(smích)

Zajíc ve své jamce

Září 2015, středa 20:00. Komunikační aplikace právě propojila bageterii ve Vodičkově, kde sedí Ema, a obec za Prahou, kde bydlí Zaz.

Ema: Zaz moje drahá, promiň, ze se nehlásím. Omluvou mi budiž, že mě teď trochu zaměstnával jistý mladý milý muž. Jsi první, komu to říkám! Můžu přijet příští týden na návštěvu?
Zaz: Příští týden už máme plný, tak někdy ten další? A pár dalších info o onom muži dostanu? Kolik mu je? Odkud je? A co dělá? Jakej je? A jak vypadá?
Ema: Kdybys měla socsíť, mohla sis ho teď prolustrovat sama. Já jím!
Zaz: Jsem zvědavá, nenapínej.
Ema: No dobře, takže je cenzuracenzuracenzura a jak vypadá, ti pošlu.
Ema: /Po dvaceti minutách, během nichž Ema prochází fotky mladého milého muže na socsíti jako retard několikrát dokola, konečně posílá jeden snímek Zaz/
Zaz: Sympaťák! A kdy teda přijedeš?

Střih. Chat na socsíti o deset minut později.

Platón_But_Better: Počúvaj Ema… Nebola si náhodou tak pred 10 minutami v bageterii?
Ema: Byla. Jak to víš?
Platón_But_Better: Som dostal echo…
Ema: Člověk tady v tý Praze nemá už fakt vůbec žádný soukromí. (smích)
Platón_But_Better: ….že v bageterii vo Vodičkove je slečna, ktorá si pozerá moje fotky na socsieti.
Ema: (mění se v solný sloup)
Platón_But_Better: …a niekomu ich posiela.
Ema: (mění se ve solný sloup, který exploduje na tisíc kousků trapna)
Platón_But_Better: Čiže som sa chcel ujistiť, či si to bola ty. Áno, nedostatok súkromia je naozaj sviňa. (smiech)
Ema: A přesně proto mám blog. Protože tohle se mi stává prostě POŘÁD!!!!!
Platón_But_Better: Lebo toto je vážne komické. (smiech)
Ema: Máš ten pocit? Tady v metru je nyní nově jáma, do které jsem se propadla, a je po okraj zaplněná kousky solného sloupu, do něhož jsem metamorfovala a následně explodovala.
Platón_But_Better: No minimálne ja som pobavený náramne. (smiech)
Ema: Pravděpodobnost, že se něco takového stane, je asi tak jedna promile procenta. Proč vždycky musím být ta jedna debilní promile?!
Platón_But_Better: Ale choď.
Ema: Bože, tohle je takový neskutečný, surrealistický trapas.
Platón_But_Better: A to je tam ešte jedna surealistická vrstva, o ktorej nevieš. Hádaj, kto ťa nahlásil.
Ema: Nechci hádat.
Platón_But_Better: Tak si aspon vypočuj túto rozprávku: žila bola moja bývalá dlhoročná priateľka, ktorá o tebe čítala v tlači a následne bola zvedavá. A tak som jej pred pár dňami tiež posielal tvoju fotku…
Ema: Chceš říct, že ten člověk, co viděl, jak kamsi posílám tvoje fotky, byla tvoje expřítelkyně?!
Platón_But_Better: Hej. Dobrá náhoda, nie?
Ema: A viděla, komu ty obrázky posílám?
Platón_But_Better: Nie. Postúpila si dodatočný ilustračný fotomateriál Silvii Lauder?
Ema: Ne. Prodala jsem tvý fotky bulváru.
Platón_But_Better: Ema!!!
Ema: Čo je?
Platón_But_Better: Povedz, aký to je pocit byť celebrita, ktorú ľudí spoznávajú na ulici? Nech viem, čo zajtra čakať.

Milý Platóne But Better, tak já ti to teda povím:
Sláva je naozaj famózny pocit.

***

Zajíc ve své jamce (na kousky solného sloupu, pozn. red.)
sedí sám, sedí sám.
Ubožáčku, co je ti,
že nemůžeš skákati!

Pardon, lidi. Já jen že zpěv mě uklidňuje.

sledovana

***

Poznámka pod čiarou

Platón_But_Better: A keď už na tom blogu bude účinkovať moje alter ego: bude hovoriť po slovensky?
Ema: Se nabízíš, že mi budeš dělat korektury?
Platón_But_Better: Nie. Naopak si myslím, že česká pseudoslovenčina plná gramatických chýb a neexistujúcích slov má silný komický potenciál.

Tak jo!

Advertisements

Ema je extrém

 © Han Solo & Edward Ferrars

© Han Solo & Edward Ferrars

Červenec 2015, řeka Morava, po níž se plaví množina vodáků, k nimž patří vedoucí výpravy James Dean a dále Ironwoman, Princezna Leia a Han Solo, Amélie, Edward Ferrars, Kytarista z Bývalé_kapely, Adele a Harry Potter atd. atd. a mezi dalšími lidmi taky Ema, která se rozhodla svůj raný vztah s Matematikem podrobit zkoušce ohněm vodou.

Pátek ráno, 16 km před námi, kosa, fouká a je pod mrakem.
Matematik: Emo, tak jakou zvolíme na naší lodi strategii?
Ema: Abych tak řekla… Necvaknout se?
Matematik: Výborně, takže já se nepřevlíkám.
Ema: Jako že pojedeš v té košili a dlouhoschnoucích botách?
Matematik: Přesně tak.

***
Střih. Pět minut po vyplutí a Ema s Matematikem se k pobavení všech ostatních právě cvakli.

Ema mokrá jako myš: Promiň! Já špatně spočítala trajektorii dráhy z bodu A k šutru.
Matematik mokrý jako myš, včetně košile a dlouhoschnoucích bot: (smích)
Ema: To jsem ráda, že to bereš tak sportovně.
Matematik: Já se směju, když jsem zoufalý. (smích)
Ema: Přestaň se smát, je to nakažlivý! (smích)
Matematik: (smích)
Ema: /převlíká se do suchého/ a (smích)
Matematik: (smích)
Ema: Ty, Matematiku, nemůžu v barelu najít tvoje svršky na převlečení, kde je máš?
Matematik: Ve stanu. (smích)
Ema: Jak jako ve stanu? Ty sis nevzal nic suchého s sebou?
Matematik: Ne. Řekli jsme si přece, že se necvaknem. (smích)
Harry Potter: Emo, proč se ten tvůj kluk nepřevleče?
Ema: On zřejmě nemá do čeho.
Han Solo: No tak ať si vezme moje náhradní tričko, nebo zmrzne.
Matematik: Děkuju. Já ti to večer vrátím, ve stanu mám totiž plavky, tričko a sandály…. (chvíle kontemplace) …což jsou asi věci, které jsem měl mít na sobě teď, co? (smích)

***
Sobota, 19:00. Ujeto: 20 km. Zbývá: 2 km.

Adele: Mě už to nebaví. Jsem unavená, bolí mě záda, je to tu na tom voleji furt samý pádlování, anebo naopak táhnem loď po dně, protože je málo vody. Děs.
Ema: Náhodou to tažení lodě po dně bylo jako taková romantická procházka řekou, viď, Matematiku?
Matematik: Už tam budem?
Ema: Ale nesměješ se, takže je to ještě dobrý.
Matematik: V krizi u mě po fázi smíchu přichází fáze dítěte. Proč dneska jedeme tak dlouhou trasu? Kdy už bude ta Litovel? Jak to, že je slunce žluté?
Ema: Než zodpovím tvé naléhavé dotazy, mám taky jednu otázku. Má tvoje zoufalství ještě nějakou další fázi, o které bych měla vědět?
Matematik: Jo. Zpěv Visacího zámku. Ale to už je fakt konečná.
Ema: Fajn, myslím, že tak zlé to zase nebude.
Matematik: Kolik jezů se ještě bude přenášet? Už tam budem? Kde se berou děti?

***
Neděle, 18:00. Množina vodáků už třetí hodinu jede poslední dva kilometry.

Matematik: /zpívá Visací zámek/
Ema: No tak, nevzdávej to, bojuj!
Matematik: (smích) (smích) (smích)
Ema: Já už toho taky mám plný brejle, už taky nechci přelejzat žádný další strom, pádlovat skrz další olej, ani táhnout loď po dně, ale už tam fakt každou chvilku musíme být.
Matematik: To říkáš už tři hodiny.
Ema: Tak co kdybych nějak vhodně odvedla tvou pozornost od časomíry a kilometráže?
Matematik: Zkusit to můžeš.
Ema: Fajn. Takže já ti teď, tady na řece mezi šutry, popadanými stromy a volejem nabízím jedinečnou možnost zeptat se mě bez obalu úplně na cokoli.
Matematik: Vážně úplně na cokoli?
Ema: No jo.
Matematik: Dobrá. Tedy: co byl doposud tvůj nejextrémnější sportovní výkon?
Ema: Eee… No tak v pondělí jsem dobíhala metro, že…
Matematik: Myslím to vážně, Emo! Mohla bys mi aspoň jednou odpovědět vážně?
Ema: Ježíši nevím. Přechod hřebenovky na Šumavě, bylo to nějak 30 kilometrů. Nebo loňská turistika v horách v Rumunsku. Nic zásadnějšího mě nenapadá. Co byl tvůj největší sportovní výkon?

Matematikův impresivní výčet zahrnující plachtění vzduchem, vysokánské hory, jízdu na kole z Prahy na Sever ad. přetne zvolání vedoucího výpravy Jamese Deana, které se nese řekou:

James Dean: Děcka, před těma třema hodinama jsme blbě odbočili do paralelního ramena. Zajeli jsme si asi 10 kiláků a buď to můžeme táhnout proti proudu zase zpátky, anebo dojet až do Olomouce, protože nikde dřív není silnice.
Všichni: Do Olomouce?!?!
James Dean: Jo, ale je to už jen kousek, dá se říct. Ale tak aspoň to bude blíž na vlak, ne? No tak děcka, netopte mě! NETOPTE MĚ!!
Ema: No takže, Matematiku, jak ses mě ptal na ten můj nejextrémnější sportovní zážitek, tak se obávám, že se ho právě účastníš.
Matematik: A já tě na naše první sportovní rande vzal na pár kilometrů po rovince, abych tě moc neuhnal! A ty mi uděláš tohle!
Ema: Eee…
Matematik: Fajn. Takže odteď už tě nešetřím.

 

kachna

Přátelé, pravda je taková, že zkouška ohněm/vodou nakonec úplně nedopadla a matematické dialogy na tomto blogu budou mít omezené trvání.

Každopádně odbočit blbě na řece, to se člověku nepodaří každý den. To je vlastně historka sama o sobě. Proto ji sem dávám.

A jaký byl váš nejextrémnější sportovní výkon?

Řekni něco finsky! (smích)

To, že se Ema před lety z náhlého popudu mladické nerozvážnosti rozhodla naučit finsky (aka klingonsky), jí přineslo spoustu skvělých věcí.

(…) (…) (…) *nudné řeči redakčně kráceny* (…) (…) (…)

No a Eminým blízkým zrovna tak. Protože od té doby, co se řeč(e)ná osoba začala lopotit s tím atypickým jazykem, lze jakýkoli záchvěv trapného ticha vyplnit otázkou: „Emo, jak se řekne *doplň-jakoukoli-blbost* finsky?“

Jenomže milí zlatí, s finštinou se musí opatrně!

Finštinu totiž nepřelstíte.

Finština je vždycky chytřejší než vy.

 

Střih. Říjen 2014, čtvrtek večer, byt v Praze, společná večeře spolubydlících.

Hana*: /na Boyfrienda/ Ema mluví finsky! A dělá ve firmě, co do Finska vyrábí vany!
Ema: …a štětky na záchod.
Hana: A píše o těch vanách finsky texty do katalogu!
Boyfriend: Wow, hustý! A o těch štětkách píšeš do katalogu taky?
Ema: Taky.
Boyfriend: Hustý! Tak to musíš mít hodně specifickou slovní zásobu.
Ema: Hm.
Hana: Tak my si tě vyzkoušíme, jo?
Ema: /myslí si/ Bože ne, už je to tady zas.
Ema: /říká/ Hm.
Hana: Tak jak se finsky řekne třebá, třebá… třeba kohoutek? (smích)
Ema: Kohoutek?
Hana: Kohoutek. Jako vodovodní, chápeš. Od té vany. (smích)
Ema: Hani, seš si naprosto vážně, ale určitě vážně jistá, že chceš finsky slyšet říct zrovna kohoutek?
Hana: To teda jsem. Sem s kohoutkem! (smích)
Ema: /viz obrázek níže. Faucet je kohoutek anglicky./

faucet

Jo, kdo s finštinou zachází, ten taky schází. (smích)

 

* Kvůli pointě nebylo tentokrát změněno jméno zneužité kamarádky, což je proti všem mým předsevzetím a já se jí tímto moc omlouvám. Ale pro trochu pointy šel bych světa kraj, znáte mě.