Kapela

O jednorožcích

Adele, Anastacia, Elizabeth a Ema se znají už 15 let. Přes všemožné peripetie a životní kotrmelce, friendship never ends.

Nyní se společně chystají na dovolenou u příležitosti čtyřnásobných třicetin. Bez partnerů a dětí, jako když nám bylo sedmnáct, akorát tentokrát máme místo stanu a zahrady plné slimáků rezervovaný airbnb s výhledem na středověké panorama.

Březen 2017, 14:00, u Elizabeth doma.

Elizabeth Bennetová: Tady máš papír a piš!
Ema: Eee… co?
Elizabeth: Přece naše cíle do 30. Posledně jsme si řekly, že si každá dáme nějaké předsevzetí a na dovolené je vyhodnotíme.
Ema: No dobrá, tak diktuj.
Elizabeth: Dodělat školu. Resuscitovat svou angličtinu. Umístit dítě do školky. Najít si práci.
Ema: Nestíhám!
Adele: Mně tam dej založit spolek. Víc času na sebe. Přitom zvládat dítě a práci. A nezbláznit se.
Anastacia: Já tam chci taky nezbláznit se!
Ema: Ty jsi přece hlavně chtěla ušít dítěti boty. Tatíček Baťa by na tebe byl hrdý.
Elizabeth: A co ty?
Ema: Coby? Já jsem z obliga, mně už třicet bylo.
Elizabeth: Tak si dej cíle do pětatřiceti.
Anastacia: Do pětatřiceti mám ještě jiné cíle! Vlastní ordinaci! Druhé dítě!
Adele: Jo, já chci taky druhé dítě do 35. Holčičku.
Elizabeth: Emo, ale teď už jsi fakt na řadě.
Ema: Hm… Můžu si tam dát „neodstěhovat se do Bratislavy?“
Adele: A co takhle napsat knihu? Meleš o tom od patnácti.
Ema: Jen to ne. Jsem ráda, když napíšu občas něco na blog. Kniha je moc velký a stresující projekt.
Adele: Tak tam dej „rozepsat knihu“.
Ema: To by snad šlo. A odehrát koncert s kapelou. Aspoň jeden.
Anastacia: A co svatba a dítě?
Ema: Grrr.
Anastacia: Tak promiň no.
Tříletá: Mami, co to tam děláte?
Elizabeth: Píšem si naše přání do třiceti. Co bys chtěla mít do třiceti ty, broučku?
Tříletá: JEDNOROŽCE!!!

Správně. Je třeba si klást laťky vysoko!

Mimochodem, já jsem jednoho jednorožce do třiceti stihla (seznamte se zde). Tak aspoň něco.

obrazek

Advertisements

People Are Strange

Květen 2016, pátek, Hvězda.

Adele: Strašně dlouho jsme se neviděly. Co je nového?
Ema: Šíleně nestíhám s překladem, rozvádí se mi Příbuzná, z kapely jsem vyhodila kytaristu a teď z toho nemůžu spát, přítel se mi natrvalo odstěhoval do Bratislavy…
Adele: Něco veselejšího bys tam neměla?
Ema: Eee… Ale jo! Jeden kamarád mi začal posílat fotky sebe v ženským oblečení.
Adele: Cože??? Jako že je transsexuál?
Ema: Ne, to ne. Je to normální kluk, co se akorát občas rád obleče do šatů a silonek, nahodí nehty, make-up, podpatky a vyrazí do města.
Adele: Ono ho to vzrušuje?
Ema: Podle mě mu to prostě jen dělá radost.
Adele: Ale proč ty fotky posílá zrovna tobě?
Ema: Syndrom vrby. Lidi se mi z nějakýho důvodu často a rádi svěřujou.
Adele: A… Co mu na to jako odepíšeš? Když ti takovou fotku pošle?
Ema: No co… Na tu poslední jsem mu napsala, že mu hezky ladí boty se šatama.
Adele: (smích)
Ema: Fakt mu ladily!
Adele: Ty seš prostě hrozný magnet na bizár.
Ema: To je jeden úhel pohledu.
Adele: A ten druhý?
Ema: Každý máme nějaké svoje miniúchylky. My všichni jsme bizár.
Adele: Vysvětli.
Ema: No… Někdo poslouchá Manowar, jiný fandí Manchesteru City a někdo se prostě holt oblíká do holčičího.
 

A co vaše miniúchylky?

Malá písňová forma

Slunečné únorové ráno. Emu u metra zastavuje jisté klátivé individuum.

Jetý mladík: Slečno, neměla byste prosimvás tabák do jointa?
Ema: Eee… Totiž… To jako takové ty lístečky v sáčku?
Jetý mladík: No. Nebo cigáro. Z toho jde ten tabák taky vyšťárat.
Ema: Tak já samozřejmě vůbec nekouřím, ale shodou okolností tady jednu cigaretu mám.
Jetý mladík: No ty krávo super! Víte my ve zkušebně celou noc chlastali a teď si potřebujem dát jointa, abysme mohli hrát dál.
Ema: Ale je mentolová, nevadí?
Jetý mladík: Hele neva vůbec. Aspoň to bude mít grády.
Ema: /podává Jetému mladíkovi cigaretu/
Jetý mladík: /líbá Emě ruku/
Jetý mladík: Fakt dík! Jste nás úplně jakoby zachránila. Jak se jmenujete?
Ema: Ema.
Jetý mladík: Emo! Napíšu o vás song!

Inu, někdo sbírá víčka a někdo radši písně.
Jen tedy doufám, že má ten kluk muzikantská stejně tuhý kořínek jako Keith Richards.

Ema má úspěch

Ema a James Dean se po sto letech setkávají v kavárně.

James Dean: A co je nového u tebe, Emo?
Ema: cenzuracenzuracenzuracenzuracenzura, jo a taky jsem založila blog.
James Dean: Fakt? A o čem?
Ema: O sobě.
James Dean: No potěš.
Ema: Náhodou mě to děsně baví.
James Dean: Aha. A čte to někdo?
Ema: Ne.
James Dean: No a nechtěla bys radši přece jen založit tu kapelu?
Ema: Myslíš, že by měla větší úspěch než blog?
James Dean: Ne.

/trapné ticho/

James Dean: Ale aspoň bys měla nové fotky s mikrofonem na pódiu.
Ema: Jasně, pořízené barmanem…

/trapné ticho/

Ema: Tedy za předpokladu, že by na ten koncert přišel aspoň on.
James Dean: Víš, když na tím tak přemýšlím… Asi radši dál piš ten blog.

nuj68m.jpg