Platón_But_Better

Co se žehlívá…

Říjen 2016, konverzace po socsíti na trase Praha – Bratislava.

Ema: /posílá fotku sebe v nových šatech/ Hádej, co mám nového!
Platón: Prácu v Bratislave?
Ema: —
Platón: Prepáč, srandu si robím. Vlasy máš nové, však?

***

/o půl hodiny později, poté, co Platón vyžehlil svůj přešlap/

Ema: Blbý je, že se ty šaty dost krčí… Bojím se, že se dokonce budou muset žehlit.
Platón: Teraz aby si si narýchlo dorobila ten vodičák na žehličku.
Ema: Mám lepší nápad. Přihodím ti šaty na hromádku, až si zas budeš žehlit košile.
Platón: —
Ema: Slibuju, že tě u toho tentokrát nebudu fotit a posílat to kamarádkám.
Platón: —
Ema: A pokusím se nedělat si z tebe nějakou dobu srandu na Twitteru! Čestný blogerský.
Platón: —
Ema: Už jsem ti říkala, že žehlíš fakt skvěle?
Platón: Ženská, čo zvláda lepšie metafory ako domáce práce. To sa teda mám.
Ema: Já tebe taky! Tak domluveno. 😘

Drazí přátelé, jistě víte, že pro pevný vztah je důležitá uvážlivá dělba činností. Takže Platón žehlí svoje průsery a moje šaty, zatímco já peru naše špinavé prádlo na blogu.

Co vám mám povídat.
Klape nám to.

img_4698_edit-bubble

***

Jestli vás naše špinavé prádlo baví, můžete mu poslat hlas do ankety Křišťálová lupa. Najdete ho v sekci One (wo)man show.

Match je zbraň

Září 2016. Po prázdninové pauze se kapela ve složení Ema a Klavírista schází v kavárně, aby se společně pokusili napsat text k nové písni.

Ema: Long time no see! Jak se vede?
Klavírista: Bylo i líp. Tobě?
Ema: Včera jsem si byla koupit roční mhd kupon.
Klavírista: Vzrušující.
Ema: Víš, kdy jsem si kupovala ten loňský?
Klavírista: Že by před rokem?
Ema: Přesně před rokem a jedním dnem, v den, kdy jsem začala chodit s Platónem. A víš, co to znamená?
Klavírista: Že dostaneš kytku?
Ema: Že dneska je to rok, co jsme spolu byli na rande my dva!
Klavírista: Fáákt?
Ema: No jo. Šli jsme na jídlo a já celou dobu myslela na to, jak ti taktně sdělit, že jsem už začala chodit s někým jiným.
Klavírista: Ale místo toho jsi podle souhlasila, že půjdeš na druhý rande.
Ema: Na kterým jsme založili kapelu!
Klavírista: O tom bysme měli napsat song.

***
/o deset minut později/

Klavírista: Hele, já s tím nemám moc zkušeností, ale co říkáš na rýmy „ošklivější než na profilovce“ a „udělala ze mě pěknýho blbce“?
Ema: Paráda.
Klavírista: Co tam máš ty?
Ema: Ti to řeknu pak. Teď mi něco řekni ty.
Klavírista: No?
Ema: Myslíš, že bysme spolu něco měli, kdyby tě nepředběhl Platón?
Klavírista: Pamatuješ na naše loučení po druhým rande? Jak ses hrozně divně tvářila?
Ema: Myslíš, jak jsem sbírala odvahu ti říct, že už někoho mám, ale že tu kapelu bych založila fakt ráda?
Klavírista: Jo.
Ema: Jak jsem nakonec zbaběle neřekla nic a poslala ti to ve zprávě?
Klavírista: Jo. A víš, co jsem si tehdy myslel já?
Ema: Co?
Klavírista: Bože ona se tak divně tváří sakra určitě se chce líbat padám odsud rychle pryč.
Ema: /záchvat smíchu/
Klavírista: A teď mi přečti tu tvoji sloku.

It’s a match a meč je zbraň
Kdo můžeš, spas se nebo braň
Kdo porazí tu příšeru
Přežije i kapelu

tinderstrip_vodotisk

Nic než národ

Září 2016. Na výletě v Budapešti.

Ema: Máš rád Maďary?
Platón: Nie.
Ema: Ale vždyť jsi tady rok studoval.
Platón: Človek kvôli kvalitnému vzdelaniu vydrží všemožné príkoria.
Ema: A co ti teda na Maďarech vadí?
Platón: Myslíš okrem toho, že sú to pošahaní nacionalisti?
Ema: Tak Finové jsou taky nacionalističtí, a přece je člověk může mít rád.
Platón: Lenže Fini tajne nesnívajú o prekreslení hraníc.
Ema: Kdyby ses průměrného Fina zeptal, jestli by chtěl zpátky Vyborg, asi by se taky nerozpakoval.
Platón: O to nejde. Maďari sa na rozdiel od takých Rakúšanov doteraz nezmierili s tým, že sú malý národ.  Tak trochu snívajú o Veľkomaďarsku.
Ema: To už je snad v dnešní postkolonialistické době pasé, ne?
Platón: Myslíš? Minule ma tuná vo vlaku kontroloval sprievodca s odznakom v tvare mapy Maďarska. Nebola úplne aktuálna.

Maďarský čas se prostě zastavil v 19. století.
To je na Budapešti krásné a děsivé zároveň.

kossuth3comic_vodotisk

Na pikachu

Přelom srpna a září 2016.

„Ano, pani, tou žádostí o storno jste lístky zablokovala… Ne, peníze vám nevrátíme… Ne, ta žádost o storno nejde vzít zpátky… No, to jste si měla přečíst v podmínkách, že to nejde a že to ani nesmíte zkoušet… Ne, to by náš ajťák opravdu nemohl… No… Můžete si podat e-žádost o stížnost. Na vyřízení máme tři měsíce.“

Takže poté, co mi České dráhy zablokovaly svůj předražený lístek za to, že jsem se ho na webu pokusila stornovat, což se prý nesmí, ačkoli tam na to mají tlačítko, jedu do Bratislavy za jízlivým filozofem protestně busem.

S hodinovým zpožděním, protože D1.

Tak aspoň že mají na benzince v Horní Dolní u hranic internety.

Aneb…

Platón: Som na izbe zabil 4 komáry. Ako ty? Už ste na hranicách?
Ema: Já čtyři pokémony na benzince. Nejsme.

ginnymoosey_bubble_ed_vodotisk

Po vyvraždění osazenstva benzínky jsem se přece jen odhodlala tu e-žádost o stížnost podat.

Kupodivu se ozvali hned, zablokované peníze mi vrátili, přihodili usmiřovací voucher a pár dní na to vyšel článek, že odteď ČD zavádějí e-shop s lidskou tváří.

Náhoda? Asi jo.

I po zjednodušení je totiž ten jejich systém dost na pikachu.

***

A takhle to dopadne, když k pokémonům pustíte frustrovanou překladatelku:

***
***
***

Všem, které jsem kdy naštvala tím, že jsem je tady na blogu nelichotivě vyobrazila, se na vědomost dává, že jsou nominovaní na Křišťálovou lupu.
Hlasování

Čím dál delší zpoždění

Typický hovor Praha-Bratislava na konci měsíce.

Ema: Aktuální zpoždění činí čtyři dny.
Platón_But_Better: Eee… Čo?
Ema: Jaká jsou aktuální jména?
Platón: Aká mena?
Ema: Dětí neasi.
Platón: Karel* a Šarlota*. Či na čo sa pýtáš?
Ema: Ok, s tím se dá žít. We’ll keep you informed.
Platón: ??
Ema: Jako že dám vědět.
Platón: Čo dáš vedieť?
Ema: Jak se to vyvíjí.
Platón: Ale čo?
Ema: Ty mě vůbec nechápeš.
Platón: Nie.
Ema: A ani ti to není blbý.
Platón: Možno som len prepracovaný.
Ema: A já mám PMS. Čím dál delší.

*Jména budoucích dětí byla změněna z důvodu ochrany budoucího soukromí.

Epilog

O den později.

Ema: Krizový štáb rozpuštěn, stav nouze odvolán.
Platón: Čo?
Ema: Tobě taky musí člověk všechno říkat po lopatě.
Platón: Ale čo?
Ema: Že nebudeš otcem mých dětí.
Platón: Eee… Ty sa so mnou rozchádzaš?