Bývalá_kapela

Odpustit a opustit

Květen 2016, neděle podvečer, hovor po drátě.

Ema: Prosím tě, neposlal bys mi akordy písniček, co jsem složila pro Bývalou_kapelu?
Kytarista z Bývalé_kapely: Ale ale.
Ema: Když já už si to nepamatuju.
Kytarista z Bývalé_kapely: Budeš nám s novou kapelou vykrádat repertoár, jo?
Ema: Budu vám vykrádat SVŮJ repertoár.
Kytarista z Bývalé_kapely: Sounds legit. Tak já ti to pošlu.
Ema: Dík! A co je jinak nového?
Kytarista z Bývalé_kapely: U mě nic moc, ale Sherlock se příští týden žení.
Ema: /blackout/
Kytarista z Bývalé_kapely: Emo?
Ema: Ano.
Kytarista z Bývalé_kapely: Zlobíš se, že jsem ti to řekl?
Ema: Ne.
Kytarista z Bývalé_kapely: Chceš změnit téma?
Ema: Ano.
Kytarista z Bývalé_kapely: Takže já jsem teď začal hodně jezdit na kole a fakt mě to baví. Dneska jsem ujel…
Ema: Jdete tam celá kapela?
Kytarista z Bývalé_kapely: Ne… Vlastně tam jdu jen já. S Basákem je Sherlock rozhádaný a Novou_zpěvačku nepozval z úsporných důvodů.
Ema: Dřív jsem si představovala, že na Sherlockově svatbě jednou budeme všichni z kapely. Já měla být…
Kytarista z Bývalé_kapely: Já vím. Ty akordy ti pošlu.
Ema: Tak jo.
Kytarista z Bývalé_kapely: Ale nejdřív si vyslechneš, kolik jsem ujel na tom kole!!

 
Jak se vyrovnat se zprávou o svatbě exmilence. Zvolte jednu možnost.

a) Obvolat všechny kamarádky, tu novinu jim zvěstovat a ujistit je, že vám je to teda úplně ukradené a vůbec vás to nezajímá.
b) Ihned uspořádat větší a lepší párty, než kdy svatba exmilence bude. To tomu bídákovi vytře zrak!
c) Vtrhnout na obřad a zařvat nevěstě do ucha: Je to psychopat, vyjebal se mnou a vyjebe i s tebou. Spas se, dokud můžeš, nešťastnice!
d) Přát novomanželům z celého srdce šťastný a brzký rozvod.
e) Opít se a přát novomanželům z celého srdce šťastný a brzký rozvod.
f) Pustit si vyprošťovací song a vrátit se k práci.

ross

Když vám někdo zlomí srdce, bolí to. Bolí to docela dost. Ale bolest na tom není to nejtěžší. Nejtěžší je odpustit sám/sama sobě, že jste si to srdce zlomit nechali, a pustit to z hlavy.

Já si pustila tohle.

 

Kalevala is not dead

Na počátku byl Väinämöinen. Hrdina, který porazil všechny své protivníky. Jeho superzbraní bylo kantele a jeho bojovou technikou zpěv.

Anebo jinak. Na počátku byla zkouška jedné zlínské kapely. Psalo se září roku 2006, já se měla za pár dní stát studentkou finštiny a komparatistiky a v té kapele jsem byla nová. Mí spoluhráči, v civilních životech policista, ajťák a stavař, se v rámci seznamovacích tanečků ptali, cože to hodlám studovat.

Dialog probíhal následovně:

Ema: Komparatistiku a finštinu.
Spoluhráči: Finštinu? Tak to musíš znát Amorphis.
Ema: Co?
Spoluhráči: No Amorphis. Nejúžasnější finskou kapelu. Tamhle ji máme na plakátě.
Ema: Proboha, vždyť oni úplně vypadají jako metalisti!
Spoluhráči: Jsou to metalisti. A dost dobří.
Ema: No víte, kluci, mě na metal moc neužije. Já jsem intelektuálka.
Spoluhráči: Zhudebňují Kalevalu.
Ema: Cože?!

Kalevalu jsem samozřejmě znala. Četla jsem o ní před přijímačkami na Wikipedii. (smích)

Nicméně, když jsem pak o něco později kalevalské runy načítala na semináře do školy, už mi k tomu v hlavě zněly melodie Amorphis.

Hodně knih jsem musela přečíst i na komparatistice. Na naše kapelní hraní jsem si proto pod paží nosívala zpěvy z Homéra a Danta, do kterých jsem si čmárala, zatímco se mí spoluhráči hádali o tom, jaký bude mezi slokou a refrénem break na bicích a jestli se na kytaru použije buster nebo jen nějaký efektík. Kluci mě občas popichovali, že bych místo mrtvých textů, které už dnes nemají nikomu co říct a nikoho taky nezajímají, měla studovat něco užitečnějšího (například IT, stavařinu anebo policejní akademii). Když jsem si ale na zkoušku přinesla Kalevalu, pobožně mi nahlíželi přes rameno a špitali, že bychom z toho třeba taky mohli něco zhudebnit – jako Amorphis.

A tak zatímco mě Amorphis přes Kalevalu naučili poslouchat metal (vybraný), mé kluky-spoluhráče titíž Amorphis přes metal přiměli naslouchat mrtvým textům (některým).

Väinämöinen prostě věděl, co dělá. Bojová technika zpěvem funguje spolehlivě.

 

***

Tato historka/Fejeton vznikla pro Lógr, čtvrtletník pro moderní kulturu, kterému moc děkuji za svolení publikovat ji i tady.

Slyší na jméno Ema

Dlouhé, předlouhé roky měla Ema pocit, že je takřka jedinou bytostí svého druhu na světě. Příjmení prakticky nepoužívala. Nikdy nedostala žádnou přezdívku. Nepotřebovala zdrobněliny. Její křestní jméno totiž bylo tak neobvyklé, že vše přebilo. A na takový pocit vlastní výjimečnosti si člověk snadno zvykne. Střet s pozměněnou realitou pak bývá o to bolestivější.

První střet
Rok 2008. Sestře Basáka z Bývalé_kapely (tehdy ještě nebývalé) se právě narodila dcera.
Basák: Mám neteř a jmenuje se Ema.
Ema: Ona ji tvoje ségra pojmenovala po mně?
Basák: Ne!
Ema: Tak počkat. Neříkal jsi před chvílí, že se jmenuje Ema…?
Basák: Si jako myslíš, že seš jediná Ema na světě?
Ema: To rozhodně ne. Ještě se tak jmenuje matka jednoho z mých rodičů. Ale té říkáme babička.

Druhý střet
Rok 2010. Ema je v obřím řetězci s lapači prachu na prodej a povídá si sama se sebou.
Ema: Jé hele, tenhle opelichaný plyšák vypadá úplně jako můj švagr.
Výhrůžný hlas v pozadí: Emo, fuj!
Ema: /strne hrůzou/ To je můj konec. Bůh mě slyšel a teď mě za ty ošklivé řeči potrestá.
Výhrůžný hlas v pozadí: Emo, okamžitě k noze, nebo pudeš na vodítko.
Ema: /hrůza graduje/ On je Bůh fetišista…?!
Výhrůžný hlas v pozadí: Emo, ty seš ten nejblbější buldoček, jakýho kdy svět viděl.
Ema: To je možný, no. Ale mezi dalmatinama náhodou celkem vynikám, Bože.

Třetí střet
Rok 2012. Léto, státní svátek. Ema a její rodina, tvořená blíže neurčeným množstvím bratranců, tet, strejdů a sestřenic, plus asi půlka Jihočeského kraje se rozhodla podniknout výlet na Šumavu.
Ema: Pomoc! Pomoc!
Bratránci: Copak? Zlomil se ti nehet?
Ema: Ne. Právě kolem mě proletěl sršeň.
Bratránci: Neboj, on se za chvíli vrátí. S posilama.
Výhružný hlas v pozadí: Emo, okamžitě stůj!
Ema: /okamžitě stojí/ Co je? CO JE?! Leze po mně pavouk?
Výhrůžný hlas v pozadí: Neběhej tak rychle, nebo ti upadne plína, Emo.
Ema: /ohlídne se a spatří úplně cizí holčičku s dudlíkem na útěku/ Jo ono to nebylo na mě?
Bratránci: /Válí se smíchy po zemi. Přestože jsou tam mravenci./

Čtvrtý střet
Rok 2014. Ema se chystá na svatbu Basáka a z dobrých důvodů na ni potřebuje doprovod. Prosí o pomoc kamarádku Florence.
Florence: No dobře, tak já ti toho svého bratra půjčím. Ale ne že s ním zase budeš flirtovat.
Ema: To si jako myslíš, že bych s někým flirtovala jen proto, že je hezký, vtipný a chytrý?
Florence: EMO!!!
Ema: A milý a vysoký a celkově prostě úplně úžasný?
Florence: Nech těch provokací, nebo ti budu muset znovu připomenout, že seš na něj stará. A to bych dělala vážně nerada, protože obě dobře víme, jak seš na narážky o tvém vysokém věku přecitlivělá.
Ema: Sakra.
Florence: Výborně. Tak doufám, že důvěru v tebe vloženou nezklameš.

Střih. Basákova svatba.
Ema už asi třetí hodinu v kuse nepřetržitě flirtuje s bratrem Florence.
Výhrůžný hlas v pozadí: Emo, okamžitě toho nech! Já tě vidím!
Ema: Ale když já si nemůžu pomoct, do háje!
Bratr: /nechápavě zírá/
Ema: /otočí se a spatří malou Emu, Basákovu neteř zmíněnou v úvodu, kterak se v bílých družičkovských šatičkách nípe v hlíně/
Ema: Tak ono to zas nebylo na mě?
Bratr: /nechápavě zírá/
Ema: Promiň, já myslela, že mě přijela zkontrolovat tvá sestra. No nic, kde že jsme to skončili…?

Drazí přátelé, jak jste asi pochopili, budovat svou individualitu na neobvyklém jméně je holý nerozum. Stačí pár nevhodně pojmenovaných psů či dětí a malér je na světě.

uniques

Nebyl byste nicméně někdo té lásky a nevymyslel mi na zbytek života nějakou slušivou, pokud možno jedinečnou přezdívku, o kterou bych se nemusela dělit s nikým cizím? Protože v tomhle zmatku se vážně nedá soustředit. Natožpak flirtovat.

*************************************************************************************

Tato historka/fejeton vyšla v časopise Glanc 2014/19.

Jak je důležité míti zpěvačku

Kam čert nemůže, nastrčí ženskou. A ze všeho nejhorší je taková ženská za mikrofonem. Pro zachování míru a řádu v kapele s ženskou za mikrofonem je tudíž potřeba dodržovat jistá pravidla. Bývalá_kapela by mohla vyprávět.

Vagon

Basák+Bubeník+Nový_kytarista+Nový_klávesák+Bývalá_zpěvačka. Fotil myslím JM.

 

Pravidlo jedna: Zpěvačka je sexy.
Bývalá_kapela koncertuje v Ostravě se spřáteleným Bandem Zuzany M., jehož zpěvačka je nádherná dlouhonohá blondýna.
Basák: Ty bláho, asi jsem se zamiloval. Proč my nemáme v kapele takovouhle kost?
Kytarista Bernard Black: Protože máme Emu.
Basák: A proč že jsme ji do té kapely brali?
Bubeník: Protože jsme byli zoufalí.
Ema: No dobře, tak já se teda jdu na záchodky namalovat.
Basák: Nechoď. Je to marný.


Pravidlo dvě: Zpěvačka to umí s lidma.

Bývalá_kapela koncertuje v Opavě se spřáteleným bandem Nekuř toho tygra. Zpěvačka Romča je uragán energie a v mžiku si kolem prstu omotává celý klub.
Basák: Tomu říkám královna pódia.
Bubeník: Emo, ty hlavně nezapomeň, co jsme si říkali v autě.
Ema: Já vím. Mluviti stříbro, mlčeti zlato.
Bubeník: Správně. A žádné vtipkování. Víš, že se tvým pokusům o vtip nikdy nikdo nesměje.
Basák: Jo a prosím tě, Emo, zkus mezi Insomnií a Bastilou chvíli něco povídat, ať si stačím přehodit své vymazlené baskytary. Ideálně mluv o těch baskytarách. Na tom se nedá nic zkazit.

Střih. Časoprostor mezi Insomnií a Bastilou.
Ema: Ehm, takže, Basák si právě mění baskytaru a říkal, že mám něco říkat, než si ji vymění. Takže… Eee… Jak jste si asi všimli, předtím hrál Basák na bezpražcovou pětistrunku. Teďka si, jak pravděpodobně rovněž vidíte, navlíká na krk pražcovou šestistrunku. Ta má o celou jednu strunu a několik desítek pražců navíc. A díkybohu už je zapojeno, takže můžeme hrát dál. A jéje. Ono je to rozladěné. No tak zatímco Basák ladí, já vám řeknu něco o následující písničce. Jmenuje se Bastila. Text jsem psala ještě na střední a dost se za něj stydím. To prý ale nemám na koncertech říkat, protože to nepůsobí profesionálně. Hudbu jsem naštěstí složila o něco později, tak za ni se stydím o trochu míň. Náš kytarista Bernard Black ovšem tvrdí, že úchylnější kombinaci akordů v životě neviděl. Aby se do toho prý vůbec dalo zahrát nějaké sólo, držíme vždycky mezi slokama půl minuty a mol. Což mi přijde poněkud prvoplánové. Jo a refrén jsem si napsala děsivě vysoko, takže ho vždycky zazpívám buď falešně, anebo ho nezazpívám vůbec. Po dozpívání budu každopádně chraptět a ve všech zbylých písních mi bude hlas přeskakovat jako mutujícímu puberťákovi. Bubeník si ale přesto myslí, že je to nádherná píseň. Že má mizerný vkus, je o něm všeobecně známo. Ehm… To byl samozřejmě vtip. /přiškrcený smích/
Bubeník: /hlavu v dlaních/ Panebože buď už zticha!
Basák: /volá do prořídlého davu/: Neodcházejte, já už to naladil! Ema už mluvit nebude!
Ema: To je ta dobrá zpráva. Špatná je, že teď bude Ema zase zpívat.


Pravidlo tři: Zpěvačka má talent.

Bývalá_kapela koncertuje v Benešově nad Ploučnicí se spřátelenou kapelou, jejíž název si Ema nepamatuje, ale za mikrofonem je šestnáctiletá Sabina, pozdější vítězka Československo hledá Superstar.
Basák: Páni! Ta holka je reinkarnace Janis Joplin. Talent jako blázen! Hlas jako zvon! Já ji chci!
Ema: Pedofile.
Basák: Co říkáš? Ten tvůj slabý hlásek sem není vůbec slyšet.
Ema: Náhodou ten chlápek v džísce říkal, že mám hlas jak Dusilová.
Bernard Black: Ten chlápek taky říkal, ať si sundáš tričko.
Basák: Kromě toho Dusilová udrží čisté víc než tři tóny za sebou.
Bubeník: Jste pitomci oba dva. No tak, hlavu vzhůru, Emo. Já si náhodou myslím, že dneska jsi dala čisté čtyři.


Pravidlo čtyři: Zpěvačka umí používat mikrofon.

Bývalá_kapela koncertuje na akci Střední_pro_chytré, kam chodila Ema, Bernard Black i Bubeník. Zvučí je muzikant a moderátor Zdenda, který taky chodil na Střední a Emu si pamatuje ještě ze Středoškolské_kapely.
Zdenda: Čau Emo. Koukám, že máš novou kapelu.
Ema: Ahoj Zdendo. No jo. Dýchala bych za ni.
Zdenda: Jo jo. Škoda, že ses pořád ještě nenaučila zpívat na mikrofon.
Ema: Ne?
Zdenda: Ne. Když zpíváš výšky, musíš dát mikrofon dál od pusy, když zpíváš hluboko, tak naopak k puse.
Ema: To je moc složitý.
Zdenda: Tak na mě koukej, já tě budu od zvukařského pultu dirigovat.

Díky obětavému Zdendovi je na tom koncertě Emě poprvé rozumět, co zpívá, a mikrofon nevazbí. Lokální vítězství, na které pak Bývalá_kapela dlouhé roky vzpomíná.

 

Pravidlo pět: Zpěvačka vnáší do kapely křehkost.
Bývalá_kapela koncertuje ve sklepě v Brně pro hrstku kamarádů, zatímco horolezecká parta Bernarda Blacka dobývá něco na způsob Mount Everestu.
Bernard Black je ten večer otrávený, říká, že už toho má plné zuby a že by byl radši někde úplně jinde.
Následující den rozesílá e-mail, že končí v kapele.
Basák krčí rameny a říká, že to čekal.
Bubeník zuří a snaží se Blacka ukecat, aby to ještě přehodnotil.
Ema brečí a není schopná ničeho.

A je jí krušno, když si na to vzpomene i teď po letech. A žádná vtipná pointa ji k tomu nenapadá.

 

Pravidlo šest: Zpěvačka má cit pro texty.
Bývalá_kapela s Novým Kytaristou sestavuje playlist na koncert pro rodiče a přátele kapely v Rodné Nadhroudě.
Ema: Tuhle písničku ne!
Bubeník: Proč ne?
Ema: /myslí si/ Má debilní text a i hudebně je to na úrovni bratří Nedvědů.
Ema: /říká/ Neumím slova.
Bubeník: Tak se je do koncertu laskavě douč.
Ema: Dobře, ale v tom případě vyškrtneme tu píseň předtím.
Bubeník: Proč jako?
Ema: /dlouhé vteřiny sbírá odvahu promluvit/ Protože nesouzním s textem.
Bubeník: No dobře.
Basák: Nééé! To je jediná píseň, kde si na tu basu aspoň trochu zahraju.
Ema: Neboj, napíšu ti novou. Lepší.
Basák: S tvým zvrhlým vkusem na akordy o tom dost pochybuju.
Nový Kytarista: Hlavně Emo mezi všema těma písničkama hodně mluv, ať stačím přenastavit krabičky a vzpomenout si, co že to mám vlastně hrát.

Špatná zpráva je, že Ema Nového Kytaristu poslechne.
A ta dobrá? To je přece tahle historka.

 

******************************PLACENÁ INZERCE************************************

Prťavá zpěvačka bez charismatu s vlasy, které nejsou blond, zato se schopností uzpívat čtyři čisté tóny za sebou a nesmírným citem pro texty, o němž se však ostýchá mluvit narovinu, hledá rockovou kapelu v Praze. Zn.: Umím zpívat na mikrofon.