Nejstarší bratranec

It’s always a pleasure to hear from you

Listopad 2014, 3:00, postel.

Telefon: /zvoní/
Ema: /zmateně našmátrá mobil ve tmě a zvedne to/
Telefon: Tak my přijedem.
Ema: zcelanesrozumitelnémumlání
Telefon: Haló? Je tam Ema?
Ema: onicméněsrozumitelnémumlání
Telefon: Ježišmarjá, neříkej mi, že spíš. Teď, když ti voláme, že přijedeme.
Ema: Kdo…? Kam… přijede?
Telefon: No my tři. Na tvoji oslavu. Jak jsi nás zvala a říkala, že máme určitě přijet, protože se ti po nás stýská a strašně nás chceš vidět.
Ema: Jako za 14 dní?
Telefon: No! My jsme se akorát dohodli teďka, jak jdem z hospody, tak ti to hned voláme.
Ema: Aha.
Druhý hlas z telefonu: Si říkala, že JÁ ti můžu volat kdykoli.
Ema: Vážně?
Druhý hlas z telefonu: No. Protože mě prý vždycky ráda slyšíš. I teď?
Ema: Co?
Druhý hlas z telefonu: I teď mě ráda slyšíš?
Ema: Nevím.
První hlas z telefonu: A přespíme u tebe všichni tři, je to ok?
Ema: Ok.
Třetí hlas z telefonu: Já ti přivezu tu noční košili, cos u mě posledně zapomněla.
Ema: Dík.
První&druhý hlas z telefonu: Ty sis u Nejmladšího zapomněla noční košili?
Ema: Eeee… Jo.
Druhý hlas z telefonu: A jak to, že tohle není na blogu? Proč tam musím být za úchyla pořád jenom já?
Ema: Ale když…
První hlas z telefonu: A ne, že dáš na blog i tohle.
Druhý hlas z telefonu: A pokud jo, tak aspoň vycenzuruj to, jak jsem říkal, že chci spát s tebou v posteli. Víš, že to čtou naše mámy.
Ema: Hm.
Druhý hlas z telefonu: A napiš tam, že jsem kluky porazil v kulečníku.

breath
Tak to sem teda píšu. Akorát už přesně nevím, kolik dal Prostřední bratránek gólů.
Uprostřed noci mi totiž ta paměť moc neslouží.

doc

 

Slyší na jméno Ema

Dlouhé, předlouhé roky měla Ema pocit, že je takřka jedinou bytostí svého druhu na světě. Příjmení prakticky nepoužívala. Nikdy nedostala žádnou přezdívku. Nepotřebovala zdrobněliny. Její křestní jméno totiž bylo tak neobvyklé, že vše přebilo. A na takový pocit vlastní výjimečnosti si člověk snadno zvykne. Střet s pozměněnou realitou pak bývá o to bolestivější.

První střet
Rok 2008. Sestře Basáka z Bývalé_kapely (tehdy ještě nebývalé) se právě narodila dcera.
Basák: Mám neteř a jmenuje se Ema.
Ema: Ona ji tvoje ségra pojmenovala po mně?
Basák: Ne!
Ema: Tak počkat. Neříkal jsi před chvílí, že se jmenuje Ema…?
Basák: Si jako myslíš, že seš jediná Ema na světě?
Ema: To rozhodně ne. Ještě se tak jmenuje matka jednoho z mých rodičů. Ale té říkáme babička.

Druhý střet
Rok 2010. Ema je v obřím řetězci s lapači prachu na prodej a povídá si sama se sebou.
Ema: Jé hele, tenhle opelichaný plyšák vypadá úplně jako můj švagr.
Výhrůžný hlas v pozadí: Emo, fuj!
Ema: /strne hrůzou/ To je můj konec. Bůh mě slyšel a teď mě za ty ošklivé řeči potrestá.
Výhrůžný hlas v pozadí: Emo, okamžitě k noze, nebo pudeš na vodítko.
Ema: /hrůza graduje/ On je Bůh fetišista…?!
Výhrůžný hlas v pozadí: Emo, ty seš ten nejblbější buldoček, jakýho kdy svět viděl.
Ema: To je možný, no. Ale mezi dalmatinama náhodou celkem vynikám, Bože.

Třetí střet
Rok 2012. Léto, státní svátek. Ema a její rodina, tvořená blíže neurčeným množstvím bratranců, tet, strejdů a sestřenic, plus asi půlka Jihočeského kraje se rozhodla podniknout výlet na Šumavu.
Ema: Pomoc! Pomoc!
Bratránci: Copak? Zlomil se ti nehet?
Ema: Ne. Právě kolem mě proletěl sršeň.
Bratránci: Neboj, on se za chvíli vrátí. S posilama.
Výhružný hlas v pozadí: Emo, okamžitě stůj!
Ema: /okamžitě stojí/ Co je? CO JE?! Leze po mně pavouk?
Výhrůžný hlas v pozadí: Neběhej tak rychle, nebo ti upadne plína, Emo.
Ema: /ohlídne se a spatří úplně cizí holčičku s dudlíkem na útěku/ Jo ono to nebylo na mě?
Bratránci: /Válí se smíchy po zemi. Přestože jsou tam mravenci./

Čtvrtý střet
Rok 2014. Ema se chystá na svatbu Basáka a z dobrých důvodů na ni potřebuje doprovod. Prosí o pomoc kamarádku Florence.
Florence: No dobře, tak já ti toho svého bratra půjčím. Ale ne že s ním zase budeš flirtovat.
Ema: To si jako myslíš, že bych s někým flirtovala jen proto, že je hezký, vtipný a chytrý?
Florence: EMO!!!
Ema: A milý a vysoký a celkově prostě úplně úžasný?
Florence: Nech těch provokací, nebo ti budu muset znovu připomenout, že seš na něj stará. A to bych dělala vážně nerada, protože obě dobře víme, jak seš na narážky o tvém vysokém věku přecitlivělá.
Ema: Sakra.
Florence: Výborně. Tak doufám, že důvěru v tebe vloženou nezklameš.

Střih. Basákova svatba.
Ema už asi třetí hodinu v kuse nepřetržitě flirtuje s bratrem Florence.
Výhrůžný hlas v pozadí: Emo, okamžitě toho nech! Já tě vidím!
Ema: Ale když já si nemůžu pomoct, do háje!
Bratr: /nechápavě zírá/
Ema: /otočí se a spatří malou Emu, Basákovu neteř zmíněnou v úvodu, kterak se v bílých družičkovských šatičkách nípe v hlíně/
Ema: Tak ono to zas nebylo na mě?
Bratr: /nechápavě zírá/
Ema: Promiň, já myslela, že mě přijela zkontrolovat tvá sestra. No nic, kde že jsme to skončili…?

Drazí přátelé, jak jste asi pochopili, budovat svou individualitu na neobvyklém jméně je holý nerozum. Stačí pár nevhodně pojmenovaných psů či dětí a malér je na světě.

uniques

Nebyl byste nicméně někdo té lásky a nevymyslel mi na zbytek života nějakou slušivou, pokud možno jedinečnou přezdívku, o kterou bych se nemusela dělit s nikým cizím? Protože v tomhle zmatku se vážně nedá soustředit. Natožpak flirtovat.

*************************************************************************************

Tato historka/fejeton vyšla v časopise Glanc 2014/19.

Maminka je babička z otcovy strany

Ema, Ripleyová a Paul McCartney jsou sourozenci.

A duben je nejkrutější měsíc. Obzvlášť pozdě večer v Potrvá.

Z Rodné Mezihroudy přijela k Emě na návštěvu Ripleyová.
Hovor na téma sourozenecké vztahy.
Přítomen je i Nejstarší bratranec, který se tímto konečně také dostává na blog, a může tedy přestat žárlit.

Ema: To je tak krásné, jak jste na sebe s McCartneym napojení. Já bych taky chtěla být takhle na někoho napojená.
Ripleyová: To sis vzpomněla brzo. Dalšího sourozence už teď naši asi nedaj.
Ema: Myslím konkrétně to, jak McCartney říká, že jsi jeho guru, a jak ty jsi schopná jet dvacet kilometrů s obědem, jen aby se mohl v klidu učit.
Ripleyová: Hm. Jediný, kdo z nás není nadšený, je nevím proč Pan Ripley.
Ema: Akorát teda je mi líto každého budoucího McCartneyova protějšku. Protože ve srovnání s tebou jen tak někdo neobstojí…

/zamyšlené ticho/

Ema: …ale když si vzpomenu, jak jsi ho v dětství komandovala…
Ripleyová: Někdo ho vychovávat musel, rozmazlence.
Ema: …tak si říkám, že je docela zázrak, že to na něm nezanechalo trvalejší následky.
Ripleyová: No víš, já si myslím, že má brácha vůči mně stockholmský syndrom.
Nejstarší bratranec: /záchvat smíchu/

(no dobře no, Bratrancův vstup je chabý, ale když já jsem ho do tohodle hovoru prostě potřebovala nějak dostat)

Ema doufá, že si Paul McCartney tento příspěvek nepřečte, neboť vůči rozhodně žádným stockholmským syndromem netrpí, tudíž hrozí drsná sourozenecká bitka přestřelka rvačka hádka potyčka rozepře pranice vyhrocená neshoda kontroverze svára, což je moravský výraz pro svár, vážně! tichá domácnost.
Pomoc, již nemohu!