Autor: Ema mele

Ema vždycky chtěla být spisovatelka, ale čím je starší, tím míň si troufá. Jelikož ale zažívá spoustu tragikomických situací, aspoň ty pro radost a pobavení sebe a některých kamarádů (zpravidla těch, o kterých nepíše) sepisuje na blog.

Rušička

Duben 2017, 16:00, Praha.
Emu nepustili do Irska, a tak tráví dovolenou mimo jiné na návštěvě u Elizabeth Bennetové a jejích ratolestí. Ty se právě přesunuly do horního patra domu a Emě v tu chvíli zavolá neznámé číslo. Naivně to zvedne s tím, že to třeba stihne vyřídit, než se dvouhlavé tornádo přižene zpátky.

Ema: Haló? 
Telefon: Dobrý den, já na vás dostala číslo od XY, chci probrat mediální partnerství vašeho Severského spølku s naší fenomenální severskou kulturní akcí. Máte na mě minutku?
Dvouhlavé tornádo: /nekoordinovaný řev v druhém patře se podezřele přibližuje ke schodišti/
Ema: No, popravdě spíš ne. Můžu vám zavolat zítra?
Telefon: A nemohla bych vám aspoň stručně nastínit, o co jde?
Dvouhlavé tornádo: /nekoordinovaný řev nabírá na síle a řítí se po schodech dolů přímo na Emu/
Ema: Jako můžete, ale neuslyším vás. Můžu vám zavolat zítra?
Telefon: Jde o to, že… /nekoordinovaný řev Dvouhlavého tornáda Emu pohltil, tahá ji za sukni a ruku, dožaduje se, aby si s jednou hlavou tornáda kreslil a druhé pomohl krýt krádež nálepek, načež se první hlava rozbrečí, protože to byly JEJÍ nálepky a proč jí to ta druhá hlava pitomá bere/ …takže co vy na to?
Ema: Já vás vůbec neslyším. Můžu vám zavolat zítra?
Telefon: No víte, ale ta naše akce je pro vás úplně skvělá, protože… /a druhá hlava už brečí taky, protože ji první hlava praštila a úroveň hlučnosti v tu chvíli přesahuje povolený limit decibelů pro blackmetalový koncert/
Ema: /s přibližně stejným počtem decibelů/ Zavolám ZÍTRA!!!!!!! /típ/ …KRÁVO!
Dvouhlavé tornádo: /okamžitý konec řevu/ Mamí, Ema řekla sprosté slovo!

Děti, tohle doma nezkoušejte.

Dospělí, vy vězte, že telefonát s tou krávou madam neodbytnou, který jsem iniciovala druhého dne, považuju za jeden ze svých osobních triumfů nad svým osobním egem.

Smrt Típnutí všem vlezlým rušičkám!

…Teď zase ego trimfovalo nade mnou. Pardon.

quit

Advertisements

Ema je soubor

Březen 2017, sobota dopoledne, Rodná Hrouda. Adele za pár hodin oslaví 30 a dala svým nejlepším kamarádkám za úkol přinést na večírek nějaké vzpomínky na středoškolská léta. Ema hledá. Platón si čítá.

Ema: Hele, našla jsem přepis milostné esemesky od kluka, co jsem s ním chodila ve druháku!
Platón_But_Better: Čítaj.
Ema: „1.2.2004. Měj se hezky soubore smysluplných významů, jež dokonale aproximují můj život a konvergují k nebiosystému tohoto tristního časoprostoru. Tvůj H. P.S. Už sis pouštěla tu Mazací hlavu?“
Platón: Vidno, že si vždy mala slabosť pre pseudointelektuálov.

A pak že není sebekritický.

food.jpg

Raná fáze

Praha, duben 2017, všední den k večeru.

Ema si sedá na lavičku v parku, aby si nazula inline brusle. Na zádech má batoh s nápisem Jihlava (merch z tamního dokumentaristického festivalu), což v tomto příběhu hraje zásadní roli, jejíž přesný význam však autorce tohoto blogu dojde až ex post. Každopádně i na vedlejší lavičce sedí pán a taky si nazouvá brusle.

Pán: Hééééle Jihlava!
Ema: /nechápe/
Pán: Slečno, vy jste z Jihlavy?
Ema: … … … Ne…?
Pán: Tak nic no.
Ema: /stále nechápe a hodlá při tom radši zůstat/
Pán: /vratce vstává/ Snad to po těch dvou pivech dám.
Ema: Hm.
Pán: Tak na shledanou.
Ema: Naschle.

Zřejmě jsme byli svědky primitivního pokusu o small talk po česku.

Kdyby dotyčný pán po finsku mlčel, nebo po britsku prohlásil: to je dneska ale větrno how do you do, možná bych se chytala víc.

Ale třeba se to časem vypiluje i u nás. Vždyť první krůčky bývají vždycky nejisté.
Po dvou pivech obzvlášť.

Pronouns_Bizarro.png

Nad Triglavem se blýská

Květen 2017, sobota odpoledne.

Po dusnu kvůli blbosti jsme se s mým jízlivým filozofom Platónom_But_Better začali pozvolna usmiřovat.
V zájmu zachování křehkého příměří kladu neutrální, opatrné otázky jako:

Dáš si čaj?
Nezačíná pršet?
Viděl jsi už ten Macronův projev?
Kdy hraje Liverpool?

…a když už jsem u toho sportu, nenapadne mě nic lepšího, než nadhodit i:

Ema: Jak si vlastně vedou Slováci v hokeji?
Platón: A na to sa ma pýtáš teraz, TERAZ, keď som už pomaly začínal mať lepšiu náladu?!?
Ema: Ale dyť nejsme ve stejné skupině, ne? Takže porazit jsme vás nemohli?
Platón: Grrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr.
Ema: Promiň, já to moc nesleduju… … … Je to kvůli té popletené hymně?
Platón: Vraj nesleduje, ale zneuctenej slovenskej hymne sa vysmiavať vie.
Ema: Myslíš, že jste jediní, komu kdy zkonili státní symboly? Když onehdy přijeli Finové na státní návštěvu do Saúdské Arábie, vyvěsili tam na jejich počest vlajku, kterou se ve Formuli 1 mává v cíli. Takovou tu kostkovanou.
Platón: Ak to?
Ema: Vygooglovali si finish flag.
Platón: A čo na to Fíni?
Ema: To, co vždycky. Přešli to mlčením.

Po důkladné rešerši internetu jsem došla k závěru, že to s tou Saúdskou Arábií bude asi urbánní legenda.
Anebo o tom Finové mlčí i online.

flag.jpg

Svůj typ

Duben 2017, pátek večer, virtuální konverzace cestou na Jih.

Ema: Ahoj zlato, co děláš zítra večer, jsem v Budějicích se Charlotte, nechceš se srazit, odepiš, Ema.
Bratránek: Čau sestřenka, zítra makám do noci v restauraci, kdo je Charlotte a měl bych ji znát???
Ema: Tak my se za tebou stavíme, kamarádka ze střední, spíš ne.
Bratránek: Já už se lek, že jsem zas tak moc pil, až si ji nepamatuju, i když bych měl.
Ema: Easy, man. Myslím, že jsem vás ještě neseznámila.
Bratránek: Takže je nejvyšší čas!
Ema: No víš… Řekla bych, že se Charlotte nejste úplně svůj typ.
Bratránek: Easy, man. Žádná tvoje inťošská kamarádka není můj typ.
Ema: Ty snad začínáš brát moudrost!
Bratránek: …ale to neznamená, že si s ní nemůžu trochu zaflirtovat.
Ema: Anebo ne.

Naštěstí stále existují místa, kde je vesmír v pořádku.

funny_womanizer_20140101122932