Zaz

Zajíc ve své jamce

Září 2015, středa 20:00. Komunikační aplikace právě propojila bageterii ve Vodičkově, kde sedí Ema, a obec za Prahou, kde bydlí Zaz.

Ema: Zaz moje drahá, promiň, ze se nehlásím. Omluvou mi budiž, že mě teď trochu zaměstnával jistý mladý milý muž. Jsi první, komu to říkám! Můžu přijet příští týden na návštěvu?
Zaz: Příští týden už máme plný, tak někdy ten další? A pár dalších info o onom muži dostanu? Kolik mu je? Odkud je? A co dělá? Jakej je? A jak vypadá?
Ema: Kdybys měla socsíť, mohla sis ho teď prolustrovat sama. Já jím!
Zaz: Jsem zvědavá, nenapínej.
Ema: No dobře, takže je cenzuracenzuracenzura a jak vypadá, ti pošlu.
Ema: /Po dvaceti minutách, během nichž Ema prochází fotky mladého milého muže na socsíti jako retard několikrát dokola, konečně posílá jeden snímek Zaz/
Zaz: Sympaťák! A kdy teda přijedeš?

Střih. Chat na socsíti o deset minut později.

Platón_But_Better: Počúvaj Ema… Nebola si náhodou tak pred 10 minutami v bageterii?
Ema: Byla. Jak to víš?
Platón_But_Better: Som dostal echo…
Ema: Člověk tady v tý Praze nemá už fakt vůbec žádný soukromí. (smích)
Platón_But_Better: ….že v bageterii vo Vodičkove je slečna, ktorá si pozerá moje fotky na socsieti.
Ema: (mění se v solný sloup)
Platón_But_Better: …a niekomu ich posiela.
Ema: (mění se ve solný sloup, který exploduje na tisíc kousků trapna)
Platón_But_Better: Čiže som sa chcel ujistiť, či si to bola ty. Áno, nedostatok súkromia je naozaj sviňa. (smiech)
Ema: A přesně proto mám blog. Protože tohle se mi stává prostě POŘÁD!!!!!
Platón_But_Better: Lebo toto je vážne komické. (smiech)
Ema: Máš ten pocit? Tady v metru je nyní nově jáma, do které jsem se propadla, a je po okraj zaplněná kousky solného sloupu, do něhož jsem metamorfovala a následně explodovala.
Platón_But_Better: No minimálne ja som pobavený náramne. (smiech)
Ema: Pravděpodobnost, že se něco takového stane, je asi tak jedna promile procenta. Proč vždycky musím být ta jedna debilní promile?!
Platón_But_Better: Ale choď.
Ema: Bože, tohle je takový neskutečný, surrealistický trapas.
Platón_But_Better: A to je tam ešte jedna surealistická vrstva, o ktorej nevieš. Hádaj, kto ťa nahlásil.
Ema: Nechci hádat.
Platón_But_Better: Tak si aspon vypočuj túto rozprávku: žila bola moja bývalá dlhoročná priateľka, ktorá o tebe čítala v tlači a následne bola zvedavá. A tak som jej pred pár dňami tiež posielal tvoju fotku…
Ema: Chceš říct, že ten člověk, co viděl, jak kamsi posílám tvoje fotky, byla tvoje expřítelkyně?!
Platón_But_Better: Hej. Dobrá náhoda, nie?
Ema: A viděla, komu ty obrázky posílám?
Platón_But_Better: Nie. Postúpila si dodatočný ilustračný fotomateriál Silvii Lauder?
Ema: Ne. Prodala jsem tvý fotky bulváru.
Platón_But_Better: Ema!!!
Ema: Čo je?
Platón_But_Better: Povedz, aký to je pocit byť celebrita, ktorú ľudí spoznávajú na ulici? Nech viem, čo zajtra čakať.

Milý Platóne But Better, tak já ti to teda povím:
Sláva je naozaj famózny pocit.

***

Zajíc ve své jamce (na kousky solného sloupu, pozn. red.)
sedí sám, sedí sám.
Ubožáčku, co je ti,
že nemůžeš skákati!

Pardon, lidi. Já jen že zpěv mě uklidňuje.

sledovana

***

Poznámka pod čiarou

Platón_But_Better: A keď už na tom blogu bude účinkovať moje alter ego: bude hovoriť po slovensky?
Ema: Se nabízíš, že mi budeš dělat korektury?
Platón_But_Better: Nie. Naopak si myslím, že česká pseudoslovenčina plná gramatických chýb a neexistujúcích slov má silný komický potenciál.

Tak jo!

Reklamy

Je to v pytli! …anebo ne?

Ema jde na otvírák Febiofestu, jehož hostem je Alan Rickman. S sebou však nebere svou novou spolubydlící Ofélii, která Rickamana zbožňuje, ale společnou kamarádku Zaz, které to dluží. Ofélie je nicméně statečná a ani moc nebrečí.

Když tu zasáhne Vyšší moc.

Březen 2015. Středa večer. Zasahuje Vyšší moc.
Ema /via aplikace/: Ty, Ofélie, nešla bys se mnou přece jen na toho Rickamana zítra? Zaz má nemocné dítě.
Ofélie /via aplikace/: Pane bože! Pane bože! Co si mám vzít na sebe?? Mám já vůbec boty? A musíš mi udělat make-up!! Anebo aspoň pomoct vybrat pytel na hlavu.
Ema /via aplikace/: Ráda. Jo a dress code je creative black tie. Což bohužel neznamená červený silonky.

***

Ofélie /via aplikace/: Přijdu domů pozdě, musím koupit ty umírněný silonky. Ehm, ne na hlavu!
Ema /via aplikace/: Náhodou! Kup silonky na hlavu, uneseme Rickmana k nám na byt a zabarikádujem se tam.

***

Březen 2015. Čtvrtek ráno. Rickman day.
Ofélie /via aplikace/: /posílá fotku hnusného pavouka ve sprše. v NAŠÍ sprše./ Takže jak jsi onehdy sháněla na socsíti chlapa, co by nám vymýtil pavouky z bytu – už jsi ho našla???
Ema /via aplikace/: Ježíši fuj! …další důvod unést večer toho Rickmana, v tomhle se nedá žít.
Ofélie /via aplikace/: /posílá následující obrázek/

spider

A teď už konec srandy, přátelé, musím urychleně najít vhodný pytel na svou hlavu, nebo přijdu pozdě.

bag

I vy si užijte Febiofest, pokud jdete.

Tato slideshow obsahuje JavaScript.

Nad dopisy čtenářů a postav

Zaz: Ty seš na tom svým blogu čím dál drsnější, uvědomuješ si to?
Ema: Jo. Venčím tam svoje démony.
Zaz: /zamyslí se/ Tak na druhou stranu lepší, než kdybys střílela do lidí. To zas jako jo.

'Can Kevin's inner demons come out to play?'

Richard V. Krajčo: Seznamte se s Emou, lidi. Má blog a soustavně mě na něm dehonestuje.
Ema: Ale…
Richard V. Krajčo: …takže bacha na ni, lidi. Jedno křivé slovo a jste tam taky.
Ema: Ale…
Richard V. Krajčo: Ne, to je dobrý, Emo, já už se s tím srovnal. Konec konců, kdo z vás může říct, že se stal předlohou literární postavy? Ta postava je sice dle mého největší debil, jakého kdy svět viděl, ale i tak ti za tento svůj obraz děkuji.
Quotation-Enrique-Vega-wisdom-friends-friend-enemies-Meetville-Quotes-7042

Peter Parker: A jak dlouho to máš?
Ema: Tři čtvrtě roku.
Peter Parker: A to je pořád o čem psát?
Ema: No… Proto jsem ho přece založila.
Peter Parker: Aha. A už tě někdo politoval?

10c6a3337c79cd2daaaa50aaa188ee5c

Skvělá spolubydlící: Já s tebou na tu vodu nejedu. Zas budu na blogu a ty seš čím dál šílenější!
Ema: Klid, já vážně mám určité hranice. Akorát se prostě furt posouvaj no.

31e3b904897405e95aa1e33402980316

Expřítel_kytarista k nominaci na Blogerku roku:
Emo, kdybych tehdy věděl, že založíš blog historek a takhle se proflákne, choval bych se k tobě slušněj, fakt!

tumblr_lud9bdQGv61qh5u6t-1

Mika Häkkinen: Já si některé detaily té historky pamatuju jinak. To jsem tak moc pil?
Ema: Ne. Jen ses stal literární předlohou.
Mika Häkkinen: To je nefér, do háje!

8218896045_6cd2e44d1b_z

 

Drazí přátelé, vedle krocení démonů, evoluce na poli sociálních vztahů a vyznání plných opravdových citů má provozování blogu, kde na sebe všechno nemilosrdně a naplno vyžvaníte, tu výhodu, že jste jednou provždy nekompromitovatelní.

4c92aea5a041156e7480456cbd8911f4935a7132f1308bbe2adcd0a93a0fb592

 

 

Tam, kde pokrok nezastavíš

Když Ema před pár lety pobývala v Klingonské říši, fascinovalo ji, že i zmrzlinu ve stánku lze zaplatit platební kartou, že spolužáci u oběda v jídelně sice zarputile mlčí, ale pod stolem si vás na socsíti v mobilu nenuceně přidávají do přátel, a že podmínkou složení zkoušky může být taky psaní blogu (seriozního samozřejmě). Stručně řečeno ji překvapilo, že se evidentně octla v zemi, kde se technický pokrok nikdy nepřestal uctívat, ačkoli jinde na západě vyšel z módy někdy mezi koncem průmyslové revoluce a počátkem modernismu.

***

Červenec 2014, čtvrtek večer, kuchyně bytu obývaného Emou, Udem Kierem a dalšími spolubydlícími.
Na návštěvu za Udem přijel klingonský kamarád Fin a jeden večer jej dostává na starost Ema.

Ema: Dám si s tebou kafe, ale pak zase musím překládat.
Fin: Já kafe nepiju.
Ema: Tak počkat, říkal jsi přece, že jsi z Finska…? (pozn. red. Psát pořád dokola „Klingonská říše“ je moc dlouhý a stejně to všichni víte.)
Fin: Cože?
Ema: Znavený pokus o vtip. Když tak ho rovnou ignoruj.
Fin: Ok. Dal bych si čaj.
Ema: Fajn. Aspoň mi tady nebudeš brečet, že české kafe tu vaši řídkou kyselou břečku vůbec nepřipomíná, pročež zakoušíš traumatizující stesk po vlasti.
Fin: Eh… A co teda bude s tím čajem?
Ema: No jo furt.

***

Fin: Viděl jsem na socsíti, žes byla na vodě. Příroda, polonahý kámošky a tak. Hezký.
Ema: Díky. Já zase na socsíti četla, že jste se rozešli s přítelkyní. Nutila tě pít kafe?
Fin: Cože?
Ema: Další chabý pokus.
Fin: Aha. Tak já ho budu zase ignorovat.
Ema: Fajn.

***

Fin: A chystáš se ještě někam na dovolenou?
Ema: Ačkoli pravděpodobně dělám kariérní chybu, jedu s rodinou na chatu.
Fin: To byl další chabý pokus o vtip, který mám radši ignorovat, anebo to myslíš vážně?
Ema: Prostě mám šibeniční termín překladu, kterému bych měla věnovat všechen volný čas. Takže jsem se z té dovolené chtěla vyvlíknout. Jenomže pak jsem šla na mši v Rodné Hroudě a farář měl kázání o tom, jak je rodina důležitější hodnota než mrzký peníz, a ve mně se hnulo svědomí.
Fin: Ty ale přece nejseš v církvi?! Vždyť seš Češka.
Ema: To sice přesně, jak říkáš, nejsem a jsem, ovšem do toho kostela mě lstí přiměla jít kamarádka Zaz. A neváhala přitom zneužít vlastní dítě.
Fin: Eh… Další chabý vtip? Můžu ho ignorovat?
Ema: Jasně. Ty ale seš z Finska, tudíž i člen církve, že jo?
Fin: Náhodou jsem z církve vystoupil.
Ema: A někdy v té době jsi přestal i pít kafe?
Fin: Ha, chabý vtip detekován! Začínám v tom být vážně dobrej.
Ema: No a je to náročný proces vystoupit z církve? V zemi, kde je 90 % věřících?
Fin: Ani ne. Totiž… My na to máme aplikaci.

Hustý. Zbývá už jen vyvinout program na automatické filtrování národních stereotypů a chabých vtipů. V tom spatřuji ještě velkou díru na trhu.

Ema má Mimi

Propositio maior dnešního sylogismu zní „Ema miluje děti“.

Leč jak naznačuje přiložená dokumentace, to, že Ema děti miluje, ještě neznamená, že to s nimi umí.


Modelový příklad interakce Ema a dítě č. 1. Dítě je holka.

Ema: /staví věž z kostek/
Dítě: /znuděně kouká/
Ema: No a co je u tebe jinak nového?
Dítě: /znuděně kouká/
Ema: U mě nic moc, s tím klukem, jak jsem ti o něm posledně říkala, mi to nevyšlo.
Dítě: /znuděně kouká/
Ema: Ale! Byla jsem na úplně božím filmu.
Dítě: /znuděně kouká/
Ema: Byl o básnířce Elizabeth Bishopové. A jejím lesbickém vztahu s jednou jihoamerickou architektkou.
Matka dítěte: EMO!!!
Ema: Ehm… Tak co abysme tady do toho taky vnesly trochu akce a zbořily tu věž?
Dítě: /vzdává to a odchází si kreslit/

Modelový příklad interakce Ema a dítě č. 2. Dítě je kluk.
Dítě: /hraje si s hračkou v podobě velkého vozidla/
Ema: /hrne se k dítěti/ Jééé! Ty máš ale krásný bagr!
Dítě: /výhružně se mračí/
Ema: Ale neboj, prcku, já ti ten bagr neseberu.
Dítě: /mračí se ještě víc/
Ema: /na matku dítěte/ To tvoje materialistické škvrně mi nechce půjčit bagr.
Matka dítěte: Myslíš ten traktor?

Ukázka praktické interakce Ema a dítě, úvod do jazyka.
Ema navštěvuje Zaz a její dceru Mimi.
Důležitá technická poznámka: Když se Mimi před dvěma lety narodila, bylo to první dítě v Emině okolí. I předsevzala si Ema, že ať už se bude dít cokoli, ona pro Mimi rozhodně vždycky bude… její nejvíc cool teta ever.

Ema: /vchází do dveří/
Mimi: Emoemoemoemoemo! (překlad: A jéje, už je tady zas.)
Ema: /zcela naměkko/ Slyšeli jste? Řekla moje jméno!
Mimi: /plác ručičkou na záda/ (překlad: Ještě pořád tam máš tu hrůzu?)
Ema: No jasně, to víš, že ti pak zase ukážu svoje sexy tetování.
Mimi: /na Emin deštník/ Fifí! (překlad: Hezkej. Zabavuje se.)
Ema: Ty mi uklidíš deštník? Ty jsi ale zlatíčko.
Mimi: /ukazuje na Emu/ Enená! (překlad: Emina šála je zelená.)
Zaz: Správně, zelená. No není ona geniální?
Mimi: /bere Emu za ruku a ukazuje ke dveřím/ Ťapí! (překlad: Ani si ji nesundavej. Jde se na hřiště.)
Ema: Eh… A nedáme si nejdřív to dobré jídlo, na které mě tvoje máma pozvala?
Mimi: /rezolutně/ Ťapí!
Ema: Ale když ona teta Ema šilhá hlady. Máš s ní přece nějaký soucit…?
Mimi: ŤAPÍ!!
Ema: Že já si to hned nemyslela.

Interakce Ema a dítě, vlastní historka.
Dubnový víkend večer, Ema je na svatbě Zaziny sestry. Oslava je velká a neformální, žádné uhozené tradice jako zametání střepů nebo únos nevěsty, jen uvolněná zábava. Akorát Zaz je coby nejstarší sestra v jednom kole.

Konečně se ale urvala a chce si dát víno s Emou. Mimi, která se právě probudila z odpoledního šlofíka, jim hodlá asistovat.
V půlce cesty ke stolu však Zaz opět zastihne milá společenská povinnost konverzovat s jinými hosty než s Emou. Předává Emě sklenku vína a Mimi a naznačuje, ať chvíli vydrží na místě.

Ema koukne na Mimi. Mimi koukne na Emu. Obě myslí na totéž.

Střih.
Opouštět s dítětem budovu, aniž byste o tom zpravili matku? A tím dítěti odepřít možnost spontánního jednání?! Nikdy! Tedy pokud chcete být nejvíc cool teta ever.


Střih.

Ema a Mimi jdou ruku v ruce ulicí.
Mimi: /nadšeně ukáže na vzdálený keř/ Kos!
Ema: Fakt že jo. Páni, ty máš oči jako rys.
Mimi: /peláší ke keři/ Kos!
Ema: /vlaje za ní/ Hele jako kos bezva, ale zkusme u toho příště nerozlít moje víno, ok?

Střih.
Ema a Mimi u keře. Kos je pryč.
Mimi: /nadšeně ukáže kamsi za obzor/ Ťapí!
Ema: Ty jo, vážně hřiště.
Mimi: /vleče Emu za sebou/ Mimi ťapí! Ema ťapí!

Střih.
Ema a Mimi na hřišti za obzorem. Mimi v bělostných šatičkách zatím asi jenom padesátkrát sjela dolů po zasviněné klouzačce.
Mimi: Ťapí ještě.
Ema /se sklenicí vína v zubech vysazuje Mimi nahoru/: Ty, a nepudem už zkontrolovat, co je nového na sále?
Mimi: /sjede klouzačku/ Ťapí ještě.
Ema: Ťapí naposledy. Máma má o nás už určitě strach. Teda o tebe. Mě spíš bude chtít zabít.
Mimi: Ťapí ještě.
Ema: Seš si jistá?
Mimi: Ještě!!
Ema: No dobře, tak teďka teda naposledy. A o souvislosti zasviněných šatů s ťapí mámě ani slovo, platí?

Střih.
Emě se díky velké dávce brilantních diplomatických schopností a troše hrubé síly (nebo to bylo naopak?) konečně daří dostat Mimi z klouzačky. U vstupu potkávají vystresovanou Zaz.

Zaz: /vrhá se k Mimi/ Moje dítě! Pane bože, kde jste byly?
Ema: No… Vidíš támhle na obzoru tu klouzačku…?
Zaz: Děláš si srandu? Tos mi nemohla říct, že jdete na hřiště?
Ema: Mohla, ale zabránila bych tím Mimi v její spontaneitě.
Zaz: Jasně. A nebyla bys cool teta.
Ema: Přesně. Vlastně jsme se vrátily hlavně proto, že mi došlo víno.

Drazí přátelé, z dnešní historky byste si měli odnést především následující aristotelský závěr:

Když se na svatbě zakáže únos nevěsty, hrozí, že si to někteří labilní hosté budou chít kompenzovat únosem dítěte.