět to tetování.

***

Vůbec nechápu, proč se mi Bernard Black ozývá tak málo, když jsem takový agilní společník.

Co chápu, je, proč mě dneska bolí celé tělo.

To už se tak stává těm lidem, co se místo svalového protažení po běhu věnují aplikaci makeupu, aby zakryli své pravé, polomrtvé já a vypadali aspoň trochu únosně, ježto doufají, že je jejich dávný kamarád ze střední ve stylové kavárně pozve na svou svatbu.

***

A jak praví Murphyho zákoník, čím preciznější makeup, tím vyšší pravděpodobnost, že večer strávíte pitím lahváče na zídce.

***

Apendix.
„Bernard Black? Já?! Proboha, Emo, proč?“ lomí BB rukama a otvírá přitom lahváč svazkem klíčů.