12. července 2014, hodně hodně pozdě večer, svatba Basáka a Basačky. Stůl na dohled od parketu a u něj Ema s Vojtou Dykem But(em) Better(em), který se obětoval v krizi.

Ema: Něco od Dusilové by měl ten DJ zahrát.
Vojta Dyk But Better: Hrál už přece Holku magor.
Ema: Něco od Dusilové kromě  Holky magor by měl zahrát.
Vojta Dyk But Better: Poslední třeba. Ta se Dusilové fakt povedla.
Ema: Poslední kterou?
Vojta Dyk But Better: Poslední. Víš ne? Takovou tu hezkou.
Ema: Poslední z které desky?
Vojta Dyk But Better: Se ptáš mě? To ty seš tady fanatická fanynka.
Ema: Víš, kolik Dusilová vydala desek?!
Vojta Dyk But Better: /s rezignovaným povzdechem loví z kapsy mp3ku/
Ema: Hodně! Kdo si má jako pamatovat všechny její poslední songy?
Vojta Dyk But Better: Cože? Přes ty řvoucí Mandrage tě vůbec neslyším.
Ema: Povidám, že kdo si má pamatovat všechny…
Vojta Dyk But Better: /zamává Emě přehravačem před očima/ To je fuk. Tuhle jsem myslel:

Tož sakra, muzikanti, pojmenovávejte ty písničky nějak rozumně. Tohle by fanatická fanynka nedala snad ani zastřízliva.

***

Každopádně moje dlouhodobě oblíbená od Dusilové je tahle:

***

A vaše?

***

Jen prosim vás neříkejte Holka magor.

***

Protože ta je fakt děsná.