Harry Potter

Vlkodlaci na Orlici

Sobota odpoledne, červenec 2014. Ema, Adele, Harry Potter, Skvělá spolubydlící, James Dean, Ironwoman a spousta dalších lidí ponechaných světu jen tak napospas bez přezdívky spolu jedou Orlici.

Ema a Adele se právě vyšplhaly na loučku, a kdo už někdy byl na vodě, tuší proč.

Adele: Kopřivy, kopřivy, kopřivy, kopřivy, kopřivy…
Ema: Nekoukáš se?!
Adele: Neruš mi mé kopřivy.
První vlkodlak: Haf haf!
Ema: No dobře, ale nekoukej se!
Adele: Vida, tady u tebe je jich míň.
Ema: Adele, nelez mi sem a nekoukej se!
Adele: No dobře, tak já jdu tady za tu kopřivu vedle kopřivy pod kopřivou a přes samé kopřivy na tebe neuvidím, ok?
Ema: Ok.
Druhý vlkodlak: HAF haf HAF!
Adele: A hele, slimák.
Ema: Ježíši, tady taky. Ať se na mě nekouká.
Adele: Žere slimák kopřivy?
Ema: Vidí slimák na dálku?
Sbor vlkodlaků: HAF HAF HAF HAF HAF HAF!
Ema: Co to sakra bylo?!
Adele: Hele nevím, já vidím akorát tebe.
Ema: PRYYYČ!!! /kam vskutku prchá/
Adele: Nenechávej mě tu samotnou! Jsou tu kopřivy!!! /prchá v těsném závěsu/

 

Střih.
U lodí čeká Harry Potter, Skvělá spolubydlící atd., však už to znáte.
Ti všichni nevěřícně valí oči na zběsilý úprk Emy a Adele, jenž se nezastaví ani před vodní hladinou a končí až kdesi uprostřed řeky.
Doprovázen je krvelačným, zlověstným a stále sílícím štěkotem smrtonosných bestií.

Ema: Utečte, proboha, utečte všichni, jdou po nás!
Adele: /skáče Emě do náruče/
Obě: /pod náporem skřípavého smíchu typického pro jedince v šoku se napůl hroutí do vody/

paddle

A pak… ze svahu seskočí dvě štěňata jezevčíka.

Páníček: Hodní pejsánkové, ťu ťu ťu ňu ňu ňu, no áno, to my nemáme rádi, když nám ošklivé vodačky značkují louku, že ne? No tak, Puňťo a Ťuňťo, kdo si dá piškotek?

 

Drazí přátelé, tak tohle bylo vážně o fous.

A teď už prosim vás běžte dělat něco užitečného.

Například studovat kvalitu zraku slimáků.

Anebo sklízet kopřivy.

'...and cut the croc stories, I know you're just trying to make this dull trip exciting.'

Ema & The Idiots

Červen 2014, sobota, křtiny potomka Elizabeth Bennetové.

Ema konverzuje s Harrym Potterem, manželem Adele, který vykouzlil emu v záhlaví tohoto blogu.

Harry Potter: Anyway, jak jsi na tom s kapelou?
Ema: Pořád stejně. Stále odpovídám na všechny přijatelné inzeráty z Prahy a okolí, jenže…
HP: Z toho tónu hádám, že rather bezvýsledně.
Ema: Hm… Polovina odpovědí zní asi takhle:

„Milá Emo,

děkujeme ti, že jsi nám zaslala svůj dlouhý e-mail. Přečetli jsme skoro půlku a ocenili jsme tvou soustavnou snahu o humor. Děkujeme taky za zaslané nahrávky tvého zpěvu. Máš příjemný, byť jinak zcela tuctový hlas a píšeš velice originální, i když ne úplně pochopitelné texty. Zkrátka a dobře, kdybys nebyla tak stará, byla bys jistě žhavý kandidát na pozici zpěvačky. Nám je všem osmnáct nebo devatenáct, akorát bubeníkovi je dvacet a půl a to už je vážně na hraně.

Děkujeme za zájem a přejeme hodně štěstí s hledáním té pravé oldies kapely.

S přátelským rockovým pozdravem

Mladí, perspektivní muzikanti“

Ema: A ta druhá polovina… Tak ta se neozvala vůbec.
HP: Oh well… A co kdyby ses teda dala na sólo kariéru? Stačil by ti přece mikrofon a počítač…
Ema: Nuda. To radši založím vlastní kapelu. Nutně potřebuju živou kytaru a basu dunící tak, že když spustí, tak srdce všech civilistů v doslechové zóně začnou bušit v jejím rytmu.
HP: Seš si sure? S největší pravděpodobností budou za těma nástrojema čumákovat blbci, se kterýma se nedomluvíš.
Ema: To přesně chci! Chci bandu kluků, co mi budou kecat do písniček, zkušebnu systematicky zabordelovat plechovkama od piva, dohadovat se, kdo z nich hraje líp, a v mezičase tvořit skvělou hudbu.
HP: Right. A bude to úplně stejný propadák jako tvoje předešlá kapela.
Ema: Nebude. Tuhle kapelu totiž proslaví moje geniální marketingová strategie. Počínaje názvem, který mám už teď do detailu promyšlený. Budeme se jmenovat Ema…
HP: …a Blbci?

Drazí přátelé, jak jistě víte, ty nejlepší nápady bývají kradené.
Proto tímto vám i světu oznamuji založení kapely Ema & The Idiots. A sháním do ní opravdické muzikanty.
Můj mail znáte.