„Vnučka jede na dovolenou do Sovětského svazu.“
-Babi!!!
„Ale prý se tomu teď říká Pobaltí.“
Červenec 2016, Ema a Platón_But_Better vyrážejí na baltský roadtrip. Berou to přes Tatry a Duklu, poněvadž Platón chce Emě ukázat osudová místa Slovenska.
Den prvý
Deset stupňů, leje.
Topíme v autě a nejčastěji používaným slovem je „čaj“.
Platón_But_Better ukazuje směrem k hustým oblakům mlhy a tvrdí, že jsou to Tatry.
Občas si připadám úplně vygumovaná.
Den druhý
Teplota se rapidně zvyšuje na 15 stupňů. Stejně tak se zvyšuje i intenzita deště.
Platón ukazuje z rozhledny do mlhy a tvrdí, že to je Dukla.
Ema zpívá Only Happy When It Rains a zapíná vyhřívání sedadla.
Den třetí
Typické východopolské panorama:
Rovina, břízy, tirák.
Dálnice došla, ale každá druhá vesnice tu má katedrálu.
Povšimněte si čápa napravo.
Den čtvrtý
Vjíždíme do zubří rezervace. Všude kolem sochy zubrů.
Ema: Ježíši, támhle se nějaký idiot fotí, jako že si dává se zubrem berany berany duc.
Platón: Jeee, taky chcem!
Den pátý
Sovětskou minulost nepřipomíná v litevském Kaunasu prakticky nic: město je barevné, plné opravených historických budov a květin v barvách litevské vlajky, služby šlapou, angličtina funguje. Na hlavním bulváru je asi padesát kaváren západního střihu a všude spousta bicyklů. Zdá se, že jediný, kdo tu zaspal dobu, jsou západňárské aplikace.
Den šestý
Touláme se po duně Kurské kosy na jihu litevské části. Vtom Platón dostává zprávu:
„Vítajte v Rusku! Cena za odchazajúci hovor je 1,7 EUR/min.“
Zděsíme se. Tak drahý?! A nezastřelí nás?
Po kontrole GPS zjišťujeme, že jsme stále v Litvě, akorát operátor je trochu moc aktivní v zasílání infozpráv. Každopádně, Putinova baltická flotila nespatřena.
Den sedmý
Poté, co v Polsku došly dálnice, došel v Lotyšsku asfalt.
Cesta je prach.
A štěrk.
A udusaná hlína.
Houby protestsong, populárně naučná píseň o Lotyšsku to je.
Pořád ještě den sedmý. Back in the USSR
Přesouváme se na bývalé sovětské vojenské základny. O té jaderné v Plokštinė neměli Litevci tucha až do pádu SSSR. Uprostřed překrásné jezerní krajiny jim Chruščov na tajňačku postavil ohromná raketová sila, která v době studené války mířila na západní Evropu.
Pohotovost s prstem na spoušti tu měli jenom jedenkrát: v srpnu 1968, kdy se Sověti báli ostřejší reakce Západu na invazi Československa.
V areálu je dnes muzeum studené války. Působivé, ale nic veselého.
Tedy kromě téhle fotky.
O pár hodin později bloumáme městem duchů u lotyšské Skrundy. Kdysi tu žilo 5000 sovětských vojáků a byly tu ohromné radary. Někdejší sídliště už dnes pohltila vegetace, radary vyhodili Lotyši s pocitem zadostiučinění do vzduchu.
Prolézáme obytnými králikárnami, oproti nimž jsou paneláky Jižáku luxusní letoviska. Narážíme na polorozpadlou tělocvičnu s obrázky socreál kulturistů, kancly se skříněmi na kalašnikovy a plakáty sniperů v maskáčích. Pak zabloudíme do vězení: načerno natřené špeluňky bez oken a na dvorku s ostnatými dráty je díra v zemi místo záchodu. Mineme taky jídelnu. Ta naopak vypadá úplně jako kantýna u nás na základce.
Popravdě se nám uleví, když vjedeme zpátky do civilizace.
Ano, a tím myslím štěrkovou silnici.
Den osmý
Z prašné cesty na šestiproudovku. Prý 10 minut v Americe. No… Je tu sedmdesátka a smějí sem cyklisti a koně.
Po návštěvě muzea nacistické a sovětské okupace zapíjíme traumata místním šumivým vínem v papírovém pytlíku (regulace) na hlavním náměstí pod domem Černohlavců. Secesní Riga je oproti vylidněnému venkovu (deportace) trochu přeplněná, žije tu polovina veškerého obyvatelstva Lotyšska, z toho ovšem 38 % Rusů (importace).
Den devátý
Na břehu estonského Baltu.
Ema: Jé, labuť! Tady je to už úplne jak na jezeře ve Finsku.
Platón: Je to tu totál cársky ruské, čakám, kedy sa zpoza rohu vynorí Anna Karenina.
Něco mezi Finama a Rusama. Estonsko.
Den desátý
Zatímco česká mutace Lonely Planet šoupla Něvského pravoslavný chrám na přebal, estonské mapy tento symbol rusifikace, narušující panorama středověkého města, nezařadily ani mezi 20 nejvýznačnějších památek Tallinnu.
Ema: Tallinn je úplně nejvíc nejkrásnější. Totálně nádherný. Moje asi nejoblíbenější město hned po Krumlově.
Platón: To sa nečudujem. Ono to tu aj vyzerá ako Krumlov. Akurát s prístavom.
Ema: Taky se ti tu tak strašně líbí?
Platón: Vidíš tu niekde Tatry?
Ema: Počítá se ten kopeček s věží?
Platón: Nie.
Den jedenáctý
9:30, trajekt vjel do finských vod.
Rozhlas: Vážení cestující, omlouváme se, ale od tohoto okamžiku není na palubě možné podávat alkoholické nápoje.
Platón: To kde sme?! V Teheráne?
Ema: Ne. V Hell…sinkách.
Den dvanáctý. Back to…
Estonsko. Místo, kde si z pláže můžete zajít na borůvky.
A jinak národní park si směli v Lähemaa zřídit až v roce 1971. Sověti se báli, že to bude podporovat estonský nacionalismus. Estonci ale našli v jakémsi Leninově pamfletu pasáž o potřebnosti přírodních rezervací a proti tomu už Moskva nemohla nic moc namítat.
Jmenuje se to tu Vosu, ale příhodnější by bylo říkat tomu Komárov.
Den třináctý
Paní z infocentra: Tenhle řetízek symbolizuje řeku Gauju. Na padesáti místech národního parku si můžete vyzvednout přívěsky a vytvořit si tak svůj vlastní příběh z míst, která jste navštívili.
Platón: Ako PR výborné, ale my to isto nevyužijeme, lebo sme tu len na…
Ema: To chci, to chci, to chci!!!
…ano, a celý následující den jsme strávili hledáním míst, kde by se dal aspoň jeden přívěs ukořistit.
Ukořistili.
Den čtrnáctý
Jsou jenom dvě věci, které fakt nejím: vnitřnosti a cokoli s koprem. Bohužel druhé zmíněné definuje pobaltskou kuchyni.
Pobaltský kopr versus Ema, den čtrnáctý: kapitulace.
Den patnáctý
Nechápu, proč všichni tvrdí, že je Varšava hnusná. Nám se dost líbí. Možná i proto, že nás kamarádka A. bere na kola a ukazuje nám svá oblíbená místa.
Jako třeba tenhle park s rybníčkem.
Akorát panelák, v němž ona bydlí a my přespáváme, je stejná králikárna jako baráky v sovětském městě duchů, které jsme s klaustrofobickými pocity prolézali pár dní předtím.
„Je to tu takové stísněné. Stavěli to Sověti,“ vysvětluje A.
Po všech těch okupacích, deportacích a jaderných raketách se to jeví jako celkem podružnost.
Ema mele 
Poučná, nicméně jako vždy vtipně napsaná reportáž 🙂 Nakonec se i to počasí celkem umoudřilo a navzdory všemu jste to přežili 🙂
A ještě k té babiččině hlášce – letos jsem byla pár dní v ukrajinském Lvově a když jsem se o tom někde zmínila, tak ho většina buď řadila do Ruska nebo mě nabádali, abych na sebe dávala velký pozor, když je tam ta válka!
To se mi líbíLíbí se 1 osoba