Rok 1999.
Do krámku Eminy maminky právě vbíhá říčná…

…vedoucí školní jídelny: /práskne školním časopisem o pult/ Co má jako znamenat tohleto?
Maminka: /čte nahlas titulek/ Odhalení: Školní jídelna vaří blafy. Investigativní reportáž. Napsala Ema ze 7.A.
Vedoucí školní jídelny: Co si jako ta vaše holka myslí, že píše?!
Maminka: …pravdu?
Vedoucí školní jídelny: No dovolte! My ve školní jídelně vaříme chutně, zdravě a úsporně.
Maminka: Aha.
Vedoucí školní jídelny: Plíčka na smetaně! Bramborovou kaši se stopovým použitím brambor! Vodový špenát! Podešev s UHO! Rozblemcanou dušenou mrkev! A vaše mladá se nad tím bude ofrňovat?!
Maminka: S tou mrkví si to neberte osobně. Tu nejí ani nerozblemcanou.
Vedoucí školní jídelny: Nechte si ty legrácky a koukejte holce domluvit!
Maminka: Tak to se obávám, že úplně nepůjde. Dělá si, co chce, zhruba od okamžiku, kdy začala chápat, že se po ní občas něco chce. A co se naučila psát, situace se rapidně zhoršila. Rozumíte? Cokoli, co řeknete, může být publikováno proti vám.
Vedoucí školní jídelny: V příštím čísle ať je tryskem publikována písemná omluva, nebo to poženeme výš!
Maminka: A nestačil by vám sarkastický fejeton po letech?

***

Díky bratrovi za připomenutí téhle prehistorky, mamince za její sugestivní převyprávění a výsledek naší spolupráce bych ráda věnovala Otakarovi a Sebastiánovi z Brna.