Metastory

All the handsome men

Březen 2015. Oběd s Ofélií a Williamem Cervantesem Shakespearem, neskutečně milým chlapcem, do kterého byla Ema platonicky zamilovaná (a tímto mu to blogocestou po letech oficiálně sděluje) a který se již brzo ožení se svým snoubencem.

Shakespeare: Co abyste za námi někdy přijely na návštěvu, holky?
Ema+Ofélie: Tak jo!
Shakespeare: Byl by to tedy takový skromný nocleh na karimatce na zemi…
Ema+Ofélie: To nám nevadí!
Shakespeare: A vůbec je to u nás ve Stratfordu krapet nudné.
Ema+Ofélie: My se nudíme rády!
Shakespeare: To mne těší. A mimochodem Emo, tobě bych nyní rád řekl jednu důležitou informaci.
Ema: Já tobě taky, Shakespeare!
Shakespeare: Vážně?
Ema: Jo. Celé roky! Ale ty první.
Shakespeare: Dobrá. Totiž chtěl jsem ti říct, že máš velice pohledného bratra.
Ema: Aha… Díky no.
Shakespeare: A cos mi chtěla povědět ty?
Ema: No víš, já… ti to asi radši napíšu na blog.
Shakespeare: No ne! Tak to se budu moc těšit.

Brácha, tak prý seš taky zvaný do Stratfordu.

aragorn

Dobří holubi se vracejí

(Dovětek k historce s ukulelem a tramvají)

Duben 2015. Další večírek u Richarda V. Krajča a jeho spolubydlících, k nimž patří i Domhnall Gleeson.

Ema: Čau lidi, co vás ještě neznám, já jsem…
Domhnall Gleeson: …Lucka.
Lidi, co je ještě neznám: Kdy ti jede tramvaj, Lucko?

Nice to meet you too, guys.

memes

Ema je puma

Ema: /něco mele. zřejmě to zní chytře./
Koloušek: Ty seš normálně tak chytrá! Na klingonštinu je tě škoda, mělas jít na matfyz.
Ema: Ach jo. Kdes byl, když jsem maturovala?
Koloušek: Tahal kačera, proč?

cougar

Koloušek: A nebojej se s tebou lidi někdy mluvit?
Ema: Jako ze strachu, že bych je zahanbila svou inteligencí?
Koloušek: Ne, spíš že by se dostali na blog.

Sedmero viníků aneb proč Ema mele

1. Může za to nešťastná láska.
Leden 2013.
Ema se po ošklivém rozpadu vztahu, který měl být na celý život, leč nebyl, rozhodla, že už se nabrečela dost, a teď by se prosím pěkně chtěla taky trochu smát. I vykašle se na smutné písničky (což zní EMAncipovaně, ale ve skutečnosti je to spíš tak, že spolu se vztahem ztratila EMAncipace i kapelu, pro kterou ty své cajdáčky skládala), a začne psát veselé zprávy kamarádům. Ti většinou reagují překvapeně větou „Ty jo, Emo, nemůžu tomu věřit, ale ty seš normálně vtipná!“

2. Může za to chytrý čínský mobil.
Srpen 2013.
Ema podědila chytrý čínský přístroj, který nikdo nechtěl, a přes veškeré mobilní mouchy ji fascinuje, že s ním může postovat na socsíť prakticky 24 hodin denně. Což taky zhusta činí a oblažuje své kontakty různými výkřiky ze života, u nichž šlo zpočátku především o rychlost sepsání a následné publikace během cesty dopravním prostředkem. To aby se jako místo odeslání zobrazil „Břevnov“, a ne „Stodůlky“. Jinak ale Ema vůbec není dětinská.

3. Můžou za to jazyky.
Říjen 2013.
Ema na socsíti postuje svou první historku. Pochází z učitelské praxe a odeslána byla z čínského mobilu v buse cestou z odučené hodiny na Stodůlkách. Ema ji píše jako dialog, především kvůli stručnosti, protože na čínském mobilu se píše fakt blbě.

brevnov

4. Může za to držkopád.
Únor 2014.
Ema končí s učením jazyků na volné noze a nastupuje do zaměstnaneckého poměru v kanclu. Její historky už mají pár fanoušků z řad kamarádů na socsíti a Emě je docela líto, že je odteď nebude mít čím zásobovat. Ono je totiž čekání na lajky adrenalin, na který si člověk rychle zvykne. Načež se Ema vydá s drahou přítelkyní K. do sauny na Vltavě, hodí tam neskutečný držkopád a v noci o tom píše na socsíť. V tu chvíli je jasné, že historky se změnou zaměstnání nepadají. Na rozdíl od Emy.

chapadla

5. Můžou za to přezdívky.
Pořád únor 2014.
Ema jde v Rodné Hroudě na ples se svým Rodným Bratrem, kterýžto následně společně hejtují na socsíti. Rodný Bratr má oblek a patku a vypadá prostě jako Paul McCartney. Ema o tom k nesmírné radosti bratra celý večer vtipkuje a přijde jí jako skvělý nápad použít přezdívku i v řečeném hejtu. Jelikož se jí hrozně líbí náboj, který tím text získá, rozhodne se záhy opřezdívkovat všechny kamarády, které ve svých historkách ~~vy-/po-/zne-~~užívá. Někteří jsou ze svých nových jmen nadšení víc (Florence, Zaz a Adele kupříkladu), jiní méně. Ale milí nespokojenci, myslete prosím na to, že jste mohli dopadnout hůř. Myslete na Studenta Vlezdoprdelku.

6. Můžou za to kamarádi.
Březen 2014.
Skupinka kamarádů, která si Eminy historky oblíbila, Emu přesvědčuje, že by s nimi měla něco dělat. Ema váhá, protože jí připadá, že jsou její kratochvilné texty dobré leda tak na socsíť a s trvalejším formátem se neslučují. Taky má dojem, že cizím čtenářům bez znalosti protagonistů a jejich předobrazů by ty historky nic nedaly, především pak smysl. Nakonec se Ema rozhoupe založit blog s tím, že když to bude propadák, zase ho smaže.

7. Může za to Twitter.
Pořád ještě březen 2014.
Ema si spolu s blogem zřizuje účet na Twitteru. Důvodem je festival, který pořádá Paul McCartney a pro jehož promotwitter Paul potřebuje víc followerů, aby to v závěrečném reportu nevypadalo blbě. Ema řekne „Hm… Tak jo,“ a celkem rychle se nadchne hlavní myšlenkou téhle socsítě, totiž že se na ní sdružují lidé, kteří se sice v životě neviděli, ale smýšlejí podobně a zajímají se o podobné věci. Emě se tak díky Twitteru mj. podaří i vyřešit plíseň na zdi, sehnat drogy od nejvtipnějšího českého hejtera či získat blogu pár nových čtenářů.

Ale hlavně za to můžeš ty.
Ano, ty, co to čteš.
Protože pro tebe a tvoje pobavení mě baví psát ze všeho nejvíc.

***

Březen 2015.
Už je to rok, co melu na blogu, a úžasný Harry Potter to ilustruje následovně:

Díky, Harry!

Tramvaj do stanice Ukulele

Jako jsou někteří lidé barvoslepí, tak je Ema zcela dutá na detekci laciných záminek. Takže jí nedošlo, proč ob den zvoní u dveří spolužák ze základky s dotazem, jestli je zítra čeština, navzdory faktu, že čeština tehdy byla každý den. Nepochopila, že ten Slovák na středoškolské exkurzi v Bruselu jí ty vafle nekupuje jen z nezištné slovanské sounáležitosti. A nerozklíčovala ani nejtrapnější vtip s výukou francouzského jazyka o mnoho let později. Natožpak…

Únor 2015, párty u Richarda V. Krajča v pokročilé hodině.
Hezký spolubydlící Richarda V. Krajča: …ukulele! Pojď se mnou ke mně do pokoje a zahraju ti na ukulele, ty… hezká holko, co na mě celý večer děláš oči.
Ema s novýma vlasama: Já?!

***

Tak pravda je, že Ema na Hezkého spolubydlícího Richarda V. Krajča skutečně dělá oči na každé párty, kterou řečený uspořádá, ale doposud její sisyfovská činnost zaznamenávala převážně neúspěchy.

Jako:

Léto 2014, párty u Richarda V. Krajča.
Ema se starýma vlasama: Jé, ahoj, Hezký spolubydlící Richarda V. Krajča! Jak se pořád máš?
Hezký spolubydlící: Eee… My se známe, slečno?
Ema se starýma vlasama: No ano! Posledně jsi mi dal asi na pět vteřin ruku kolem ramen a předminule pusu na tvář na rozloučenou.
Hezký spolubydlící: Cool. Hele promiň, já si jdu pro víno.
Ema se starýma vlasama: A vrátíš se pak za mnou ještě?
Hezký spolubydlící: Eee… Spíš ne.

***

Únor 2015, párty u Richarda V. Krajča v pokročilé hodině.
Hezký spolubydlící Richarda V. Krajča: Prostě jen ty, já a ukulele. Co ty na to, kotě?
Ema s novýma vlasama: Hm… Tak jo!

***

Přičemž tento Emin souhlas má tři důvody. Za prvé, Ema je na větvi, že si jí Hezký spolubydlící konečně všimnul. Za druhé, Ema říká „Hm… Tak jo!“ na všechno. A za třetí, jak jsme si již vysvětlili, Ema má porouchaný senzor na detekci průhledných záminek.
No nevadí. Hezký spolubydlící Richarda V. Krajča tímto získává přezdívku Domhnall Gleeson a jde se na věc.

***

Únor 2015, párty u Richarda V. Krajča v pokročilé hodině. Komnaty Domhnalla Gleesona.
Domhnall Gleeson: /má se k různým věcem, ale hra na hudební nástroj to teda není/
Ema: Si říkal, že mi zahraješ na ukulele a ty zatím tohleto!
Domhnall Gleeson: No jako když to musí bejt, tak ti předtím klidně i zahraju.
Domhnall Gleeson: /hrábne do strun, zní to děsně/
Ema: Eee… Tak nechtěl bys podat nějaký noty?
Domhnall Gleeson: /hrábne do strun, zní to děsně/
Ema: Vida, tady nějaký noty jsou. Tak já ti je budu držet.
Domhnall Gleeson: /hrábne do strun, zní to děsně/
Ema: Hele, zdá se mi to, nebo na to vůbec neumíš hrát?
Domhnall Gleeson: Umím, umím, jen je to… dneska nějak rozladěný.
Ema: Aha. Víš co, tak já jdu na tramvaj.
Domhnall Gleeson: Ne, počkej, nikam nechoď. Co kdybysme se na to ukulele vykašlali a dělali něco jinýho?
Ema: JDU NA TRAMVAJ!
Domhnall Gleeson: Ne! ne! Já myslel… povídat si! Na úrovni. Tady spolu.
Ema: Hm… No tak do toho.
Domhnall Gleeson: Eee… Tak já bych si samozřejmě povídal rád, ale mám strach, abych neopakoval něco, co už ti v minulosti říkal někdo jiný.
Ema: Já čekám.

***

Domhnall Gleeson: /skládá Emě kompliment, který si redakce s dovolením ponechá pro sebe/ Ale to ti určitě říká kdekdo.
Ema: /ruměnec/ Ani ne.
Domhnall Gleeson: Tak já ti to říkám teď.
Ema: /ruměnec/ Tak dík. Ale teď už fakt musím na tu tramvaj.
Domhnall Gleeson: Řečičky. Bydlíš přece pár kroků odsud, na náměstí Republiky, takže jakápak tramvaj.
Ema: To teda nebydlím.
Domhnall Gleeson: To není možný. Posledně jsem tě tam doprovázel.
Ema: Tak to si mě asi s někým pleteš.
Domhnall Gleeson: Ne! Tebe bych si nikdy nespletl!
Ema: Vždyť ani nevíš, jak se jmenuju.
Domhnall Gleeson: Tebe bych si nikdy nespletl, Lucko!

***

Únor 2015, párty u Richarda V. Krajča v pokročilé hodině, konkrétně chodba.
Ema: /zuřivě se omotává šálou/
Richard V. Krajčo: Emo, tak co, jak ti Domhnall Gleeson zahrál na ukulele?
Ema: Mně nijak, ale nějaké Lucce, té zahrál fakt moc hezky.
Domhnall Gleeson: No tak jsem se splet no!!!
Richard V. Krajčo: Ty vole, tohle je EMA.
Domhnall Gleeson: Ema, Ema, no jasně, že je to Ema. Vidíš, už vím, jak se jmenuješ, tak tu můžeš zůstat a dokončit se mnou to, co máme u mě v pokoji rozdělaný, Emo!
Richard V. Krajčo: Ta Ema s tím blogem, ty vole.
Domhnall Gleeson: /leze hrůzou po zdi/ Ježíši ne, já nechci na žádný blog. Slitování! Milost! Já se jenom splet!
Ema: Slez z tý zdi, prosím tě. K týhle ubohý historce mě nenapadá žádná nosná pointa, takže o tobě fakt psát nebudu.
Domhnall Gleeson: /dál leze hrůzou po zdi a vykřikuje sebemrskačská hesla/
Richard V. Krajčo: Hele, Emo, koukej si ho uklidnit.
Ema: Mně jede tramvaj!
Richard V. Krajčo: Ty bys ho tu chudáka nechala v takovýmhle stavu? To nemáš kouska svědomí?
Ema: Ale…
Richard V. Krajčo: Nemluvě o tom, že se mě na něj pořád ptáš. A děláš na něj pokaždý ty svý oči! Nebuď blbá a zůstaň tady.
Ema: Ale…
Richard V. Krajčo: Potřebuješ přece pointu do historky.
Ema: Ale…
Richard V. Krajčo: Ráno ti udělám palačinky.
Ema: Tak jo.

***

A poučení pro dnešní historku zní…

Milé dámy, až příště půjdete ke kadeřnici, ujistěte se, že vás tam neostříhají na Lucku.
Anebo se neujistěte. Pokud tedy nespěcháte na tramvaj.