Z nepublikované historky o párty Florentina Arizy, která neprošla autocenzurou, jistě nevíte, že vedle hokeje a dětí miluje Ema nadevše též večírky. Tato záliba plyne nejspíš z toho, že vášnivě ráda hovoří o sobě, s láskou likviduje hostitelům zásoby vína a domácích slaných koláčů, jakož i získává nové kontakty do sbírky na socsíť, čímž rozšiřuje okruh čtenářů svých sebestředných statusů.
Leč vzhledem ke stoupající porodnosti Eminých přátel příležitostí k úspěšnému večírku povážlivě ubývá. A proto se každá párty počítá a je třeba se jí zúčastnit s maximálním osobním nasazením bez ohledu na možná rizika.
***
Srpen 2014, páteční noc. Ema je po pěti měsících opět pozvána na večírek Richarda V. Krajča a jeho spolubydlících, tentokrát ve stylu seriálu Haló haló.
Ema: Čau, Richarde, tak tady mě máš.
Richard V. Krajčo: Vítej, Emo. Rád bych na tomto místě podotknul, že jsem tě na náš večírek pozval i přesto, že mne vytrvale dehonestuješ na svém blogu.
Ema: A já bych zase ráda uvedla, že jsem dorazila i přesto, že mě tady minule jeden kluk osahával, druhý se ze mě pokusil servat sukni, třetí – konkrétně Florentino Ariza – vedl vyčerpávající monolog o svých milostných neúspěších a čtvrtý – alias ty osobně – mi ukazoval jakýsi francouzský pornokomiks.
RVK: Neměj obavy, k žádným podobným incidentům na dnešním večírku nedojde.
Ema: Výtečně.
RVK: Mimochodem, něco tady pro tebe mám. /podává Emě růžovou krabičku, jejímž obsahem je podivně ulepený pytlík./
Ema: Co to sakra je?
RVK: /spiklenecky zamrká/ Ženský kondom.
Střih.
O několik hodin později. Strhaná Ema vtrhává do kuchyně.
Ema: Lidi, prosim vás, schovejte mě tady. Jde po mně Stalker a já už z něj fakt lezu po zdi.
Florentino Ariza: A řekla jsi mu to? Doufáš-li v úspěch u mužů, musíš s nimi umět komunikovat otevřeně.
Ema: Přisámbohu, že jestli se mi ještě jednou zjeví za zadkem, dozví se o mých citech s maximální brutalitou, jíž jsem schopna.
Stalker: /zjevuje se Emě za zadkem/ Tak tady se nám malá Ema schovala!
Ema: Ano. A proč se nám tady asi tak schovala, co myslíš?
Stalker: Eee… Protože jí došlo víno?
Ema: NE! Ema zde hledá útočiště, protože ti dále odmítá odpovídat na otázky s loudilským podtextem, podstupovat další krvavý boj o svou osobní prostorovou bublinu a V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ se už od tebe nenechá lechtat.
Stalker: Ale no tak, kotě, já jen chtěl, aby ses trošku usmála…
Ema: Dobře mě poslouchej, nebudu to víckrát opakovat. Když se na tebe žena odmítá smát sama od sebe, lechtání rozhodně není vhodný alternativní způsob, jak kýženého úsměvu docílit.
Stalker: Ale já…
Ema: Prostě mě nech na pokoji, rozumíš?! Nesahej na mě, nelechtej mě a nezmiňuj už probůh nic, co se byť jen vzdáleně týká ženského kondomu!
Stalker: Sakrblé… Vždyť já se na tebe jen snažil být milej. Spát s tebou jsem neměl v úmyslu ani omylem, kotě.
Ema: Výtečně. /a pod tíhou trapnosti se propadá do země/
Střih.
O několik hodin později. Na párty zbyli poslední přeživší.
Florentino Ariza opět vede dlouhý monolog zahrnující nejrůznější bizarní intimní detaily a nic mu v tom nebrání úpění přítomných, že jim z nich hrozí doživotní trauma.
Florentino Ariza: A holím se strojkem. Takovým speciálním. Holím si vousy, podpaží, (…) a také své pubické ochlupení. Tento strojek je velmi příjemný a mohu jej doporučit k úpravě intimních partií i zde přítomným ženám.
Ema: Vzhledem k odlišné anatomii muže a ženy to prohlašuju za tvůj nejdebilnější nápad tohoto večera.
Florentino Ariza: Ale pročpak? Vždyť muži a ženy mají velice podobné pubické ochlupení a to na srovnatelné ploše. Anebo ty snad vykazuješ nějakou anomálii, která by takovéto holení znemožňovala, Emo?
Ema: /se špatně maskovanou hysterií/ Do toho TOBĚ ale vážně vůbec NIC není. /a i nyní se pod tíhou trapnosti propadá do země/
Richard V. Krajčo: /volá na Emu dolů do díry/ To už je druhý muž, kterého jsi tady dneska odmítla, ty netýkavko!
Ema: Přestaň mě dehonestovat a radši mě odsud vytáhni!
Richard V. Krajčo: Až se dosměju, kotě.
***
Drazí přátelé, jak jsem již zmínila, v době krize je třeba účastnit se každé párty s maximálním osobním nasazením bez ohledu na potenciální rizika. Vůbec nevadí, propadnete-li se přitom dvakrát do země. Vždycky vás z ní nakonec někdo vytáhne. I kdyby to měl být jen váš personifikovaný Blog.
Jak je totiž všeobecně známo, trapnost představuje typický rys veškeré středoevropské literatury. Blogy nevyjímaje.
Ahoj Emo. Včera jsem tě objevila – respektive Tvůj blog. Ihned jsem se přihlásila k odběru. Dneska koukám na mail a nic. I tak mi to nedalo a zavítala jsem sem. A voilà! Nový příspěvek. Neznám Tě… ani Tvé přátele. Ale píšeš skvěle. Jen tak dál.
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
Ahoj k., děkuju za milý komentář, moc mě potěšil. Pořád mě překvapuje, že historky fungují i mimo okruh mých kamarádů, kteří se baví hlavně tím, kdo a jak to na blogu schytal tentokrát. Posílání mailů funguje, mám pocit, trochu nahodile, líp to asi jde, když člověk zadá jen mail a netvoří si profil na wordpressu, kam se avíza můžou ukládat namísto odesílání na mail. Aspoň jestli tomu já technický typ dobře rozumím. Jinak v následujících týdnech tu asi bude trochu mrtvo, protože jsem poněkud zavalená prací, ale snad se to zase brzy srovná.
To se mi líbíTo se mi líbí
Já prostě umírám smíchy – opět 😉 No, zážitky nemusí být dobré… hlavně, že jsou silné 😉
Nedávno jsem se na blogu zamýšlela nad tím, že upřímnost a jistá odvaha psát o čemkoliv a o komkoliv otevřeně je to kouzlo, díky kterému se vracím na blogy (nebo obecně k autorům psaného slova). Né každý tohle kouzlo ovládá, ale Ty si na blogu vedeš víc než dobře 😉
Proti Tobě je i Barbara Nesvadbová a její časté story ze soukromí přátel úplný čajíček pro dětičky 🙂
To se mi líbíLíbí se 1 osoba