Ema překládá knihu z angličtiny, jejíž hrdinové právě hrají scrabble. Vyžívají se přitom v anglických dvoupísmenných slovech, jež je třeba přeložit do jazyka českého scrabblu. A Ema si s láskou vzpomene na rok 2007.

Rok 2007.
Ema: Xu? Děláš si ze mě srandu?
Bernard Black: Ne.
Ema: Xu neexistuje.
Bernard Black: Zapiš mi třicet bodíků, Emulátore.
Ema: Co je to xu?!?
Bernard Black: Xu je to slovo, kterým jsem tě porazil.
Ema: Ale co znamená?
Bernard Black: To netuším.
Ema: Tak jak víš, že existuje?
Bernard Black: Protože je ve slovníku. Třicet bodíků pro mě.

Drahý Bernarde, díky, že jsi mě tenkrát se všemi těmi tvými XU a GO prudil (čti porazil) tak, že si je dodnes pamatuju (čti nemusím googlovat frázi „hnusná, zákeřná a prakticky  neexistující slova na dvě písmena v české verzi scrabble“).

Máš u mě xu! Příležitostně se o něj přihlas.

***

Za inspiraci k restauraci této historky děkuji Williamu C. Shakespearovi, Paulu McCartneymu a Princezně Leie. Ti u mě mají go.