vkus na ženský

Zatiaľ neženatý

Červenec 2016, neděle večer, zahrádka na náměstí v Zamośći.
K Emě a Platónovi_But_Better přistupuje…

Podnapilý Polák: Zdravstvujtě! Já slyšel, že vy dvaja gavaríte pa rúsky.
Platón_But_Better: Eee… Nie, rusky naozaj nehovoríme.
Podnapilý Polák: Já lubije mluviť po rusíjsku. Chwila pogavaríme, da?
Ema: Jako pogavariť asi aj možno, ale radši na nás mluvte polsky, budem vám líp rozumět.
Podnapilý Polák: Što? Ty krasivaja Ukrajinska lepěj zrozumět po polski než po rusíjsku?!
Ema: Da. Nebo tak. A nejsme Ukrajinci.
Podnapilý Polák: Kak to niet? Tak kdě že vy?
Ema: My z Československa.
Podnapilý Polák: … … … Ale… … To němožno! Ten kraj juž nie existuje!
Ema: To prosté. Já z Česka, on ze Slovenska. Československo v nás dvou znovu povstává jako pták Fénix z popela, kapišto?
Podnapilý Polák: Tak? Ty krasivaja i asertivná Česka! Mógl bym lechko še zakochat w tobie!
Ema: Eee… Tak asi džekuje no.
Podnapilý Polák: Jest panstvo ženatý?
Ema: Ne.
Platón_But_Better: Zatiaľ nie!
 

Tak zatiaľ, przyjacielé.

drunk

*** ***
Platón_But_Better: Ty a nebolo by jednoduchšie tady tým ľuďom hovoriť, že sme proste Slováci?
Ema: To teda něbolo.

Ema má malér. S bratrancem.

Když přišla Ema do pozdně náctiletého věku, stala se rebelem bez příčiny. V rámci tohoto životního postoje se mimo jiné vzbouřila proti vůli rodičů jezdit každé léto na dovolenou na tatáž místa a dělat tam tytéž věci a místo toho zůstávala sama v Rodném Domě, kde pořádala mejdany na zapřenou. To jí kromě utužení některých přátelství a narušení jiných přineslo poznatek, jak dlouho trvá, než člověk vyvětrá kouř z vodní dýmky v místnosti, kde je kouření striktně zakázáno (cca 2 hodiny), anebo kolik mužů je potřeba k rozdělání ohně v zahradním grilu (tři). Ovšem tato rebelie měla i své nevýhody. Například přerušený kontakt s větví na Jihu, jejíž návštěva spadala do rituálních rodičovských dovolených.

Střih.
Léto 2011.
Ema se vrátila z vyčerpávajícího pobytu v zamrzlé Klingonské říši, a v rámci rekonvalescence po letech navštěvuje Jih.
K autu ji přicházejí přivítat tři krásní mladí muži.
„Co tady chtějí ti sexy kluci?“ šeptá Ema Mamince.
„To jsou tvoji Bratranci,“ protáčí oči Maminka.
„To mě podrž,“ vydechne Ema.
„Doufám, že nebudu muset,“ výhrůžně na to Maminka.

Další střih.
Stále léto 2011, ale o několik hodin, litrů piva/vína a lahví slivovice později.
Tma, táborák, Ema.
Na scénu přichází Prostřední bratránek.

Prostřední bratránek: /sedá si vedle Emy/
Ema: /zírá do ohně/
Prostřední bratránek: /dává Emě ruku kolem ramen/
Ema: /zírá do ohně/
Prostřední bratránek: Přišel jsem ti říct, že z tebe vyrostla krásná holka.
Ema: /zírá na Bratránka/
Prostřední bratránek: Děsně krásná.
Ema: No chápu, že oproti té tlusté holčičce s ofinkou, kterou jsi viděl naposledy, je to asi docela nezvyk.
Prostřední bratránek: A kdybys nebyla moje sestřenka, tak…!
Ema: Díky, zlato, ty seš taky… bezva.
Prostřední bratránek: Já vím.

/romantické ticho/

Prostřední bratránek: Chceš se dívat na hvězdičky?
Ema: Jasně.
Prostřední bratránek: /vytahuje chytrý telefon, zapíná aplikaci Hvězdičky/
Maminka: Prostřední bratránku, okamžitě dej tu ruku z Eminých ramen!

A střih do třetice.
Léto 2011, druhý den poté.
Příbuzní vylézají z děr s bolestmi hlav v různě pokročilých stadiích. Ze všech nejzelenější je ovšem Prostřední bratránek.

Tatínek: Prostřední bratránku, trpím s tebou. Já v tvém věku taky míval příšerné kocoviny.
Prostřední bratránek: Kocovina je v klidu. To už člověku nehrozí žádný průser.
Tatínek: Jaký průser máš na mysli?
Prostřední bratránek: To je u každýho jiný. Například já když piju, tak se mi příšerně zhoršuje vkus na ženský.

… šarm Prostředního bratránka je prostě neodolatelný, obzvlášť když pije.

A jaký průser hrozí v opilosti vám?

eastern