Květen 2016, čtvrtek odpoledne. Ema se jde zapsat do autoškoly.
Provozovatel autoškoly: A vy se vážně jmenujete Ema?
Ema: Jo no.
Provozovatel: Jako ta ze slabikáře?
Ema: Ne, já jsem ta po babičce.
Provozovatel: Ježišmarjá, já tady melu a přitom vám píšu Ema i místo čísla matriky!
Takže tady to máme černé na bílém. Jsem číslo.
Únor 2016, úterý večer, krátce po besedě s Erlendem Loem.
Ema, Ironman a Platón_But_Better spolu sedí v pražské kavárně a Ema mele.
Ema: Platón_But_Better si vraj koupil auto.
Ironman: /posměšně/ A jakou má barvu?
Ema: No… To nevím.
Platón: Sivú!
Ironman: /zaraženě zírá na Platóna/ A… eee… a proč?
Platón: /zaraženě zírá na Ironmana/ Čo proč?
Ironman: Proč mi říkáš, že jsem vůl?
Inu, s jazykovou bariérou tohohle typu je jasné, že k rozpadu Československa muselo dříve či později dojít přímo historickou nutností. Říká Platón.
To má za to, že si ze mě dělal prdel. Říká Ema.
Ema mele 