svatba

ZAHRAJTE NÁM TU POSLEDNÍ OD DUSILOVÉ!

12. července 2014, hodně hodně pozdě večer, svatba Basáka a Basačky. Stůl na dohled od parketu a u něj Ema s Vojtou Dykem But(em) Better(em), který se obětoval v krizi.

Ema: Něco od Dusilové by měl ten DJ zahrát.
Vojta Dyk But Better: Hrál už přece Holku magor.
Ema: Něco od Dusilové kromě  Holky magor by měl zahrát.
Vojta Dyk But Better: Poslední třeba. Ta se Dusilové fakt povedla.
Ema: Poslední kterou?
Vojta Dyk But Better: Poslední. Víš ne? Takovou tu hezkou.
Ema: Poslední z které desky?
Vojta Dyk But Better: Se ptáš mě? To ty seš tady fanatická fanynka.
Ema: Víš, kolik Dusilová vydala desek?!
Vojta Dyk But Better: /s rezignovaným povzdechem loví z kapsy mp3ku/
Ema: Hodně! Kdo si má jako pamatovat všechny její poslední songy?
Vojta Dyk But Better: Cože? Přes ty řvoucí Mandrage tě vůbec neslyším.
Ema: Povidám, že kdo si má pamatovat všechny…
Vojta Dyk But Better: /zamává Emě přehravačem před očima/ To je fuk. Tuhle jsem myslel:

Tož sakra, muzikanti, pojmenovávejte ty písničky nějak rozumně. Tohle by fanatická fanynka nedala snad ani zastřízliva.

***

Každopádně moje dlouhodobě oblíbená od Dusilové je tahle:

***

A vaše?

***

Jen prosim vás neříkejte Holka magor.

***

Protože ta je fakt děsná.

Ženitba 12.7.2014

Nevěsta si přála historku, tak speciálně pro ni, aspoň takovou malou.

Emini kamarádi/kamarádky/vybraní rodinní příslušníci: A kamže to v tu sobotu jdeš?
Ema: Ále, můj basák se žení…
EK/K/VRD: Cože?! KDO???
Ema: No… Můj bývalý basák.
EK/K/VRD: Tvůj bývalý PASÁK?!
Ema: Přesně. Můj bývalý pasák. A byl tak galantní, že mě dokonce pozval i na svou svatbu.

Poslyšte lidi, basáci to mají dost těžké i bez vás (viz ilustrační obrázek). Proto na vás důrazně apeluju, abyste se podobných faux pas do budoucna vyvarovali. Zaměňovat basáky s hlídači kravích stád je totiž vážně… nemravné.

bass

Srdečné gratulace Basákovi a jeho Basačce!

Inzerát

Ema mele s. r. o.

vypisuje víkendovou volnou pozici

Doprovod na svatbu kamaráda v Rodné Hroudě 12. 7. 2014

 

Požadujeme
– prokazatelný taneční talent
– věk nad 18 let
– společenský oděv
– společenskou povahu
– smysl pro humor (alespoň pasivně)
– odolnost vůči svatebnímu stresu

Nabízíme
– rozmanitou a podnětnou náplň práce
– flexibilní pracovní dobu
– mladý a dynamický kolektiv
– firemní shuttlebus
– bohatou škálu benefitů (ubytování, jídlo a pití zdarma, možnost využít služeb průvodce po Rodné Hroudě a okolí, Emin neskonalý vděk atd.)

 

Životopisy a motivační dopisy zasílejte na emameleblog(zavináč)gmail.com.

 

Pozice není vhodná pro abstinenty, expřítele a odmítnuté nápadníky.

 

sacrify

Tanec mého života

Ema ty šaty děsně chtěla, byla to láska na první pohled. Upřímné zděšení její spolubydlící Smetany, poté co vykoukla z kabinky („Kristepane, to jsou ty nejkratší šaty, jaké jsem kdy viděla.“), ji od toho nemohlo odradit. A neodradila ji ani hrůza ve Smetaniných očích, která provázela následný proces placení („Takže to nebyla sranda? Fakt si je na tu svatbu vezmeš??“)

Ostatně ani opatrný dotaz Sestry=Nevěsty, zda si je Ema jistá, že jsou všichni příbuzní připraveni na konfrontaci s krajkou jejího prádla, Emu v Den D nezastavil. „Neboj,“ uklidnila Nevěstu dobrosrdečně, „mé prádlo žádnou krajku nemá.“ V rámci zachování rodinné pohody ale nakonec souhlasila, že si šaty oblékne až později večer, kdy už budou všichni v bodřejší náladě, tudíž je nepravděpodobné, že by Ema v nejkratších šatech na světě byla jediný skandál na sále. Do té doby se slíbí zahalit do oděvu výrazně mravnější délky. S těžkým srdcem se také uvolí k tomu, že se po převlečení nebude nahýbat přes stůl pro tvarohové koláčky, protože „všichni víme, ségra, jak by to dopadlo. Krajka nekrajka.“

Střih. Je večer, sál plný skandálů, tančí se. Za Emou v nejkratších šatech na světě přichází její Nejmladší bratránek z Jihu s žádostí o tanec.

Nejmladší bratránek: Jaký ploužák nám teda mám nechat zahrát?
Ema: /po chvilce bolestivého přemýšlení/ Join Me in Death.
Nejmladší bratránek: To má být ploužák???
Ema: Ano, zlato… Takový jako finský.
Nejmladší bratránek: Tak to je s tou zemí něco v silným nepořádku, jestli tam vznikaj takovýhle věci.
Ema: Náhodou to zpívá idol všech finských žen (a dokonce i některých českých, pozn. red.). Bydlí v Helsinkách ve věži a má černě podmalované oči.
Nejmladší bratránek: Děláš si prdel?
Ema: Kéž by.

Bez ohledu na Bratránkův skeptický postoj k Emině vkusu se z Join Me vyloupne nejlepší tanec jejího života. Dokonalá kombinace Bratránkova fenomenálního tanečního umění, se kterým se snad musel narodit, zážitků z celého dne, především pak spadlé trémy, protože v tu chvíli už měla Ema za sebou svůj velký svatební úkol zahrnující mikrofon a píseň o rozdělávání ohně na dešti (jasně, bylo to Tulácké ráno, jak jste to poznali?) a samozřejmě také jisté míry alkoholu v krvi. Zkrátka a dobře, v Emině hlavě byl ten tanec dokonalý.

Bohužel byla na místě kamera.

Jak je možné, že dokonalý tanec může na kameře vypadat tak… nedokonale, mi dodnes není jasné. Ale to není hlavní pointa téhle historky.

Hlavní pointa spočívá ve zvedačce, na niž došlo na konci písně. Na zvedačce jako takové by ještě nebylo nic až tak špatného. (Jakkoli je Ema intenzivně nezávislá bytost, musí přiznat, že chvílím bytí v mužské náruči nad zemí se nic nevyrovná. Dokonce ani tvarohové koláčky.) Potíž spočívala v kombinaci zvedačky, nejkratších šatů na světě a pozice kamery.

Ve zpomaleném záběru:

Bratránek bere Emu kolem pasu. Kamera zabírá polocelek Eminých zad a Bratránkových rukou. Ema stoupá nad zem. Její šaty též. Ema stále stoupá nad zem. Šaty nezůstávají pozadu. Kamera zabírá detail. Ema je o dobrých dvacet centimetrů nad zemí. I její šaty jsou o dobrých dvacet centimentrů výš než dřív. Celá rodina, přátelé a všichni ostatní, kdo video později uvidí, tak získávají přímý důkaz, že to prádlo opravdu nemělo žádnou krajku.

Poučení, které si z toho Ema odnesla:

Pod minimalistické šaty není úplně vhodné volit minimalistické, lidským okem téměř nepozorovatelné prádlo.

***

A jaký byl tanec vašeho života?

***

PS Jediný z rodiny, kdo po zhlédnutí zlatého hřebu svatebního videa nedostal několikaminutový záchvat smíchu, byla Emina Babička, která svou prvorozenou vnučku od narození nekriticky zbožňuje a našla by něco pozitivního snad i na tom, kdyby Ema spáchala teroristický útok na Bílý dům. Babička dojatě praví: „Vždycky jsem věděla, že máš krásný zadek. Teď mám trvalý důkaz, že jsem se nespletla.“ („V HD kvalitě,“ doplní ji briskně Švagr.)

PPS Zatímco Hlavní družička se válí smíchy po podlaze a vříská: „Bridget Jones jak vyšitá!“

Až na ty bombarďáky samozřejmě.