Bridget Jones hadra

Odměny a tresty

Červen 2015. Konrád Henlein /via aplikace/ reaguje na historku o sobě.

Konrád Henlein: Emo, Emo… Ty ses rozhodla, že mi ukážeš na konkrétním příkladu, že nemám směšovat autora s vypravěčem, co?
Ema: Už to tak vypadá. Nils ti zase poslal odkaz?
Konrád Henlein: Už to tak vypadá.
Ema: Psala jsem mu, že případně hradím náklady za psychoterapeuta na záchranu vašeho přátelství.
Konrád Henlein: To máš štěstí, žes psala jemu. Já bych po tobě ty prachy na rozdíl od Nilse fakt chtěl.
Konrád: Musím začít používat smajlíky, nebo si mu zase poběžíš stěžovat, že jsem na tebe drzej.
Konrád: /posílá smajlík tuňáka/

***

Konrád: Tvoje inspirace Peterem Høegem je jasná. Ale nejsem si jistý, jestli ten příspěvek na blogu můžeš vydávat za literární fikci a hraní si se čtenářem nebo je to prostě jen vědomá manipulace se skutečností.
Ema: Toť zajímavá otázka. Ale jak jistě víš z hodin literární teorie, samu sebe stejně interpretovat nemůžu.
Konrád: Takže je to na mně.
Ema: To abych se začala bát.
Konrád: Ty se mě přece bojíš od začátku!
Konrád: A rajcuje tě to, tak už si to přiznej!
Konrád: /posílá smajlík smažené krevety/

***

Ema: Díky! Krevety jsou fajn.
Ema: Abych to shrnula, omlouvám se, že jsem tě zneužila pro potřeby blogu, je to takový můj ošklivý zlozvyk.
Konrád: To je v pohodě, já s tím počítal.
Ema: A co se týče toho, co mě rajcuje,…
Konrád: Prosím, hlavně teď neřekni nic hloupého.
Ema: Tak teda ne no.

***

Konrád: Já se teď rozčílil u DVTV. Měli tam jako hosta slečnu z Mars One a byla neskutečně hloupá.
Ema: Nepřijde ti zvláštní, že ženy bývají jako hloupé hodnocené častěji než muži? O chlapovi málokdo řekne: no víš, on je fakt děsně hloupej.
Konrád: Haha. Přijď k nám někdy na rugby a změníš názor.
Ema: Tak pokud slíbíš, že by z toho byla plodná historka…
Konrád: A proč si ji prostě zase nevymyslíš? 😛
Ema: Protože to pořád ještě moc neumím. Každopádně text s tebou sklidil úspěch. Asi to bude i tím Tinderem. Stačí ho zmínit a lidi jsou zvědaví jako opice.
Konrád: Tvůj blog se seznamkama a Tinderem jen hemží, takže to spíš bude v tom, že to doopravdy vtipné je. Včetně těch tvých manipulativních úprav.
Konrád: Anebo jsou lidi prostě rádi, že se to nestalo jim.
Konrád: Což je v podstatě samotné gró toho, proč lidi tyhle blogy čtou a smějí se u Bridget Jones a Gilmorových děvčat.
Ema: /not responding/
Konrád: Už píšeš Nilsovi? Že jsem tě strašně urazil, protože jsem tě přirovnal k Bridget Jones?

***

Konrád: Držíš se svého fundamentu zuby nehty.
Ema: Nechápu.
Konrád: Tvůj fundament, ergo že píšeš zábavné příběhy. To je snad jasné, ne?
Ema: Už jsem ti přece říkala, že samu sebe nedokážu a ani moc nemůžu interpretovat.
Ema: Proto se v tom teď trochu ztrácím.
Ema: Anebo ne, kecám. Jsem prostě hloupá, jak jsi naznačoval před chvílí.
Ema: FYI, „hloupá“ je pro komparatistku druhá nejhorší urážka hned po grafomanství, které jsi mi přiřkl posledně.
Konrád: Ne. Teď jsi akorát líná, alibistická a vztahovačná.
Konrád: /posílá smajlík mečíka/
Konrád: Líná přemýšlet a interpretovat, proto se oháníš tím, že to nejde, i když sama víš, že kecáš. Což je alibismus.
Ema: Líná přemýšlet je třetí nejhorší urážka.
Konrád: A tvoje poslední poznámka je vztahovačná. Ale kdo to nedělá, že.
Konrád: No a s tou mou přezdívkou to platí dvojnásob – moc práce sis s ní nedala. Čekal jsem víc!
Ema: Nic si z toho nedělej, trauma z pseudonymu má víc mých postav. Jsem v tomhle dost tvrdohlavá. V tvém případě byla ta přezdívka součástí pointy – kdo s čím zachází, s tím taky schází.
Konrád: Já žádné trauma nemám. Mohlo být hůř. Třeba jsem mohl bejt Matka Tereza nebo tak.
Ema: 😀
Matka Tereza: Jen říkám, žes tomu moc nedala. Ale beru to jako trest za svůj kvalitní černý humor!

A bereš to správně, Blahořečená. Alternativní přezdívku ti proto tentokrát uděluji za odměnu.

Mother-Teresa-Quotes-images

Advertisements

Tanec mého života

Ema ty šaty děsně chtěla, byla to láska na první pohled. Upřímné zděšení její spolubydlící Smetany, poté co vykoukla z kabinky („Kristepane, to jsou ty nejkratší šaty, jaké jsem kdy viděla.“), ji od toho nemohlo odradit. A neodradila ji ani hrůza ve Smetaniných očích, která provázela následný proces placení („Takže to nebyla sranda? Fakt si je na tu svatbu vezmeš??“)

Ostatně ani opatrný dotaz Sestry=Nevěsty, zda si je Ema jistá, že jsou všichni příbuzní připraveni na konfrontaci s krajkou jejího prádla, Emu v Den D nezastavil. „Neboj,“ uklidnila Nevěstu dobrosrdečně, „mé prádlo žádnou krajku nemá.“ V rámci zachování rodinné pohody ale nakonec souhlasila, že si šaty oblékne až později večer, kdy už budou všichni v bodřejší náladě, tudíž je nepravděpodobné, že by Ema v nejkratších šatech na světě byla jediný skandál na sále. Do té doby se slíbí zahalit do oděvu výrazně mravnější délky. S těžkým srdcem se také uvolí k tomu, že se po převlečení nebude nahýbat přes stůl pro tvarohové koláčky, protože „všichni víme, ségra, jak by to dopadlo. Krajka nekrajka.“

Střih. Je večer, sál plný skandálů, tančí se. Za Emou v nejkratších šatech na světě přichází její Nejmladší bratránek z Jihu s žádostí o tanec.

Nejmladší bratránek: Jaký ploužák nám teda mám nechat zahrát?
Ema: /po chvilce bolestivého přemýšlení/ Join Me in Death.
Nejmladší bratránek: To má být ploužák???
Ema: Ano, zlato… Takový jako finský.
Nejmladší bratránek: Tak to je s tou zemí něco v silným nepořádku, jestli tam vznikaj takovýhle věci.
Ema: Náhodou to zpívá idol všech finských žen (a dokonce i některých českých, pozn. red.). Bydlí v Helsinkách ve věži a má černě podmalované oči.
Nejmladší bratránek: Děláš si prdel?
Ema: Kéž by.

Bez ohledu na Bratránkův skeptický postoj k Emině vkusu se z Join Me vyloupne nejlepší tanec jejího života. Dokonalá kombinace Bratránkova fenomenálního tanečního umění, se kterým se snad musel narodit, zážitků z celého dne, především pak spadlé trémy, protože v tu chvíli už měla Ema za sebou svůj velký svatební úkol zahrnující mikrofon a píseň o rozdělávání ohně na dešti (jasně, bylo to Tulácké ráno, jak jste to poznali?) a samozřejmě také jisté míry alkoholu v krvi. Zkrátka a dobře, v Emině hlavě byl ten tanec dokonalý.

Bohužel byla na místě kamera.

Jak je možné, že dokonalý tanec může na kameře vypadat tak… nedokonale, mi dodnes není jasné. Ale to není hlavní pointa téhle historky.

Hlavní pointa spočívá ve zvedačce, na niž došlo na konci písně. Na zvedačce jako takové by ještě nebylo nic až tak špatného. (Jakkoli je Ema intenzivně nezávislá bytost, musí přiznat, že chvílím bytí v mužské náruči nad zemí se nic nevyrovná. Dokonce ani tvarohové koláčky.) Potíž spočívala v kombinaci zvedačky, nejkratších šatů na světě a pozice kamery.

Ve zpomaleném záběru:

Bratránek bere Emu kolem pasu. Kamera zabírá polocelek Eminých zad a Bratránkových rukou. Ema stoupá nad zem. Její šaty též. Ema stále stoupá nad zem. Šaty nezůstávají pozadu. Kamera zabírá detail. Ema je o dobrých dvacet centimetrů nad zemí. I její šaty jsou o dobrých dvacet centimentrů výš než dřív. Celá rodina, přátelé a všichni ostatní, kdo video později uvidí, tak získávají přímý důkaz, že to prádlo opravdu nemělo žádnou krajku.

Poučení, které si z toho Ema odnesla:

Pod minimalistické šaty není úplně vhodné volit minimalistické, lidským okem téměř nepozorovatelné prádlo.

***

A jaký byl tanec vašeho života?

***

PS Jediný z rodiny, kdo po zhlédnutí zlatého hřebu svatebního videa nedostal několikaminutový záchvat smíchu, byla Emina Babička, která svou prvorozenou vnučku od narození nekriticky zbožňuje a našla by něco pozitivního snad i na tom, kdyby Ema spáchala teroristický útok na Bílý dům. Babička dojatě praví: „Vždycky jsem věděla, že máš krásný zadek. Teď mám trvalý důkaz, že jsem se nespletla.“ („V HD kvalitě,“ doplní ji briskně Švagr.)

PPS Zatímco Hlavní družička se válí smíchy po podlaze a vříská: „Bridget Jones jak vyšitá!“

Až na ty bombarďáky samozřejmě.