Listopad 2014, večer, Holešovice.
Ema se právě u bankomatu s výkřikem „PENÍZE, NEBO ŽIVOT“ pokusila přepadnout svého kamaráda Neila Armstronga. Naštěstí pro oba nepřišel Armstrong o peníze, ani Ema o život. Ale oba měli namále.
Poté se nicméně začnou bavit jako lidi.

Armstrong: A kde se tu vlastně bereš?
Ema: /tragický výraz č. 9 na škále 0-10/
Armstrong: Ne! Ona už ti zase chcípla kytka?
Ema: Něco horšího. Mám rande.
Armstrong: /smích/
Ema: Okamžitě se přestaň smát! Je to závažná a tragická věc. Musím to absolvovat, a přitom tam vůbec, ale vůbec a ani trochu nechci.
Armstrong: A… proč tam teda jdeš?
Ema: Ušili to na mě.
Armstrong: Cože? Kdo?
Ema: Kamarádi.
Armstrong: Proč?
Ema: Ty seš sama, on je sám, kecy kecy kecy, hodíte se k sobě, protože oba rádi tohleto a tamto, bla bla bla…
Armstrong: No ale tak to třeba nebude tak zlý, když se k sobě tak hodíte.
Ema: Bude! Domluvený rande jsou vždycky strašný. Trávíš čas s někým, kdo je ti úplně ukradený, a předstíráš o něj zdvořilý zájem, aby o tobě kamarádům neřekl, že seš kráva, a oni si tě pak nepodali, že ses zase málo snažila.
Armstrong: To zní vážně docela děsně.
Ema: Chodit na domluvený rande je prostě proti přírodě.
Armstrong: Tak proč to děláš?
Ema: Protože pět otázek.
Armstrong: Jakých pět otázek?

Ema: Za prvé. Pane bože, Emo, jak je to možný, že seš furt ještě sama? Dyť už to jsou dva roky!
Armstrong: A pane bože, Emo, jak je možný, že seš dva roky sama?
Ema: Mám šest prstů.
Armstrong: No tak to zase chápu.

Ema: Dík. Za druhé. Když se ti ten kluk líbil, proč se trochu víc nesnažíš a nedáš mu najevo, že bys měla zájem?
Armstrong: No a proč se trochu víc nesnažíš, když se ti někdo líbí?
Ema: Poněvadž jsem lama.
Armstrong: Hm. To mi nedošlo.

Ema: Za třetí. To ti vůbec nevěřím, že seš v pohodě a nebijou ti na poplach biologické hodiny. Copak ty nechceš děti?
Armstrong: A nechceš snad?
Ema: To je jako by ses vozíčkáře ptal, jestli chce uběhnout maraton po svých.
Armstrong: Takže chceš.
Ema: Co je vám do prčic všem do toho?
Armstrong: Počkat… Tak nechceš?
Ema: Hele, půjčuju si děti kamarádek a příbuzných a zbožňuju je. To mi na realizaci mých mateřských pudů momentálně bohatě stačí. Jsem divná?
Armstrong: Těžko říct.

Ema: Taky si myslím. Za čtvrté. Už nejseš nejmladší, nebojíš se, že všichni dobří chlapi budou brzo rozebraní?
Armstrong: No to je fakt! Fakt budou za chvíli rozebraní. Co s tím jako hodláš dělat?
Ema: Počkám si na druhou vlnu. Třeba.
Armstrong: Co?
Ema: Padesátiprocentní rozvodovost, Armstrongu!
Armstrong: Já se nerozvedu. Přestaň to na mě zkoušet.

Ema: V tom případě za páté. A to ti jako, Emo, nechybí sex?
Armstrong: No?
Ema: Chybí.
Armstrong: Tak vidíš!
Ema: Ale chodit na rande s klukama, co mě nepřitahují, mi v tomhletom problému stejně nepomůže, že ne?
Armstrong: No, to asi ne.
Ema: Jenomže kamarádům to tragické rande, co mi domluvili, dodá pocit, že se snažím, a přestanou mě těma pěti otázkama nějakou dobu bombardovat. Což mi za to stojí. Proto tam jdu.
Armstrong: Tak buď statečná. Já už musím.
Ema: Tak čau.
Armstrong: Jo a Emo?
Ema: Co?
Armstrong: Kdyby to nevyšlo, tak bych měl případně taky jednoho nezadaného kamaráda, co by se k tobě hodil.
Ema: ************* (nepřístojnosti byly vyhvězdičkovány, pozn. red.)