Flashbackstory

Milujte svého učitele, možná vás taky miluje

 

Když jazyková škola nabídne firmě své služby, slibuje mimo jiné dodat zkušeného lektora, který geniálními výukovými metodami naučí cizí jazyk i toho největšího antitalenta v kanceláři. Jenomže… Tím báječným lektorem ve skutečnosti zpravidla míní roztěkanou studentku, jež absolvovala pedagogický rychlokurz, aby si mohla úsporně placenou výukou přivydělat na vlastní studium. Ema, která též bývala takovou učitelkou na brigádě, by toto know-how shrnula následovně:

 

Pravidlo jedna.

Buďte profík a za každou cenu buďte dojem, že jste vševědoucí. Když náhodou něco nevíte, dělejte mrtvého brouka anebo tvrďte, že si jen momentálně nemůžete vzpomenout.

Pravidlo dvě.

Hodně chvalte. V případě nutnosti konstruujte situace, v nichž je možné studenty za něco pochválit.

Pravidlo tři.

Studentova jednoslovná odpověď rovná se žádná odpověď. Buďte neodbytní jako bodavý hmyz v létě a trvejte na celých větách.

 

Příklad z praxe.

Pondělí podvečer, individuální kurz angličtiny pro středně pokročilé(ho). Ema se na hodinu přiřítí se zpožděním, po čtyřech kurzech němčiny na různých koncích velkoměsta. Konverzace probíhá anglicky.

 

Ema: /panicky listuje v učebnici/ Takže… eh… jak se dneska máme?
Student: Ujde to.
Ema: /stále listuje/ A… a… co jsme dělali o víkendu?
Student: Nic.
Ema: /už tam bude, už tam bude/ No jo no. A jaké máme venku počasí?
Student: Hnusné.
Ema: /freneticky/ Genau! (německý výraz pro „Přesně tak.“)
Student: /nechápavě zírá/
Ema: /profesionálně předstírá, že se jedná o naprosto běžně užívané anglické slovo chvály/
Ema: /a zároveň konečně nachází tu správnou stranu/ Mám to, tady jsme posledně skončili! Dneska se teda budeme bavit o přínosu znalosti cizích jazyků v kariéře… Ovládáte nějaký další cizí jazyk?
Student: Trochu němčinu.
Ema: Jak jako trochu? Mluvte v celých větách, proboha.
Student: No tak například zcela přesně vím, co znamená slovo „genau“, Frau učitelko.

teacher

Pravidlo čtyři.

Neustále studenty překvapujte. Vsedě s učebnicí v idealistické atmosféře učebny se domluví každý, ale skutečný život je jeden velký stres. Vyveďte proto studenty z míry. Řekněte jim třeba, že mají ošklivou kravatu nebo oprýskaný lak na nehty, a pak po nich teprve chtějte cizojazyčnou konverzaci.

Pravidlo pět.

Ale zároveň si se studenty budujte přátelské vztahy. Jazyk se učí tak nějak líp, když je učitel váš nejlepší kámoš.

 

Příklad z praxe.

Intenzivní kurz němčiny pro mírně pokročilé mladé doktory, kteří chtějí co nejdřív vypadnout do Německa. Pátek odpoledne. Ema je celá pryč do mladého anesteziologa a ví, že s nikým nechodí (bůh žehnej lekcím „rodina a vztahy“). Konverzace na téma „orientace ve městě“ probíhá německy.

 

Ema: A teď odložíme mapu Vídně a zkusíme něco více ze života. Anesteziologu, popište mi cestu odsud z učebny k vám.
Anesteziolog: /zesiná/ Jako… ke mně do bytu?
Ema: Přesně tak, přijdu k vám totiž na večeři. Tak hurá do toho a nezapomeňte na orientační body, ať trefím bez bloudění.
Anesteziolog: /přiškrceně koktá instrukce a z obličeje se mu odplavuje veškerá krev/
Ema: Výborně, mám to zapsáno. Příští hodinu se domluvíme na přesném termínu.

 

Drazí frekventanti firemních kurzů, pokud se váš učitel chová divně, nejspíš to bude tím, že se na pokyn zastřešující jazykovky snaží být profík, chválit vás či stresovat a zároveň být váš nejlepší kamarád. Případně je do vás zamilovaný.

*************************************************************************************

Tato historka/fejeton vyšla v časopise Glanc 2014/14.

 

******************************PLACENÁ INZERCE************************************

Najdu tě? Potkali jsme se na kurzu, tys byl anesteziolog, já učitelka, pak jsi přestal chodit. Ozvi se na emameleblog(zavináč)gmail.com. Zn.: Přestěhoval ses?

Jak je důležité míti zpěvačku

Kam čert nemůže, nastrčí ženskou. A ze všeho nejhorší je taková ženská za mikrofonem. Pro zachování míru a řádu v kapele s ženskou za mikrofonem je tudíž potřeba dodržovat jistá pravidla. Bývalá_kapela by mohla vyprávět.

Vagon

Basák+Bubeník+Nový_kytarista+Nový_klávesák+Bývalá_zpěvačka. Fotil myslím JM.

 

Pravidlo jedna: Zpěvačka je sexy.
Bývalá_kapela koncertuje v Ostravě se spřáteleným Bandem Zuzany M., jehož zpěvačka je nádherná dlouhonohá blondýna.
Basák: Ty bláho, asi jsem se zamiloval. Proč my nemáme v kapele takovouhle kost?
Kytarista Bernard Black: Protože máme Emu.
Basák: A proč že jsme ji do té kapely brali?
Bubeník: Protože jsme byli zoufalí.
Ema: No dobře, tak já se teda jdu na záchodky namalovat.
Basák: Nechoď. Je to marný.


Pravidlo dvě: Zpěvačka to umí s lidma.
Bývalá_kapela koncertuje v Opavě se spřáteleným bandem Nekuř toho tygra. Zpěvačka Romča je uragán energie a v mžiku si kolem prstu omotává celý klub.
Basák: Tomu říkám královna pódia.
Bubeník: Emo, ty hlavně nezapomeň, co jsme si říkali v autě.
Ema: Já vím. Mluviti stříbro, mlčeti zlato.
Bubeník: Správně. A žádné vtipkování. Víš, že se tvým pokusům o vtip nikdy nikdo nesměje.
Basák: Jo a prosím tě, Emo, zkus mezi Insomnií a Bastilou chvíli něco povídat, ať si stačím přehodit své vymazlené baskytary. Ideálně mluv o těch baskytarách. Na tom se nedá nic zkazit.

Střih. Časoprostor mezi Insomnií a Bastilou.
Ema: Ehm, takže, Basák si právě mění baskytaru a říkal, že mám něco říkat, než si ji vymění. Takže… Eee… Jak jste si asi všimli, předtím hrál Basák na bezpražcovou pětistrunku. Teďka si, jak pravděpodobně rovněž vidíte, navlíká na krk pražcovou šestistrunku. Ta má o celou jednu strunu a několik desítek pražců navíc. A díkybohu už je zapojeno, takže můžeme hrát dál. A jéje. Ono je to rozladěné. No tak zatímco Basák ladí, já vám řeknu něco o následující písničce. Jmenuje se Bastila. Text jsem psala ještě na střední a dost se za něj stydím. To prý ale nemám na koncertech říkat, protože to nepůsobí profesionálně. Hudbu jsem naštěstí složila o něco později, tak za ni se stydím o trochu míň. Náš kytarista Bernard Black ovšem tvrdí, že úchylnější kombinaci akordů v životě neviděl. Aby se do toho prý vůbec dalo zahrát nějaké sólo, držíme vždycky mezi slokama půl minuty a mol. Což mi přijde poněkud prvoplánové. Jo a refrén jsem si napsala děsivě vysoko, takže ho vždycky zazpívám buď falešně, anebo ho nezazpívám vůbec. Po dozpívání budu každopádně chraptět a ve všech zbylých písních mi bude hlas přeskakovat jako mutujícímu puberťákovi. Bubeník si ale přesto myslí, že je to nádherná píseň. Že má mizerný vkus, je o něm všeobecně známo. Ehm… To byl samozřejmě vtip. /přiškrcený smích/
Bubeník: /hlavu v dlaních/ Panebože buď už zticha!
Basák: /volá do prořídlého davu/: Neodcházejte, já už to naladil! Ema už mluvit nebude!
Ema: To je ta dobrá zpráva. Špatná je, že teď bude Ema zase zpívat.


Pravidlo tři: Zpěvačka má talent.
Bývalá_kapela koncertuje v Benešově nad Ploučnicí se spřátelenou kapelou, jejíž název si Ema nepamatuje, ale za mikrofonem je šestnáctiletá Sabina, pozdější vítězka Československo hledá Superstar.
Basák: Páni! Ta holka je reinkarnace Janis Joplin. Talent jako blázen! Hlas jako zvon! Já ji chci!
Ema: Pedofile.
Basák: Co říkáš? Ten tvůj slabý hlásek sem není vůbec slyšet.
Ema: Náhodou ten chlápek v džísce říkal, že mám hlas jak Dusilová.
Bernard Black: Ten chlápek taky říkal, ať si sundáš tričko.
Basák: Kromě toho Dusilová udrží čisté víc než tři tóny za sebou.
Bubeník: Jste pitomci oba dva. No tak, hlavu vzhůru, Emo. Já si náhodou myslím, že dneska jsi dala čisté čtyři.


Pravidlo čtyři: Zpěvačka umí používat mikrofon.
Bývalá_kapela koncertuje na akci Střední_pro_chytré, kam chodila Ema, Bernard Black i Bubeník. Zvučí je muzikant a moderátor Zdenda, který taky chodil na Střední a Emu si pamatuje ještě ze Středoškolské_kapely.
Zdenda: Čau Emo. Koukám, že máš novou kapelu.
Ema: Ahoj Zdendo. No jo. Dýchala bych za ni.
Zdenda: Jo jo. Škoda, že ses pořád ještě nenaučila zpívat na mikrofon.
Ema: Ne?
Zdenda: Ne. Když zpíváš výšky, musíš dát mikrofon dál od pusy, když zpíváš hluboko, tak naopak k puse.
Ema: To je moc složitý.
Zdenda: Tak na mě koukej, já tě budu od zvukařského pultu dirigovat.

Díky obětavému Zdendovi je na tom koncertě Emě poprvé rozumět, co zpívá, a mikrofon nevazbí. Lokální vítězství, na které pak Bývalá_kapela dlouhé roky vzpomíná.

 

Pravidlo pět: Zpěvačka vnáší do kapely křehkost.
Bývalá_kapela koncertuje ve sklepě v Brně pro hrstku kamarádů, zatímco horolezecká parta Bernarda Blacka dobývá něco na způsob Mount Everestu.
Bernard Black je ten večer otrávený, říká, že už toho má plné zuby a že by byl radši někde úplně jinde.
Následující den rozesílá e-mail, že končí v kapele.
Basák krčí rameny a říká, že to čekal.
Bubeník zuří a snaží se Blacka ukecat, aby to ještě přehodnotil.
Ema brečí a není schopná ničeho.

A je jí krušno, když si na to vzpomene i teď po letech. A žádná vtipná pointa ji k tomu nenapadá.

 

Pravidlo šest: Zpěvačka má cit pro texty.
Bývalá_kapela s Novým Kytaristou sestavuje playlist na koncert pro rodiče a přátele kapely v Rodné Nadhroudě.
Ema: Tuhle písničku ne!
Bubeník: Proč ne?
Ema: /myslí si/ Má debilní text a i hudebně je to na úrovni bratří Nedvědů.
Ema: /říká/ Neumím slova.
Bubeník: Tak se je do koncertu laskavě douč.
Ema: Dobře, ale v tom případě vyškrtneme tu píseň předtím.
Bubeník: Proč jako?
Ema: /dlouhé vteřiny sbírá odvahu promluvit/ Protože nesouzním s textem.
Bubeník: No dobře.
Basák: Nééé! To je jediná píseň, kde si na tu basu aspoň trochu zahraju.
Ema: Neboj, napíšu ti novou. Lepší.
Basák: S tvým zvrhlým vkusem na akordy o tom dost pochybuju.
Nový Kytarista: Hlavně Emo mezi všema těma písničkama hodně mluv, ať stačím přenastavit krabičky a vzpomenout si, co že to mám vlastně hrát.

Špatná zpráva je, že Ema Nového Kytaristu poslechne.
A ta dobrá? To je přece tahle historka.

 

******************************PLACENÁ INZERCE************************************

Prťavá zpěvačka bez charismatu s vlasy, které nejsou blond, zato se schopností uzpívat čtyři čisté tóny za sebou a nesmírným citem pro texty, o němž se však ostýchá mluvit narovinu, hledá rockovou kapelu v Praze. Zn.: Umím zpívat na mikrofon.

 

Já se z toho zjevím

Emin smysl života spočívá ve snaze přijít na kloub záhadě světa, ale zatím bohužel moc nepřišla na kloub ani sama sobě. V tom jí naštěstí vytrvale a s nasazením pomáhají její blízcí. Těm nejzásadnějším momentům, kdy je ve výrocích blízkých zachycena krystalická pravda, říká Ema epifanie*. Ráda totiž používá cizí slova, kterým nerozumí, ve smyslu, kterému rozumí jen ona. (*slovník: zjevení; Ema: odhalení)

Epifanie 1
1991, doma. Dvouletá Sestra se učí mluvit a své starší ségře z neznámého důvodu nedokáže říkat „Emo.“ Raději na ni volá „mimo“. Tím se stává první, ale zdaleka ne poslední(m), kdo si o Emě myslí své.

Epifanie 2
1998, hodiny tělesné výchovy. Ema nedává kotoul vzad. Ani stojku. Nebo šplh. Či hrazdu. Ze skoku vysokého je raději předem omluvena (míchu máš jen jednu, říká tělocvikářka, která jinak nikomu nic neodpustí). Dále míčové hry. Všechny. Kromě těch, které ještě nevyzkoušela (pouhá otázka času). A pak je tu taky hod krikeťákem (osobní rekord 15 metrů, nekecám). 1500 metrů Ema sice uběhne, ale následkem u ní propuká astma, které pak léčí několik let. Jediné, co jí jde, je plavání, které se bohužel naposledy konalo ve třetí třídě. A pak taky na lyžáku bravurně ovládne jízdu na pumě pomě. S ostatními lyžařskými technikami už je to horší. Maminka lomí rukama: „Rodina Sokolů, fotbalistů, závodních cyklistů a tanečnic a ono se nám narodí takové nemehlo. No tak aspoň, že seš hodná.“

Epifanie 3
2005, klub. Adele slaví osmnáctiny. Ten rok se na život a na smrt skamarádila s Emou. Zažívají spolu neskutečné množství legrace, a i když si ani jedna z nich nepotrpí na řečnění o citech, to jaro si vyznávají hloubku svého přátelství ob druhý den. Slibují si, že je nikdy nic nerozdělí, že si vždycky budou říkat pravdu, i kdyby to znamenalo sdělit té druhé, že se momentálně chová jako kráva anebo, nedej bože!, že jí neladí rtěnka se stínama, že si nikdy nepřeberou kluka, napíšou spolu knihu, procestují svět a na stará kolena, až jim bude třicet, si otevřou rockově-literární kavárnu. Všem tím samozřejmě lezou na nervy, ale je jim to ostentativní šumák. Adele pozvedá sklenku k přípitku a trochu se jí třesou ruce, protože má z veřejných proslovů nervy. Řeč chce nicméně zakončit důležitým sdělením, že její nová kamarádka sice vypadá jako sucharský knihomol, ale ve skutečnosti oplývá netušeným smyslem pro humor, který lze při troše snahy detekovat. „A tadyhle Emu,“ nadechne se Adele ke své epifanii, „vyhlašuju vtipem roku.“
Řád se propůjčuje doživotně.

Epifanie 4
Jaro 2013, United Islands. Emu přijede navštívit Prostřední bratranec z Jihu. Alternativní hudba ho moc nebere a festivaly přímo nesnáší, takže ho Ema velice empaticky vytáhne na koncert Zrní v rámci United Islands. Nebohý Prostřední bratranec je statečný a má k tomu jediné: „Debilnější název už si ti pošuci vymyslet nemohli.“ Naštěstí mu dělá okouzlující společnost Florence, Skvělá spolubydlící (která na tomto blogu odmítá nadále vystupovat jako Patti Smith a „Nick Cave“ ji zase odmítá označovat Ema, jelikož by z toho byl genderový zmatek) a další milí lidé z Emina okolí. Druhý den následuje vlakové nádraží, jeden vlak na Jih, druhý do Rodné Hroudy, kiss me goodbye. Navečer Ema obdrží zprávu zhruba v tomto znění: „Milá sestřenko, díky moc za fšecko. Máš úplně úžasné kamarády. Skvěle jsem se bavil i s tebou, přestože jsi tak moc inteligentní. Tvůj Bratranec. PS Zrní už nikdy.“ Kde přesně mezi pozorováním kachniček na Kajetánce, Jägermeisterem na Ladronce a pivem na Strahově Bratránek tu inteligenci spatřil, je mi záhadou. Ale to s těmi úžasnými kamarády, to je epifanie jako hrom.

Epifanie 5
Vánoce 2013, setkání Středoškolské_kapely. Ema svému kamarádovi Willymu Fogovi dlouze vysvětluje, proč se rozhodla po smutných čtrnácti dnech vzdát doktorát. Dalo by se to shrnout do konstatování, nestíhala jsem s prací, ale Ema to bere zeširoka, asi z mučivého pocitu selhání. „V podstatě jsem měla jen dvě možnosti,“ končí triumfálně svůj vyčerpávající monolog, „buď si najít psychiatra a nechat si napsat prášky, anebo se na to vykašlat.“ Willyho Foga to sdělení uvrhne do stavu, který nejlépe vystihuje anglický výraz „horrified“. Zamračeně praví: „Ema u psychiatra? Bože ne! Do prášků půjde doktor.“

http://www.morethings.com/

A jaké epifanie máte vy?

Rocková hvězda, Ph.D.

Hitparáda otázek pokládaných Emě známými, přáteli, a dokonce i některými odvážnými nepřáteli:

1) Co je to komparatistika?
2) Jak se řekne „domysli-si-jakoukoli-blbost“ klingonsky?
3) Tak to bych do tebe nikdy neřekl(a)? /ve skutečnosti oznamovací věta, leč stejně vyžadující reakci, pročež řazena do otázek/

Dnes něco málo k bodu 1.

Ema vystudovala komparatistiku. Společně s klingonštinou.

Ano.

Tím, že si ke studiu vybrala dva superpodivínské a hypernepraktické obory, připravila lidstvo o Emu-farmaceutku, Emu-architektku, Emu-psycholožku i Emu-Renátu-Kalenskou. Zkrátka o Emu-dělající-do-háje-něco-aspoň-trochu-užitečného.

Jenže.

Komparatistika Emu naučila tři zásadní, shodou okolností poměrně užitečné věci:

1) Přemýšlet. Jakože fakt přemýšlet, do hloubky, v souvislostech, symbolech a metaforách, kriticky. Poznání, že takové přemýšlení dost bolí, získala jako bonus.

2) Žít s pocitem, že nikdy nepochopí všechny záhady světa, a podaří-li se jí kdy překonat své kognitivní schopnosti na úrovni moučného červa, pak maximálně do stadia osvíceného červa, co upřednostňuje pohanku před pšenicí, ale stejně je to furt jen moučnej červ.

3) Že Eminým pedagogům to neskutečně, grandiózně pálí a většina z nich potvrzuje teorii, že ryzí moudrost doprovází ryzí laskavost.

Příklad.

Génius, Ph.D.

Důvod.

Ačkoli je o tři galaxie oduševnělejší a sečtělejší než celý jeho seminář moučných červů dohromady, dokáže je vést, motivovat, naslouchat jim a dostat z nich to nejlepší. Umí je pro komparatistiku nadchnout. V prchavých okamžicích dokonce vyvolává dojem, že své studenty přivádí na kloub záhady světa.

Modelová situace.

Génius, Ph.D. udílí zápočty. Stovky. Už několikátý den za sebou. Pro svůj zápočet si ve skupince ostatních přichází i Ema. Podává Géniovi, Ph.D. index a chabě se pokusí o vtip.

Ema: Pane doktore, s tím počtem rozdaných podpisů si tenhle týden musíte připadat jako ultimátní rocková hvězda.
Génius, Ph.D.: Emo, kdybych si měl připadat jako rocková hvězda, musel bych se vám podepsat na… /chvíle zamyšlení nad záhadami světa/ Na předloktí.

Jak říkám, moudrost jde ruku v ruce s laskavostí. A přidá-li se k tomu ještě smysl pro humor, vyjde z toho vpravdě geniální kombinace.

Ne.

Co je to komparatistika, se nedozvíte ani dnes.

Ema má kozy, máma ne…

… táta je z toho nešťastné.

A po aktuálním čísle 1 žebříčku nejhranějších písní na rádiu Inteligentní songy o Emě pokračujeme flashbackovou pohádkou:

Dávno, dávno tomu již, co Adele, Emina kamarádka ze Střední_pro_chytré, chodila s Jamesem Bondem. Sbalil ji na vesnické tancovačce někdy mezi „Skoč na stůl šenkýřko“ a „Když se u nás chlapi ožerou poperou“. Nutno uznat, že jeho pick-up line neboli balicí replika byla tak fenomenální, že by se na ni nechala sbalit skoro každá příčetná osoba ženského pohlaví. Dokonce snad i Ema, kterou jinak chytá z šenkýřky na stole akutní dávicí reflex, což balení znemožňuje.

Byla z toho láska jako trám a James Bond se stal častým účastníkem do té doby ryze dívčích tahů.

Emin vztah s Bondem byl složitý. Což je eufemismus pro popis situace, kdy si dva lidi o sobě vzájemně myslí, že ten druhý je kretén. Ema připadala Bondovi divná lomeno uťápnutá a Bond byl podle Emy frajírek s plnou hubou blbých keců. Ale kvůli Adele se snažili najít k sobě jakous takous cestu.

Následuje shrnutí Emina hledání cesty k Bondovi:

1) V hospodě po desáté večer se pokouší orientovat v jeho sáhodlouhých monolozích, a pokud ji zrovna nepřesvědčuje o tom, že Klaus je skvělý politik a Evropská unie na hovno, v pravidelném intervalu mu neuroticky přikyvuje.

2) Tu a tam blahosklonně sleví ze svých intelektuálních výšin a křečovitě se zasměje jeho politicky nekorektním vtipům. S nelibostí zjišťuje, že ji Bond umí rozesmát víc než Kafka a Joyce dohromady. Špatná zpráva pro Emino sebepojetí.

3) V Zaplivaném_kdysi_slavném rockovém klubu v Rodné Nadhroudě nechá Bonda, aby s ní předváděl tanec hříšnější než Hříšný, i když se Ema děsně stydí vyvíjet pohyb na hudbu na veřejnosti a nikdy předtím hříšně netancovala. Uvnitř pláče. Adele se s Emou po zbytek večera nebaví.

4) Nic nenamítá, když Adele vezme Bonda na týdenní mejdan u Emy doma pod heslem Rodiče_na_dovolené_mejdan_nazapřenou, i když slyšela historku o tom, jak Bond s kamarádem onehdá pořádali mejdan a urvali u toho kus stěny. Ema se celý týden skvěle baví, až na okamžiky, kdy se Bond pohybuje v nebezpečné blízkosti libovolné stěny.

5) Je nad věcí, když si Bond utahuje z její nadpřirozené schopnosti stát se osudovou ženou toho nejmladšího účastníka jakékoli akce a z její přirozené neschopnosti se dotyčného otravy po zbytek večera zbavit. („Proč jsi na mě taková, mně už vážně bylo osmnáct.“) Bond řve na celý sál „Ema je na zajííííčky!“. Ema je absolutně nad věcí a vůbec nechce Bonda na místě zabít prvním tupým předmětem v dosahu.

6) Je stejnou měrou nad věcí, když jí Bond v záchvatu nenadálé upřímnosti sdělí, že si o ní sice dříve myslel, že je totální kráva, ale teď už si to někdy ani nemyslí. Ema to vyhodnotí jako nápaditý kompliment a objedná si dalšího panáka.

7) A konečně, zůstává nad věcí, i když Bond dodá, že všechny holky, co chodí na Střední_pro_chytré, ty z Rodné Nadhroudy, k nimž patří Ema i Adele, nevyjímaje, jsou krávy na entou. Integritu Eminy středoškolské osobnosti to nemůže narušit. Ve jménu zachování integrity Bondova chrupu nicméně doufá, že se jeho výrok nedonese k Adele, jejíž osobnost je o dost méně splachovací.

A nyní si v jednom reprezentativním Bondově citátu shrneme, jak se dotyčný během půldruhého roku s Adele snažil navázat zdravý a korektní vztah s Emou:

„Na Emu žárlit nemusíš, Adele. Ema má malá prsa. S takovýma bych nikdy nechodil.“

Ema do té doby měla mámu, mlela maso, byla mimo, měla malér, nesla Mílu, měla sílu, byla emo, chtěla emu, ale malá prsa… To byla věc, kterou jí do slabikáře vnesl až James Bond. Integritu Eminy osobnosti to nicméně narušilo jenom mírně.

Pak se Adele a James Bond rozešli a Bond to dal dohromady s Eminou Příbuznou.
K dnešnímu dni je z něj už cca rok Šťastný Manžel Eminy Příbuzné. Aby taky ne, když si vzal tu nejlepší holku na světě.

Zkrátka a dobře, tahle pohádka má šťastný konec.

***

… existuje totiž jen jediná osoba na světě, která má ještě menší prsa než Ema.

A to je Emina Příbuzná.

***

Během rekonstrukce této historky nebyl zraněn žádný zajíček ani plastický chirurg.

Otázkou zůstává, jestli nebude zraněna Ema, až si to přečte Příbuzná.