Listopad 2016. Noční vlak Praha – Curych.
Charlotte Gainsbourg jede in die Schweiz navštívit svého bráchu a vzala s sebou bezprizorní Emu, aby jí dělala společnost.

Charlotte: Už je to skoro rok, co jsem bráchu viděla naposledy.
Ema: Těšíš se?
Charlotte: Táta mi řekl, abych dohlídla, jak jí.
Ema: Tvůj čtyřicetiletý brácha?
Charlotte: Prý jí blbě.
Ema: … … … A řekneš mu taky, že ses na něj těšila?
Charlotte: Takové věci my si neříkáme.

***

Střih. Ráno in der Schweiz.

Dr. Leander: A sporák se ovládá takhle. Dejte si snídani, já běžím do práce.
Charlotte: Taky se nasnídej!
Dr. Leander: Snídám v práci.
Charlotte: No jen jestli.
Dr. Leander: V lednici je když tak jogurt.
Charlotte: /otevírá lednici/ Vidím tady otevřenou kolu!
Dr. Leander: Jo, ze včerejška, klidně si dej.
Charlotte: Víš, jak je kola nezdravá?! Emo, řekni něco!
Ema: Tvůj brácha je doktor, tak to asi ví i bez našeho inputu.
Charlotte: Ale proč to pije? Proč si radši nedá vodu s citronem?
Dr. Leander: Prostě jsem měl chuť na kolu no.
Charlotte: Aha, a tady vidím naše domácí povidla. Samozřejmě nedotčená.
Dr. Leander: Já už fakt musím. Večer mám pracovní večeři, tak se na mě nevažte.
Charlotte: Ta povidla sníš!
Dr. Leander: /odchází/
Ema: Charlotto, vím, žes dostala zodpovědný úkol, ale možná bys to nemusela řešit vyšetřovacíma metodama Guantánama.
Charlotte: Brácha chce, abych mu uvařila večeři.
Ema: Cože?
Charlotte: Proč by nám jinak ukazoval, jak se ovládá sporák?
Ema: Dyť říkal, že má pracovní VEČEŘI.
Charlotte: Uvaříme mu něco pořádného!
Ema: Nemyslíš, že kdyby po tobě chtěl večeři, tak by to napřímo řekl?
Charlotte: My si nikdy neříkáme nic napřímo.

***

Střih. O den později na výletě v Colmaru s Leandrovou americkou kamarádkou.

Američanka: Tvůj bratr dělá velkou věc pro vědu a výzkum. Jsi na něj hrdá?
Charlotte: A je on hrdý na mě?
Američanka: Eee… Co?
Charlotte: Včera nesnědl večeři, co jsem mu uvařila.
Dr. Leander: Neměl jsem hlad!!!
Ema: Ale to přece neznamená, že na tebe není hrdý.
Charlotte: My si takové věci neříkáme.
Američanka: To ani nemusíte. Ono je totiž pět jazyků lásky. Četla jsem o tom na BuzzFeedu.
Ema: A jsou to jazyky úřední? Jako je pět úředních jazyků OSN?
Dr. Leander: Není jich šest?
Američanka: Huš. Jsou to 1) slova ujištění, 2) služby, 3) věnovaný čas, 4) fyzický dotek a 5) dary. Takže když jsi bratrovi uvařila večeři, prokázala jsi mu službu a uplatnila druhý jazyk lásky. Tím, že spolu dnes jedete na výlet, si taky vyjadřujete lásku, třetím jazykem.
Charlotte: Řekla bys, že můj brácha dobře jí?
Američanka: Prosím?
Charlotte: Co si myslíš o tom, že po večerech popíjí kolu?
Američanka: Asi nerozumím.
Ema: Víš, ona Charlotte preferuje šestý jazyk lásky.
Charlotte: …a říkám ti, že ta povidla sníš!
Ema: Láskyplné komandování.

Ostatně zajímalo by mě, jestli ty jazyky lásky analyzoval jazykovědec.

***

A kdybyste měli pocit, že cestovat do Švýcarska v listopadu je blbý nápad, tak není!