Alexander Skarsgård

3+1 v Poděbradech

Srpen 2013, po půlnoci, strašnej slejvák. Festival kdesi ve středních Čechách.
Ema, Florence a Alexander Skarsgård se rozhodli své skrz naskrz promočené oblečení nechat odpařit v párty stanu a při té příležitosti si trochu zapařit. Emě však situaci zkomplikuje neodbytné individuum mužského pohlaví.

Florence: Tohle je Ema. Já jsem její kámoška Florence. Kdo seš ty?
Svůdce: Eeee…
Florence: Já tady dneska Emě dělám takový jako předvýběr.
Svůdce: Eeee…
Florence: Vezmeme to stručně. Co nabízíš?
Svůdce: /hrdě/ 3+1 v Poděbradech!
Florence: No tak to fakt ne.
Svůdce: Jako proč?
Florence: Ema z Prahy nepůjde! A do Poděbrad už vůbec ne.
Svůdce: Víš, co fakt nesnáším?
Florence: Nymburk?
Svůdce: Ne. Nejlepší kámošky.

Je to smutné, ale je to tak. Štěstí si za 3+1 nekoupíš. Dokonce ani v Poděbradech.
Více informací u nejlepší kámošky objektu, co do něj děláš.

Upozornění: Tato historka může obsahovat stopy pragocentrické xenofobie.
Prahy se nevzdáme, radši ji zbouráme! S láskou vaše náplavy.

American Ultra

(Minirecenze)

Bacha, obsahuje spoilery.

Alexander Skarsgård: Ježíši, za takovouhle blbost jsme vyhodili prachy?!
Florence: Taky si říkám.
Ema: Náhodou! Jak Jesse zabil toho týpka lžící, mě pobavilo. Anebo celá ta sekvence v supermarketu, kde je likviduje zmrzlou šunkou a jinými potravinami.

jesse_market
Florence: Děláš si srandu?
Ema: Nebo ta scéna, kdy Stewartka s tím svým strnulým výrazem říká „I’m from CIA. But I do love you!“
Florence: To ti přišlo vtipný?!
Ema: Jo. A ten ohňostroj! Uznejte, že ten vražedný ohňostroj byl fakt vizuální pecka.
Florence & Alexander Skarsgård: /neochotně krčí rameny/
Ema: A jak ji tam na konci žádá o ruku. To jsem málem umřela smíchy. Navíc Jesse Eisenberg je roztomilej.
Alexander Skarsgård: Tobě stačí ke štěstí fakt málo, Emo.

Alexander mě zas jednou skrz naskrz prokoukl. Pokud vám taky stačí málo, American Ultra je váš film.

Ema je maso

Prolog
Podzim 2002, pátek. Šestnáctiletá Ema, patnáctiletá Adele a další kamarádky jsou v čajovně v Rodné Nadhroudě.

17:00
Adele: A teď si dáme dýmku.
Ema: Holky, to ne, já nekouřím, v tomhle jsem fakt zásadová.
Adele: Chutná to jako jahodová zmrzlina.
Ema: Hmmm… Tak jo.

19:00
Adele: A teď si dáme další čaj.
Ema: Ne, holky, já už vážně musím domů, za chvíli mi jede autobus.
Adele: Ještě nechoooď… Pojedeš tím dalším.
Ema: Ale když mě doma čekaj.
Adele: Tak ještě počkaj.
Ema: Hmmm… Tak jo.
Adele: A navíc mi tady v mezičase můžeš dopsat slohovku.
Ema: Dobře.
Adele: A složit básničku o tom, jak jsem úžasná.
Ema: Jasně.
Adele: Přes básničky seš vážně talent.
Ema: Dík.
Adele: Takže bys mi rovnou mohla slíbit 20 % z tvého budoucího spisovatelského zisku. Za to, jak tě inspiruju.
Ema: Tak platí.
Adele: Wow! Ty se vážně necháš ukecat úplně ke všemu. To je tvoje nejlepší vlastnost.

21:00
Adele: A teď jdeme na diskotéku.
Ema: Ale holky, víte, že já tancovat neumím.
Adele: Tak jeď domů.
Ema: Hmmm… Tak jo.

 

Log
Červenec 2014, čtvrtek pozdě večer, Ema, Alexander Skarsgard a další milí lidé slaví na Vinohradech narozeniny Florence.

Alexander: Tak vás u nás všechny srdečně vítám. Všechny kromě Emy, která je tu tak často, že vítat ji pořád dokola už mě trochu unavuje.
Ema: Neboj, dneska tady nespím.
Alexander: Tos říkala i posledně.
Ema: Ne, vážně, dneska jedu na noc domů.
Alexander: Pokud se tě ovšem v noci Florence ze zdvořilosti nezeptá, jestli radši nezůstaneš u nás. A ty zas uděláš to svoje „Hmmm… Tak jo.“
Ema: Už byste za ty roky mohli vědět, že si máte dávat pozor na to, co mi nabízíte. Jsem otevřená všem výzvám a zdvořilostní otázky jsou pod mé rozlišovací schopnosti.
Alexander: Já bych spíš řekl, že seš submisivní.
Ema: Nechápu…?
Alexander: Co přesně je ti nejasného na slově „submisivní“?
Ema: No spojitost se mnou. S tou cool holkou, která si dala potetovat záda, procestovala na vlastní pěst půlku, nebo přinejmenším čtvrtku Evropy a píše fakt hustě rebelský blog! Takže co je na mně u všech všudy submisivního?
Alexander: Nenecháš se snad ke všemu ukecat?
Ema: Nechám.
Alexander: A kdy jsi naposledy někoho komandovala?
Ema: Nevím.
Florence: Ale já vím. Nikdy.
Ema: No je pravda, že kolem vždycky bylo komandantů až až, tak jsem považovala za nadbytečné komandovat taky.
Florence: Právě.
Ema: Mně spíš vyhovuje komandování odporovat. Odevzdaným povzdechem třeba.
Alexander: A tomu se říká submisivní, Emo.

 

Epilog
Hmm… Tak jo.

masochist

Už mou milou do kostela vedou

Duben 2014, noc ze soboty na neděli.
Ema, Florence, Alexander Skarsgård, Nightwork But Better (kteří přijeli na víkend z Rodné Nadhroudy) a whisky, ó můj bože, spousta whisky jsou spolu v klubu na Vinohradech.

3:00
Ema a Jakub Prachař But Better tančí ploužák. Už třetí píseň. Přestože pomalý byl jen ten první song.

3:05
V klubu je vedro.
Ema a Jakub jdou na vzduch.

3:10
Ema a Jakub na rohu Francouzské a Americké. Ema má dojem, že by bylo vhodné trochu té společenské konverzace.

Ema: A osmnáct už ti bylo?
Jakub: Jo.
Ema: Netaháš mě za fusekli?
Jakub: No dovol? Klidně ti ukážu občanku.
Jakub: /podává Emě doličný doklad/
Jakub: Ale mám tam děsnou fotku.
Ema: Pane bože, to snad ne!
Jakub: No počkej, zas až tak děsná snad není?
Ema: Vždyť ty seš mladší než můj bratr! (ročník 1992, pozn. red.)
Jakub: Mně to nevadí. Tobě jo?

3:15
Ema a Jakub stále na rohu Francouzské a Americké. Ema má opětovný dojem, že by bylo vhodné trochu té společenské konverzace.

Ema: Ehm… Takže támhleta ulice se jmenuje Americká a je fakt moc hezká.
Jakub: Park by tu nebyl?
Ema: A to náměstí se jmenuje Míru.
Jakub: A park by tu někde nebyl?
Ema: Podívej, jak je ten kostel krásně osvětlený. To je Svatá Ludmila.
Jakub: Oukej. Jestli tady vážně nemají žádný park, tak jsem ochotný to dělat i v tom kostele.

3:20
Ema a Jakub pořád na rohu Francouzské a Americké, kde je nalézají zbylí členové pařba skupinky, klub opouštějící.

Alexander Skarsgård: /dusí se smíchy/ Emo, Jakube, co vy dva tady spolu sami?
Ema: Eeee, já tady Jakubovi ukazuju… pražské monumenty.
Jakub: Kromě kostela.

http://i77.photobucket.com/albums/j66/riku_jennifer/

10:00
Ema, Florence a Alexander Skarsgård spolu pijí ranní kávu.

Florence: A dáš to na blog?
Ema: Zešílelas? Mám snad nějaké hranice, ne?