***
Když jsem ještě učila jazyky v půlce pražských kanceláří, měla jsem v záloze pár hezkých triků na to, jak studentům mimoděk sdělit svoje datum narození a v kýžený den pak s nenuceným entuziasmem přijímat dary a květiny.
***
Čtvrtek odpoledne, leden 2015, kancl, Emě zvoní mobil.
Telefon: /zvoní/
Ema: Melu. Prosím.
Telefon: #&@{{}#&@ Ge Money Bank #&]@{&@{}} mluvit o &@]]Đ&@@{{&ĐĐ[?
Ema: Eee… Haló?
Telefon: ]@#&}{@&ĐĐ][Đ€ Slyšíme se?
Ema: Slyšela jsem akorát, jak jste řekla „Slyšíme se?“.
Telefon: Výborně, slyšíme se. Máte čas na krátký rozhovor?
Ema: No, víte, já jsem v práci, takže…
Telefon: Bude to jen pět minutek.
Ema: Hm… Tak jo.
Telefon: Pro ověření bych vás ráda požádala o vaše datum narození.
Ema: Cože?
Telefon: Pro ověření bych vás ráda požádala o vaše datum narození.
Ema: Ne, já vás slyšela, jen nechápu, proč po mně to datum narození chcete.
Telefon: Pro ověření.
Ema: A vy voláte z GE banky, jo?
Telefon: Ano. A potřebuji pro ověření znát vaše datum narození.
Ema: Ale já svůj předražený účet u vás loni zrušila. Takže už mě v té databázi vůbec nemáte mít, neřku-li si na mně něco ověřovat.
Telefon: Jestli chcete, můžeme náš hovor ukončit.
Ema: Rozumíte, co se snažim říct? Já ani moje datum narození ani žádná jiná data už prostě nejsme váš klient, takže nějaké ověřování z logiky věci nedává smysl.
Telefon: Jestli chcete, můžeme náš hovor ukončit.
Ema: Hm… Tak jo.

29. 11. 1986. Moje datum narození.
A nejradši mám lilie!