Fin

Tam, kde pokrok nezastavíš

Když Ema před pár lety pobývala v Klingonské říši, fascinovalo ji, že i zmrzlinu ve stánku lze zaplatit platební kartou, že spolužáci u oběda v jídelně sice zarputile mlčí, ale pod stolem si vás na socsíti v mobilu nenuceně přidávají do přátel, a že podmínkou složení zkoušky může být taky psaní blogu (seriozního samozřejmě). Stručně řečeno ji překvapilo, že se evidentně octla v zemi, kde se technický pokrok nikdy nepřestal uctívat, ačkoli jinde na západě vyšel z módy někdy mezi koncem průmyslové revoluce a počátkem modernismu.

***

Červenec 2014, čtvrtek večer, kuchyně bytu obývaného Emou, Udem Kierem a dalšími spolubydlícími.
Na návštěvu za Udem přijel klingonský kamarád Fin a jeden večer jej dostává na starost Ema.

Ema: Dám si s tebou kafe, ale pak zase musím překládat.
Fin: Já kafe nepiju.
Ema: Tak počkat, říkal jsi přece, že jsi z Finska…? (pozn. red. Psát pořád dokola „Klingonská říše“ je moc dlouhý a stejně to všichni víte.)
Fin: Cože?
Ema: Znavený pokus o vtip. Když tak ho rovnou ignoruj.
Fin: Ok. Dal bych si čaj.
Ema: Fajn. Aspoň mi tady nebudeš brečet, že české kafe tu vaši řídkou kyselou břečku vůbec nepřipomíná, pročež zakoušíš traumatizující stesk po vlasti.
Fin: Eh… A co teda bude s tím čajem?
Ema: No jo furt.

***

Fin: Viděl jsem na socsíti, žes byla na vodě. Příroda, polonahý kámošky a tak. Hezký.
Ema: Díky. Já zase na socsíti četla, že jste se rozešli s přítelkyní. Nutila tě pít kafe?
Fin: Cože?
Ema: Další chabý pokus.
Fin: Aha. Tak já ho budu zase ignorovat.
Ema: Fajn.

***

Fin: A chystáš se ještě někam na dovolenou?
Ema: Ačkoli pravděpodobně dělám kariérní chybu, jedu s rodinou na chatu.
Fin: To byl další chabý pokus o vtip, který mám radši ignorovat, anebo to myslíš vážně?
Ema: Prostě mám šibeniční termín překladu, kterému bych měla věnovat všechen volný čas. Takže jsem se z té dovolené chtěla vyvlíknout. Jenomže pak jsem šla na mši v Rodné Hroudě a farář měl kázání o tom, jak je rodina důležitější hodnota než mrzký peníz, a ve mně se hnulo svědomí.
Fin: Ty ale přece nejseš v církvi?! Vždyť seš Češka.
Ema: To sice přesně, jak říkáš, nejsem a jsem, ovšem do toho kostela mě lstí přiměla jít kamarádka Zaz. A neváhala přitom zneužít vlastní dítě.
Fin: Eh… Další chabý vtip? Můžu ho ignorovat?
Ema: Jasně. Ty ale seš z Finska, tudíž i člen církve, že jo?
Fin: Náhodou jsem z církve vystoupil.
Ema: A někdy v té době jsi přestal i pít kafe?
Fin: Ha, chabý vtip detekován! Začínám v tom být vážně dobrej.
Ema: No a je to náročný proces vystoupit z církve? V zemi, kde je 90 % věřících?
Fin: Ani ne. Totiž… My na to máme aplikaci.

Hustý. Zbývá už jen vyvinout program na automatické filtrování národních stereotypů a chabých vtipů. V tom spatřuji ještě velkou díru na trhu.

Advertisements