Haló haló

Rušička

Duben 2017, 16:00, Praha.
Emu nepustili do Irska, a tak tráví dovolenou mimo jiné na návštěvě u Elizabeth Bennetové a jejích ratolestí. Ty se právě přesunuly do horního patra domu a Emě v tu chvíli zavolá neznámé číslo. Naivně to zvedne s tím, že to třeba stihne vyřídit, než se dvouhlavé tornádo přižene zpátky.

Ema: Haló? 
Telefon: Dobrý den, já na vás dostala číslo od XY, chci probrat mediální partnerství vašeho Severského spølku s naší fenomenální severskou kulturní akcí. Máte na mě minutku?
Dvouhlavé tornádo: /nekoordinovaný řev v druhém patře se podezřele přibližuje ke schodišti/
Ema: No, popravdě spíš ne. Můžu vám zavolat zítra?
Telefon: A nemohla bych vám aspoň stručně nastínit, o co jde?
Dvouhlavé tornádo: /nekoordinovaný řev nabírá na síle a řítí se po schodech dolů přímo na Emu/
Ema: Jako můžete, ale neuslyším vás. Můžu vám zavolat zítra?
Telefon: Jde o to, že… /nekoordinovaný řev Dvouhlavého tornáda Emu pohltil, tahá ji za sukni a ruku, dožaduje se, aby si s jednou hlavou tornáda kreslil a druhé pomohl krýt krádež nálepek, načež se první hlava rozbrečí, protože to byly JEJÍ nálepky a proč jí to ta druhá hlava pitomá bere/ …takže co vy na to?
Ema: Já vás vůbec neslyším. Můžu vám zavolat zítra?
Telefon: No víte, ale ta naše akce je pro vás úplně skvělá, protože… /a druhá hlava už brečí taky, protože ji první hlava praštila a úroveň hlučnosti v tu chvíli přesahuje povolený limit decibelů pro blackmetalový koncert/
Ema: /s přibližně stejným počtem decibelů/ Zavolám ZÍTRA!!!!!!! /típ/ …KRÁVO!
Dvouhlavé tornádo: /okamžitý konec řevu/ Mamí, Ema řekla sprosté slovo!

Děti, tohle doma nezkoušejte.

Dospělí, vy vězte, že telefonát s tou krávou madam neodbytnou, který jsem iniciovala druhého dne, považuju za jeden ze svých osobních triumfů nad svým osobním egem.

Smrt Típnutí všem vlezlým rušičkám!

…Teď zase ego trimfovalo nade mnou. Pardon.

quit

Advertisements

Ema má cenu

Ema: Haló?
Telefon: Dobrý den, tady je XY z Filmového_festivalu.
Ema: Dobrý den, tady je Ema.
Telefon: Emo, my máme takový problém. Nám tady vyhrál soutěž islandský film.
Ema: Chápu.
Telefon: Ne, tak to nemyslím. Problém je v tom, že režisér už odletěl a nemá to kdo převzít.
Ema: Aha.
Telefon: Tak jsem si říkala, jestli byste tu cenu nechtěla vy.
Ema: Cože?!
Telefon: No jako převzít. Symbolicky. Když jste ten Severskej_spølek.
Ema: A to bych jako musela něco říct?
Telefon: Ne, děkovnou řeč režisér předtočil. Oni vás s tím akorát vyfotěj a pak nám to zase vrátíte.

Aneb jak jsem si rozšířila sííívíííčko o přebíraní ceny za nejlepší režii.

leo2

Poznámkový aparát:

Na přebírání filmové ceny je nejtěžší odhadnout, kolik lidí vám ještě přijde gratulovat. Nesnesitelně snadno se vám totiž může stát, že zakrákoráte do mikrofonu svou supervtipnou hlášku „dík, já to teda rejžovi předám“ dřív, než vám stačí poblahopřát chudák ředitel festivalu.

I když… Nejtěžší věc je spíš asi poznat, kdy nastává správný čas zmizet. Jestli ještě během překladu „supervtipné hlášky“ do angličtiny, nebo až po ní. Já prchla během a doteď nevím, jestli jsem se tím náhodou nedopustila nepřípustného faux pas, které se se mnou nyní povleče až do konce života.

idea2

Anebo vlastně… Nejtěžší věc je křeč žvýkacích svalů, kterou chytnete od toho, jak se tu nejdelší minutu ve svém životě na pódiu s nenuceným vynuceným šarmem neustále křeníte. Obzvlášť, když zjistíte, že jste zazdili ředitele festivalu, anebo pokud právě tápete, jestli už se sluší odkráčet do propadliště dějin.

Ne, počkat, beru zpět. Nejtěžší věc na tom všem totiž rozhodně bylo nebýt celebrita, a přitom přesvědčit stádo znuděných fotografů, aby vám udělalo místo a umožnilo vám projít na pódium tu zatracenou cenu převzít. A vězte, že pokud v tom lítém boji dokážete skórovat a vítězoslavně se doklopýtat pod oslnivá světla ramp, udělají vám ti hajzlíci tak nelichotivou fotku, že si ji za rámeček nedáte.

napolík

Problémy prvního světa znal již Napoleon.

Snesitelná trapnost bytí

Z nepublikované historky o párty Florentina Arizy, která neprošla autocenzurou, jistě nevíte, že vedle hokeje a dětí miluje Ema nadevše též večírky. Tato záliba plyne nejspíš z toho, že vášnivě ráda hovoří o sobě, s láskou likviduje hostitelům zásoby vína a domácích slaných koláčů, jakož i získává nové kontakty do sbírky na socsíť, čímž rozšiřuje okruh čtenářů svých sebestředných statusů.

Leč vzhledem ke stoupající porodnosti Eminých přátel příležitostí k úspěšnému večírku povážlivě ubývá. A proto se každá párty počítá a je třeba se jí zúčastnit s maximálním osobním nasazením bez ohledu na možná rizika.

***

Srpen 2014, páteční noc. Ema je po pěti měsících opět pozvána na večírek Richarda V. Krajča a jeho spolubydlících, tentokrát ve stylu seriálu Haló haló.

Ema: Čau, Richarde, tak tady mě máš.
Richard V. Krajčo: Vítej, Emo. Rád bych na tomto místě podotknul, že jsem tě na náš večírek pozval i přesto, že mne vytrvale dehonestuješ na svém blogu.
Ema: A já bych zase ráda uvedla, že jsem dorazila i přesto, že mě tady minule jeden kluk osahával, druhý se ze mě pokusil servat sukni, třetí – konkrétně Florentino Ariza – vedl vyčerpávající monolog o svých milostných neúspěších a čtvrtý – alias ty osobně – mi ukazoval jakýsi francouzský pornokomiks.
RVK: Neměj obavy, k žádným podobným incidentům na dnešním večírku nedojde.
Ema: Výtečně.
RVK: Mimochodem, něco tady pro tebe mám. /podává Emě růžovou krabičku, jejímž obsahem je podivně ulepený pytlík./
Ema: Co to sakra je?
RVK: /spiklenecky zamrká/ Ženský kondom.


Střih.

O několik hodin později. Strhaná Ema vtrhává do kuchyně.

Ema: Lidi, prosim vás, schovejte mě tady. Jde po mně Stalker a já už z něj fakt lezu po zdi.
Florentino Ariza: A řekla jsi mu to? Doufáš-li v úspěch u mužů, musíš s nimi umět komunikovat otevřeně.
Ema: Přisámbohu, že jestli se mi ještě jednou zjeví za zadkem, dozví se o mých citech s maximální brutalitou, jíž jsem schopna.
Stalker: /zjevuje se Emě za zadkem/ Tak tady se nám malá Ema schovala!
Ema: Ano. A proč se nám tady asi tak schovala, co myslíš?
Stalker: Eee… Protože jí došlo víno?
Ema: NE! Ema zde hledá útočiště, protože ti dále odmítá odpovídat na otázky s loudilským podtextem, podstupovat další krvavý boj o svou osobní prostorovou bublinu a V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ se už od tebe nenechá lechtat.
Stalker: Ale no tak, kotě, já jen chtěl, aby ses trošku usmála…
Ema: Dobře mě poslouchej, nebudu to víckrát opakovat. Když se na tebe žena odmítá smát sama od sebe, lechtání rozhodně není vhodný alternativní způsob, jak kýženého úsměvu docílit.
Stalker: Ale já…
Ema: Prostě mě nech na pokoji, rozumíš?! Nesahej na mě, nelechtej mě a nezmiňuj už probůh nic, co se byť jen vzdáleně týká ženského kondomu!
Stalker: Sakrblé… Vždyť já se na tebe jen snažil být milej. Spát s tebou jsem neměl v úmyslu ani omylem, kotě.
Ema: Výtečně. /a pod tíhou trapnosti se propadá do země/


Střih
.
O několik hodin později. Na párty zbyli poslední přeživší.
Florentino Ariza opět vede dlouhý monolog zahrnující nejrůznější bizarní intimní detaily a nic mu v tom nebrání úpění přítomných, že jim z nich hrozí doživotní trauma.

Florentino Ariza: A holím se strojkem. Takovým speciálním. Holím si vousy, podpaží, (…) a také své pubické ochlupení. Tento strojek je velmi příjemný a mohu jej doporučit k úpravě intimních partií i zde přítomným ženám.
Ema: Vzhledem k odlišné anatomii muže a ženy to prohlašuju za tvůj nejdebilnější nápad tohoto večera.
Florentino Ariza: Ale pročpak? Vždyť muži a ženy mají velice podobné pubické ochlupení a to na srovnatelné ploše. Anebo ty snad vykazuješ nějakou anomálii, která by takovéto holení znemožňovala, Emo?
Ema: /se špatně maskovanou hysterií/ Do toho TOBĚ ale vážně vůbec NIC není. /a i nyní se pod tíhou trapnosti propadá do země/
Richard V. Krajčo: /volá na Emu dolů do díry/ To už je druhý muž, kterého jsi tady dneska odmítla, ty netýkavko!
Ema: Přestaň mě dehonestovat a radši mě odsud vytáhni!
Richard V. Krajčo: Až se dosměju, kotě.

***

Drazí přátelé, jak jsem již zmínila, v době krize je třeba účastnit se každé párty s maximálním osobním nasazením bez ohledu na potenciální rizika. Vůbec nevadí, propadnete-li se přitom dvakrát do země. Vždycky vás z ní nakonec někdo vytáhne. I kdyby to měl být jen váš personifikovaný Blog.
Jak je totiž všeobecně známo, trapnost představuje typický rys veškeré středoevropské literatury. Blogy nevyjímaje.

party