Lázně na Vltavě

Orfeova proměna

Ema, Richard V. Krajčo a další kamarádi jsou spolu v sauně na Vltavě. R. V. K. Emu hecuje, aby skočila do řeky, Ema vysvětluje, že od jistého incidentu s chobotnicí má s Vltavou nevyřešené spory. Prostě neskáče.

Tudíž jí následně není zima. Tudíž nemá při výstupu po vachrlatých schůdcích zpět do sauny potřebu choulit se do prostěradla. A tudíž se R. V. K., šplhajícímu galantně za Emou, nenadále naskytne možnost pohledu na její záda, vzbuzující otázky.

Ema vysvětluje:

Když jsem slavila pětadvacátiny, všichni mi říkali, že to čtvrtstoletí už NĚCO znamená. Že je to pravý čas bilancovat svůj život a konečně ho pevně uchopit do rukou. Následkem toho jsem procházela fázemi zdeptání – zoufalství – vyhoření – popření – agónie, až jsem konečně dospěla k rozhodnutí, jak se ke své dosavadní, čtvrtstoletí trvající existenci postavit čelem.

Dala jsem si potetovat záda.

RVK: /nechápavě/ Chápu.
Ema: Tohle tetování totiž symbolicky shrnuje, k čemu jsem za čtvrtstoletí svého života dospěla.
RVK: Ehm, a co že to teda je za klikyhák?
Ema: Lyra! Má pro mě silný metaforický význam.
RVK: Eeee, jakože hudba?
Ema: Nejenom. /a v tuto chvíli se u Emy k její smůle projeví komplex bývalé učitelky/ No tak schválně, jestlipak víš, pro kterou zásadní mytickou postavu je lyra emblematická.
RVK: To samozřejmě vím. Přece pro Kakofonixe!

… Myslela jsem Orfea.
Smůla.
Kakofonixe mi od toho památného hovoru ze zad zřejmě už nikdo neodpáře.

Uvažuju, že až budu zase slavit nějaké čtvrtstoletí, nechám si k němu přitetovat ještě Obelixova kaňoura.

Slizká chapadla vltavské chobotnice

Únorové úterý večer. Ema má dezorientovaný den. V práci se omylem zasekne o hodinu dýl, načež o pět minut nestihne pokladnu, kde měla vyzvednout lístky na koncert, a posléze se červí dírou v časoprostoru z Můstku nenadále ocitne na Andělu, i když měla být na Karláku. Skvělá spolubydlící Patti Smith na ni před saunou na Vltavě naštěstí trpělivě čeká.

Ema si půjčuje prostěradlo a vítězoslavně vytahuje dvě plechovky piva (ano, aspoň něco ten den zvládla).

Po prvním kole sauny slézají děvčata po vachrlatých schůdcích na molo k Vltavě.

Patti Smith: Skočíš tam se mnou?
Ema: Radši ne. Den blbec. Dneska se zmůžu tak maximálně na to, ti s plechovkou v ruce z bezpečné vzdálenosti kecat do plaveckého stylu.

SEXY&COOL ŽBLUŇK.

To Patti Smith za všeobecného obdivu mužů v prosklené sauně o patro výš plavně skočila do Vltavy a vesele si v té ledárně plave.

Ema se zatím hodlá ve výše zmíněné bezpečné vzdálenosti promenovat po molu. Oslepená světlem lucerničky ve výši jejích očí však namísto dřeva pod nohama náhle nahmatá cosi mokrého a měkkého. Zvláštní, pomyslí si, to je jako bych stoupla na bójku.

TEMNÉ&PONURÉ MEGAŽBLUŇK.

To Ema právě po hlavě zahučela do díry v molu, nacházející se za bójkou.

Patti Smith (nevěřícně): Emo?? Ty jsi ve vodě?
Ema (s plnou pusou oslizlé vody z díry mezi lodí a molem): Patti Smith, já jsem, zdá se, spadla do díry!
Patti Smith: Ježíši, ty se topíš?
Ema: Možná.
Patti Smith: Ježíši, vydrž, já už lezu!

Nuže, přátelé, říká se, že na pokraji smrti člověku proběhne hlavou celý život. Mně ve vodě v díře mezi molem a lodí bleskla hlavou následující slova:

Pane bože! PANE BOŽE! Sundejte ze mě někdo tu hnusnou chobotnici!!!

Také se říká, že na pokraji smrti se projeví pravá povaha: Ještě dříve, než jsem se začala škrábat z díry ven, hodila jsem na molo hrdinně zachráněnou plechovku od piva. Plnou slizu a durch promáčknutou. Ale vem to ďas – zachránila jsem ji!

Jo a vlastně ještě:
Střih. Dívky opouštějí lázně.

Ema (chlapci za pultem): Jdu vám zaplatit saunu. 60 minut. Jo a bohužel jsem vám utopila chobotnici… Chci říct prostěradlo.