Sobota odpoledne, červenec 2014. Ema, Adele, Harry Potter, Skvělá spolubydlící, James Dean, Ironwoman a spousta dalších lidí ponechaných světu jen tak napospas bez přezdívky spolu jedou Orlici.

Ema a Adele se právě vyšplhaly na loučku, a kdo už někdy byl na vodě, tuší proč.

Adele: Kopřivy, kopřivy, kopřivy, kopřivy, kopřivy…
Ema: Nekoukáš se?!
Adele: Neruš mi mé kopřivy.
První vlkodlak: Haf haf!
Ema: No dobře, ale nekoukej se!
Adele: Vida, tady u tebe je jich míň.
Ema: Adele, nelez mi sem a nekoukej se!
Adele: No dobře, tak já jdu tady za tu kopřivu vedle kopřivy pod kopřivou a přes samé kopřivy na tebe neuvidím, ok?
Ema: Ok.
Druhý vlkodlak: HAF haf HAF!
Adele: A hele, slimák.
Ema: Ježíši, tady taky. Ať se na mě nekouká.
Adele: Žere slimák kopřivy?
Ema: Vidí slimák na dálku?
Sbor vlkodlaků: HAF HAF HAF HAF HAF HAF!
Ema: Co to sakra bylo?!
Adele: Hele nevím, já vidím akorát tebe.
Ema: PRYYYČ!!! /kam vskutku prchá/
Adele: Nenechávej mě tu samotnou! Jsou tu kopřivy!!! /prchá v těsném závěsu/

 

Střih.
U lodí čeká Harry Potter, Skvělá spolubydlící atd., však už to znáte.
Ti všichni nevěřícně valí oči na zběsilý úprk Emy a Adele, jenž se nezastaví ani před vodní hladinou a končí až kdesi uprostřed řeky.
Doprovázen je krvelačným, zlověstným a stále sílícím štěkotem smrtonosných bestií.

Ema: Utečte, proboha, utečte všichni, jdou po nás!
Adele: /skáče Emě do náruče/
Obě: /pod náporem skřípavého smíchu typického pro jedince v šoku se napůl hroutí do vody/

A pak… ze svahu seskočí dvě štěňata jezevčíka.

Páníček: Hodní pejsánkové, ťu ťu ťu ňu ňu ňu, no áno, to my nemáme rádi, když nám ošklivé vodačky značkují louku, že ne? No tak, Puňťo a Ťuňťo, kdo si dá piškotek?

 

Drazí přátelé, tak tohle bylo vážně o fous.

A teď už prosim vás běžte dělat něco užitečného.

Například studovat kvalitu zraku slimáků.

Anebo sklízet kopřivy.