zase to rozmázneš na blogu

Co se žehlívá…

Říjen 2016, konverzace po socsíti na trase Praha – Bratislava.

Ema: /posílá fotku sebe v nových šatech/ Hádej, co mám nového!
Platón: Prácu v Bratislave?
Ema: —
Platón: Prepáč, srandu si robím. Vlasy máš nové, však?

***

/o půl hodiny později, poté, co Platón vyžehlil svůj přešlap/

Ema: Blbý je, že se ty šaty dost krčí… Bojím se, že se dokonce budou muset žehlit.
Platón: Teraz aby si si narýchlo dorobila ten vodičák na žehličku.
Ema: Mám lepší nápad. Přihodím ti šaty na hromádku, až si zas budeš žehlit košile.
Platón: —
Ema: Slibuju, že tě u toho tentokrát nebudu fotit a posílat to kamarádkám.
Platón: —
Ema: A pokusím se nedělat si z tebe nějakou dobu srandu na Twitteru! Čestný blogerský.
Platón: —
Ema: Už jsem ti říkala, že žehlíš fakt skvěle?
Platón: Ženská, čo zvláda lepšie metafory ako domáce práce. To sa teda mám.
Ema: Já tebe taky! Tak domluveno. 😘

Drazí přátelé, jistě víte, že pro pevný vztah je důležitá uvážlivá dělba činností. Takže Platón žehlí svoje průsery a moje šaty, zatímco já peru naše špinavé prádlo na blogu.

Co vám mám povídat.
Klape nám to.

img_4698_edit-bubble

***

Jestli vás naše špinavé prádlo baví, můžete mu poslat hlas do ankety Křišťálová lupa. Najdete ho v sekci One (wo)man show.

Uprchlický gang
Červenec 2015, pozdě večer, auto a v něm Adele, Harry Potter, Matematik & Ema vracející se z vody, co se trochu protáhla.

 

Matematikovi zvoní telefon.

 

Matematik: Haló? – No ahoj. – No… sedí vedle mě a vypadá poměrně živě, takže… – Jo tak, no ona totiž utopila telefon. – Aha. Ne, je v naprostém pořádku. – Fajn, tak jí to vyřiď. – (smích) Jasně. Čau.
Ema: Kdo to byl?
Matematik: Tvoje spolubydlící Ofélie. Volala, že jsi před odjezdem nedotáhla kohoutek a vytopilas sousedy.
Ema: Cože?!?!
Matematik: Dělám si legraci. Volala jí tvoje maminka, že prý se ti už třetí den nemůže dovolat, pročež se obává o tvůj život.
Ema: Cože?!?!
Matematik: Ofélie nelenila a našla moje číslo na netu, aby mohla telefonicky ověřit situaci. Dá teď vědět tvé mamince, že ti nefunguje telefon, ale jinak jsi v pořádku.
Ema: To je od Ofélie hezké. Ach jo, chudák máma, takhle zbytečně se nervovat.
Adele: No já jsem ráda, že nejsem jediná.
Ema: Jediná, kdo se o mě nervuje?
Adele: Jediná s matkou, která obvolává kamarády, když se jí neozvu.
Ema: Matematiku, ty si to hlavně nevykládej špatně. Ona to máma nemyslela tak, že jsi špatný kormidelník, takže bys mě mohl omylem zabít, jen se prostě asi…
Matematik: To si tvoje maminka nemyslí. Ofélie říkala, že tvoje maminka říkala…
Ema: Co?
Matematik: No… Říkala, že… …prý tě určitě unesli afričtí uprchlíci a pak tě rituálně zabili.
Ema: Tak na tohle už ti fakt neskočím.
Matematik: …a že tvůj táta měl na telefonu nepřijatý hovor z neznámého čísla. To prý byl nejspíš vyšetřovatel, který po nich bude chtít identifikaci těla. Vyšetřovatelé prý totiž vždycky volají ze skrytého čísla.
Ema: To sis vymyslel!! Řekni mi, že sis to vymyslel!
Matematik: /mlčí/

 

Stupidní vylhané řetězové e-maily, stupidní falešné poplašné zprávy, stupidní hysterická média. Dělají z komára velblouda a v řetězové reakci se pak i z utopeného mobilu stane masakr uprchlickým gangem. Takhle nějak vznikají městské mýty. A chudák mámy se úplně zbytečně nervují.

 

Drazí přátelé a mámy, únosgangy na způsob filmů s Liamem Neesonem jsou jen ve filmech s Liamem Neesonem. Vážně. Démonizovat je zdraví škodlivé. Díky za pozornost.

liam

***

 

Ofélie: Zlobíš se, že jsem volala Matematikovi?
Ema: Ne.
Ofélie: Já mu žádné romantické esemesky posílat nebudu, neboj.
Ema: No jo.
Ofélie: Nedáš mě na blog, že ne?
Ema: Měla bych?
Ofélie: Tvoje maminka se taky bojí.
Ema: Čeho zas?
Ofélie: No, jak jsem jí volala, že žiješ, jen ti klekl mobil, tak… Říkala, že prý to určitě zase rozmázneš na blogu.
Ema: Hm. V rámci mýho nesmiřitelnýho boje proti bludům asi budu muset, no.
Ofélie: To taky říkala.
funny-protest-signs-7