Skončí hra Mr. & Mrs., v níž novomanžel za mohutné podpory publika tvrdí, že je větší romantik než já.
Jdu se k-o-n-e-č-n-ě přezout z lodiček na novomanželské apartmá, a tam na zemi rozcupovaná růže.
Novomanžel: „Jo, to bylo naaranžované na posteli, som to shodil, abych se měl odpoledne kde pozerať na futbal.“
„Dneska odlítám na měsíc na Harvard, volové!“
Pod tím 200 lajků.
***
Ema: Napsala jsem rozezlený mail do nejmenovaného-krachujícího-eshopu-s-módou a teď mě to mrzí.
Platón: Moje chúďatko.
Ema: Samozřejmě mi na to nějaká pipina do deseti minut odepsala plynulou korporátštinou, že ta blbá jsem já.
Platón: 😦
Ema: Načež jsem poděkovala za shrnutí situace a informovala ji, že své tisíce budu odteď až navěky utrácet jinde.
Platón: …alebo je nemusíš utrácať vôbec, moja!
Ema: Jenomže teď se tím užírám. Proč musím být měkkota a trápit se do zblbnutí každou věcí, kterou vyvedu? Proč se prostě nemůžu nasrat spravedlivým hněvem a po minutě o tom nevědět?
Platón: Já ťa mám takú rád.
Ema: Dík no. Ale být taká je fakt vyčerpávající.
Platón: Vieš, že mi chýbaš? A že ma to tu vlastne až tak nebaví a možno by som bol radšej s tebou v Prahe?
Ema: A přitom jsi za Harvard chlubírnu dostal dvě stě tisíc lajků. Kolik bys jich dostal za „jsem doma s Emou a peču kuře“?
Platón: Záleží, s čím bysme ho piekli a aký by to malo filter.
Ema: A všichni se na to ptaj i mě. Jako by tvůj odjezd na Harvard byla momentálně nejzajímavější věc, která se o mně dá říct.
Platón: Kto sa pýta?
Ema: Všichni-moji-kamarádi!!
Platón: A čo im hovoríš?
Ema: Pravdu. Že se tam flákáš za evropské peníze.
Platón: Náhodou zrovna sedím v knižnici a píšem. Dnes by som tu chcel doraziť pár nevďačných úloh.
Ema: Ladíš ten článek o nemorálnosti tetování doufám? Abys pak jednou mohl vnoučatům říct: svou dlouho budovanou pozici liberála jsem si zničil článkem, který jsem napsal na Harvardu.
Platón: Nie. Ten článok som včera odoslal.
Únor 2018, Praha.
Platón: Ako u zubára?
Ema: V pohodě, opravil mi ten naštíplý zub a šla jsem.
Platón: Robil ti aj rentgen?
Ema: Jo. Ptal se mě, jestli nejsem těhotná. Tak jsem se zasmála, že spíš ne.
Platón: A posťažovala si si, že ani o ruku som ťa ešte nepožiadal, čo?
Asi tam má štěnici.
Březen 2018.
Ema: Co sis to v kuchyni prozpěvoval?
Platón: Nespieval som. Prežúval som.
Ema: Cože? Co jsi přežíval? …nebo prožíval?
Platón: Ema, prežúvať, přežúvavci, žuvačka!!
Ema: Aha, přežvykoval jsi. Prožíváš to až teď.
Srpen 2018. V Heľpe.
- A to je ta slavná Heľpa z té písničky?
~ Hej.
- Takže bude i sto švarných chlapců?
~ ???
- To ta Heľpa, to ta Heľpa/to je pekné mesto/a v tej Heľpe a v tej Heľpe/švarných chlapcov je 100, neasi.
~ Ema, švarných chlapcov JESTO. Po česky jest. Akože tu nejakí sú, ale nie je ich sto.
Zklamání v životě taky jesto.
Ema mele 