Zaz: Ty seš na tom svým blogu čím dál drsnější, uvědomuješ si to?
Ema: Jo. Venčím tam svoje démony.
Zaz: /zamyslí se/ Tak na druhou stranu lepší, než kdybys střílela do lidí. To zas jako jo.

Richard V. Krajčo: Seznamte se s Emou, lidi. Má blog a soustavně mě na něm dehonestuje.
Ema: Ale…
Richard V. Krajčo: …takže bacha na ni, lidi. Jedno křivé slovo a jste tam taky.
Ema: Ale…
Richard V. Krajčo: Ne, to je dobrý, Emo, já už se s tím srovnal. Konec konců, kdo z vás může říct, že se stal předlohou literární postavy? Ta postava je sice dle mého největší debil, jakého kdy svět viděl, ale i tak ti za tento svůj obraz děkuji.

Peter Parker: A jak dlouho to máš?
Ema: Tři čtvrtě roku.
Peter Parker: A to je pořád o čem psát?
Ema: No… Proto jsem ho přece založila.
Peter Parker: Aha. A už tě někdo politoval?

Skvělá spolubydlící: Já s tebou na tu vodu nejedu. Zas budu na blogu a ty seš čím dál šílenější!
Ema: Klid, já vážně mám určité hranice. Akorát se prostě furt posouvaj no.

Expřítel_kytarista k nominaci na Blogerku roku:
Emo, kdybych tehdy věděl, že založíš blog historek a takhle se proflákne, choval bych se k tobě slušněj, fakt!

Mika Häkkinen: Já si některé detaily té historky pamatuju jinak. To jsem tak moc pil?
Ema: Ne. Jen ses stal literární předlohou.
Mika Häkkinen: To je nefér, do háje!

 

Drazí přátelé, vedle krocení démonů, evoluce na poli sociálních vztahů a vyznání plných opravdových citů má provozování blogu, kde na sebe všechno nemilosrdně a naplno vyžvaníte, tu výhodu, že jste jednou provždy nekompromitovatelní.