riziko ztráty

Přítelkyně s rizikem III

Neděle začátkem května.
Ema konečně navštěvuje Elizabeth Bennetovou a její už trochu odrostlé novorozeně.

Elizabeth Bennetová: To je dost, že ses tu konečně ukázala.
Ema: Tak už mi to promiň. Nestíhala jsem.
Elizabeth: No tak hlavně, že stíháš o nás všech psát ten tvůj blog.
Ema: Povídám promiň.
Elizabeth: Hm… A Adele s tebou mluví?
Ema: Eeee?
Elizabeth: No já jen, jestli se neurazila, že jí přezdíváš podle té tlusté zpěvačky.
Ema: Pokud vím, tak ne. Spíš ji štve James Bond.
Elizabeth: To se nedivím. A proč že je ta druhá Anastacia?
Ema: No, všechny kamarádky se na blogu jmenují podle oblíbených zpěvaček… A ona ji měla na střední dost ráda.
Elizabeth: No právě, na střední! To už je deset let!!
Ema: No a co! Aspoň je v soupisu osob v abecedě hned pod Adele. Skoro jako ve třídním výkazu kdysi.
Elizabeth: A když se teda všechny kamarádky jmenují podle zpěvaček, tak proč ne taky já?
Ema: Protože Lucku Vondráčkovou bych na svém blogu nesnesla.

Pomni člověče, friendship never ends!

 

 

Reklamy

Přítelkyně s rizikem II

„Vždyť se mi to vůbec nepodobá,“ podotkl Kwame ke všeobecnému pobavení, „kde mám ruce a nohy?“

Arthur Japin: Černoch s bílým srdcem (Vakát 2012, s. 102, přel. V. H. Havlíková)

***

Richard V. Krajčo se poznal na blogu.

Richard V. Krajčo: To snad není pravda!
Ema: Co? Vadí ti ta přezdívka?
Richard V. Krajčo: Vadí mi, že z toho vycházím jako blbec. Jako bych nepoznal lyru a nevěděl, kdo je to Orfeus.
Ema: Ptal ses, co to mám na zádech, a pak jsi řekl Kakofonix. Smůla.
Richard V. Krajčo: Já ale vím, kdo je to Orfeus! A to tetování se mi líbí.
Ema: Klid, jako blbec z toho vycházím já. Ty mi jen asistuješ.
Richard V. Krajčo: Já vím, kdo je to Orfeus, sakra!
Ema: Řeknu ti to takhle. Tu přezdívku jsem když tak ochotná změnit. Tedy za podmínky, že přestaneš vypadat jako Richard Krajčo.

Jinak s ním ale nemá nic společného!

Nebojte, RVK jako RK naštěstí jen vypadá.

Přítelkyně s rizikem

Reakce kamarádky Florence na příspěvek Ema má kozy, máma ne:

Florence: No víš, je to vtipné, ale.. Nemáš strach, že s tebou Adele a Příbuzná přestanou mluvit?
Ema: Příšerný. Když se člověk rozhodne psát historky, co se fakt staly, namísto fikce, má to děsivá rizika.
Florence: Hodláš v tom pokračovat?
Ema. Že váháš.
Florence: A nemáš strach, že tak přijdeš o všechny kamarády?
Ema: Příšerný.
Florence: Tak v tom případě mysli na to, že já jsem mezi tvými přáteli naprosto nepostradatelná, tudíž mě určitě nechceš ztratit.
Ema: Panebože ne.
Florence: Jsem ráda, že jsme si to ujasnily.
Ema: Bezpodmínečně… Ty jo, to musím dát na blog.
Florence: Panebože ne.

More Florence to come!