Mimi

A proč fáze

Den dětí 2015, pondělí večer. Kampa.

Ema: Mimi, můžu si tě vyfotit?
Mimi: A proč?
Ema: Protože ti to sluší.
Mimi: A proč?
Ema: Protože si hraješ s tím dárkem, co jsem ti dala.
Mimi: A proč?
Ema: Jakože proč jsem ti dala ten dárek?
Mimi: /kýve hlavou/
Ema: No přece proto, abych si tě s tím mohla vyfotit, dát to na blog a vytvářet tam umělý dojem, že jsem dobrý člověk… Tak můžu?
Mimi: Tak jo.

Já to dítě žeru.

Fotku zveřejňuji s laskavým svolením Mimi a jejích rodičů.

Mimi a dárek. Fotku zveřejňuji s laskavým svolením Mimi a jejích rodičů.

Reklamy

Tam, kde pokrok nezastavíš

Když Ema před pár lety pobývala v Klingonské říši, fascinovalo ji, že i zmrzlinu ve stánku lze zaplatit platební kartou, že spolužáci u oběda v jídelně sice zarputile mlčí, ale pod stolem si vás na socsíti v mobilu nenuceně přidávají do přátel, a že podmínkou složení zkoušky může být taky psaní blogu (seriozního samozřejmě). Stručně řečeno ji překvapilo, že se evidentně octla v zemi, kde se technický pokrok nikdy nepřestal uctívat, ačkoli jinde na západě vyšel z módy někdy mezi koncem průmyslové revoluce a počátkem modernismu.

***

Červenec 2014, čtvrtek večer, kuchyně bytu obývaného Emou, Udem Kierem a dalšími spolubydlícími.
Na návštěvu za Udem přijel klingonský kamarád Fin a jeden večer jej dostává na starost Ema.

Ema: Dám si s tebou kafe, ale pak zase musím překládat.
Fin: Já kafe nepiju.
Ema: Tak počkat, říkal jsi přece, že jsi z Finska…? (pozn. red. Psát pořád dokola „Klingonská říše“ je moc dlouhý a stejně to všichni víte.)
Fin: Cože?
Ema: Znavený pokus o vtip. Když tak ho rovnou ignoruj.
Fin: Ok. Dal bych si čaj.
Ema: Fajn. Aspoň mi tady nebudeš brečet, že české kafe tu vaši řídkou kyselou břečku vůbec nepřipomíná, pročež zakoušíš traumatizující stesk po vlasti.
Fin: Eh… A co teda bude s tím čajem?
Ema: No jo furt.

***

Fin: Viděl jsem na socsíti, žes byla na vodě. Příroda, polonahý kámošky a tak. Hezký.
Ema: Díky. Já zase na socsíti četla, že jste se rozešli s přítelkyní. Nutila tě pít kafe?
Fin: Cože?
Ema: Další chabý pokus.
Fin: Aha. Tak já ho budu zase ignorovat.
Ema: Fajn.

***

Fin: A chystáš se ještě někam na dovolenou?
Ema: Ačkoli pravděpodobně dělám kariérní chybu, jedu s rodinou na chatu.
Fin: To byl další chabý pokus o vtip, který mám radši ignorovat, anebo to myslíš vážně?
Ema: Prostě mám šibeniční termín překladu, kterému bych měla věnovat všechen volný čas. Takže jsem se z té dovolené chtěla vyvlíknout. Jenomže pak jsem šla na mši v Rodné Hroudě a farář měl kázání o tom, jak je rodina důležitější hodnota než mrzký peníz, a ve mně se hnulo svědomí.
Fin: Ty ale přece nejseš v církvi?! Vždyť seš Češka.
Ema: To sice přesně, jak říkáš, nejsem a jsem, ovšem do toho kostela mě lstí přiměla jít kamarádka Zaz. A neváhala přitom zneužít vlastní dítě.
Fin: Eh… Další chabý vtip? Můžu ho ignorovat?
Ema: Jasně. Ty ale seš z Finska, tudíž i člen církve, že jo?
Fin: Náhodou jsem z církve vystoupil.
Ema: A někdy v té době jsi přestal i pít kafe?
Fin: Ha, chabý vtip detekován! Začínám v tom být vážně dobrej.
Ema: No a je to náročný proces vystoupit z církve? V zemi, kde je 90 % věřících?
Fin: Ani ne. Totiž… My na to máme aplikaci.

Hustý. Zbývá už jen vyvinout program na automatické filtrování národních stereotypů a chabých vtipů. V tom spatřuji ještě velkou díru na trhu.

Ema má Mimi

Propositio maior dnešního sylogismu zní „Ema miluje děti“.

Leč jak naznačuje přiložená dokumentace, to, že Ema děti miluje, ještě neznamená, že to s nimi umí.


Modelový příklad interakce Ema a dítě č. 1. Dítě je holka.

Ema: /staví věž z kostek/
Dítě: /znuděně kouká/
Ema: No a co je u tebe jinak nového?
Dítě: /znuděně kouká/
Ema: U mě nic moc, s tím klukem, jak jsem ti o něm posledně říkala, mi to nevyšlo.
Dítě: /znuděně kouká/
Ema: Ale! Byla jsem na úplně božím filmu.
Dítě: /znuděně kouká/
Ema: Byl o básnířce Elizabeth Bishopové. A jejím lesbickém vztahu s jednou jihoamerickou architektkou.
Matka dítěte: EMO!!!
Ema: Ehm… Tak co abysme tady do toho taky vnesly trochu akce a zbořily tu věž?
Dítě: /vzdává to a odchází si kreslit/

Modelový příklad interakce Ema a dítě č. 2. Dítě je kluk.
Dítě: /hraje si s hračkou v podobě velkého vozidla/
Ema: /hrne se k dítěti/ Jééé! Ty máš ale krásný bagr!
Dítě: /výhružně se mračí/
Ema: Ale neboj, prcku, já ti ten bagr neseberu.
Dítě: /mračí se ještě víc/
Ema: /na matku dítěte/ To tvoje materialistické škvrně mi nechce půjčit bagr.
Matka dítěte: Myslíš ten traktor?

Ukázka praktické interakce Ema a dítě, úvod do jazyka.
Ema navštěvuje Zaz a její dceru Mimi.
Důležitá technická poznámka: Když se Mimi před dvěma lety narodila, bylo to první dítě v Emině okolí. I předsevzala si Ema, že ať už se bude dít cokoli, ona pro Mimi rozhodně vždycky bude… její nejvíc cool teta ever.

Ema: /vchází do dveří/
Mimi: Emoemoemoemoemo! (překlad: A jéje, už je tady zas.)
Ema: /zcela naměkko/ Slyšeli jste? Řekla moje jméno!
Mimi: /plác ručičkou na záda/ (překlad: Ještě pořád tam máš tu hrůzu?)
Ema: No jasně, to víš, že ti pak zase ukážu svoje sexy tetování.
Mimi: /na Emin deštník/ Fifí! (překlad: Hezkej. Zabavuje se.)
Ema: Ty mi uklidíš deštník? Ty jsi ale zlatíčko.
Mimi: /ukazuje na Emu/ Enená! (překlad: Emina šála je zelená.)
Zaz: Správně, zelená. No není ona geniální?
Mimi: /bere Emu za ruku a ukazuje ke dveřím/ Ťapí! (překlad: Ani si ji nesundavej. Jde se na hřiště.)
Ema: Eh… A nedáme si nejdřív to dobré jídlo, na které mě tvoje máma pozvala?
Mimi: /rezolutně/ Ťapí!
Ema: Ale když ona teta Ema šilhá hlady. Máš s ní přece nějaký soucit…?
Mimi: ŤAPÍ!!
Ema: Že já si to hned nemyslela.

Interakce Ema a dítě, vlastní historka.
Dubnový víkend večer, Ema je na svatbě Zaziny sestry. Oslava je velká a neformální, žádné uhozené tradice jako zametání střepů nebo únos nevěsty, jen uvolněná zábava. Akorát Zaz je coby nejstarší sestra v jednom kole.

Konečně se ale urvala a chce si dát víno s Emou. Mimi, která se právě probudila z odpoledního šlofíka, jim hodlá asistovat.
V půlce cesty ke stolu však Zaz opět zastihne milá společenská povinnost konverzovat s jinými hosty než s Emou. Předává Emě sklenku vína a Mimi a naznačuje, ať chvíli vydrží na místě.

Ema koukne na Mimi. Mimi koukne na Emu. Obě myslí na totéž.

Střih.
Opouštět s dítětem budovu, aniž byste o tom zpravili matku? A tím dítěti odepřít možnost spontánního jednání?! Nikdy! Tedy pokud chcete být nejvíc cool teta ever.


Střih.

Ema a Mimi jdou ruku v ruce ulicí.
Mimi: /nadšeně ukáže na vzdálený keř/ Kos!
Ema: Fakt že jo. Páni, ty máš oči jako rys.
Mimi: /peláší ke keři/ Kos!
Ema: /vlaje za ní/ Hele jako kos bezva, ale zkusme u toho příště nerozlít moje víno, ok?

Střih.
Ema a Mimi u keře. Kos je pryč.
Mimi: /nadšeně ukáže kamsi za obzor/ Ťapí!
Ema: Ty jo, vážně hřiště.
Mimi: /vleče Emu za sebou/ Mimi ťapí! Ema ťapí!

Střih.
Ema a Mimi na hřišti za obzorem. Mimi v bělostných šatičkách zatím asi jenom padesátkrát sjela dolů po zasviněné klouzačce.
Mimi: Ťapí ještě.
Ema /se sklenicí vína v zubech vysazuje Mimi nahoru/: Ty, a nepudem už zkontrolovat, co je nového na sále?
Mimi: /sjede klouzačku/ Ťapí ještě.
Ema: Ťapí naposledy. Máma má o nás už určitě strach. Teda o tebe. Mě spíš bude chtít zabít.
Mimi: Ťapí ještě.
Ema: Seš si jistá?
Mimi: Ještě!!
Ema: No dobře, tak teďka teda naposledy. A o souvislosti zasviněných šatů s ťapí mámě ani slovo, platí?

Střih.
Emě se díky velké dávce brilantních diplomatických schopností a troše hrubé síly (nebo to bylo naopak?) konečně daří dostat Mimi z klouzačky. U vstupu potkávají vystresovanou Zaz.

Zaz: /vrhá se k Mimi/ Moje dítě! Pane bože, kde jste byly?
Ema: No… Vidíš támhle na obzoru tu klouzačku…?
Zaz: Děláš si srandu? Tos mi nemohla říct, že jdete na hřiště?
Ema: Mohla, ale zabránila bych tím Mimi v její spontaneitě.
Zaz: Jasně. A nebyla bys cool teta.
Ema: Přesně. Vlastně jsme se vrátily hlavně proto, že mi došlo víno.

Drazí přátelé, z dnešní historky byste si měli odnést především následující aristotelský závěr:

Když se na svatbě zakáže únos nevěsty, hrozí, že si to někteří labilní hosté budou chít kompenzovat únosem dítěte.