propadnout se do země

Zajíc ve své jamce

Září 2015, středa 20:00. Komunikační aplikace právě propojila bageterii ve Vodičkově, kde sedí Ema, a obec za Prahou, kde bydlí Zaz.

Ema: Zaz moje drahá, promiň, ze se nehlásím. Omluvou mi budiž, že mě teď trochu zaměstnával jistý mladý milý muž. Jsi první, komu to říkám! Můžu přijet příští týden na návštěvu?
Zaz: Příští týden už máme plný, tak někdy ten další? A pár dalších info o onom muži dostanu? Kolik mu je? Odkud je? A co dělá? Jakej je? A jak vypadá?
Ema: Kdybys měla socsíť, mohla sis ho teď prolustrovat sama. Já jím!
Zaz: Jsem zvědavá, nenapínej.
Ema: No dobře, takže je cenzuracenzuracenzura a jak vypadá, ti pošlu.
Ema: /Po dvaceti minutách, během nichž Ema prochází fotky mladého milého muže na socsíti jako retard několikrát dokola, konečně posílá jeden snímek Zaz/
Zaz: Sympaťák! A kdy teda přijedeš?

Střih. Chat na socsíti o deset minut později.

Platón_But_Better: Počúvaj Ema… Nebola si náhodou tak pred 10 minutami v bageterii?
Ema: Byla. Jak to víš?
Platón_But_Better: Som dostal echo…
Ema: Člověk tady v tý Praze nemá už fakt vůbec žádný soukromí. (smích)
Platón_But_Better: ….že v bageterii vo Vodičkove je slečna, ktorá si pozerá moje fotky na socsieti.
Ema: (mění se v solný sloup)
Platón_But_Better: …a niekomu ich posiela.
Ema: (mění se ve solný sloup, který exploduje na tisíc kousků trapna)
Platón_But_Better: Čiže som sa chcel ujistiť, či si to bola ty. Áno, nedostatok súkromia je naozaj sviňa. (smiech)
Ema: A přesně proto mám blog. Protože tohle se mi stává prostě POŘÁD!!!!!
Platón_But_Better: Lebo toto je vážne komické. (smiech)
Ema: Máš ten pocit? Tady v metru je nyní nově jáma, do které jsem se propadla, a je po okraj zaplněná kousky solného sloupu, do něhož jsem metamorfovala a následně explodovala.
Platón_But_Better: No minimálne ja som pobavený náramne. (smiech)
Ema: Pravděpodobnost, že se něco takového stane, je asi tak jedna promile procenta. Proč vždycky musím být ta jedna debilní promile?!
Platón_But_Better: Ale choď.
Ema: Bože, tohle je takový neskutečný, surrealistický trapas.
Platón_But_Better: A to je tam ešte jedna surealistická vrstva, o ktorej nevieš. Hádaj, kto ťa nahlásil.
Ema: Nechci hádat.
Platón_But_Better: Tak si aspon vypočuj túto rozprávku: žila bola moja bývalá dlhoročná priateľka, ktorá o tebe čítala v tlači a následne bola zvedavá. A tak som jej pred pár dňami tiež posielal tvoju fotku…
Ema: Chceš říct, že ten člověk, co viděl, jak kamsi posílám tvoje fotky, byla tvoje expřítelkyně?!
Platón_But_Better: Hej. Dobrá náhoda, nie?
Ema: A viděla, komu ty obrázky posílám?
Platón_But_Better: Nie. Postúpila si dodatočný ilustračný fotomateriál Silvii Lauder?
Ema: Ne. Prodala jsem tvý fotky bulváru.
Platón_But_Better: Ema!!!
Ema: Čo je?
Platón_But_Better: Povedz, aký to je pocit byť celebrita, ktorú ľudí spoznávajú na ulici? Nech viem, čo zajtra čakať.

Milý Platóne But Better, tak já ti to teda povím:
Sláva je naozaj famózny pocit.

***

Zajíc ve své jamce (na kousky solného sloupu, pozn. red.)
sedí sám, sedí sám.
Ubožáčku, co je ti,
že nemůžeš skákati!

Pardon, lidi. Já jen že zpěv mě uklidňuje.

sledovana

***

Poznámka pod čiarou

Platón_But_Better: A keď už na tom blogu bude účinkovať moje alter ego: bude hovoriť po slovensky?
Ema: Se nabízíš, že mi budeš dělat korektury?
Platón_But_Better: Nie. Naopak si myslím, že česká pseudoslovenčina plná gramatických chýb a neexistujúcích slov má silný komický potenciál.

Tak jo!

Reklamy

Snesitelná trapnost bytí

Z nepublikované historky o párty Florentina Arizy, která neprošla autocenzurou, jistě nevíte, že vedle hokeje a dětí miluje Ema nadevše též večírky. Tato záliba plyne nejspíš z toho, že vášnivě ráda hovoří o sobě, s láskou likviduje hostitelům zásoby vína a domácích slaných koláčů, jakož i získává nové kontakty do sbírky na socsíť, čímž rozšiřuje okruh čtenářů svých sebestředných statusů.

Leč vzhledem ke stoupající porodnosti Eminých přátel příležitostí k úspěšnému večírku povážlivě ubývá. A proto se každá párty počítá a je třeba se jí zúčastnit s maximálním osobním nasazením bez ohledu na možná rizika.

***

Srpen 2014, páteční noc. Ema je po pěti měsících opět pozvána na večírek Richarda V. Krajča a jeho spolubydlících, tentokrát ve stylu seriálu Haló haló.

Ema: Čau, Richarde, tak tady mě máš.
Richard V. Krajčo: Vítej, Emo. Rád bych na tomto místě podotknul, že jsem tě na náš večírek pozval i přesto, že mne vytrvale dehonestuješ na svém blogu.
Ema: A já bych zase ráda uvedla, že jsem dorazila i přesto, že mě tady minule jeden kluk osahával, druhý se ze mě pokusil servat sukni, třetí – konkrétně Florentino Ariza – vedl vyčerpávající monolog o svých milostných neúspěších a čtvrtý – alias ty osobně – mi ukazoval jakýsi francouzský pornokomiks.
RVK: Neměj obavy, k žádným podobným incidentům na dnešním večírku nedojde.
Ema: Výtečně.
RVK: Mimochodem, něco tady pro tebe mám. /podává Emě růžovou krabičku, jejímž obsahem je podivně ulepený pytlík./
Ema: Co to sakra je?
RVK: /spiklenecky zamrká/ Ženský kondom.


Střih.

O několik hodin později. Strhaná Ema vtrhává do kuchyně.

Ema: Lidi, prosim vás, schovejte mě tady. Jde po mně Stalker a já už z něj fakt lezu po zdi.
Florentino Ariza: A řekla jsi mu to? Doufáš-li v úspěch u mužů, musíš s nimi umět komunikovat otevřeně.
Ema: Přisámbohu, že jestli se mi ještě jednou zjeví za zadkem, dozví se o mých citech s maximální brutalitou, jíž jsem schopna.
Stalker: /zjevuje se Emě za zadkem/ Tak tady se nám malá Ema schovala!
Ema: Ano. A proč se nám tady asi tak schovala, co myslíš?
Stalker: Eee… Protože jí došlo víno?
Ema: NE! Ema zde hledá útočiště, protože ti dále odmítá odpovídat na otázky s loudilským podtextem, podstupovat další krvavý boj o svou osobní prostorovou bublinu a V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ se už od tebe nenechá lechtat.
Stalker: Ale no tak, kotě, já jen chtěl, aby ses trošku usmála…
Ema: Dobře mě poslouchej, nebudu to víckrát opakovat. Když se na tebe žena odmítá smát sama od sebe, lechtání rozhodně není vhodný alternativní způsob, jak kýženého úsměvu docílit.
Stalker: Ale já…
Ema: Prostě mě nech na pokoji, rozumíš?! Nesahej na mě, nelechtej mě a nezmiňuj už probůh nic, co se byť jen vzdáleně týká ženského kondomu!
Stalker: Sakrblé… Vždyť já se na tebe jen snažil být milej. Spát s tebou jsem neměl v úmyslu ani omylem, kotě.
Ema: Výtečně. /a pod tíhou trapnosti se propadá do země/


Střih
.
O několik hodin později. Na párty zbyli poslední přeživší.
Florentino Ariza opět vede dlouhý monolog zahrnující nejrůznější bizarní intimní detaily a nic mu v tom nebrání úpění přítomných, že jim z nich hrozí doživotní trauma.

Florentino Ariza: A holím se strojkem. Takovým speciálním. Holím si vousy, podpaží, (…) a také své pubické ochlupení. Tento strojek je velmi příjemný a mohu jej doporučit k úpravě intimních partií i zde přítomným ženám.
Ema: Vzhledem k odlišné anatomii muže a ženy to prohlašuju za tvůj nejdebilnější nápad tohoto večera.
Florentino Ariza: Ale pročpak? Vždyť muži a ženy mají velice podobné pubické ochlupení a to na srovnatelné ploše. Anebo ty snad vykazuješ nějakou anomálii, která by takovéto holení znemožňovala, Emo?
Ema: /se špatně maskovanou hysterií/ Do toho TOBĚ ale vážně vůbec NIC není. /a i nyní se pod tíhou trapnosti propadá do země/
Richard V. Krajčo: /volá na Emu dolů do díry/ To už je druhý muž, kterého jsi tady dneska odmítla, ty netýkavko!
Ema: Přestaň mě dehonestovat a radši mě odsud vytáhni!
Richard V. Krajčo: Až se dosměju, kotě.

***

Drazí přátelé, jak jsem již zmínila, v době krize je třeba účastnit se každé párty s maximálním osobním nasazením bez ohledu na potenciální rizika. Vůbec nevadí, propadnete-li se přitom dvakrát do země. Vždycky vás z ní nakonec někdo vytáhne. I kdyby to měl být jen váš personifikovaný Blog.
Jak je totiž všeobecně známo, trapnost představuje typický rys veškeré středoevropské literatury. Blogy nevyjímaje.

party