Doors

People Are Strange

Květen 2016, pátek, Hvězda.

Adele: Strašně dlouho jsme se neviděly. Co je nového?
Ema: Šíleně nestíhám s překladem, rozvádí se mi Příbuzná, z kapely jsem vyhodila kytaristu a teď z toho nemůžu spát, přítel se mi natrvalo odstěhoval do Bratislavy…
Adele: Něco veselejšího bys tam neměla?
Ema: Eee… Ale jo! Jeden kamarád mi začal posílat fotky sebe v ženským oblečení.
Adele: Cože??? Jako že je transsexuál?
Ema: Ne, to ne. Je to normální kluk, co se akorát občas rád obleče do šatů a silonek, nahodí nehty, make-up, podpatky a vyrazí do města.
Adele: Ono ho to vzrušuje?
Ema: Podle mě mu to prostě jen dělá radost.
Adele: Ale proč ty fotky posílá zrovna tobě?
Ema: Syndrom vrby. Lidi se mi z nějakýho důvodu často a rádi svěřujou.
Adele: A… Co mu na to jako odepíšeš? Když ti takovou fotku pošle?
Ema: No co… Na tu poslední jsem mu napsala, že mu hezky ladí boty se šatama.
Adele: (smích)
Ema: Fakt mu ladily!
Adele: Ty seš prostě hrozný magnet na bizár.
Ema: To je jeden úhel pohledu.
Adele: A ten druhý?
Ema: Každý máme nějaké svoje miniúchylky. My všichni jsme bizár.
Adele: Vysvětli.
Ema: No… Někdo poslouchá Manowar, jiný fandí Manchesteru City a někdo se prostě holt oblíká do holčičího.
 

A co vaše miniúchylky?