Září 2016. Na výletě v Budapešti.

Ema: Máš rád Maďary?
Platón: Nie.
Ema: Ale vždyť jsi tady rok studoval.
Platón: Človek kvôli kvalitnému vzdelaniu vydrží všemožné príkoria.
Ema: A co ti teda na Maďarech vadí?
Platón: Myslíš okrem toho, že sú to pošahaní nacionalisti?
Ema: Tak Finové jsou taky nacionalističtí, a přece je člověk může mít rád.
Platón: Lenže Fini tajne nesnívajú o prekreslení hraníc.
Ema: Kdyby ses průměrného Fina zeptal, jestli by chtěl zpátky Vyborg, asi by se taky nerozpakoval.
Platón: O to nejde. Maďari sa na rozdiel od takých Rakúšanov doteraz nezmierili s tým, že sú malý národ.  Tak trochu snívajú o Veľkomaďarsku.
Ema: To už je snad v dnešní postkolonialistické době pasé, ne?
Platón: Myslíš? Minule ma tuná vo vlaku kontroloval sprievodca s odznakom v tvare mapy Maďarska. Nebola úplne aktuálna.

Maďarský čas se prostě zastavil v 19. století.
To je na Budapešti krásné a děsivé zároveň.