Zase budu na blogu

In poste memoriam

Listopad 2015. Chat na trase Praha, kde se nachází Ema, a Dálný Sever, kde bydlí Nils-Aslak Ve(n)hanen.

Nils-Aslak Ve(n)hanen: Prej kolik řečí znáš, tolikrát jsi člověkem. Pěkná blbost! Ve skutečnosti kolik řečí znáš, tolikrát blíž jsi smrti.
Ema: Ahoj Nilsi. Co tak depresivně?
Nils: Moje chování je zcela logický: když se mi zdá na mým zdraví něco podezřelý, tak prostě hledám symptomy.
Ema: A kdo hledá, ten najde.
Nils: Beg your pardon? Je ryzí zázrak, že jsem za svůj život přežil tech několik druhů rakovin, jedno aids a pár vážných chorob, který ještě ani nebyly klasifikovaný!
Ema: Evidentně máš tuhý kořínek.
Nils: Jenomže teď jde skutečně do tuhýho. Trpím Hodgkinovým lymfomem.
Ema: Čím že?
Nils: I má norská přítelkyně se mě takto ptala. Tak jsem jí popsal svý symptomy. A ona na to: „Doufám, že sis to negoogloval.“
Ema: A?
Nils: Nechal jsem to dotčeně bez odpovědi. Samozřejmě, že jsem to googloval. V několika jazycích, abych to měl ověřený z více zdrojů!
Ema: Lol.
Nils: Ano, smála se. A její smích byl v mém zdravotním stavu i s ohledem na můj zbývající čas poměrně frustrující.
Ema: Třeba to byla šoková reakce.
Nils: No, je pravda, že když jsem se nějak dožil rána, přítelkyně mi udělala snídani a čaj.
Ema: A člověku se hned umírá líp.
Nils: Přesně.
Ema: Mohu pro tebe v tvém stavu něco udělat já?
Nils: Napíšeš mi epitaf?
Ema: Tak jo.

'I never said you were a hypochonriac, I said your illness was a myth.'

***

Následujícího dne.

Nils: Podělím se s tebou o jednu rezervaci, kterou jsem teď přijímal v hotelu. Navzdory svému zdravotnímu stavu totiž pracuji.
Ema: Hrdino všedního dne! Nuže, vyprávěj o objednávce, kterou jsi nad hrobem přijal.
Nils: Host, co má přijet o Vánocích, napsal do rezervace: Can we get sun side rooms?
Ema: 🙂 🙂 Ještě aby tu vaši polární noc reklamovali!
Nils: Asi jim sluníčko vytisknem na papír a vylepíme na zeď. Jinej host si onehdy přál v pokoji žirafu, tak jsme mu ji taky vytiskli.
Ema: To je jak požadavky popových hvězd: „Chci na pokoji 33 bílých růží, šampaňské a žirafu.“
Nils: Jo, to jsme tady taky měli. Prej postel pokrytou růžovými lístky. A balíček kondomů na nočním stolku!
Ema: A kdo nejvíc zlobil, ten to musel jít chystat, co?
Nils: Tak nějak.
Ema: A ten balíček jste taky dali pod plátky růží?
Nils: Jo. Nepatrně tknutý růžovými trny.
Ema: 🙂 🙂 A jak se jinak máš, kromě toho, že tiskneš žirafy a otrháváš kytky?
Nils: Teď jsem dělal 14 dní v kuse a za dvě hodiny mám odevzdávat jednu seminárku, který jsem moc nedal. Tak jsem se trochu přiopil, abych to vůbec zvládl odeslat.
Ema: Připojíš k té práci diagnózu o svém smrtelném syndromu? Třeba je to obměkčí.
Nils: Vidíš, to bych moh! To mě nenapadlo!
Ema: Zapomněl jsi na to jako na smrt, co?
Nils: Takovýho cynismu bych se od tebe nenadál, Emo.

***

Následujícího následujícího dne.

Ema: Už mám pro tebe ten epitaf.
Nils: No ne, dožil jsem se toho! Tak jak?
Ema: „Jsem vám říkal, že to není rýmečka.“
Nils: Palec nahoru.
Ema: Dík. A seš na blogu!
Nils: Mý uzliny! To by bylo proti lékařskýmu tajemství. Nebo zpovědnímu. Nebo postovnímu. No prostě by to od tebe nebylo hezký.
Ema: Postovní tajemství je cool fráze. Další důvod, proč to zveřejnit. Promiň!
Nils: Je to jasný, kvůli Emě musím setrvat v emygraci. Tak jen doufejme, že to nebude příspěvek in memoriam.

In memoriam nebo ne, aspoň se tu zas jednou objeví něco jiného než story o mým randění.

Palec nahoru!

Chci říct: Nezapomeneme!

ebola

A dnešní historku věnuju dr. Lanc3tovi, který zachraňuje životy. Nilsi, když tak ti na něj dám kontakt.

Reklamy

New Kids on the Blog

Září 2015, úterý 13:30. Ema na obědě s Klavíristou.

Klavírista: Takže se propojíme na socsíti a domluvíme se na tom hraní?
Ema: Na socsíti… Propojíme… Takhle. Já ti v tuhle chvíli asi musím něco zásadního říct.
Klavírista: Oukej…?
Ema: Když já mám blog!
Klavírista: Ty jo, to mě hrozně mrzí! Ale to nic, dneska trpí různými bloky kdekdo.
Ema: Špatně mě chápeš. Já mám bloG. Blok budeš mít ty, až si ho přečteš.
Klavírista: BloG?!
Ema: Jo. Blog historek, co se mi dějou. Ututlat se už úplně nedá, takže ti to prostě říkám napřímo. Ale neboj, ctím soukromí druhých a používám přezdívky.
Klavírista: Jaký přezdívky?
Ema: Podle slavných osobností a postav. Herci, zpěvačky, hrdinové a tak.
Klavírista: Jako třeba Brad Pitt?
Ema: Brad Pitt tam zrovna ještě není.
Klavírista: A můžu být Brad Pitt já?
Ema: Pro mě za mě.
Klavírista: Takže zítra se na tvým blogu objeví: Brad Pitt nervózně čekal před indickou jídelnou na Emu a její zpoždění?
Ema: Ne, to se tam neobjeví.
Klavírista: To jsem rád.
Ema: Neobjeví se to tam, protože píšu v dialozích. Spíš čekej něco jako:

Brad Pitt: Ty jsi Slovenka?
Ema: Ne?!
Brad Pitt: Promiň, já jen, že máš takový legrační přízvuk.

Klavírista: Aha. Takže z celé naší konverzace tam dáš tu největší kravinu, co jsem řekl.
Ema: Ano. Plus možná ještě zmínku o tvém odzbrojujícím úsměvu.
Klavírista: Skvělý. Hele, já už musím jít.

Blogu jeden blbej!

Blogger Meme2

Neříkej MILF, dokud nenakojíš

Duben 2015. Bennetovic rodina slaví narozeniny minipotomka, u čehož nemůže chybět ani Ema, Anastacia s chotěm a další lidé.

Anastacii, Elizabeth Bennetové a Emě se po nějaké době podaří stáhnout do ložnice, obsadit tam manželskou postel a bavit se spolu bez obalu o všem, co jim leží na srdci.

Elizabeth Bennetová mluví o radostech a strastech s dětmi (0 % spánku, 100 % akce).

Anastacia vypráví o tom, jak se těší, až její škvrně vymění její žebra za kopačák.

Ema líčí barvité okolnosti historky s ukulele(te)m (pozdravy Domhnallu Gleesonovi).

Tu se rozletí dvéře a za nimi stojí Pan Darcy a Anastaciin choť.

Anastaciin choť: Holky, kam jste se nám to zašily? Nám už se stýská, pojďte zpátky dolů.
Pan Darcy: Co blbneš? Tady je máme v posteli hezky pohromadě: Jedna single dvacítka, jedna těhotná a jedna MILF. Plus my dva štramáci. Zamkni dveře, jde se na věc.
/následuje smíchová stopa/


Elizabeth Bennetová: Eee… Co znamená MILF?
Ema: To znamená „Miluju svou krásnou a úžasnou ženu úplně nejvíc na světě a teď si dám odchod do kuchyně a naleju jí martini.“
Pan Darcy: /dělá, že nerozumí/
Anastacia: Ema pěkně kecá.
Elizabeth Bennetová: Ach jo, škoda. Martini bych si totiž dala. A co že to teda znamená?
Anastacia: Já myslím, že to znamená „Zase budu na blogu.“
Anastaciin choť: „A vy všichni se mnou.“
Elizabeth Bennetová: No bezva. Tak já si jdu preventivně nalít sama. Ale aspoň to tam prosím tě nepiš, Emo. Víš, že ještě kojím.
Ema: Tak já napíšu, že nekojíš.
Elizabeth Bennetová: Hm… Tak jo.
Ema: Ale to jsem měl říct já!
Elizabeth Bennetová: Tak to řekni.
Ema: Hm… Tak jo. A nezapomeň na olifu!
Elizabeth Bennetová: Co prosím? „Na olifu“?!
Ema: No jistě. Chci MartinI s oLiFou!

olive_you_martini_sticker-raab60c7e23304855a56bff3c6e25392c_v9waf_8byvr_324