Pětiletá neteř mi kouká přes rameno.

Neteř: Teto, co je tohle za klávesu?
Já: Mezerník.
Neteř: A proč to mačkáš?
Já: Abych udělala mezeru.
Neteř: Aha. To my s tím doma s taťkou zabíjíme příšery.

… až jsem zatlačila slzu, poněvadž s námi táta na MS-DOSU pro změnu hrával brutálně krvavý šachy, kde se figurky masakrovaly po montypythonovsku, a to jsou nejhezčí vzpomínky.