socsíť

Connecting People

Sedí spolu dva Klingonci v hospodě a pijou vodku. Oba mlčí, čas utíká a láhev ubývá. Když načnou druhou flašku, pronese jeden z nich „Hm… Je dobrá.“ Druhý vztekle praští do stolu a ucedí: „Tak budem kecat, nebo chlastat?!“

***
Ema se s Pålem Sverrem, děsně hezkým Klingoncem, viděla jedinkrát v životě, a sice na velké společenské mezinárodní akci poblíž Rodné Hroudy v roce 2013, kde s ním vedla následující památný rozhovor:

Ema: Tak to jsi ty! Ten Klingonec, o kterém mi všichni říkali, že tu bude.
Pål Sverre: /kouká upřeně do země/
Ema: Já jsem klingonštinu vystudovala. Nějakou dobu jsem v Klingonské říši i žila.
Pål Sverre: /kouká upřeně do země/
Ema: A ty prý bydlíš v Alpách? Líbí se ti tam?
Pål Sverre: Moc ne. /a kouká upřeně do země/
Ema: No… Tak já teda zase jdu.
Pål Sverre: /kouká upřeně do země/

***
Krátce nato si Pål Sverre přidá Emu na socsíti mezi kontakty.
Doprovodný text: „Já jsem ten Klingonec ze svatby. Bylo fajn si tam s tebou popovídat. Někdy bysme si mohli napsat. Klingonsky.“ Ježto to není poprvé, co Ema u mlčenlivých Klingonců podobný postup zažívá, nepomyslí si WTF, ani LOL a odevzdaně Pålovu Sverrovu žádost přijme.

***

Říjen 2014, 23:10, socsíť.
Pål Sverre: /posílá Emě youtube link/
Ema: /dělá mrtvého brouka/
Pål Sverre: Pusť si to. U téhle písničky jsem včera brečel.
Ema: Brečel? Proč?
Pål Sverre: Protože mi připomněla mou rodnou klingonskou vlast. Navodila mi pocity, které tady v Alpách postrádám. Chci, abys to se mnou sdílela. Jsi jediná cizinka, která to se mnou může sdílet.
Ema: Až dopřekládám.
Pål Sverre: Cože?
Ema: Cizinka is busy.
Pål Sverre: 😦

***

23:15
Ema: /zveřejňuje na profilu fotku z tlumočení pro jednu slavnou Klingonku/
Pål Sverre: Tak na mý video čas nemáš, ale na zveřejňování fotek jo?!
Ema: Tady někdo stalkuje.
Pål Sverre: Co je to fotku?
Ema: Tlumočím tam slavné Klingonce.
Pål Sverre: Do prdele, Amo!
Ema: Emo.
Pål Sverre: Do prdele, Emo! …proč mi to říkáš?
Ema: Eee… Protože ses zeptal…?
Pål Sverre: To nesmíš. Jen tak na mě vybafnout, že jsi mluvila s lidmi mého národa. Víš, jaký smutek to v mé depresivní klingonské duši navozuje?!
Ema: Ne, to fakt nevím.
Pål Sverre: Prostě se mi stýská! Strašně! Snaž se mě chápat.
Ema: Ok. Tak teda chápu.
Pål Sverre: Nechápeš. Ani nemůžeš. Nejsi osamělý Klingonec v Alpách. Vůbec nevíš, jak mi je.

***

23:30
Pål Sverre: Líbí se mi tvoje vlasy.
Ema: Cože?!
Pål Sverre: Na tý fotce.
Ema: Ty na ni furt ještě koukáš?
Pål Sverre: Máš teď tmavší vlasy než tehdy na svatbě, jak jsme se poznali.
Ema: Obdivuhodné.
Pål Sverre: Co?
Ema: No že sis všiml, jaké mám vlasy, když jsi celou dobu, co jsme spolu mluvili, zíral do země.
Pål Sverre: Periferní vidění.

***

23:40
Pål Sverre: Když ti řeknu vtip, budeš se smát?
Ema: Přijde na to.
Pål Sverre: To zní fér. Takže, víš, co řekl Batman Robinovi, předtím než Robin nastoupil do Batmobilu?
Ema: Ne.
Pål Sverre: Nastup do Batmobilu! 🙂 🙂 🙂 …směješ se?
Ema: Usmívám se.
Pål Sverre: Fajn. To mi stačí.

***

23:55
Pål Sverre: Amo? Pojď se bavit o sexu.
Ema: … … … Myslím, že se v tomhle směru moc nemám o čem bavit.
Pål Sverre: Ježíši! Ty máš nějaký sexuologický problém?
Ema: No. To mám no. Nerada se bavím o sexu na socsíti. S úplně cizíma chlapama.
Pål Sverre: Hm. Škoda.

***

00:00
Pål Sverre: Chtěl bych s tebou žít, Amo!
Ema: /dělá mrtvého brouka/
Pål Sverre: Povidám! Chtěl bych s tebou žít! Nedělej mrtvého brouka.
Ema: /dělá mrtvého brouka/
Pål Sverre: Hej! Amo! I want live s tebou! Chápeš? Kdybych uměl váš jazyk, přestěhoval bych se za tebou hned. If you not far, I am s tebou. Promiň, angličtinu mám fakt hroznou.
Ema: No, to máš.
Pål Sverre: … nic jiného mi na to neřekneš?
Ema: A co ti na to mám asi tak říct, sakra?! V mých zeměpisných šířkách si takovéhle věci po socsíti nepíšeme.
Pål Sverre: Ne…?!
Ema: Ne! To za prvé. A za druhé, viděli jsme se jen jednou v životě. Řekl jsi mi tehdy celkem jednu, slovy jednu větu, a koukal ses přitom celou dobu do země. Opakuji, do země! Kde se v tobě bere drzost mi psát takovéhle věci, to fakt nechápu. Mám svých starostí dost a vážně nemám sílu tady ještě řešit jednoho praštěného Klingonce, který mi uprostřed noci píše absolutně nesmyslný věci. Jestli máš depresi, zajdi si k doktorovi a nezkoušej tady na mě žádný pochybný experimenty, rozumíš? Úchyle!!
Pål Sverre: Ty vole. To jako fakt?
Ema: Co jako fakt?
Pål Sverre: Fakt si u vás o svých nejhlubších citech nepíšete po socsíti?
Ema: NE!
Pål Sverre: A jak spolu teda jako komunikujete?
Ema: Mluvíme spolu. A nekoukáme se u toho do země.
Pål Sverre: Jako naživo? Face to face?
Ema: Ano. Mluvíme spolu face to face.
Pål Sverre: Kriste pane! To je šílenství!

***

00:10
Pål Sverre: Amo? Zlobíš se na mě?
Ema: /dělá mrtvého brouka/
Pål Sverre: Přehnal jsem to. Promiň. Mrzí mě to.
Ema: /dělá mrtvého brouka/
Pål Sverre: Prostě si s tebou rád píšu. Svým mateřským jazykem, který tu v Alpách mezi cizinci tak bolestně postrádám.
Ema: /dělá mrtvého brouka/
Pål Sverre: Když ti řeknu vtip, budeš se smát?
Ema: Možná.
Pål Sverre: Víš, co řekli dinosauři, když Noe vystoupil z archy?
Ema: Ne.
Pål Sverre: Kurva, tak ono to bylo dneska?
Ema: /smíchy si poprská obrazovku a vzbudí jednu spolubydlící/
Pål Sverre: Směješ se…? … já vím, že se směješ. A jsi vůbec jediný cizinec, který se tomuhle mýmu trapnýmu klingonskýmu vtipu zatím zasmál. Mám tě rád. Amo.

No, a to jsou celí Klingonci s těmi jejich složitými, uroborickými dušemi. Socsíť přitom používají jako němí znakovou řeč.

A kdo to ví, ten je svým flegmatickým středoevropským způsobem nemůže… nemít rád.

sauna*

***

Tato historka měla premiéru 5. 11. na akci Ema mele o Severu v rámci Nordfestu. Velký dík Martinu Severýnovi za ztvárnění Påla S.

Nelítostné zúčtování

V posledních týdnech potkalo Emin blog hned několik katastrof.
Čtěte a plačte.

 

Katastrofa 1: Paul McCartney prokecne existenci blogu před Maminkou.

Rozumějte, Ema blog tajila, protože jí šlo o Maminčino blaho a duševní pohodu. Už sledování Emina osobního profilu na socsíti Mamince způsobovalo nervové kolapsy, které gradovaly zveřejněním historky o chobotnici ve Vltavě:

„Ježišmarjá, vždyť ty ses tam v té Praze málem utopila! Myslela jsem, že když jsi přestála tělocvik na základce, tak už seš z těch nejhorších životních nástrah venku. A ty si začneš svévolně chodit do sauny! A padat tam nekontrolovaně do řeky! Nemohla by sis najít bezpečnějšího koníčka?“

A tak Ema přistoupí k opatření, které by udělala každá milující dcera.
Maminku na ignorelist.

Na socsíti pak spolu s blogovým coming-outem zveřejní naléhavý příspěvek o tom, že jakmile někdo URL blogu vykecá Mamince, bude s ním na uvedeném URL po zásluze zúčtováno.

I sedí si to Ema o pár měsíců později s Maminkou a Paulem McCartneym v Rodné Hroudě na pivě v bývalé školce, zavřené pro nedostatek dětí a předělané na hospodu.

Paul McCartney: Ségra, jsem v šoku. Ten tvůj blog je normálně místy fakt vtipný!
Maminka: Blog? Jaký blog?
Ema: Eee, totiž, já ti o něm, Maminko, rozhodně chtěla říct, ale znáš to, frmol a stres, člověk se celé měsíce nezastaví, tak jsem to… jako prostě ještě nestihla no.
Paul: AU! Proč mě kopeš do holeně, ségra?!
Maminka: No a o čem píšeš?
Ema: Ále, takové samé nudné věci, to by tě ani nebavilo.
Paul: Kecá, mami. Postuje tam celkem humorné historky. Bys nevěřila, že je něčeho takového vůbec schopná. Takže piš si: emamele – wordpress – s dvojitým vé – tečka – com… Ségra, doprčic, přestaneš s tím zatraceným kopáním?!
Maminka: Tak to se těším, až si počtu.
Ema: /zářivý křečovitý úsměv/ Jasně.
Maminka: Nic, děti, omluvte mě na moment. /a vzdálí se/
Ema: Brácha, pomátl ses? Ten blog se měl přece před Maminkou tajit!
Paul: A jak jsem to měl asi vědět?!
Ema: Děláš si srandu? Dyť jsem to psala na socsíti.
Paul: Si jako myslíš, že ty tvoje příšerně dlouhý statusy čtu? AU!!!

your mum

 

Katastrofa 2: Maminka prokecne existenci blogu před širší rodinou.

Červenec 2014, pátek brzo ráno. Ema vstala o půl páté, aby chytla první spoj na Jih, kde má s rodinou sjíždět řeku. Před vyplutím si dává ranní kávu u Tety a Strýčka.

Strýček: Tak jak se naše malá Ema má?
Ema: Výborně, strejdo.
Strýček: No abych pravdu řekl, vypadáš docela přešle.
Ema: Nevadí, to se na lodi přepije.
Strýček: V práci dobrý?
Ema: Ale jo.
Strýček: A Anesteziolog se ti už ozval?
Ema: /informace putuje do malátného mozkového centra – trvá to – trvá to – trvá to – ach ty spánkové deficity – přepočítat – vyčkejte prosím, operace může trvat několik minut – heuréka! nervové spojení navázáno -> mozek dešifruje zprávu: STRYCEK CTE BLOG STOP CO VSECHNO SI TAM JESTE PRECETL STOP RADSI NEDOMYSLET STOP UTAJENA IDENTITA PRO OBLAST JIH KAZDOPADNE V PEJRU STOP -> smrtelný pot aktivován – cévy na tvářích v pohotovosti – centrum třasu úspěšně reaguje na hormony adrenalinu – pozor, řečová funkce narušena neočekávanou přítomností tekutiny s obsahem kofeinu v hrtanu – hlášení o nebezpečí – dýchací funkce je ohrožena – opakuji – stav nebezpečí – informace putuje do malátného mozkového centra (atd.)/
Strýček: /dává sípající Emě herdu do zad/ To by jeden neřekl, že se ve svém věku ještě umíš takhle červenat…
Maminka: A hned máš nový námět na blog!
Quotation-Denis-Norden-laughter-Meetville-Quotes-177706

 

Katastrofa 3: Blesk prokecne existenci blogu před zbytkem světa.

… což znamená, že to tady teď vedle hrstky Eminých kamarádek a několika expřítelů začínají číst i zcela neznámí lidé.
Paul McCartney, který Emu k založení blogu před několika měsíci přiměl (aby mu přestala nekonečnýma historkama spamovat zeď socsítě), je nadšen.

Paul: Odhodilas masku intelektuálky, co mi akorát furt vnucovala divné knihy, přestala ses brát tak příšerně vážně a bum ho! Udělalas díru do světa!
Ema: Jakou díru? Dyť jsem v Blesku.
Paul: No! Přesně! Já vždycky věděl, že to v tobě je, ségra.
Ema: A znamená to, že teďka si mě nějakou dobu nesmažeš ze socsítě? I když tě naštvu?
Paul: Jsem tak dojatý, že snad i jo.
Ema: Mimochodem, toho Kafku už jsi konečně dočet?
Paul: Nepruď.
Ema: Kolikrát ti mám opakovat, že Kafka je nezbytná součást četby každého vzdělaného člověka a že…
/Paul McCartney si smazal uživatele Ema mele z přátel/

unfrined

No jo. V tomhle se na Paula McCartneyho každopádně spolehnout dá.

A co se mě týče, pokud jde o plnění slibů, tak neznám bratra.

Snesitelná trapnost bytí

Z nepublikované historky o párty Florentina Arizy, která neprošla autocenzurou, jistě nevíte, že vedle hokeje a dětí miluje Ema nadevše též večírky. Tato záliba plyne nejspíš z toho, že vášnivě ráda hovoří o sobě, s láskou likviduje hostitelům zásoby vína a domácích slaných koláčů, jakož i získává nové kontakty do sbírky na socsíť, čímž rozšiřuje okruh čtenářů svých sebestředných statusů.

Leč vzhledem ke stoupající porodnosti Eminých přátel příležitostí k úspěšnému večírku povážlivě ubývá. A proto se každá párty počítá a je třeba se jí zúčastnit s maximálním osobním nasazením bez ohledu na možná rizika.

***

Srpen 2014, páteční noc. Ema je po pěti měsících opět pozvána na večírek Richarda V. Krajča a jeho spolubydlících, tentokrát ve stylu seriálu Haló haló.

Ema: Čau, Richarde, tak tady mě máš.
Richard V. Krajčo: Vítej, Emo. Rád bych na tomto místě podotknul, že jsem tě na náš večírek pozval i přesto, že mne vytrvale dehonestuješ na svém blogu.
Ema: A já bych zase ráda uvedla, že jsem dorazila i přesto, že mě tady minule jeden kluk osahával, druhý se ze mě pokusil servat sukni, třetí – konkrétně Florentino Ariza – vedl vyčerpávající monolog o svých milostných neúspěších a čtvrtý – alias ty osobně – mi ukazoval jakýsi francouzský pornokomiks.
RVK: Neměj obavy, k žádným podobným incidentům na dnešním večírku nedojde.
Ema: Výtečně.
RVK: Mimochodem, něco tady pro tebe mám. /podává Emě růžovou krabičku, jejímž obsahem je podivně ulepený pytlík./
Ema: Co to sakra je?
RVK: /spiklenecky zamrká/ Ženský kondom.


Střih.

O několik hodin později. Strhaná Ema vtrhává do kuchyně.

Ema: Lidi, prosim vás, schovejte mě tady. Jde po mně Stalker a já už z něj fakt lezu po zdi.
Florentino Ariza: A řekla jsi mu to? Doufáš-li v úspěch u mužů, musíš s nimi umět komunikovat otevřeně.
Ema: Přisámbohu, že jestli se mi ještě jednou zjeví za zadkem, dozví se o mých citech s maximální brutalitou, jíž jsem schopna.
Stalker: /zjevuje se Emě za zadkem/ Tak tady se nám malá Ema schovala!
Ema: Ano. A proč se nám tady asi tak schovala, co myslíš?
Stalker: Eee… Protože jí došlo víno?
Ema: NE! Ema zde hledá útočiště, protože ti dále odmítá odpovídat na otázky s loudilským podtextem, podstupovat další krvavý boj o svou osobní prostorovou bublinu a V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ se už od tebe nenechá lechtat.
Stalker: Ale no tak, kotě, já jen chtěl, aby ses trošku usmála…
Ema: Dobře mě poslouchej, nebudu to víckrát opakovat. Když se na tebe žena odmítá smát sama od sebe, lechtání rozhodně není vhodný alternativní způsob, jak kýženého úsměvu docílit.
Stalker: Ale já…
Ema: Prostě mě nech na pokoji, rozumíš?! Nesahej na mě, nelechtej mě a nezmiňuj už probůh nic, co se byť jen vzdáleně týká ženského kondomu!
Stalker: Sakrblé… Vždyť já se na tebe jen snažil být milej. Spát s tebou jsem neměl v úmyslu ani omylem, kotě.
Ema: Výtečně. /a pod tíhou trapnosti se propadá do země/


Střih
.
O několik hodin později. Na párty zbyli poslední přeživší.
Florentino Ariza opět vede dlouhý monolog zahrnující nejrůznější bizarní intimní detaily a nic mu v tom nebrání úpění přítomných, že jim z nich hrozí doživotní trauma.

Florentino Ariza: A holím se strojkem. Takovým speciálním. Holím si vousy, podpaží, (…) a také své pubické ochlupení. Tento strojek je velmi příjemný a mohu jej doporučit k úpravě intimních partií i zde přítomným ženám.
Ema: Vzhledem k odlišné anatomii muže a ženy to prohlašuju za tvůj nejdebilnější nápad tohoto večera.
Florentino Ariza: Ale pročpak? Vždyť muži a ženy mají velice podobné pubické ochlupení a to na srovnatelné ploše. Anebo ty snad vykazuješ nějakou anomálii, která by takovéto holení znemožňovala, Emo?
Ema: /se špatně maskovanou hysterií/ Do toho TOBĚ ale vážně vůbec NIC není. /a i nyní se pod tíhou trapnosti propadá do země/
Richard V. Krajčo: /volá na Emu dolů do díry/ To už je druhý muž, kterého jsi tady dneska odmítla, ty netýkavko!
Ema: Přestaň mě dehonestovat a radši mě odsud vytáhni!
Richard V. Krajčo: Až se dosměju, kotě.

***

Drazí přátelé, jak jsem již zmínila, v době krize je třeba účastnit se každé párty s maximálním osobním nasazením bez ohledu na potenciální rizika. Vůbec nevadí, propadnete-li se přitom dvakrát do země. Vždycky vás z ní nakonec někdo vytáhne. I kdyby to měl být jen váš personifikovaný Blog.
Jak je totiž všeobecně známo, trapnost představuje typický rys veškeré středoevropské literatury. Blogy nevyjímaje.

party