Ema nemá kapelu

Jednotka čtenosti

Všeobecně se ví, že je Ema chorobně společenská. Takže nepřekvapí, když na své vánoční cestě do Rodné Hroudy pohrdne žlutým vlakem a nasáčkuje se místo toho do zasloužilého osobního vozidla jednoho milého známého.

 

23. prosince večer, Karlák in da Prague. Milý známý aka Řidič navzájem představuje své tři spolucestující nad otevřeným kufrem, do něhož se zároveň snaží vměstnat vánoční krámy krát čtyři.

 

Řidič: …no a tohle je Ema. Spisovatelka, dá se říct.
Sedadlo smrti: Fááákt? A co prosim tě píšeš, Emo?
Ema: Takový jako blog, ale…
Zadní sedadlo: A čte to hodně lidí?
Ema: To bych řekla. Konkrétně tedy hrstka kamarádů, skoro všichni expřítelové, plus nějací odmítnutí nápadníci.
Sedadlo smrti: A o čem ten tvůj blogísek je?
Ema: Sestává z tragikomických historek.
Sedadlo smrti: To si dovedu představit. Prostě si tam vylíváš srdíčko a píšeš o svých citečkách jako všechny holky.
Ema: V podstatě. Plus o některých nebohých lidech, co se k tomu občas nachomýtnou.
Sedadlo smrti: …a napíšeš tam i o mně?
Ema: Záleží, jestli se mi budeš hodit do pointy.
Sedadlo smrti: A co bych pro to měl udělat?
Ema: Ideálně říct něco o sexu anebo poukázat na mou neschopnost najít si chlapa.
Sedadlo smrti: Prosím?
Ema: Kvůli čtenosti. Snažím se ji nenápadně uměle navyšovat… A dejte si tadyhle cukroví. Jsem pekla.

***

Zadní sedadlo: /s plnou pusou cukroví/ A o čem ty historky píšeš?
Ema: No… Třeba o tom, jak jsem měla, ztratila a hledám kapelu, jak občas politováníhodným způsobem neumím držet zobák, jak se do všeho vrhám po hlavě a pak, když už je pozdě, o tom sáhodlouze přemýšlím, a jak mě u toho točí všemožné stereotypy.
Zadní sedadlo: Promiň, cože tě točí?
Ema: Stereotypy. Tak například (…) /vyčerpávající výčet světových nespravedlností byl redakčně vypuštěn, ale na blogu je dohledatelný, pozn. red./. Jo a taky chci jednou napsat o tom, jak je nefér, že je baskytara považovaná za výhradní nástroj pro muže. Baskytaristky všech zemí, spojte se!
Sedadlo smrti: /s plnou pusou cukroví/ Ježišmarjá, takže já budu teďka tři hodiny zavřený v autě s militantní feministickou aktivistkou?!
Ema: Počkej, vždyť já přece…
Sedadlo smrti: Neprotestuj, děvče, já už tě prokouk. Podle mě seš ztracený případ… Aspoň že to cukroví máš dobrý.
Řidič: A to je zase pravda. Úplná holka na vdávání.
Sedadlo smrti: Co si není schopná najít chlapa.

 

A čtenáře.
Ale materiál na blog, ten si sehnat dokáže.

 

A evidentně taky mimoděk rýmovat. Takže vlastně dobrý.

moomin_2

 

Advertisements

Ema & The Idiots

Červen 2014, sobota, křtiny potomka Elizabeth Bennetové.

Ema konverzuje s Harrym Potterem, manželem Adele, který vykouzlil emu v záhlaví tohoto blogu.

Harry Potter: Anyway, jak jsi na tom s kapelou?
Ema: Pořád stejně. Stále odpovídám na všechny přijatelné inzeráty z Prahy a okolí, jenže…
HP: Z toho tónu hádám, že rather bezvýsledně.
Ema: Hm… Polovina odpovědí zní asi takhle:

„Milá Emo,

děkujeme ti, že jsi nám zaslala svůj dlouhý e-mail. Přečetli jsme skoro půlku a ocenili jsme tvou soustavnou snahu o humor. Děkujeme taky za zaslané nahrávky tvého zpěvu. Máš příjemný, byť jinak zcela tuctový hlas a píšeš velice originální, i když ne úplně pochopitelné texty. Zkrátka a dobře, kdybys nebyla tak stará, byla bys jistě žhavý kandidát na pozici zpěvačky. Nám je všem osmnáct nebo devatenáct, akorát bubeníkovi je dvacet a půl a to už je vážně na hraně.

Děkujeme za zájem a přejeme hodně štěstí s hledáním té pravé oldies kapely.

S přátelským rockovým pozdravem

Mladí, perspektivní muzikanti“

Ema: A ta druhá polovina… Tak ta se neozvala vůbec.
HP: Oh well… A co kdyby ses teda dala na sólo kariéru? Stačil by ti přece mikrofon a počítač…
Ema: Nuda. To radši založím vlastní kapelu. Nutně potřebuju živou kytaru a basu dunící tak, že když spustí, tak srdce všech civilistů v doslechové zóně začnou bušit v jejím rytmu.
HP: Seš si sure? S největší pravděpodobností budou za těma nástrojema čumákovat blbci, se kterýma se nedomluvíš.
Ema: To přesně chci! Chci bandu kluků, co mi budou kecat do písniček, zkušebnu systematicky zabordelovat plechovkama od piva, dohadovat se, kdo z nich hraje líp, a v mezičase tvořit skvělou hudbu.
HP: Right. A bude to úplně stejný propadák jako tvoje předešlá kapela.
Ema: Nebude. Tuhle kapelu totiž proslaví moje geniální marketingová strategie. Počínaje názvem, který mám už teď do detailu promyšlený. Budeme se jmenovat Ema…
HP: …a Blbci?

Drazí přátelé, jak jistě víte, ty nejlepší nápady bývají kradené.
Proto tímto vám i světu oznamuji založení kapely Ema & The Idiots. A sháním do ní opravdické muzikanty.
Můj mail znáte.

Jak je důležité míti zpěvačku

Kam čert nemůže, nastrčí ženskou. A ze všeho nejhorší je taková ženská za mikrofonem. Pro zachování míru a řádu v kapele s ženskou za mikrofonem je tudíž potřeba dodržovat jistá pravidla. Bývalá_kapela by mohla vyprávět.

Vagon

Basák+Bubeník+Nový_kytarista+Nový_klávesák+Bývalá_zpěvačka. Fotil myslím JM.

 

Pravidlo jedna: Zpěvačka je sexy.
Bývalá_kapela koncertuje v Ostravě se spřáteleným Bandem Zuzany M., jehož zpěvačka je nádherná dlouhonohá blondýna.
Basák: Ty bláho, asi jsem se zamiloval. Proč my nemáme v kapele takovouhle kost?
Kytarista Bernard Black: Protože máme Emu.
Basák: A proč že jsme ji do té kapely brali?
Bubeník: Protože jsme byli zoufalí.
Ema: No dobře, tak já se teda jdu na záchodky namalovat.
Basák: Nechoď. Je to marný.


Pravidlo dvě: Zpěvačka to umí s lidma.

Bývalá_kapela koncertuje v Opavě se spřáteleným bandem Nekuř toho tygra. Zpěvačka Romča je uragán energie a v mžiku si kolem prstu omotává celý klub.
Basák: Tomu říkám královna pódia.
Bubeník: Emo, ty hlavně nezapomeň, co jsme si říkali v autě.
Ema: Já vím. Mluviti stříbro, mlčeti zlato.
Bubeník: Správně. A žádné vtipkování. Víš, že se tvým pokusům o vtip nikdy nikdo nesměje.
Basák: Jo a prosím tě, Emo, zkus mezi Insomnií a Bastilou chvíli něco povídat, ať si stačím přehodit své vymazlené baskytary. Ideálně mluv o těch baskytarách. Na tom se nedá nic zkazit.

Střih. Časoprostor mezi Insomnií a Bastilou.
Ema: Ehm, takže, Basák si právě mění baskytaru a říkal, že mám něco říkat, než si ji vymění. Takže… Eee… Jak jste si asi všimli, předtím hrál Basák na bezpražcovou pětistrunku. Teďka si, jak pravděpodobně rovněž vidíte, navlíká na krk pražcovou šestistrunku. Ta má o celou jednu strunu a několik desítek pražců navíc. A díkybohu už je zapojeno, takže můžeme hrát dál. A jéje. Ono je to rozladěné. No tak zatímco Basák ladí, já vám řeknu něco o následující písničce. Jmenuje se Bastila. Text jsem psala ještě na střední a dost se za něj stydím. To prý ale nemám na koncertech říkat, protože to nepůsobí profesionálně. Hudbu jsem naštěstí složila o něco později, tak za ni se stydím o trochu míň. Náš kytarista Bernard Black ovšem tvrdí, že úchylnější kombinaci akordů v životě neviděl. Aby se do toho prý vůbec dalo zahrát nějaké sólo, držíme vždycky mezi slokama půl minuty a mol. Což mi přijde poněkud prvoplánové. Jo a refrén jsem si napsala děsivě vysoko, takže ho vždycky zazpívám buď falešně, anebo ho nezazpívám vůbec. Po dozpívání budu každopádně chraptět a ve všech zbylých písních mi bude hlas přeskakovat jako mutujícímu puberťákovi. Bubeník si ale přesto myslí, že je to nádherná píseň. Že má mizerný vkus, je o něm všeobecně známo. Ehm… To byl samozřejmě vtip. /přiškrcený smích/
Bubeník: /hlavu v dlaních/ Panebože buď už zticha!
Basák: /volá do prořídlého davu/: Neodcházejte, já už to naladil! Ema už mluvit nebude!
Ema: To je ta dobrá zpráva. Špatná je, že teď bude Ema zase zpívat.


Pravidlo tři: Zpěvačka má talent.

Bývalá_kapela koncertuje v Benešově nad Ploučnicí se spřátelenou kapelou, jejíž název si Ema nepamatuje, ale za mikrofonem je šestnáctiletá Sabina, pozdější vítězka Československo hledá Superstar.
Basák: Páni! Ta holka je reinkarnace Janis Joplin. Talent jako blázen! Hlas jako zvon! Já ji chci!
Ema: Pedofile.
Basák: Co říkáš? Ten tvůj slabý hlásek sem není vůbec slyšet.
Ema: Náhodou ten chlápek v džísce říkal, že mám hlas jak Dusilová.
Bernard Black: Ten chlápek taky říkal, ať si sundáš tričko.
Basák: Kromě toho Dusilová udrží čisté víc než tři tóny za sebou.
Bubeník: Jste pitomci oba dva. No tak, hlavu vzhůru, Emo. Já si náhodou myslím, že dneska jsi dala čisté čtyři.


Pravidlo čtyři: Zpěvačka umí používat mikrofon.

Bývalá_kapela koncertuje na akci Střední_pro_chytré, kam chodila Ema, Bernard Black i Bubeník. Zvučí je muzikant a moderátor Zdenda, který taky chodil na Střední a Emu si pamatuje ještě ze Středoškolské_kapely.
Zdenda: Čau Emo. Koukám, že máš novou kapelu.
Ema: Ahoj Zdendo. No jo. Dýchala bych za ni.
Zdenda: Jo jo. Škoda, že ses pořád ještě nenaučila zpívat na mikrofon.
Ema: Ne?
Zdenda: Ne. Když zpíváš výšky, musíš dát mikrofon dál od pusy, když zpíváš hluboko, tak naopak k puse.
Ema: To je moc složitý.
Zdenda: Tak na mě koukej, já tě budu od zvukařského pultu dirigovat.

Díky obětavému Zdendovi je na tom koncertě Emě poprvé rozumět, co zpívá, a mikrofon nevazbí. Lokální vítězství, na které pak Bývalá_kapela dlouhé roky vzpomíná.

 

Pravidlo pět: Zpěvačka vnáší do kapely křehkost.
Bývalá_kapela koncertuje ve sklepě v Brně pro hrstku kamarádů, zatímco horolezecká parta Bernarda Blacka dobývá něco na způsob Mount Everestu.
Bernard Black je ten večer otrávený, říká, že už toho má plné zuby a že by byl radši někde úplně jinde.
Následující den rozesílá e-mail, že končí v kapele.
Basák krčí rameny a říká, že to čekal.
Bubeník zuří a snaží se Blacka ukecat, aby to ještě přehodnotil.
Ema brečí a není schopná ničeho.

A je jí krušno, když si na to vzpomene i teď po letech. A žádná vtipná pointa ji k tomu nenapadá.

 

Pravidlo šest: Zpěvačka má cit pro texty.
Bývalá_kapela s Novým Kytaristou sestavuje playlist na koncert pro rodiče a přátele kapely v Rodné Nadhroudě.
Ema: Tuhle písničku ne!
Bubeník: Proč ne?
Ema: /myslí si/ Má debilní text a i hudebně je to na úrovni bratří Nedvědů.
Ema: /říká/ Neumím slova.
Bubeník: Tak se je do koncertu laskavě douč.
Ema: Dobře, ale v tom případě vyškrtneme tu píseň předtím.
Bubeník: Proč jako?
Ema: /dlouhé vteřiny sbírá odvahu promluvit/ Protože nesouzním s textem.
Bubeník: No dobře.
Basák: Nééé! To je jediná píseň, kde si na tu basu aspoň trochu zahraju.
Ema: Neboj, napíšu ti novou. Lepší.
Basák: S tvým zvrhlým vkusem na akordy o tom dost pochybuju.
Nový Kytarista: Hlavně Emo mezi všema těma písničkama hodně mluv, ať stačím přenastavit krabičky a vzpomenout si, co že to mám vlastně hrát.

Špatná zpráva je, že Ema Nového Kytaristu poslechne.
A ta dobrá? To je přece tahle historka.

 

******************************PLACENÁ INZERCE************************************

Prťavá zpěvačka bez charismatu s vlasy, které nejsou blond, zato se schopností uzpívat čtyři čisté tóny za sebou a nesmírným citem pro texty, o němž se však ostýchá mluvit narovinu, hledá rockovou kapelu v Praze. Zn.: Umím zpívat na mikrofon.

 

Ema má úspěch

Ema a James Dean se po sto letech setkávají v kavárně.

James Dean: A co je nového u tebe, Emo?
Ema: cenzuracenzuracenzuracenzuracenzura, jo a taky jsem založila blog.
James Dean: Fakt? A o čem?
Ema: O sobě.
James Dean: No potěš.
Ema: Náhodou mě to děsně baví.
James Dean: Aha. A čte to někdo?
Ema: Ne.
James Dean: No a nechtěla bys radši přece jen založit tu kapelu?
Ema: Myslíš, že by měla větší úspěch než blog?
James Dean: Ne.

/trapné ticho/

James Dean: Ale aspoň bys měla nové fotky s mikrofonem na pódiu.
Ema: Jasně, pořízené barmanem…

/trapné ticho/

Ema: Tedy za předpokladu, že by na ten koncert přišel aspoň on.
James Dean: Víš, když na tím tak přemýšlím… Asi radši dál piš ten blog.

nuj68m.jpg