Srpen 2019, pondělí 19:00.
Po x letech jsem se vydala cvičit. Bolelo to, a domů jsem přišla bez klíčů.
Prohledala jsem všechno, volala do fitka, prošla znovu pěšky, kudy jsem šla. Nic.
Ráno vstanu a zrak mi padne na knihovnu. Ztracené klíče leží na Kalevale.
Neděle začátkem května.
Ema konečně navštěvuje Elizabeth Bennetovou a její už trochu odrostlé novorozeně.
Elizabeth Bennetová: To je dost, že ses tu konečně ukázala.
Ema: Tak už mi to promiň. Nestíhala jsem.
Elizabeth: No tak hlavně, že stíháš o nás všech psát ten tvůj blog.
Ema: Povídám promiň.
Elizabeth: Hm… A Adele s tebou mluví?
Ema: Eeee?
Elizabeth: No já jen, jestli se neurazila, že jí přezdíváš podle té tlusté zpěvačky.
Ema: Pokud vím, tak ne. Spíš ji štve James Bond.
Elizabeth: To se nedivím. A proč že je ta druhá Anastacia?
Ema: No, všechny kamarádky se na blogu jmenují podle oblíbených zpěvaček… A ona ji měla na střední dost ráda.
Elizabeth: No právě, na střední! To už je deset let!!
Ema: No a co! Aspoň je v soupisu osob v abecedě hned pod Adele. Skoro jako ve třídním výkazu kdysi.
Elizabeth: A když se teda všechny kamarádky jmenují podle zpěvaček, tak proč ne taky já?
Ema: Protože Lucku Vondráčkovou bych na svém blogu nesnesla.
Pomni člověče, friendship never ends!
„Vždyť se mi to vůbec nepodobá,“ podotkl Kwame ke všeobecnému pobavení, „kde mám ruce a nohy?“
Arthur Japin: Černoch s bílým srdcem (Vakát 2012, s. 102, přel. V. H. Havlíková)
***
Richard V. Krajčo se poznal na blogu.
Richard V. Krajčo: To snad není pravda!
Ema: Co? Vadí ti ta přezdívka?
Richard V. Krajčo: Vadí mi, že z toho vycházím jako blbec. Jako bych nepoznal lyru a nevěděl, kdo je to Orfeus.
Ema: Ptal ses, co to mám na zádech, a pak jsi řekl Kakofonix. Smůla.
Richard V. Krajčo: Já ale vím, kdo je to Orfeus! A to tetování se mi líbí.
Ema: Klid, jako blbec z toho vycházím já. Ty mi jen asistuješ.
Richard V. Krajčo: Já vím, kdo je to Orfeus, sakra!
Ema: Řeknu ti to takhle. Tu přezdívku jsem když tak ochotná změnit. Tedy za podmínky, že přestaneš vypadat jako Richard Krajčo.
Nebojte, RVK jako RK naštěstí jen vypadá.
Reakce kamarádky Florence na příspěvek Ema má kozy, máma ne:
Florence: No víš, je to vtipné, ale.. Nemáš strach, že s tebou Adele a Příbuzná přestanou mluvit?
Ema: Příšerný. Když se člověk rozhodne psát historky, co se fakt staly, namísto fikce, má to děsivá rizika.
Florence: Hodláš v tom pokračovat?
Ema. Že váháš.
Florence: A nemáš strach, že tak přijdeš o všechny kamarády?
Ema: Příšerný.
Florence: Tak v tom případě mysli na to, že já jsem mezi tvými přáteli naprosto nepostradatelná, tudíž mě určitě nechceš ztratit.
Ema: Panebože ne.
Florence: Jsem ráda, že jsme si to ujasnily.
Ema: Bezpodmínečně… Ty jo, to musím dát na blog.
Florence: Panebože ne.
More Florence to come!
Ema mele 