spisovatelka dá se říct

O jednorožcích

Adele, Anastacia, Elizabeth a Ema se znají už 15 let. Přes všemožné peripetie a životní kotrmelce, friendship never ends.

Nyní se společně chystají na dovolenou u příležitosti čtyřnásobných třicetin. Bez partnerů a dětí, jako když nám bylo sedmnáct, akorát tentokrát máme místo stanu a zahrady plné slimáků rezervovaný airbnb s výhledem na středověké panorama.

Březen 2017, 14:00, u Elizabeth doma.

Elizabeth Bennetová: Tady máš papír a piš!
Ema: Eee… co?
Elizabeth: Přece naše cíle do 30. Posledně jsme si řekly, že si každá dáme nějaké předsevzetí a na dovolené je vyhodnotíme.
Ema: No dobrá, tak diktuj.
Elizabeth: Dodělat školu. Resuscitovat svou angličtinu. Umístit dítě do školky. Najít si práci.
Ema: Nestíhám!
Adele: Mně tam dej založit spolek. Víc času na sebe. Přitom zvládat dítě a práci. A nezbláznit se.
Anastacia: Já tam chci taky nezbláznit se!
Ema: Ty jsi přece hlavně chtěla ušít dítěti boty. Tatíček Baťa by na tebe byl hrdý.
Elizabeth: A co ty?
Ema: Coby? Já jsem z obliga, mně už třicet bylo.
Elizabeth: Tak si dej cíle do pětatřiceti.
Anastacia: Do pětatřiceti mám ještě jiné cíle! Vlastní ordinaci! Druhé dítě!
Adele: Jo, já chci taky druhé dítě do 35. Holčičku.
Elizabeth: Emo, ale teď už jsi fakt na řadě.
Ema: Hm… Můžu si tam dát „neodstěhovat se do Bratislavy?“
Adele: A co takhle napsat knihu? Meleš o tom od patnácti.
Ema: Jen to ne. Jsem ráda, když napíšu občas něco na blog. Kniha je moc velký a stresující projekt.
Adele: Tak tam dej „rozepsat knihu“.
Ema: To by snad šlo. A odehrát koncert s kapelou. Aspoň jeden.
Anastacia: A co svatba a dítě?
Ema: Grrr.
Anastacia: Tak promiň no.
Tříletá: Mami, co to tam děláte?
Elizabeth: Píšem si naše přání do třiceti. Co bys chtěla mít do třiceti ty, broučku?
Tříletá: JEDNOROŽCE!!!

Správně. Je třeba si klást laťky vysoko!

Mimochodem, já jsem jednoho jednorožce do třiceti stihla (seznamte se zde). Tak aspoň něco.

obrazek

Jednotka čtenosti

Všeobecně se ví, že je Ema chorobně společenská. Takže nepřekvapí, když na své vánoční cestě do Rodné Hroudy pohrdne žlutým vlakem a nasáčkuje se místo toho do zasloužilého osobního vozidla jednoho milého známého.

 

23. prosince večer, Karlák in da Prague. Milý známý aka Řidič navzájem představuje své tři spolucestující nad otevřeným kufrem, do něhož se zároveň snaží vměstnat vánoční krámy krát čtyři.

 

Řidič: …no a tohle je Ema. Spisovatelka, dá se říct.
Sedadlo smrti: Fááákt? A co prosim tě píšeš, Emo?
Ema: Takový jako blog, ale…
Zadní sedadlo: A čte to hodně lidí?
Ema: To bych řekla. Konkrétně tedy hrstka kamarádů, skoro všichni expřítelové, plus nějací odmítnutí nápadníci.
Sedadlo smrti: A o čem ten tvůj blogísek je?
Ema: Sestává z tragikomických historek.
Sedadlo smrti: To si dovedu představit. Prostě si tam vylíváš srdíčko a píšeš o svých citečkách jako všechny holky.
Ema: V podstatě. Plus o některých nebohých lidech, co se k tomu občas nachomýtnou.
Sedadlo smrti: …a napíšeš tam i o mně?
Ema: Záleží, jestli se mi budeš hodit do pointy.
Sedadlo smrti: A co bych pro to měl udělat?
Ema: Ideálně říct něco o sexu anebo poukázat na mou neschopnost najít si chlapa.
Sedadlo smrti: Prosím?
Ema: Kvůli čtenosti. Snažím se ji nenápadně uměle navyšovat… A dejte si tadyhle cukroví. Jsem pekla.

***

Zadní sedadlo: /s plnou pusou cukroví/ A o čem ty historky píšeš?
Ema: No… Třeba o tom, jak jsem měla, ztratila a hledám kapelu, jak občas politováníhodným způsobem neumím držet zobák, jak se do všeho vrhám po hlavě a pak, když už je pozdě, o tom sáhodlouze přemýšlím, a jak mě u toho točí všemožné stereotypy.
Zadní sedadlo: Promiň, cože tě točí?
Ema: Stereotypy. Tak například (…) /vyčerpávající výčet světových nespravedlností byl redakčně vypuštěn, ale na blogu je dohledatelný, pozn. red./. Jo a taky chci jednou napsat o tom, jak je nefér, že je baskytara považovaná za výhradní nástroj pro muže. Baskytaristky všech zemí, spojte se!
Sedadlo smrti: /s plnou pusou cukroví/ Ježišmarjá, takže já budu teďka tři hodiny zavřený v autě s militantní feministickou aktivistkou?!
Ema: Počkej, vždyť já přece…
Sedadlo smrti: Neprotestuj, děvče, já už tě prokouk. Podle mě seš ztracený případ… Aspoň že to cukroví máš dobrý.
Řidič: A to je zase pravda. Úplná holka na vdávání.
Sedadlo smrti: Co si není schopná najít chlapa.

 

A čtenáře.
Ale materiál na blog, ten si sehnat dokáže.

 

A evidentně taky mimoděk rýmovat. Takže vlastně dobrý.

moomin_2